1) SPOTIFY/TIDAL playlist: 60 skladeb a přes 5 hodin hudby.

Spotify/Tidal playlist stále měníme. Níže přiložený playlist je tedy vždy pro aktuální Album měsíce a budeme jej pravidelně obměňovat. Nemusíte tedy již s každým měsícem pátrat po novém - jakmile vyjde nové Album měsíce, playlist se aktualizuje. Pokud by si někdo chtěl toto aktuální Album vyposlechnout zpětně, najde jej v Archivu).

Formát je volen podle pořadí, v jakém se desky umístily v Albu měsíce (vítěz má tři skladby, ostatní po dvou) a dále pak se jedná o výběr skladeb interpretů jednotlivých redaktorů. Samozřejmě jsme narazili na limity - ne všichni interpreti, kterým se věnujeme, tuto platformu využívají, ať již k tomu mají jakékoliv důvody, takže řadu kapel v playlistu nenajdete. Druhým extrémem je, že zde představujeme často desky, které nám dorazily v promo materiálech, ale oficiálně ještě zveřejněné nejsou. Každopádně doufáme, že i tak dokážeme, ve zbytku toho co jsme vybrali, rozšířit vaše hudební obzory.

2) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři redaktorů. Podobně jako v prosinci, leden bývá často měsícem pozapomentých alb, takže v TOPu 

3) REDAKTORSKÝ LIST: seznam desek, které redaktor vyposlechl, avšak které se nedostaly do žebříčku. U těchto desek se můžete kochat i obaly. Starší, bonusové, jsou pak řazeny chronologicky.

(4) PSYCROPTIC – The Pulse of Annihilation (07/2026)

brutusáček: temnější(?) tazmánští čerti. Věčná sláva je jinde, ale z posledních tří alb rozhodně ten lepší materiál.
sicky: další vyhlazovačka Tasmánských, která drží směr nastavený na posledních třech albech. Opět nekompromisní, rychlá jízda, kdy mám ale trochu pocit, že kapela po předchozích povedených deskách trochu ztrácí moment překvapení. Hudba sice sviští jak mesršmit, postrádám ale výraznější momenty a slévá se mi to trochu dohromady. Mazec je to ale stále slušnej, to se musí nechat. (7,5/10)
bizzaro: i když to Psycroptic už s nějakou zásadní evolucí mají za sebou (ne, změnu žánru u nich fakt nečekám a nechci), neb svůj vlastní styl už dávno vyvinuli a poslední roky ho jen vypilovávají a tu a tam drobně posunují do nových končin, zbývá u nich vždy dodat kvalitní materiál. A to se v jejich historii blížící se už třetí desítce „nepovedlo“ před více než 10 lety pouze jednou. Australani jsou originál a bratři Haleyové jako dozorčí rada nemíjí ani tentokrát. Zas super deska.
LooMis: tasmánští tech/death aristokraté zase jednou ukazují všem dlouhej nos. Se svým klasickým rukopisem a vysokým skladatelským standardem budou s touhle deskou nepochybně dobíjet nejeden hudební TOP letoška. Opakování je matka moudrosti, a i když to na první pohled může vypadat, že se nikam neposunuli, who cares? Tahle deska sype od začátku do konce a nenacházím slabé místo. (9/10)

(3) EMPTINESS – Nowhere Speaks (07/2026)

AddSatan: jak děl Kotek v recenzi, zas víc black(/death) metal (Blut aus Pazuzu apod.), trochu míň zneklidňující psychedelie, byť pořád to tam je, šeptogrowl vokál zlobí, svérázný dis/harmo i rytmika, pořád dobrý (+-). (Bandcamp)
sicky: tohle je fakt dokonale zhudebněná depka. Málokterá kapela dle mého dokáže temnotu a depresi podat až takto zneklidňujícím způsobem, že její poslech dokáže člověka psychicky rozhodit.
bizzaro: byť jsem měl tu „alternativnější“ polohu radši, metalovější noir black fazóna Emptiness na znepokojivosti, temném hávu, nevyzpytatelnosti ani zvrácenosti neubírá. Jen to není tolik sugestivní, ale metalovostí spíš avantgadní.

