Kde: Praha, Libeňská synagoga
Kdy: čtvrtek 9. dubna 2026
Pořádali: Jednota

Aluk Todolo už roky patří k mým nejoblíbenějším live kapelám. Naživo jsem je pravděpodobně viděl na různých koncertech a festivalech aspoň desetkrát. A pokaždé, když se objeví možnost na ně jít znovu, rád této příležitosti využiju. No a když tentokrát hráli v Praze spolu s Hexvessel a navíc ještě v netradičním prostoru Libeňské synagogy, natěšenost na koncert byla o to větší.

Ten stejný den sice bylo v Praze solidně překoncertováno. V Subzero hráli stylově spříznění Yellow Eyes s Ultha, ve Futuru zase A Place To Bury Strangers - prostě vše akce, na které bych normálně šel taky, ale priorita pro čtvrtek byla jasná. A těší mě, že na všechny akce údajně dorazilo dost lidí. I synagoga byla od samého začátku slušně naplněná.

První Hexvessel, kteří poslední dobou čím dál více koketují s black a doom metalem, který úspěšně prezentují i naživo, tentokrát překvapili dost nečekaným setem. Kvohst, který byl evidentně sám místem koncertu fascinován, na úvod oznámil, že vzhledem k tomu, že hrají na svatém místě, tentokrát neodehrají svůj standardní set, ale zaměří se na své nejposvátnější skladby. A byť mám minimálně album Polar Veil dost rád a nablacklejší koncerty Hexvessel z posledních let se mi dost líbily, tuto změnu jsem osobně uvítal.

Kapela sice tvrdila, že tenhle materiál nemá secvičený a rozhodnutí jej zahrát padlo spontánně až na místě, ale až na jednu jedinou skladbu, kterou rozjížděli na dvakrát, by si návštěvník ničeho nepatřičného nevšiml. Mathew samozřejmě skvěle zpíval, ale i zbytek kapely vše odehrál na pohodu. Hexvessel nám odprezentovali celkem zajímavý průřez svou tvorbou, hráli skladby z pěti desek a došlo dokonce i na nějaké covery.

Osobně jsem si nejvíce užil Teeth of the Mountain z jinak celkem skočné desky When We Are Death. Skladba Invocation Summoning z debutu Dawnbearer v synagoze rovněž skvěle fungovala. A folkovější provedení songu Older Than the Gods z jinak metalovějšího alba Polar Veil bylo taky moc fajn. Největším překvapením setu byl však cover Fire of the Mind od Coil.

Osobně bych byl samozřejmě nejraději, kdyby došlo ještě na větší množství skladeb z prvních dvou desek. I tak jsem ale rád, že jsem měl po delší době možnost vidět zase trochu jiný koncert Hexvessel, který byl sice relativně krátký, ale jak díky netradičnímu setu, tak i místu konání o to speciálnější.

Aluk Todolo se naopak do nějakých netradičností nepouštěli, ale jak je u nich zvykem, i tentokrát odehráli celou svou poslední desku LUX od začátku do konce. Ale vzhledem k tomu, jak netradiční a experimentální je jejich hudba sama o sobě, ono ani nic speciálního nebylo třeba vymýšlet.

Psal jsem to jinak už v reportu z loňského Chaos Descends festivalu a platilo to i tentokrát, na to, jak mě zrovna LUX při domácím poslechu oproti dřívějším deskám až tak extra nebaví, naživo tento nový materiál funguje mnohem lépe. Může za to super zvuk, až absurdní sehranost kapely nebo i vizuální show? Pravděpodobně vše, ale i tentokrát, stejně jako v minulosti, platilo, že Aluk Todolo odehráli skvělý koncert, který je takřka nemožné si neužít.

Ono se stačí koukat na to, jak posedle s očima převrácenýma na bělmo hraje bubeník Antoine, jak se svou basou diktuje Matthieu nebo jakou magii předvádí na svou kytaru a efekty Shantidas. Ten se i tentokrát pustil v závěru setu do uctívání jejich zářící žárovky, se kterou si chtěl symbolicky přiťuknout Dan z Puncta se svým lahváčem, ale když ho Shantidas viděl, pivo mu okamžitě sebral a vypil ho místo něj, haha.

Jinak nevím, zda za to může jen místo konání, minimálně z části určitě ano, ale osobně si myslím, že tohle byl jeden z těch nejlepších koncertů Aluk Todolo, na kterých jsem kdy byl. Jasně, když hrávali Occult Rock, bylo to možná hudebně ještě zajímavější. Jejich Voix set na Funkenflugu v rakouských Alpách mám taky dobře vypálený do paměti. Ta synagoga jim ale tentokrát sedla fakt náramně. A když na poslední skladbu zapli světla, která zpoza bubeníka rozzářila celou synagogu, asi se nenašel jediný člověk, který by to v danou chvíli neobdivoval.

Opět se tedy sluší poděkovat Jednotě za to, že k nám tyhle super kapely opět dotáhla a za super nápad tento gig uspořádat v Libeňské synagoze. Tohle byl opět jeden z těch koncertů, na který se opravdu vyplatilo přijít.