1) SPOTIFY/TIDAL playlist: 79 skladeb a téměř 7 hodiny hudby.

Spotify/Tidal playlist stále měníme. Níže přiložený playlist je tedy vždy pro aktuální Album měsíce a budeme jej pravidelně obměňovat. Nemusíte tedy již s každým měsícem pátrat po novém - jakmile vyjde nové Album měsíce, playlist se aktualizuje. Pokud by si někdo chtěl toto aktuální Album vyposlechnout zpětně, najde jej v Archivu).

Formát je volen podle pořadí, v jakém se desky umístily v Albu měsíce (vítěz má tři skladby, ostatní po dvou) a dále pak se jedná o výběr skladeb interpretů jednotlivých redaktorů. Samozřejmě jsme narazili na limity - ne všichni interpreti, kterým se věnujeme, tuto platformu využívají, ať již k tomu mají jakékoliv důvody, takže řadu kapel v playlistu nenajdete. Druhým extrémem je, že zde představujeme často desky, které nám dorazily v promo materiálech, ale oficiálně ještě zveřejněné nejsou. Každopádně doufáme, že i tak dokážeme, ve zbytku toho co jsme vybrali, rozšířit vaše hudební obzory.

2) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři redaktorů. Podobně jako v prosinci, leden bývá často měsícem pozapomentých alb, takže v TOPu 

3) REDAKTORSKÝ LIST: seznam desek, které redaktor vyposlechl, avšak které se nedostaly do žebříčku. U těchto desek se můžete kochat i obaly. Starší, bonusové, jsou pak řazeny chronologicky.

KEG THROWER – Beczkomiot (04/2026)
- ten festival se jasně rýsuje, odpoledne to začnou tuzemští Alkehol a pak postupně přibydou Tankard, Alarum a také polští Keg Thrower. Polská thrash verze na téma chlast, řvaná v polštině ale pozor hudba má progresivnější vlny, úplně to není k Alarum, ale znatelná myšlenka tam rozhodně je, cením každopádně logo kapely.

DECIPHER – θελημα (03/2026)
- řecký black/death u Transcending Obscurity records značí že by se mohlo dissově vrtošit, ale čím to víc točím tak si nemohu pomoct, ale slyším Mglu, to ale není na škodu.

DÄLEK - Brilliance Of A Falling Moon (03/2026)
- sdílím nadšení zbytku redakce, který nové Dälek chválil už minulý měsíc. K úplné spokojenosti by to ale chtělo ty skřípoty z podkladu pořádně vytáhnout. I tohle je sice v pořádku a vypadá to na nejlepší desku bez Oktopuse, ale mohla by ničit ještě víc. (Bandcamp)

EVIL WARRIORS - Evil Warriors (03/2026)
- borcům z Lipska, z nichž polovina hraje také v live sestavě Death Worship, se podařilo skloubit solidně nasypaný black/death s kvílícím saxofonem. Super album, které funguje stejně dobře jako námrd, tak i jako experiment. A díky parádnímu koncertu před Morbid jsem jej ocenil ještě více. (Bandcamp)

SLAVE ONE - The Seraphic Conspiracy (02/2026)
- jak již bylo detailněji rozpitváno ve vaněnově recenzi, jedná se především o Ulcerate rip-off, ale velmi zdařilý a funkční. (Bandcamp)

DJEVELPAKT - In the Shadows of the Moonless Night (02/2026)
- zaujal primárně název kapely (odkaz na Kaosritual je zde asi zřejmý) a propojenost s labelem Death Revelations. I po hudební stránce se však jedná od vydařený, ďáblu oddaný black metal, který má na starost zpěvák z belgických Heinous. (Bandcamp)

PIG'S BLOOD - Destroying the Spirit (04/2026)
- po sedmi letech nová Prasečí krev. Black/death/war zvěrstvo, které by minimálně mohlo bavit fanoušky Revenge. Žádná extratřída, ale poměr rubanice/kokotina je zde v celkem optimálním vyvážení. (Bandcamp)

NIECHĘĆ – 2025 (04/2026)
- tuhle kapelu rozhodně chci vidět naživo! Mnohdy značně prodloužené živé verze za mě makají líp než na studiovkách. Otázkou je, nakolik je záznam autentický a nakolik postprodukčně upravený, ale zní to vážně skvěle. Super prog/post rock (přibližně) s dominantním saxofonem (místy si vzpomenu na našince ze Schrödingerovy kočky), výrazným klávesovým podkresem často s mellotron like zvukem, což oceňuju, a jazzově tekutou rytmikou, kde basu nahrazuje jeden ze dvou syntezátorů. Ani přes dlouhou stopáž album nenudí. Naopak, album se dá v pohodě uposlouchat on repeat, protože bohaté skladby nabízejí opravdu mnoho k prozkoumání, zároveň aniž by tratily na posluchačské přívětivosti. Pobavil obal velmi připomínající fiktivní živák Bert & Friends 2050. (Bandcamp) (8/10)