(3) PROTEST THE HERO – Within (07/2026)

brutusáček: ale že jsme se taky načekali, Protest the Hero překonali klinickou smrt a jsou zpět tak, jak je známe.
sicky: tohle je ovšem comeback ve velkém stylu. Rody zdá se uzdravil hlas a kapela je po pauze na energetické i kreativní vlně. Nové album jsou zkrátka PTH ve své nejlepší verzi, nakopnutí, namakaní, zběsilí, šílení a instrumentálně nedostižní. (9/10)
LooMis: Kanaďané se rozhodli pro odvážný krok a novinku si vydali zcela ve vlastní režii. Jestli to přinese kýžený obrat k lepší/větší mediální stopě těžko zatím soudit, ale materiál nese deska velice slušný a pokud máte rádi staré desky jako Scurrilous nebo Volition, budete si medit. (8,5/10)

(2) DEEP PURPLE – Splat! (07/2026)

brutusáček: v pořadí 24. studiová deska britských legend a vskutku mají pořád co říct, neuvěřitelný.
mrkvivit: po EP z minulého měsíce, které příjemně navnadilo, je tu celé LP. A je to paráda. Párply jsem poněkud pustil ze zřetele a pár desek mi uniklo, z následné retrospekce poslední dekády mi ale Splat! vychází nejlíp. Jasně, Gillan se už drží v o dost nižších pěveckých polohách, ale kámošům od nástrojů pořád stačí. Společně vytvořili poměrně tvrdou desku (na svoje poměry), plnou klasických klávesově/kytrových výšivek a duelů. Prostě hard rock v nejlepším podání. Album, které nakopne pozitivní energií! (7,5/10)

(2) EASTWOOD – Alle gegen alle (EP) (07/2026)

AddSatan: 11 minut a 41 vteřin techničtějšího grindcore/deathgrindu s trochou power violence srandy, zvratů a vokálů – ječák, hc/pv hulákání i growl. V 7. i trošku blackened kytary, dischordy v coveru Assück, v titulní i sólíčko a až sludge zpomalovačka. Dobrý, úderný, čitelný zvuk, možná trošku víc moderně komprimovaný (?) než bych rád, ale ok. (Bandcamp)
onDRajs: osm nových válů plus jeden cover Assück pokračují přesně tam, kde skončilo předchozí Antibiose. V podstatě totožný sound, velmi podobné postupy. Je to špatně? Já bych řekl, že ne. Eastwood jsou rozpoznatelní, tzn. s techničtějším přístupem k žánru, nebojí se v rámci možností experimentovat, přitom je TO pořád náser jako hovado. Aktuálně jedna z nej grindcorových kapel. (Bandcamp)

(2) ESCUMERGAMENT - Apparebat Eidolon Senex (07/2026)

vaněna: jeden z nejlepších švédských (enigmatických!) atmo-black projektů vydává druhou desku na Avantgarde Music. Je to opět skvělé, šok jako u prvotiny se nekoná, ale připravené ucho dokáže ihned identifikovat vysokou autenticitu a kvalitu. Vše umocněno skvělým zvukem. Jedna z nejlepších blackmetalových nahrávek roku 2026. (9/10)
Dantez: Escumergament opět kultivují čistou žánrovou esenci, která odkazuje na základní stavební kameny druhé blackmetalové vlny. Deska exceluje v momentech, kdy jde o přímočarou poctu. Ve chvílích, kdy se prostor dostává větší míře autorské rozmáchlosti album na síle spíše strádá. Díky za doporučení patří vaněnovi!

(2) HAKEN – in a fever dream (EP) (07/2026)

Baara: po odchodu dvou členů se Haken zabalili do elektronického hávu, ubrali na technice a přidali na melancholii. Není to top, ale pořád je to dobrá muzika, která baví. (7,5/10)
bizzaro: Angláni se místa po odchodu dvou členů rozhodli nezaplnit a záměrně jdou na trh s jednodušší formou své hudby jako kvartet. A mně se to líbí.

