1) SPOTIFY/TIDAL playlist: 79 skladeb a téměř 7 hodiny hudby.

Spotify/Tidal playlist stále měníme. Níže přiložený playlist je tedy vždy pro aktuální Album měsíce a budeme jej pravidelně obměňovat. Nemusíte tedy již s každým měsícem pátrat po novém - jakmile vyjde nové Album měsíce, playlist se aktualizuje. Pokud by si někdo chtěl toto aktuální Album vyposlechnout zpětně, najde jej v Archivu).

Formát je volen podle pořadí, v jakém se desky umístily v Albu měsíce (vítěz má tři skladby, ostatní po dvou) a dále pak se jedná o výběr skladeb interpretů jednotlivých redaktorů. Samozřejmě jsme narazili na limity - ne všichni interpreti, kterým se věnujeme, tuto platformu využívají, ať již k tomu mají jakékoliv důvody, takže řadu kapel v playlistu nenajdete. Druhým extrémem je, že zde představujeme často desky, které nám dorazily v promo materiálech, ale oficiálně ještě zveřejněné nejsou. Každopádně doufáme, že i tak dokážeme, ve zbytku toho co jsme vybrali, rozšířit vaše hudební obzory.

2) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři redaktorů. Podobně jako v prosinci, leden bývá často měsícem pozapomentých alb, takže v TOPu 

3) REDAKTORSKÝ LIST: seznam desek, které redaktor vyposlechl, avšak které se nedostaly do žebříčku. U těchto desek se můžete kochat i obaly. Starší, bonusové, jsou pak řazeny chronologicky.

(4) ARCHSPIRE - Too Fast to Die (04/2026)

vaněna: jakožto fanoušek sportovně-hudebních výkonů jsem samozřejmě čekal, že nová deska Archspire bude rychlá. Naštěstí není "jen" rychlá, přinejmenším několik skladeb stojí za opakování a dost možná i materiál jako celek ještě s dalšími poslechy vyroste. (8/10)
brutusáček: Šéf jakožto vrchní odborník na kanadský kulomet krčil rameny, za mě tam ta rychta je, ale dříve to přece jen trošku víc tlačilo. Zvolnění?
LooMis: jsou tu palby, ale jsou tady taky (překvapivě) volnější tempa. Celkově je vidět, že Archspire ale mají svůj marketing o nejrychlejší kapele světa dobře zmáknutý a vlastně jim tohle stačí na to, aby zase dosedli na trůn (a známky na konci roku obhájili). Za mne nicméně vítězí, byť stylově je to více načernalé, Inferi. Bubeníkem měsíce je tímto ale na 100 % Spencer Moore. (8,5/10)
bizzaro: deska kanadských tech stars byla v očekávání, a jak jsem čekal, něco extra nového nepřináší. Archspire třetí desku jedou svůj model muziky, tentokrát jen více epických melo-nápěvů a celkově míň chytlavosti i vlivem hutnějšího zvuku.

(4) AT THE GATES – The Ghost Of a Future Dead (04/2026)

brutusáček: jak výmluvný název desky a doslova hořký poslech „posledního“ alba At The Gates. Navždy se ponese legenda o tom, jak Lindberg stihl zpěvy nahrát za jeden den, než šel na operaci hrdla sužované vzácnou rakovinou. Nová deska vychází nějakých půl roku po Lindbergově smrti a má všechno, co od At The Gates člověk očekává, možná je víc melodičtější a „otevřenější“ než předchůdce. Buď jak buď, díky Tompo…
LooMis: všichni víme, že tohle je poslední album s Tomasem, který se ani vydání nedožil. Obrovský respekt k výkonu, který byl ještě schopen podat. Po dvou deskách se do sestavy vrátil druhý z bratrů Anders Björler a možná i proto je deska opět víc hozená do melodičtějších vod. Baví mě to velice, ale u téhle desky asi budu vždycky pociťovat mrazení z nevyhnutelného. Sbohem, Tompo, a velká poklona! (9/10)
onDRajs: naposledy s Lindbergem. Typický sound ATG zůstal nedotčen, tentokrát zas o něco melancholičtější, ale zároveň i temnější než dřív. Že by očekávání nevyhnutelného?
bizzaro: skvělé album zahalené do černého závoje spleteného nejspíš studiově definitivně posledními zaznamenanými vokály zesnulého Tompy, který předprodukci narychlo nazpíval před nástupem na operaci slinných žláz. Onemocnění mělo asi za následek i ostřeji nakřáplý hlas, ale že by člověk jinak něco poznal? Srozumitelné, nekomplikované a úderné písničky s melancholickým podtónem a příjemnými a harmonicky sladěnými melodiemi a pošmourným pozadím.

(3) ANGINE DE POITRINE - Vol.II (04/2026)

mIZZY: současný internetový fenomén hlavně díky svým kostýmům, ale aj po hudební stránce to není vůbec blbý atonální math rock. Mohlo by bavit fanoušky Sonar, Zu a samozřejmě hlavně KGLW. (Bandcamp)
sicky: funny muzika, skotačivý mathrock, který zní na jednu stranu jako nenáročná juchanda, na druhou není instrumentálně úplně jednoduchý. Určitě doporučuji pro zajímavost poslechnout (7,5/10)
Dantez: falicko-puntíkovaný mikrotonálně-mathrockový virál ostřílenějšímu uchu zrak nevytře. Dá se poměrně snadno dedukovat, odkud vichry inspirace vanou. Chytlavost v méně ortodoxních hudebních strukturách se ale bizarní dvojici upřít nedá.

