Datum vydání: 1. srpna 2025
Vydali: I, Voidhanger Records
Žánr: experimental death/grind, technical/progressive death metal

Sallow Moth je techdeathový projekt texaského všeuměla jménem Gary Brents, který pod touto hlavičkou skládá a nahrává veškerou hudbu sám a to včetně zpěvu (jistě doma v pokojíčku). Tedy až na dvě sóla, které mu na novinku vystřihli kámoši, a doprovodné vokály, které obstarali jiní kámoši.

Garry krom Můry účinkuje ještě v dalších asi šestnácti no name projektech různého zaměření víceméně taktéž vlastní produkce, které tady nemá cenu vypisovat, protože je stejně nikdo nezná - dokazuje to však, že je hudebně velmi schopný a nadmíru činorodý.

Jeho aktuální počin nazvaný Mossbane Latern se stejně jako předchozí dvě desky Sallow Moth textově věnuje scifi/horror tématice, kdy konkrétně máme co do činění s koncepční story popisující intergalaktický střet zmutovaných můr a high tech civilizace. O svět, kde se používá teleportace, cestování napříč dimenzemi apod., což následně promítnuté do zběsilé tech-death-prog podoby působí velmi interesantně.

Úvod alba je pěkně divoký a prudce deathmetalový. Album načne poctivý sypec/mazec, klepačky a murmur, nicméně velice záhy se začnou objevovat jiné, ne zrovna žánrové figury, které primárně tvrdou hudbu posouvají jiným, a nutno dodat zábavným směrem. Podobně je na tom většina songů. Zpravidla se začne tlakem, riffovačkou, chropotem,  následně však přijdou různé odbočky, vyhrávky či nečekané změny, díky kterým hudba z drtivé podoby přeskakuje někam do progresivně avantgardní, někdy skoro mathrockové oblasti. Působí to bláznivě, nicméně navzdory šíleným výkrutům album drží stále pohromadě, a to zejména díky jeho instrumentální kvalitě.

Většinou se jede ve vyšším tempu a songy mají fajnový drive, což zaručují zejména rozmanité a super vražedné bicí. Zde mi bohužel kazí radost, že jejich bravurní hra je komplet naklikaná v poči a ne zahraná živým bubeníkem, což by v tomto případě bylo ovšem docela těžké. Každopádně ale vytažený a krásně pronikavý virbl trčící z jinak hutného zvuku je boží. Výborná je též čitelná, brumlající basa, jejíž kousky je na albu radost poslouchat, stejně jako kytarové propletence, které sem tam doplní sampl či ruchový efekt. Zvuk celkově se dá brát jako povedený, kdy není digitálně přepálený a naopak zní celkem dynamicky, čitelně a je příjemně basový.

Většina kusů na albu jsou z větší části poctivý techdeath. Z tohoto pohledu bych asi nejvíc vyzdvihnul nařachanou Parasite Orb´s Lock, naproti tomu ale třeba třetí Psionic Battery parametry daného stylu dost překračuje. Lehce schizofrenní preludování složené z nepravidelných rytmů doplněné kytarovým kvíkáním a hlasovým chrochtáním je docela bizár, neřekl bych však stále, že jde o maglajz. A propos vokál, ten má na albu gutalaxovsky chrochtací tón, což obecně vzato není pěkné, k tomu typu švihlé/komplikované muziky mi ale sedí.

Hudba v globálu působí náročně, přitom je ale zábavná. Mix death metalu, který stále zásadním způsobem převažuje, a více či méně progresivních nápadů zde funguje a deska šlape. Občas v tom chaosu slyším ArtificialBrain či Slimelord, jindy mám dojem, že by něco z toho mohlo být od BetweenBuried And Me, něco připomene Wormed (mj. ten rytmičák) anebo Cephalic Carnage.

Album je určitě kvalitní, moje nadšení ale brzdí, že jde o hudbu dělanou z valné části na počítači, což obecně moc neuznávám. Jako celek se však Mossbane Latern prostě povedlo. Jak z hlediska zvuku, tak hudebních nápadů jde o vychytané dílo, které má energii, švih a baví, přestože posluchači nedává nic zadarmo. Dávám střízlivých 7,5, kdyby se ovšem jednalo o živou kapelu, tak bych určitě bodík přidal.