(2) LOATHE – A Stranger To You (07/2026)

Baara: nevím, co to má být za hudbu, co si o tom myslet, ale dost mě to baví. :-) Pokud člověk přistoupí ten bahnitej zvuk, dostane metalcore, elektroniku, jazz, romantiku a mnoho dalšího. (7,5/10)
Bejv: Angláni Loathe vždy si razili svojí vlastní cestu a jinak to není ani s třetí fošnou. Ke každé desce jsem si musel najít vztah a nikdy to nebylo na první dobrou. U třetí desky byl pro mne vlastně největší zádrhel zvuk, kterým sice Loathe byli vždy specifičtí a rozpoznatelní avšak na ASTY to bylo ještě mnohem náročnější. Nicméně, když jsem sebral síly, prokousal se zvukem a přistoupil na tuto zvukovou hru, kterou Loathe rozehráli, dostal jsem originální nahrávku plnou emocí v kontrastu s agresivitou, mnoha ploh a skvělých hitových motivů. Deska mi vyloženě zalezla pod kůži a točím jí stále dokola. Fakt tleskám. (Bandcamp) (9/10)

(2) TAAKE - En Skog av Nidstang (07/2026)

vaněna: druhá skladba téměř jazzová. Zbytek mě na první dva poslechy až tolik nebavil, ale na nějaké definitivní soudy je ještě brzy. K desce se, tak jako skoro ke všem předchozím osmi budu průběžně vracet. (7/10)
Dantez: i Taake jdou po rozlehlejších kompozicích, které více než na riff sází na atmosféru a experimentálněji laděné kudrlinky. Výsledek ale tak moc zábavný není.

DEATHSPIRAL OF INHERITED SUFFERING, ELYSIAN BLAZE, PANEGYRIST, MAERUND - Sunthema (06/2026)
- I, Voidhanger vydali krásný čtyřsplit. Deska mi udělala velkou radost a ještě se o ní více rozepíšu. Kombinace diso, inteligentního, spirituálního black metalu dopadla skvěle, i když jsou tvůrci morálně na opačné straně pekla, než jsme zvyklí. (8,7/10)

MORTEM - Mørketid (07/2026)
- Mortem s Hellhamerem za bicími jsou po šesti letech zpět. Samozřejmě vydávají Peaceville, a jak mě předchozí deska překvapila a poté hodně bavila, tak k novince jsem o mnoho skeptičtější. (6,5/10)

AZOTH - Esoteric Passages (06/2026)
- bez poznámek. (6/10)

BLOOD VESSEL - The Sorcery of Her Presence (07/2026)
- Blood Vessel z Krakowa sice vydávají na Werevolf Productions, ale žádný strach, Dark Fury a Elitism nejsou jediné silné akvizice této stáje. Blood Vessel kombinují okultní atmosféru a výborné kytary. Až mě zarazila, jak rockově uvolněná a přitom pořád metalová kytara na nahrávce zní. (6,5/10)

SQUELCHING - Squelching (07/2026)
- sólo BDM projekt, ke kterému prostě nemám mnoho co dodávat. BDM/gore ve stylu Devourment, Xibalba, Primitive Man - ale horší, přesto minimálně zvukem zaujal a dovolím si proto opatrně zlehka pár vteřin zkusit. (5/10)

NAMU - Wretched Spawns of Iniquitous Orders (07/2026)
- a jeden techničtější death - anebo možná i black s progresivním tahem - také zaujal. Jde o debutové album anglického projektu Toby Trumana, které tematizuje scifi a které se i díky velice příjemnému zvuku hodně povedlo. Až se divím, jak rychle těch 45 minut uteče a kolikrát jsem ho stihnul poslechnout. (7,5/10)

INFERNO - The Anthropic Sophisms (On the Heights of Despair) (07/2026)
- vše podstatné rozebráno i nejvyšším v textu. U mne nadšení lehce menší, ještě víc namotávaček bych uvítal, zvuk bych se nebál ještě jít dál (proč ne?), ale to jsou vesměs drobná smítka k dneska už světovým Inferno, víc než zdařilá věc. 