(3) EXORCIZPHOBIA – Neurosis Unbound (04/2026)

brutusáček: novinka tuzemské thrash skvadry, opouštění vod crossoveru směrem víc do „klasického“ thrashe cením. Exoška se nebojí ploužáku a Tomášův klasický zpěv taky velmi cením, posun je znatelný a zdařilý + á la Voivod coverart je třešničkou na dortu.
sicky: nezastírám, že tady jsem čekal mnohem víc. Po předchozích dvou výborných deskách přichází slabší kus, který navíc po odečtení vlezlého ploužáku (za mě nepovedený vtípek) a závěrečné čtyřminutové outrodukce, trvá sotva dvacet minut. Rozumím tomu tak, že vyčerpávající koncertní aktivita kapely si vybírá svoji daň. (6/10)
bizzaro: i deska českých thrash „jedniček“ byla v očekávání. Novinka přináší přímočařejší matroš s lehce zataženějším zvukem, což mi po skvělé a fakt propracované Spiritual Exodus je jakože trošku málo (i stopáží). Furt jde o kvalitní dílo, ale budu k němu víc hledat cestu, neb SE mě chytla hned a ani po čase nepustila.

(3) IMMOLATION - Descent (04/2026)

brutusáček: singly mě nechávaly relativně chladným, byť bylo jasné, že zvuk nebude pvc. První slech dodal až moc zbrklé dojmy a s vícero poslechy ta deska lehce roste. Určitě temnější, ano, asi i “blackovější“ nápady ok, být víc umouněný zvuk, tak je to ještě víc ideál, suma sumárum za mě vlastně v pořádku a milé překvapení.
mIZZY: mechem a plísní obrostí deathmetalisti si na novinku sice stěžují, ale já jsem spoko. Osobně mi tohle temnější vyznění, které Immolation nakousli už na předchůdci Acts of God, rozhodně sedí více než Kingdom of Conspiracy nebo Atonement. A že to není kytarově až tak nabušené jako Close to a World Below nebo další staré desky? No a? Furt to maká skvěle. (Bandcamp)
onDRajs: po Mayhem nuda jak párek podruhé. Vigna a spol. očividně neví, kudy dál, a tak sází riffy na jistotu jak v továrně. Přijde mi to jako od AI...

(3) PLINI – An Unnameable Desire (04/2026)

LooMis: příjemně svěží deska, na které Plini ale ukazuje, že se nebojí stále vymýšlet nové přístupy (a postupy), a rozhodně od něj nemáme očekávat jenom skladby pro kytarové nerdy. Kytarově orientované album to je, samozřejmě, ale tentokrát mi přijde, že oproti minulosti Plini dokázal daleko více myslet na kompletní stavbu skladeb a daří se mu to parádně. (8/10)
bizzaro: australský kytarista Plini Roessler-Holgate vydal po pěti letech druhou desku. Opět jde o instrumentální, pocitově někdy až přírodního dokumentu soundtrackově vyznívající muziku, která nese maximálně pozitivní náboj. Plini naštěstí nevyměknul a furt do toho umí hrábnout.
Baara: hravé, tvůrčí, příjemné k poslechu, jako každá deska Pliniho, ale jsou tu i tvrdší, experimentálnější, málo sluníčkový momenty. Že by i na Pliniho padl spleen z dnešního stavu věcí ve světě? (8/10)

(2) AVERSIO HUMANITATIS - To Become the Endless Static (04/2026)

vaněna: pokračování úžasné předchozí desky, které je snad ještě lepší. Víc deathmetalovější, lepší zvuk, jsem naprosto unešen a o albu dubna mám naprosto jasno. (9/10)
bizzaro: disonantní kapela z Madridu navazuje na skoro šest let staré album Behold the Silent Dwellers další kouskem modernistického black metalu s death drtivostí; anebo žánrově naopak? Tohle bude ještě nějakou dobu podrobováno průzkumu, ale už teď díky super zvuku, úměrně stupňujícímu se tlaku a dobře vyváženému napětí spokojenost.

(2) HEIDEN – Cma (04/2026)

mIZZY: Heiden i ve srovnání s předchůdcem Andzjel ještě více přitvrdili a potemněli. Reálně se jedná o nejvíce blackové album od dob Obsidian, což jako jeho fanoušek vítám. Zároveň si Heiden zachovali i svou typicky poetickou tvář, takže snadno poznáte, jakou kapelu posloucháte. Hodně příjemné album. (Bandcamp)
bizzaro: jelikož mám rád jejich polohu na desce Obsidian, brněnský kvartet mě novinkou potěšil. Furt si zachovávají svůj post-zvuk z posledních alb, ale přidali té bývalé rytmizované tvrdosti.

(2) HROB - Brana Chladu (04/2026)

mIZZY: řadový debut od nové slovenské DM kapely se členy Radiation a Goatcraft v sestavě. Kvalita zde rozhodně je, stejně tak jako některé zřejmé inspirace. Jak oldschool death, tak doomovější pasáže fungují dobře. Osobně mi pouze k podobné hudbě úplně nesedí obal desky, byť jej vzhledem k názvu chápu. Jinak lze ale Bránu chladu určitě doporučit. (Bandcamp)
Dantez: staroškolskému death-doomu se v československých krajích za poslední léta dost daří. Hrob pravidlo potvrzují, do svého promrzlého výraziva propisují ověřené vlivy ve funkčních kombinacích, které potvrzuje průrazná, akurátně špinavá produkce. Pel chladné smrti je v případě Slováků uvěřitelnější než třeba u podobně laděných Frozen Soul.

