Datum vydání: 23. května 2025
Label: Fuzzed and Buzzed Records, Majestic Mountain Records
Žánr: doom/sludge metal, stoner, psychedelic/occult rock, shoegaze

Stoneru se spíš vyhýbám a když už koštnu, tak většinou zase brzy vypínám. Torontští Witchrot si mě ale zaháčkovali hned úvodní Possessions Deepens. Hlavní důvody jsou dva: klávesy a vokál. A jo, i ta hutná basa, ale především cinkavá, mlžná Fender Rhodes (?) psychedelie v kombinaci s naechovaným, jakoby ležérním, tajemným, bluesy/jazzy noir zpěvem, trošku i á la starší Messa.

Lea Reto částečně působí jako drsnější i okvltnější Sara Bianchin. Hlubší, tlumenější polohy jsou mému sluchu velmi libé, nejvíc v až shoegazové Green River (až Myers). Často ale přechází do vypjatého, nakřáplého hard & heavy (?) zpěvo-křiku až ječení. V pár místech je to na hraně přepjatosti, ale z 90 % dobrý, přidává tím hudbě další grády.

Riffy jsou spíš tak nějak standardní, zvukově macatější na/zkouřenej doom, místy až sludge sabbaťárna cca jako Acid King, Electric Wizard (v titulní hodně), Windhand i trochu Cough, většinou pomalejší, houpavější rytmy (Deck z Cauldron). Občas se ale Kanaďani až hardrockově rozjedou (4., závěr 2.). Nic objevnýho, ale maká to? Maká! Fajnově to zpestřují i kytarové vyhrávky a sóla Petera Turika i synthy Patricka Sherrarda, různě měnící rejstříky - mj. „strašení“ v Throat Cutter s poměrně efektivním, úderným nástupem.

Zvukově spíš taky palec hore, atmo-echo i tlak, malinko zlobí clipping přebuzenost (v žánru běžná) a někdy lehce umělejší/divná distorze kytar i basy, bubny mlaskavější, ale i úderný, nic zásadního, ok. Cover art od ZZ Corpse je poněkud žánrově laciný, ale i pěkně zpracovaný/rozvržený (fajn logo), americký road trip-witch-sataňizmus. Asi i tím, že ten stoner/doom skoro nejedu, se mi to jeví jako nadstandardně dobrá, chytlavá deska (slyšeno možná už 15x?). Částečná, hutnější alternativa k letošnímu goth doom popíku The Spin? 15. 8. v Drážďanech.