TODOMAL – Graveyards of Joy (03/2026)
- španělští Todomal (v překladu „celé zlé“ jak tvrdí MA). Přijedou v pondělí po Brutal Assault s Evoken (pokud toto čtete později, tak přijeli). Hrají atmo doom a s Evoken to bude kontrastovat, protože se v tomto případě jedná o hezké písničky k pookřání ducha.

MADBALL – Not Your Kingdom (07/2026)
- o pár chlupů slabší než jejich kolegové Terror se svojí letošní deskou, ale pořád ten NYHC šlape ruce v ruku s krátkou stopáží.

BIOCYSTIC – Sanctum Of Accursed Mausoleums (07/2026)
- BDM z Peru, doporučuje deset Gábů z deseti.

ENFRENZIED – Parasite Chamber (07/2026)
- naklepaný TDM ze Států, pro fans Spawn of Possession etc.

CYPRESS HILL – Dios Bendiga (07/2026)
- legendarní mistři bonga jsou už jinde než dnešní rap, ale pro nás starší je to prostě klasa. Dios Bendiga je komplet new hudba a komplet ve španělštině.

KELELA – New Avatar (07/2026)
- Kelela Mizanekristos nachystala moc fajn desku. Hlavní ingrediencí je stále R&B, ale tentokrát autorka přidává velkou škálu pozoruhodných příměsí od indie rocku či triphopu po klubové taneční variace. Album pěkně pulzuje a neustále překvapuje. Jde o víceméně střední proud, ale velmi kvalitní a „s přesahem.“ (Bandcamp) (8/10)

ALLISON RUSSELL – In the Hour of Chaos (07/2026)
- pořád čekám, jestli se Allison Rusell vrátí k "rozervanější" tvorbě z debutu Outsider Child, ale ono to vlastně asi už není možné. První album zrcadlilo osobní traumata a chaos (zneužívání, drogy, rasizmus…), to současné vyznívá jako oslava naděje a empatie. Russell vychází z folku či americany, ale hodně si bere z R&B i gospelu. Na albu je dost mohutných sborů a mnoho hostů (př. Norah Jones). Učesanější, klidnější, ale pořád silné. (Bandcamp) (7,5/10)

LOCKSTEP – I Know What I Saw (07/2026)
- příjemně plynoucí doomgaze z Nashivllu, který umí post-rockující polohy i doomoou kytarovou stěnu a někdy skoro sludgeovou intenzitu. Kdo ale hledá inovace a nečekané momenty, musí se poohlédnout jinde. (Bandcamp) (7/10)

ACIDSLOTH – IV (7/2026)
- po roce přicházejí Poláci s novou deskou, která pokračuje v zajímavém konceptu minulého alba: pro každou píseň jiný hostující vokalista(ka). Hudebně se nic moc nemění, pořád je tu solidní sludgeový tlak, který prosvětlují psychedelické pasáže. Oproti loňskému albu novinka drtí o něco víc. (Bandcamp) (7,5/10)

LAJKY – Tak tady jsme naposled (06/2026)
- kvalitní alternativní bigbít, z podhoubí zhruba okolo Schodiště, Traband, Budoár staré dámy, okrajově Vložte kočku, z venku asi Pixies. Fajnou muziku doplňují prima texty a neformální projev. Vše je kvalitně zahrané ale bez exhibice, což zaručuje osvěžující zážitek. (Bandcamp) (8/10)