(2) MELECHESH - Sentinels Of Shamash (EP) (04/2026)

mIZZY: Melechesh jsem si ze zajímavosti pustil minimálně po deseti (možná i více) letech a jsem příjemně překvapenej. Očekával jsem orientální a folkový brnkačky a místo nich dostal celkem našlapaný a docela jedovatý materiál. Svým způsobem mi tohle EPčko připomíná i poslední album amerických Cobalt. Fajn jednohubka.
LooMis: dva singly mne rozhodně navnadily a vzhledem k tomu, že comebackové EP Ashmediho po více jak 10 letech má akorát tak 21 minut, protočil jsem nakonec nejednou, jelikož na mne úplně dýchla atmoška desek z přelomu tisíciletí. Krásné to byly časy.

(2) NINE INCH NAILS × BOYS NOIZE - Nine Inch Noize (04/2026)

mIZZY: souhlas s Dantezovou recenzí. NIN se spolu s Boys Noize opravdu podařilo několika kvltovním skladbám vdechnout nový život. Příjemně nakopnutá diskotéka, která stojí na roky ověřených textech a motivech.
Dantez: Nine Inch Nails aktualizují, starší materiál omlazují pomocí moderních elektronických vlivů od EBM po synthwave. Funguje to, i když Reznorova syrovost občas chybí.

(2) SUNN O))) – Sunn O))) (04/2026)

brutusáček: po letech plnohodnotné LP od legend dronu, který se vrací ke kořenům tvorby ze začátku, pure drone bez příkras.
mIZZY: eponymní album Sunn O))) zní přesně tak, jak byste od něj čekali. Na jednu stranu ok, tenhle dronující model mají už dobře ošéfovaný a v malíku. Ale zároveň až na úplně poslední song nenabízí prakticky žádné překvapení. Vlastně lze říct, že to je takový defaultní minimalistický Sunn O))) výraz, do kterého se v poslední době během tourování bez dalších hostů uzavřeli. Na jednu stranu OK, mnoho lidem tahle poloha může vyhovovat, ale osobně nějak nevidím větší důvod novinku opakovaně poslouchat. Na Monoliths & Dimensions a další zvukově bohatší desky se nechytá ani zdaleka. (Bandcamp)

(2) VOMITORY - In Death Throes (04/2026)

mIZZY: od Vomitory asi nelze čekat něco vyloženě objevného, i nadále drhnou přesně ten svůj death metal bez větších odchylek, ale stále to šlape jako starý dobrý Vomitory. Nic nového pod sluncem, ale v pohodě deska. (Bandcamp)
Dantez: švédský death metal ostřílených fotrů bez zbytečných úkroků, nadále dle pevně vytyčené trajektorie, stále stejně dobře, svižně, adekvátně brutálně.

AERDRYK - Onzuiver (03/2026)
- v březnu Erbeet Azhak, v dubnu Aerdryk, Amor Fati nepřestávají dodávat kvalitní belgický black. Aerdryk je zajímavý a příjemný pokojíčkáč, tentokrát trochu méně znepokojivý a více atmosférický. Fér je přiznat, že jeho první deska byla o fous či dva lepší. Nicméně jedno euro na Bandcampu je stále skvělou investicí. (7/10)

HAJDUK - Хвърковата чета (04/2026)
- Amor Fati (v posledních měsících jim nikdo na blackmetalovém poli nekonkuruje) se chopili bulharského pokojíčkového projektu Hajduk a vydali mu první dlouhohrající desku. Na první polovině alba jsem pozdviženým obočím značil dotaz, proč tomu tak je. Poslední dvě delší skladby mi daly jednoznačnou odpověď. Výborný syrový black metal (viz recenze). (7/10)

VARGRAV - Dimension: Daemonium (04/2026)
- tři dny před narozeninami Mizzyho mámy přichází dobrá dračáková parta z Finska jménem Vargrav s třetím albem. Symfoška, vlčáci, zdánlivě vše je, jak má být. I tu polární záři na obalu beru. Co ale moc a moc vadí je příšerný zvuk šroťáku, který posluchačský zážitek naprosto devalvuje. Pokud se s tímhle hrozným nešvarem dokážu vypořádat, počty poslechů určitě ještě narostou. Zatím jsou dojmy z alba jako ze střetu více než solidního ITNE worshipu s legendárním noise projektem Meat Paunch Mafia ("vrtulník"). (6,5/10)

FORLORN CITADEL - An Oath Undone (04/2026)
- atmosférická blacková "klasická šestka" nesmí chybět. Forlorn Citadel milovníkům atmo blacku přináší přesně to, co je žádáno. Od obalu přes zvuk až k cheezy melodiím není žádoucí žádné překvapení. Summoning a Caladan Brood dohromady, ano, tohle je takřka definiční kýč. (6/10)

