Datum vydání: 17. červenec 2026
Vydali: Season of Mist
Žánr: occult rock, black metal, gothic
Délka: 41:41

Říkají jim luxusní bytové bloky, v reklamních letácích je dokonce nazývají ostrovy klidu, jednotlivé byty pak označují jako útulná hnízdečka. Z venku vypadají moderně, zdi jsou natřené veselými barvami, v oknech se blyští odrazy slunka.

Z každého hnízdečka trčí balkónek s takzvaným poetickým výhledem, který si můžeš vychutnat ze dvou židlí u malého stolku schovaného za vysokým zábradlím. Poetický výhled směřuje na balkónky ostatních hnízdeček, schované za další vysoká zábradlí, vysoká dostatečně na to, aby zabránila nájemníkům, kterým se jejich hnízdečka znechutila, skočit.

Nakonec je to totiž jen trocha pozlátka a čerstvé barvy, co dělí tyto ostrovy klidu od levných paneláků, paneláků s tenkými stěnami, které od sebe tak tak oddělují lidská neštěstí, stavebnic z kvádrů, které uzavírají životy do těsných ohrádek, takzvaných hnízdeček. Panelákům, které nejnenže jsou nehostinné, panelákům, které ve stěnách skrývají přehlídku zdraví škodlivých materiálů, od azbestu přes olovo až k plísni, panelákům, které jen čekají na to, až někdo zapomene vypnout plynový sporák, aby mohly lehnout popelem a vzít nájemníky s sebou.

Protože paneláky nejsou jen bezduché stavby, paneláky mají duše, duše, které se mstí všem těm tupým, omezeným architektům, kteří je naprojektovali, všem těm ledabylým dělníkům a stavebním konzultatům, co je postavili, všem těm zoufalým nájemníkům, kteří se do nich nastěhovali, protože neměli jinou možnost. Duše, pro které jsou takzvané zvuky každodenního života každodenním příkořím, každodenní připomínkou všech těch nájemníků, dělníků a architektů, kteří je uvěznili mezi kvádry z nekvalitních stavebních materiálů. A tak se, někde mezi zdmi, zvuky každodenního života mění ve zvuky každodenní noční můry.

A jsou to právě hraniční prostory mezi kvádry betonu, na které architekti zapomněli, o kterých nájemníci ani neví, které na novince Emptiness ožívají. Prostory obývané zlovolnými přízraky, které znetvoří, na co sáhnou. Z hlaholu dětí se ve stupačkách stávají skřeky tlumené sklepními dveřmi, bujaré oslavy se mění v pokleslé drogové rauše, rodinné večeře brousí na hraně domácího násilí.

Často ani nevíš, odkud zvuk vychází, víš jen, že někde uvnitř budovy je něco špatně, a že tahle špatnost postupně prorůstá z jednoho bytu do druhého, šíří se zdmi, teče trubkami, vyplňuje spáry, a když vyplní i ty nejopomíjenější zákoutí, začne prosakovat do zoufalých nájemníků v jejich hnízdečkách a dělat z nich ještě o něco zoufalejší nájemníky, nájemníky, kteří častěji chodí na svoje balkónky a přemýšlí, jak vysoké že je to zábradlí, a jestli by přece jen nešlo ho přelézt a skočit.

A stejně jako uvězněné duše leptají paneláky a jejich nájemníky, tak Emptiness leptají tradiční rockové struktury a nápady, co z nich vycházejí. Místo zpěvu zlověstný šepot, který jako by procházel přes několik zdí. Riffy, které už dávno ztratily lidskou tvář, které jako by procházely skrz nějakou temnou bránu, která z nich vysává sílu a nechává za sebou jen pokroucené ozvěny. Melodie, které jako by někdo dusil pod polštářem. Nahodilé změny, které zneklidňují, protože nevíš, odkud a za jakým účelem přichází. Zkrátka Emptiness, jak je dobře známe z předchozích nahrávek. Snad jen s drobným dodatkem, že tentokrát je to o něco méně vyjeté, a o něco více metal než naposled.