LUNATIC SOUL – Transition II (06/2026)
- Mariusz Duda opustil Riverside a hodlá se soustředit na svůj letitý vedlejšák. S Lunatic Soul se vydal na hodně odlišnou cestu: méně not, více ploch. Celek je možná poněkud (dost) monotónní, ale jsou tu zajímavé momenty, díky kterým deska stojí za poslech. Jest to stále trochu prog, trochu folk, ambientní plochy... Podívný zvuk to ale poněkud sráží. (Bandcamp) (7/10)

DGOHN – Tessares (06/2026)
- John Cunnane aka dgoHn produkuje nervní breakbeat až breakcore s občasnou melodickou linkou, ale většinou spíš aphexoidně dráždí a zneklidňuje. (Bandcamp) (7,5/10)

DARJA KAZIMIRA & ZURA MAKHARADZE – Song for the Beast (singl/EP) (07/2026)
- 20 minut hlučnějšího rituálního avant-„folku“, dark ambientu, drone s východními dechovými i strunnými nástroji, bubny a vyjetými/(ne)mocnými vokály někde mezi Galás, Gerrard, Zaren apod. Zpočátku i trochu úsměvný, ale převážně opět dobrý, působivý. 21.-22. srpna na Hradbách Samoty. (Bandcamp)

ABADIR – The Primitivist (EP) (06/2026)
- arabská/blízkovýchodní rychta berlínského Egypťana, perkuse (darbuka, khishba), beaty, synthy, vokální aj. samply, lámaný i rovný rytmy vycházející z lidové huby/tanců Tsifteteli, Dahiyya aj. hozené do klubové elektroniky. Zábavná, svižná a trochu „pokleslá“ sranda party mj. ffo: Secret Chiefs 3, DJ Haram, Deena Abdelwahed, 3Phaz atd. (Bandcamp)

KALIA VANDEVER – Mana (06/2026)
- komorní až ambientně jazzová trombónistka, místy trochu á la Arve Henriksen apod., příjemně posmutnělý až nostalgický, místy možná „až moc hezký“ – mj. kvůli pianu a zpěvu, ale většinou tak akorát. Pěkně naechovaný, Your Fault se postupně až hauntologicky deformuje směr Basinski. (Bandcamp)

PRISON RELIGION – Screaming Crying Throwing Up (06/2026)
- experimentální, (post-)industrial/noisy elektronika, hip hop/post-club, hlučí a hrotí míň a jinak než předchozí, divnější, rozbitě-mutující, ale furt i dost neuro/horor atmo a zas až hyster/psychopatickej řevorap. Autotune/vokodér zpěvy v 1. a 6. to kazí, ale jinak poměrně dobrý, zajímavý. (Bandcamp)

VELLOCET ROLL – Freedom Colony (06/2026)
- post-punk, alt. (kraut)rock, no wave směs se saxofonistou, surf beat aj. příměsi. Baví různě dle tracku, ale fajn/dost fajn deska, naživo lepší, hlučnější a víc sága. (Bandcamp)

CLARA IANNOTTA, KLANGFORUM WIEN - and all you see is sand (05/2026)
- nahrávka světové premiéry kompozice pro housle, ansámbl/orchestr a elektroniku – napínací vrzání, skřípání, šelestění, převážně temnější, záhadný, místy až zlobivý, zvukově zajímavý, táhlejší s dramatičtějšími, hlučnějšími výpady, ale i tak nějak zvláštně příjemnější, ambientně elektroakustické úseky. Prostě typická Iannotta no – ale zas trošku jiná a pořád dost baví. (Soundcloud)

HILARY JEFFERY, KEITH TIPPETT, JULIE TIPPETS, TOBIAS DELIUS, PAUL DUNMALL, ELENI POULOU – GREEN PRISM (05/2026)
- složil to ex-pianista King Crimson z 2., 3., 4. desky, zpívá jeho manželka, aranže a mix Jeffery - trombónista z Kilimanjara/Mount Fuji + saxofony a synth, spíš táhlejší až trochu dronující, atmo tajemný, divně smutný i světlejší avant-jazz možná trochu do „klasiky“/third streamu, zvláštní dis/harmo (ne)souzvuky, převážně mi to dost sedlo, hlavně od 3. skladby dál. Loňská Jefferyho kompozice Furious Magnitude pro 7 dechových nástrojů a Kiersovu elektroniku též zaujala. (Bandcamp)