ASSUR - Vörös Fellegek Felett (04/2026)
- k hungarofilii, která u nás panuje v souvislosti s maďarskými volbami se hlásím poslechem alba Nad šarlatovými mraky. Je čerstvá novinka od dlouho (20 let) spícího maďarského projektu Assur. Na jednu stranu je vokál v maďarštině hlavním distinktivním znakem, na druhou stranu je opět (notoricky) moc nahlas, takže zbytek mixu mu nestačí. Nečekejte zázraky, ale slušné spojení heavy kytar a epic black prvků s maďarštinou potěšilo. (6/10)

TARASK - Sitra Ahra (04/2026)
- Antiq Records a druhé album francouzského okultního projektu, tentokrát už ale jako duo a s živými bicími. Zvuk není moc dynamický, ale vyposlechnout bez urážky se deska dá. Mně osobně se líbí netypické protnutí melodického bm a tlakového zvuku, nic nadčasového to ale není. (5,5/10)

BLACK MAGIC SS - Scarlet Desires (04/2026)
- kdysi edgy, teď spíš cringe. Legrace, která se ještě pořád nechá poslouchat. Obal a texty pobavily, byť s dost odřenýma ušima, stále však o dost víc než už hodně vylouhovaná hudba. Hudebně jdeme totiž spíš do podprůměru. (5,5/10)

DOMJORD - Morgonglöd (03/2026)
- Domjord je žánrovými znalci více zatracovaný než milovaný ambientní projekt Daniela Rosténa (Funeral Mist, Marduk). Třetí deska bohužel opět nenavazuje na výborný debut, ale i tak snad svými plochami potěší řidiče (ten už beztak tvrdej chleba má). Já osobně jej poslouchám právě jen v autě a zklidňuje mě poměrně příjemně. (5/10)

DHARMAH - Shibalba Incarnate (EP) (03/2026)
- mexický melodický black metal silně ovlivněný Dissection se snahou o oklutní atmosféru. V roce 2023 oživl po nějakých 20 letech, a zařadil na album skladbu Kunda! Letos přichází s dvouskladbovou libůstkou, na které se obrací k domácí aztécké tradici. Bohužel, anglický zpěv je velkým minusem.

BLACK MAGIC SS - Fast Speed (EP) (04/2026)
- koutky úst lehoulince umí pozdvihnout, ale jinak jsou BMSS stínem své dřívější formy. Tohle EP mě baví o něco víc, než nová deska.

RISE OF KRONOS - Slaves of Time (04/2026)
- jde o páté album death-thrashe z Německa, poslouchal jsem čistě jen kvůli názvu desky (a celou jsem ani nedoposlouchal) a samozřejmě proto musím dodat: Kam se hrabou na VUVR! (5,5/10)

KEG THROWER – Beczkomiot (04/2026)
- ten festival se jasně rýsuje, odpoledne to začnou tuzemští Alkehol a pak postupně přibydou Tankard, Alarum a také polští Keg Thrower. Polská thrash verze na téma chlast, řvaná v polštině, ale pozor hudba má progresivnější vlny, úplně to není k Alarum, ale znatelná myšlenka tam rozhodně je, cením každopádně logo kapely.

DECIPHER – θελημα (03/2026)
- řecký black/death u Transcending Obscurity Records znač,í že by se mohlo dissově vrtošit, ale čím to víc točím, tak si nemohu pomoct, ale slyším Mglu, to ale není na škodu.

DÄLEK - Brilliance Of A Falling Moon (03/2026)
- sdílím nadšení zbytku redakce, který nové Dälek chválil už minulý měsíc. K úplné spokojenosti by to ale chtělo ty skřípoty z podkladu pořádně vytáhnout. I tohle je sice v pořádku a vypadá to na nejlepší desku bez Oktopuse, ale mohla by ničit ještě víc. (Bandcamp)

EVIL WARRIORS - Evil Warriors (03/2026)
- borcům z Lipska, z nichž polovina hraje také v live sestavě Death Worship, se podařilo skloubit solidně nasypaný black/death s kvílícím saxofonem. Super album, které funguje stejně dobře jako námrd, tak i jako experiment. A díky parádnímu koncertu před Morbid jsem jej ocenil ještě více. (Bandcamp)

SLAVE ONE - The Seraphic Conspiracy (02/2026)
- jak již bylo detailněji rozpitváno ve vaněnově recenzi, jedná se především o Ulcerate rip-off, ale velmi zdařilý a funkční. (Bandcamp)

DJEVELPAKT - In the Shadows of the Moonless Night (02/2026)
- zaujal primárně název kapely (odkaz na Kaosritual je zde asi zřejmý) a propojenost s labelem Death Revelations. I po hudební stránce se však jedná od vydařený, ďáblu oddaný black metal, který má na starost zpěvák z belgických Heinous. (Bandcamp)

PIG'S BLOOD - Destroying the Spirit (04/2026)
- po sedmi letech nová Prasečí krev. Black/death/war zvěrstvo, které by minimálně mohlo bavit fanoušky Revenge. Žádná extratřída, ale poměr rubanice/kokotina je zde v celkem optimálním vyvážení. (Bandcamp)

NIECHĘĆ – 2025 (04/2026)
- tuhle kapelu rozhodně chci vidět naživo! Mnohdy značně prodloužené živé verze za mě makají líp než na studiovkách. Otázkou je, nakolik je záznam autentický a nakolik postprodukčně upravený, ale zní to vážně skvěle. Super prog/post rock (přibližně) s dominantním saxofonem (místy si vzpomenu na našince ze Schrödingerovy kočky), výrazným klávesovým podkresem často s mellotron like zvukem, což oceňuju, a jazzově tekutou rytmikou, kde basu nahrazuje jeden ze dvou syntezátorů. Ani přes dlouhou stopáž album nenudí. Naopak, album se dá v pohodě uposlouchat on repeat, protože bohaté skladby nabízejí opravdu mnoho k prozkoumání, zároveň aniž by tratily na posluchačské přívětivosti. Pobavil obal velmi připomínající fiktivní živák Bert & Friends 2050. (Bandcamp) (8/10)

LA JUNGLE – An Order of Things (04/2026)
- belgická dvojice Roxie (bicí) a Jim (kytary, synťáky, vokály) po dvou loňských kolaboračních albech (Spiral Maboul a Disco Chiesa) přichází s vlastní novinkou. Sestavu rozšířili na trojici poměrně neortodoxně přizváním druhého bicmana Davida. A má to grády! Je to taneční jízda od začátku do konce. Taková zábavná trance party zahraná na živé nástroje. Pánové si umějí pohrát s dynamikou, skladby dobře vypointovat a posluchače udržet na parketu. Živě to musí být radost. (Bandcamp) (8/10)

SOFTSUN – Eternal Sunrise (04/2026)
- člověk se pořád učí. Netušil jsem, že existuje i dronegaze, to se mi líbí! Vlastně je to takový psychedelický stoner/doom shoegaze s ženským vokálem, současně heavy i pop. SoftSun umí budovat parádní atmosféru pozdních večerů v Kalifornii (aspoň tak nějak si pozdní večery v Kalifornii představuju) a vzbuzují celkem autentické emoce, to cením obzvlášť. Velmi zádumčivá až uhrančivá věc s veskrze pozitivním podprahovým vyzněním, byť si myslím, že sama kapela se stylizuje spíše "hauntologicky." (Bandcamp) (8/10)

TAROUG – Chott (03/2026)
- v Německu usazený tuniský bubeník a producent Tarrek Zaroug nahrál své druhé sóloalbum. Je to jakási životní výpověď v deseti obrazech, dynamická a plná kontrastů, se samply hlasů členů autorovy rodiny atd. Skladby v zásadě oscilují mezi elektronickým soundscape minimalismem a pulzujícími klubovými tanečky. Ovšem s různými odbočkami jako třeba ve zpívaném melancholickém tracku 1995. Vše provoněno maghrebským kořením, ale většinou ne moc na sílu, což velmi kvituju. (Bandcamp) (8/10)

MEMORIALS – All Clouds Bring Not Rain (03/2026)
- primově poskládaná vintage nahrávka! Duo Verity Susman & Matthew Simms mi svou tvorbou připomíná další britské dvojice jako Cobalt Chapel, Soft Cavalry nebo americké Ghost Of A Sabretooth Tiger. Taky se obracejí o pár dekád nazpět a loví v teritoriích psychedelického folku a lehkého prog rocku. Relativně přímočaré melodické písničky se velmi snadno usazují v uších. Nic extra komplikovaného, ale přesto se při opakovaných rotacích dá nacházet celkem dost nenápadných zajímavostí a perliček. Baví mě to hodně! (Bandcamp) (8/10)

FORGOTTEN SILENCE – Idola Specus (04/2026)
- z hlubin zapomnění exhumovaný kus hudby, který patrně ani neměl být vydán pod hlavičkou FS. Svérázná stylová koláž, která připomíná atmosférický soundtrack k jakémusi post-noirovému filmu nakonec do kontextu diskografie Forgotten Silence celkem dobře zapadá. Za mě album funguje velmi dobře i teď, ačkoli je soubor skladeb již 14 let stár a dokazuje, že FS mají/měli pro nadčasovost cit. (8/10)

ABRAMS – Loon (04/2026)
- zajímavý bigbít těžící ze stoner metalu i grunge. Songy melodické, místy až Mastodontně epické. Pěkné kytary občas skřípnou, občas se ponoří do sludgeového bahénka. Většinou dost dobře nakopnutý rock'n'roll. Kdybych řídil, asi bych si to pouštěl v autě. (Bandcamp) (7,5/10)

LOVE RARELY – Pain Travels (04/2026)
- ambiciózní debut britské partičky nabízí fúzi matematického rocku až HC/punku s výraznou emo příměsí. Dostaneme solidně sestavené písně, někdy trochu popově přeslazené, jindy to zavání poněkud prvoplánovými instrumentačními cvičeními/etudami, ale jinak velmi zdařilé. V souhrnu: emotivní i nátlakové a hodně matematické. (Bandcamp) (7,5/10)

ZIMNÍ PNEU – Casiometal (04/2026)
- dosud jsem tento lo-fi projekt neznal, ale evidentně jde o poměrně činorodé duo, které vydává svou šestou desku za pět let existence. Na novince spojují svéráznou písničkařinu s nekomplikovanou domáckou elektronikou (cca presety z Casio samohrajek), ale i novovlnným revivalem v podobě posledního kusu Áďobárky, který mě docela pobavil a vždycky mi hraje v hlavě celý den (posílám do playlistu). Jinak je album o poznání temnější, sem tam strašidelně skřípne a celkově buduje spíš skličující atmosféru. (Bandcamp) (7,5/10)