BELA – Korean Love Sonnets (04/2026)
- growling drone a jiný nestvůrný hrdelní/vokální vrstvený (pa)zvuky, kvílení, praskání, musique concrète, noise, „dark ritual ambient“ bez kýče a umělosti, ve 4. disonantní resonance piana, v 5. korejský divnozpěv Minhee Park, v 6. drhnutí violy da gamba Iana Mikysky. Atmosférické zkoumání možností hlasu a zvuků, ale mohl by to být i soundtrack k nějakému hodně experimentálnímu body/exorcistnímu hororu. Cca ffo Attila Csihár, Phurpa, Isabelle Duthoit, Diamanda Galás (?) apod., ale zas jinak. Působivý i trochu vtipný – včetně názvu alba. Každopádně pozoruhodný. (Bandcamp)

FLAT EARTH SOCIETY – Missa Asinorum (04/2026)
- avant-prog jazz big band, místy až rio, od prog minimalismu po důraznější a free/improv pasáže. Úvodní a závěrečný divnomručizpěvy bych tipnul na Mongolsko či jinou Asii, ale jde o latinsko-francouzskou středověkou píseň (Song of the Ass, Svátek oslů/bláznů). Na tubu tu hraje Berlinde Deman, ale vede spíš piano, el. kytara, basklarinet aj. Nej je nejdelší Donkey Fever. (Bandcamp)

IANCU DUMITRESCU - Libelocus-(alpha), Libelocus-(beta), Libelocus-(gamma) (04/2026)
- extrémně disonantní (hyper/post-)spektralismus od již 82letého rumunského „hraběte“ - pro ansámbl/orchestr a elektroniku, zlověstně dronující a někdy „rozbitý“ tak, že to zní jak free improvizace, v 2/2 glitchoidní musique concrète výhřezy. Místy možná na mě až moc neuchopitelný, většinou ale atmosférick a zajímavý. Basklarinet Tima Hodgkinsona (Henry Cow/Now) included. (Bandcamp)

NICOLAS LEIRTRØ'S ACTION NOW! – Entrance (03/2026)
- avant, spiritual, atmo free jazz s Matsem Gustafssonem (saxofony, flétna), Kitem Downesem (elektrické varhany), Veslemøy Narvesen(bicí) – skládal to a hraje tu „její“ kontrabasák Nicolas Leirtrø. Příjemný, klidnější i disonantní, divočejší, temnější a improvizační polohy. Místy víc, místy trochu míň, ale baví. (Bandcamp)

DOMINIQUE FILS-AIMÉ – My World is the Sun (02/2026)
- kanadská (neo)soul, jazz, blues, r&b, alt. popová zpěvačka s kořeny na Haiti, což je trochu znát – resp. afro(americký) feeling. Příjemný, hlubší, lehce zvláštní hlas/zpěv – tak trochu Sade nebo i ženská verze Bobbyho McFerrina – polyfonie, vrstvení aj. vokální hrátky (možná i ffo Meredith Monk?). Nejdřív zaujala a stále nejvíc baví atmosférická Sea of Clouds s dronujícím didgeridoo a noirová Rhythm of Nature, zajímavá je Moon Child či svižnější Echappée Belle, zbytek baví spíše vlažněji, ale min. fajn asi vše. V říjnu v Akropoli. (Bandcamp)

DOOMBRINGER - Ad Compita! (07/2026)
- Doombringer jsou polská blacková elita, nicméně stále platí, že genialitu svých koncertů se jim stoprocentně do studiové nahrávky nepodařilo přenést ani tentokrát. (Bandcamp)