PRINGUS – The Office (04/2026)
- instrumentální "videogame album" kytaristy Sondre Skollevolla z Moron Police. Eighties worship částečně a vzdáleně podobný Perturbator, Carpenter Brut či Master Boot Record, ale s větším nadhledem a humorem (jako celí Moron Police). Je to domácí VST plugin album, jak píše sám autor: "...a lot of mouseclicks," s dobrými nosnými tématy i vstupy živých nástrojů, které to trochu polidšťují, fajn zábavná jednohubka, u které je poznat, že ji sbastlil někdo, kdo má reálné hudební základy. (Bandcamp) (7/10)

ANDREW ANDERSON – Thresholds (04/2026)
- znepokojivá a/nebo snová ambient/noise koláž či krajiny. Nástroje, ozvučené předměty i field recordings (vítr, oceán), zrnitý, syrový konkrétní zvuky, šumy, echa, glitche, zvonky, varhany, zvukové halucinace, divná přízračnost i meditativnost. Propracované, vrstevnaté, pořád se to vyvíjí, proměňuje, mísí, ve 3. skladbě hraje Thor Harris (ex-Swans aj.) na cimbál. Cca ffo Siavash Amini, Concepción Huerta, Tim Hecker, Lawrence English apod. Dobrý. (Bandcamp)

SCIMITAR – Scimitarium II (04/2026)
- čepel druhého scimitaru je více kalená, začouzená, ostřejší i špinavější, disonantnější a kapela s ní seká svižněji. Dis/harmonický souboj (cca mix či ffo) Psudoku/Brutal Blues, Thantifaxath, IT, Felgrave, DsO (mj. Lunacy vs. Splinters z TFoP) s Negative Plane, Spirit Possession, Sabbath Assembly (nejvíc 5. balada), Hammers of Misfortune, Petrale, špetka Revenge (2.) apod. Instrumentálně dobrý, převážně bez výhrad. Kontroverzním, ambivalentním prvkem je opět teatrální, čistý vokál Shaam Larein, který v hudbě působí poměrně originálně/bizarně. Asi i většinou dobrý/dá sa, ale místy mi ta přepjatá afektovanost a výšky vadí. Každopádně zábavný, svérázný, noisy, dynamický, nasypaný i pomalejší (avant?) black metal s vlivy heavy, prog, thrash, doomu i atmo brnkání. (Bandcamp)

DAISY RICKMAN / MAGPAHI - Ceremonial County Series Vol.XXIII - East Sussex | Lancashire (03/2026)
- hodně pěkný psych drone folk od Rickman asi na harmonium, nějaký smyčcový a jiný nástroje a ženský zpěv – poblíž či ffo: Popol Vuh, Hala Strana, Natural Snow Buildings, Six Organs of Admittance, Širom apod. Magpahi je o trochu „standardnější“ 60/70s psych, “wyrd“ i 90s neofolk s flétnou, akustickou kytarou a ženským zpěvem. Místy zdivní pomocí synťáků, tajemné recitace a „strašidelných“ zvuků, šplouchání vody atd. Trochu Comus i Current 93 na TPM. Taky pěkný. Jde o zhudebnění krajů a jejich folklóru z názvu alba. Od Daisy doporučuju i album Howl. (Bandcamp).

MARYAM SALEH – Syrr (سِرّ (03/2026
- egyptská zpěvačka, arabský folk – něco zní dost tradičně, ale jsou tu i alternativnější úpravy, elektronika, vrstvení vokálů, špetka psychedelie, popu, ale i atmosféričtějších poloh, koprodukoval a na oud tu hraje Maurice Louca. Nijak extra zajímavé, ale poslouchá se to pěkně. (Bandcamp)

V/A – The Watchers (01/2026)
- nový soundtrack k asi dost málo známému, britskému folk horror filmu (1969) z prostředí vřesovišť Západního Yorkshireu. Podílela se na tom Thorn Wych (slyš i Aesthesis), Bridget Hayden a dalších asi 6 lidí. Divnější, mysteriózní, ambientnější (avant/free?) psych i drone folk, experimental atd. Strunné, smyčcové nástroje, synthy, zvukové manipulace atd., spíše potemnělejší, ale místy i veselejší The Wicker Man feeling. Pěkný, proměnlivý a funguje to i bez filmu. (Bandcamp)

THE DWARFS OF EAST AGOUZA – Sasquatch Landslide (10/2025)
- blízkovýchodní, severoafrický avant (?), free psych jazz folk-rock z Káhiry. Trio tvoří Alan Bishop (ex-Sun City Girls s bratrem Richardem), Sam Shalabi (mj. Oglon Day s Ambarchim a spol.) a Maurice Louca (hraje s Maryam Saleh, Rosou Brunello, doporučuju jeho předchozí sólovky). Elektrické kytary, různé synthy/klávesy, saxofon, perkuse atd. Příjemně divný, vyjetý, ambientnější i (poly)rytmický, něco lepší, něco slabší, ale min. dost fajn. 2. června v Punctum. Mix/ffo: Sun City Girls, Ak'chamel, Secret Chiefs 3, Širom, Horse Lords apod. (Bandcamp)

THE NAUSEA & ECHTHROS – Dream Disintegration (2025)
- The Nausea = Anju Singh, bubenice z Ceremonial Bloodbath (+ Ahna a Grave Infestation). Dark ambient/noise s houslemi (i jiný smyčce?), zaujala skrz track na Pure Pain kompilaci. Kolaborace s Echthros je víc noise/harsh noise, power electronics, experimental + smyčce a řev. Starší Requiem víc funerální atmo a/nebo disonantní "klasika" feel, ritual rytmika a noise. Něco baví míň, ale většina víc než metaly, ve kterých bubnuje. (Bandcamp)

BITTER BRANCHES - Let’s Give The Land Back To The Animals (03/2026)
- nová deska supergroup složené z veteránů HC punk scény pěkně šlape a škrábe. Za mikrofonem řvoucí Tim Singer (Deadguy, Kiss It Goodbye), hudebně (post)hardcore macerovaný v noise rocku. Též pro fanoušky The Jesus Lizard!

INFERI – Heaven Wept (03/2026)
- labutí píseň pro Spencera Moora, který už to valí u Archspire, ale odchod je to parádní. Nadrcení černí predátoři z Nashvillu album kompletně přepsali po odchodu dlouholeté kytarové opory Mika Lowa, který jim nicméně udělal super zvuk a výsledkem je neuvěřitelně hutná blackened tech-deathová smršť. (9/10)

NEKROGOBLIKON - The Boiling Sea (04/2026)
- trochu se slzou v oku vzpomínám na Heavy Meta, kdy se mi tahle parta ze Santa Barbary poprvé zasekla v přehrávači. O deset let později je to spíše takové tancovačkově-metalové s absolutní rezignací na dřívější vtipné vmíchání ostatních žánrů. Druhým vokalistou se stal Dickie Allen (Infant Annihilator), nicméně tenhle tah se mi jeví jako z nouze ctnost, jak přinést nějaký extrém. Už u minulé desky The Fundamental Slimes and Humours jsem byl poměrně kyselej a ani tentokrát to není lepší. (7/10)

TERMINALLY YOUR ABORTED GHOST – Putrefaction in Parallax (EP) (04/2026)
- po dvaceti letech se vrací kapela, která kdysi zaujala svým, na tu dobu poměrně netradičním a taky jediným albem, Slowly Peeling the Flesh from the Inside of a Folded Hand. Sami sebe označují za experimental death/grind/slam nebo taky BDM/mathcore, což se mi zdá docela přehnaný, ale nejsem taky úplně cílovka. Někdo by ovšem najít zalíbení mohl.

EUPHORBIAN THORNS – Live in Allston 1/2/2026 (01/2026)
- lahůdka pro opravdové fajnšmekry. Tři skladby volné BDM improvizace, nahrané na mobil v jakési hospodě na okraji Bostonu. Na kytaru úřaduje Joey DiNanno (Theurgy, live Anal Stabwound) a zcela nově i Nikhil Talwalkar za bicími. Po první skladbě se složení a nástroje obmění a za bicí sedne předešlý bubeník Will Burhans (Chordoma, opět live AS) a Nikhil jde za mikrofon. Na třetí skladbu opět veletoč a posledně jmenovaný usedne k již připravené - druhé - soupravě bicích (ugh!). Celá taškařice je zveřejněná na Youtube, tudíž přikládám odkaz ke shlédnutí (na bandcampu apod. je úplně stejná zvuková kvalita a ještě ořezaná o kecy prdy běďary...). (YouTube)

CANNED HEAT – Live at Woodstock (1969)
- extatická boogie blues rock nálož, na kterou už mám vypěstovanou závislost. Zvlášť poslední rok čumim/poslouchám až úplně obsesivně.

SUN DONT SHINE - From Birth to Death (2026)
- půlka sestavy Type O Negative, druhá zas Crowbar. A tak to i ve výsledku zní. Milá kombinace.

ULTHA - A Light So Dim (04/2026)
- šikovně poskládaný a na poslech chytlavý mix blacku, post metalu, shoegaze/ambientu a psychedelie. Album trvá přes hodinu a uteče jak voda (viz recenze) (9/10)

NERVOSA – Slave Machine (04/2026)
- předem vypuštěné singly navnadily hodně, bohužel album jako celek taková smršť není, ale pořád jako hodně dobrý. Prvoligový thrash v podání ženské kapely maká (opět) velmi solidně a nedovedu si moc představit, která ze žánrových veličin je letos dokáže trhnout. (7,5/10)

CRIPPLED BLACK PHOENIX - Sceaduhelm (04/2026)
- kapelu po očku sleduju již roky a mohu říct, že některá alba mě baví víc některá míň, celkově vzato ale CPB považuji za zajímavou a originální záležitost. Jejich mix post rocku a melancholie má zvláštní specifickou atmosféru, která mne na novém albu opět dostala. Škoda jen těch keců mezi songy, ty mě tam nebaví a ubírám kvůli nim půlbodu. (7/10)

SPIRIT ADRIFT - Infinite Illumination (04/2026)
- dřevní doom metal s přesahem do stoner a klasického heavy metalu. Je pravda, že předchozí o něco svižnější album mě bavilo více, ale i tak jde o další povedenou práci mé oblíbené kapely, kde krom hudby cením i výborný zpěv. (7,5/10)

ORDH - Blind in Abyssal Realms (04/2026)
- neznámá deathmetalová kapela z U.S., která vydala letos teprve svůj debut, překvapila vyspělým songwritingem, zvukem a produkcí celkově. Jejich progresivně pojatý death metal staví hodně na atmosféře, nechybí ale ani sóla a instrumentálně náročnější figury. Hudba se často plazí v pomalém tempu, aby v pravý čas přešla do rychlé, natlakované pasáže. Dlouhé skladby mění ráz a intenzitu, neztrácejí však kvalitu. Zajímavá záležitost. (8/10)