FLYKT - Sinister Strain (06/2026)
- docela příjemný objev, poměrně moderní black ze Švédska. Melodie zde nechybí, nenávist a oddanost žánru také ne. Svým způsobem mi Flykt více připomínají Whoredom Rife a některá islandská jména než švédské ortodoxní kapely. (Bandcamp)

FYRNASK - Íosir (06/2026)
- opáčko z předchozího měsíce, ale nemohu jinak. Na rozdíl od kolegů, kteří album rozpitvali v recenzi, mě takhle nasypaná a disonantní novinka Fyrnask nepřestává bavit. (Bandcamp)

HAUNTED PLASMA - I (05/2024)
- hlavně díky výbornému koncertu na Chaos Descends. Projekt členů Oranssi Pazuzu, Circle či K-X-P. Krautrock, synťáky a zpěvy. Především poslední song je fakt super diskotéka. (Bandcamp)

MALADIE - The Dance Of Tragedies (06/2026)
- avantgardně nastavená kapela z Němec přináší další desku plnou zvratů, experimentů a žánrových veletočů. Každá skladba je zde trochu jiná, i přes onu různorodost ovšem kolekce drží pohromadě. Zpočátku jsem byl z toho mixu trochu na rozpacích, postupem času si ale vše sedlo a teď si už třetí měsíc užívám impozantní kreativitu a bezpočet skvělých hudebních nápadů. (9/10)

QUICKSAND - Bring On The Psychics (07/2026)
- nenápadná kapela z devadesátek vydává po svém návratu už třetí album a opět výborné. Pokud vám chybí devadesátkový vibe na pomezí grunge a post-hardcore, tak tihle Amíci vám, pokud je už neznáte, jistě zvednou náladu. (7,5/10)

SALLOW MOTH - Hydrophilous Brood (07/2026)
- multiinstrumentalista Garry je po krátké době zpět a přibral pro tentokrát živého bubeníka, což je znát. Album má festovní tlak a zároveň je navýši v prog-tech oblasti. Ubylo avantgardy na úkor true tech-death drcení, což je trochu škoda, ale zábavné se mi album zdá stále dostatečně. (7,5/10)

ALLT – Ataraxia (07/2026)
- já nemám na metalcore s jakoukoli příchutí žádné nároky. A Allt mě i na druhé desce baví. Možná mají zpěváka, který v čistých polohách zní jako Chester Bennington, ale ty refrény jim rozhodně jako Linkin Park nejdou. Jemnější poloha působí občas trochu nuceně, ale když se do toho Švédové opřou, je to cajk. (7/10)

PALLID VEIL - Pallid Veil (2023)
- fakt se divím, že tenhle megahvězdný projekt se na Marastu ještě neobjevil. Sestava je přitom snová - dohromady se dali sekerník Revocation David Davidson, samotný kmotr disonance Luc Lemay (Gorguts), bicmen Car Bomb a basák The Dillinger Escape Plan. Co to kurňa má bejt? Zatím je venku jeden singl a já chci víc! Od poslední nahrávky Gorguts už uteklo deset let. (Bandcamp)

WILLOW – The Thread (07/2026)
- dcera Willa Smithe je zpět. Následné nahrávky po Empathogen (05/2024) mě úplně nevzaly, ale The Thread je zas jeba. Fantastický a „oduševnělý“ mix popu, jazzu, soulu a alternativy s podmanivým hlasem.

MINDWORK – Adrift (08/2026)
- nechme si víc na později, ale je jasné, že jak Adrift na konci srpna vyjde, vlítne nám i sem, tak už lehce traileruju ;)

VAFURLOGI – Gneisti Af Eldi Guðs (06/2026)
- melodický, docela hitový a dost poslouchatelný. Vlastně i zbavený toho, co mi dělá black metal black metalem, prostě blekoš do auta!

JORDSJUK – Naglet til livet (2025) + Råtner på Rot (2024)
- po ETEfu jsem najel i zaznamenanou tvorbu Norů. I když tu ta thrash agrese není tak útočná a roll houpavost tolik nehoupe, tahle blackovka hrne a dost tomu napomáhá vokál Mannevonda z Koldbrann, který hudbě povedeně velí.