CORROSION OF CONFORMITY - Good God/Bad Man (04/2026)
- zpočátku mě to album vůbec nebavilo. Dal jsem mu ale šanci a po čase kvality objevil. Je pravdou, že kolekce působí (stejně jako kapela) těžko zařaditelně a neuchopitelně, a taky mám zato, že v minulosti byli COC tlačeni do škatulky, kam vůbec nepatří, nicméně uznávám, že současná stonerrocková podoba kapely má něco do sebe. K posluchačskému zážitku je sice třeba se trochu silou prokousat, ale stojí to za to. (7,5/10)

UNFYROS - Star Blood (12/2025)
- chmurný atmo black/doom z Finska působí odevzdaně a zní hodně minimalisticky. Pomalá hudba za doprovodu mumlajícího chrčáku nikam nespěchá a nic instrumentálně převratného nepřináší, má však svoje zvláštní chorobné kouzlo. (7/10)

THE PRESTIGE - Ithmos (04/2026)
- předchozí deska Amer mě moc nechytla, ale tohle je jiné kafe. Frantíci to teď vzali za druhý konec a vytvořili desku s neuvěřitelnou atmosférou, kde skloubili post-metalcore, shoegaze a někdy až rockový feeling do neuvěřitelně spojitého celku. Někdy je slyšet Cult Of Luna, někdy Neurosis, někdy Norma Jean a vše s vlastním zvukem a někdy bezútěšnou atmosférou. Fakt skvělá nahrávka. (Bandcamp) (9/10)

THE HOUSES WE DIE IN - A Brief Glimpse of Solace (04/2026)
- metalcore v době Myspace éry. Žádné zpívánky a našlapaných 19 minut made in Austin Texas. (Bandcamp) (7/10)

CARPENTER BRUT – Leather Temple (02/2026)
- přidávám se k umírněným, ale přesto pochvalným soudům z minulého měsíce. Úkrok od vokálů Carpenter Brut sluší, opět se více šlape do agresivity, na úroveň někdejšího-nejkvalitnějšího se ale často nedosahuje.

TULUS – Morbid Desires (03/2026)
- jednoduchý, mrazivě vyznívající, ale především nakažlivě šlapavý black metal od členů Khold a Sarke.

THE SCRATCH - Pull Like A Dog (03/2026)
- sickyho tip z minulého měsíce jsem zkusil jen kvůli popisu, který indikoval hudbu, kterou bytostně nesnáším a už jsem si připravoval do komentáře plivnutí :). A hle, ono to vlastně tak punkový není, leze mi z toho silný Prong feel a do auta muzika, která vás při únavě nenechá ve štychu.

MISERERE LUMINIS – Sidera (03/2026)
- mIZZY chválí post-black? Co je to za debilitu! Jenže Kanaďané ukazují, že se tenhle atmosférický žánr dá hrát i agresivně, zapojet do něj progresivní cit a přesto sypat.

JAMES COLE – Well Done (11/2025)
- Koul je s Danem Kranichem náš nejlepší rapper, má koule, flow, hlas, nápad. Jeho spolupráce s Ideou je docela „koul“, a to včetně „jedničky“ Done (04/2025).

COBRAH – Torn (03/2026)
- jednou za čas se najde, řekněme, popová tucka, která pro mě funguje jako výborné zpestření. Letos tuhle pozici zaujímá Norka Cobrah s albem Torn. Je to v podstatě dobrá náplast na fakt, že Shygirl rezignovala na to dělat dobrou hudbu, případně míň artsy variace na loňskou Smerz: pádné, chytlavé, poněkud chlípné písničky. 

ANTROPOCENO – No ritmo de Terra (03/2026)
- vlastně pořád nevím, jestli se mi to líbí, ale rozhodně to má svoje kouzlo. Zběsilá směs jihoamerických tanečních žánrů a jihoamerického folku s náběhy do postrocku a vlastně až black metalu. Svým způsobem paralela věcí, co vycházejí na I, Voidhanger, a to včetně otravnosti, ale té přece není tolik, a jakkoli to je solidní guláš, je to kompozičně kompaktnější a celkově soustředěnější. 

LEILA BORDREUIL & KALI MALONE - Music for Intersecting Planes (03/2026)
- fajn drone, s Leilou Bordreuil je to přece jen hlubší než sólovky Kali Malone, byť myslím paradoxně hlavně v tom, že Malone hraje větší minimal. 

TRICKY – Nearly God (1996)
- reálně jsem vlastně z trip-hopu víc poslouchal jen Portishead, a to ještě hlavně třetí album, ale tohle mi zpětně nečekaně sedlo. Vzdušné skladby, narkotická atmosféra, celkově hudba, která se nikam netlačí, spíš tak podivně vzlíná na okrajích pozornosti.

MOUNT EERIE – Night Palace (2024)
- v nějaké slabé chvilce jsem si řekl, že bych se mohl po x letech podívat, co dělá Phil Elverum, protože to bude uklidňující – a bylo. Night Palace je pro Mount Eerie charakteristická směska lo-fi folku, doslovných textů, lásky k přírodě, idylky, příležitostné psychedelie, zvukových experimentů a občas i toho black metalu. Je to v podstatě ideální anestetikum, směřování odnikud nikam, známé ingredience, ale bez přílišného sebevykrádání, takže se do toho fanoušek může zabalit jako do deky a procitnout o hodinu a půl později.