NOCTURNUS AD – Unicursal (2024) + Paradox (2019)
- nenadálé úmrtí Mika Browninga mě vrátilo i k ne tolik naposlouchaným posledním dvěma deskám bohů AD. Poslech obou dobrých desek je teď už bohužel vlastně vzpomínáním… RIP

FACE THE DAY – Stuck in the Presence (2018)
- před novým Mindworkem jsem oprášil i Martinovu alternativnější polohu a nenacházím tu žádný negativa, povedený moc.

FIORDMOSS – Kingdome Come (2017)
- o potemnělé Petře Hermanové tu AddSatan už psal. I její darkwave sólo tvorba je povedená, ale Fiordmoss, kde spolupracuje s Romanem Přikrylem, mě doslova sundali. Celá deska se nese na vlně dark pop/triphopu a doprovází ho zádumčivý Petřin hlas.

WAILIN STORMS - The Arsonist (07/2026)
- viz Kotek v recenzi. Southern gothic rock s žánrovými přesahy. Hodně vizuální a noční album, soundtrack k jižanské krajině pustých okresek, rezavých benzinek a domů uprostřed ničeho, kde tě zpoza záclonek sledují páry očí nasáklé pokřivenou pobožností.

SHEARLING - Don’t Look at Me the Way a Dog Might Look at Your Leg (EP) (07/2026)
- druhá nahrávka Shearling míří kamsi k experimental americaně, sem tam pěkně pokřivené. Na dohled jsou i komornější polohy Swans. Hodně mě baví hned první, nejujetější a dekonstruovaný song. Zbytek fajn, ale už moc nezlobí. Na Bandcampu zaujme přehlídka použitých nástrojů.

CADY - Limitations of the Human Form (07/2026)
- zběsilé screamo / hardcore (sem tam chaotic) / emoviolence s hodně masivním zvukem. Vyhrocený ječák si dobře notuje s druhým metalovým vokálem. Trochu mimo můj revír, ale sedlo a vracela jsem se. Tady všechno funguje.

MINI SKIRT - Casino (2020)
- Aussie garage punk s chraplavým vokálem. Civilní, ironické, nakažlivé. Vytahuju každé léto. Před pár lety to dotáhli i do Underdogs a povedlo se.

ALTARAGE – Cogwheel (07/2026)
- přehození výhybky směrem k většímu umču, industriálně disonantní death metal tady obměňují ambientní plochy, prostor dostanou i čisté vokály. Jde tak o náročnější poslech, ale na soud, zda dostatečně odměňuje, je ještě brzy.

CHARLI XCX – Music, Fashion, Film (07/2026)
- Charli navazuje na svou předešlou hyperpopovou genialitu Brat umírněnějším autorským počinem, kternadále nese zásadní rysy vládkyně popové periferie. Je v tom srdíčko, rovněž je nutné respektovat, že Charli na dosavadním vrcholu sere na očekávání a dělá věci především pro sebe, což dokazuje Scorsese na obalu, Vincent Cassel v klipu nebo David Cronenberg na featu. Kvality, konzistence i chytlavost ale novince od minula chybí. 

TABERNAKEL – Scheintaufe (07/2026)
- solidní poklona klasickým německým black metalům, ve které se nezapřou primárně Moonblood. Hledat v tomto skromném počinu cokoliv jiného by bylo ovšem bláhové. 

DEFECT DESIGNER – Depressants (05/2026)
- pokud sledujete novinky, museli jste si téhle kapely všimnout, takže jen ve stručnosti – rusko/norský projekt, ve kterém u bicích sedí Eugene Ryabchenko (Fleshgod Apocalypse). Avantgardní death/grind, který do sebe nasává různé hudební styly (proto je avantgardní neasi), nicméně s důrazem na hutnost a přímočarost, nikoliv na nějaké výrazné umělecké šperkování a kudrlinky. Moc příjemně se to poslouchá. (8/10)