LA JUNGLE – An Order of Things (04/2026)
- belgická dvojice Roxie (bicí) a Jim (kytary, synťáky, vokály) po dvou loňských kolaboračních albech (Spiral Maboul a Disco Chiesa) přichází s vlastní novinkou. Sestavu rozšířili na trojici poměrně neortodoxně přizváním druhého bicmana Davida. A má to grády! Je to taneční jízda od začátku do konce. Taková zábavná trance party zahraná na živé nástroje. Pánové si umějí pohrát s dynamikou, skladby dobře vypointovat a posluchače udržet na parketu. Živě to musí být radost. (Bandcamp) (8/10)

SOFTSUN – Eternal Sunrise (04/2026)
- člověk se pořád učí. Netušil jsem, že existuje i dronegaze, to se mi líbí! Vlastně je to takový psychedelický stoner/doom shoegaze s ženským vokálem, současně heavy i pop. SoftSun umí budovat parádní atmosféru pozdních večerů v Kalifornii (aspoň tak nějak si pozdní večery v Kalifornii představuju) a vzbuzují celkem autentické emoce, to cením obzvlášť. Velmi zádumčivá až uhrančivá věc s veskrze pozitivním podprahovým vyzněním, byť si myslím, že sama kapela se stylizuje spíše "hauntologicky." (Bandcamp) (8/10)

TAROUG – Chott (03/2026)
- v Německu usazený Tuniský bubeník a producent Tarrek Zaroug nahrál své druhé sóloalbum. Je to jakási životní výpověď v deseti obrazech, dynamická a plná kontrastů, se samply hlasů členů autorovy rodiny atd. Skladby v zásadě oscilují mezi elektronickým soundscape minimalismem a pulzujícími klubovými tanečky. Ovšem s různými odbočkami jako třeba ve zpívaném melancholickém tracku 1995. Vše provoněno maghrebským kořením, ale většinou ne moc na sílu, což velmi kvituju. (Bandcamp) (8/10)

MEMORIALS – All Clouds Bring Not Rain (03/2026)
- primově poskládaná vintage nahrávka! Duo Verity Susman & Matthew Simms mi svou tvorbou připomíná další britské dvojice jako Cobalt Chapel, Soft Cavalry nebo americké Ghost Of A Sabretooth Tiger. Taky se obracejí o pár dekád nazpět a loví v teritoriích psychedelického folku a lehkého prog rocku. Relativně přímočaré melodické písničky se velmi snadno usazují v uších. Nic extra komplikovaného, ale přesto se při opakovaných rotacích dá nacházet celkem dost nenápadných zajímavostí a perliček. Baví mě to hodně! (Bandcamp) (8/10)

FORGOTTEN SILENCE – Idola Specus (04/2026)
- z hlubin zapomnění exhumovaný kus hudby, který patrně ani neměl být vydán pod hlavičkou FS. Svérázná stylová koláž, která připomíná atmosférický soundtrack k jakémusi post-noirovému filmu nakonec do kontextu diskografie Forgotten Silence celkem dobře zapadá. Za mě album funguje velmi dobře i teď, ačkoli je soubor skladeb již 14 let stár a dokazuje, že FS mají/měli pro nadčasovost cit. (8/10)

ABRAMS – Loon (04/2026)
- zajímavý bigbít těžící ze stoner metalu i grunge. Songy melodické, místy až Mastodontně epické. Pěkné kytary občas skřípnou, občas se ponoří do sludgeového bahénka. Většinou dost dobře nakopnutý rock'n'roll. Kdybych řídil, asi bych si to pouštěl v autě. (Bandcamp) (7,5/10)

LOVE RARELY – Pain Travels (04/2026)
- ambiciózní debut britské partičky nabízí fúzi matematického rocku až HC/punku s výraznou emo příměsí. Dostaneme solidně sestavené písně, někdy trochu popově přeslazené, jindy to zavání poněkud prvoplánovými instrumentačními cvičeními/etudami, ale jinak velmi zdařilé. V souhrnu: emotivní i nátlakové a hodně matematické. (Bandcamp) (7,5/10)

ZIMNÍ PNEU – Casiometal (04/2026)
- dosud jsem tento lo-fi projekt neznal, ale evidentně jde o poměrně činorodé duo, které vydává svou šestou desku za pět let existence. Na novince spojují svéráznou písničkařinu s nekomplikovanou domáckou elektronikou (cca presety z Casio samohrajek), ale i novovlnným revivalem v podobě posledního kusu Áďobárky, který mě docela pobavil a vždycky mi hraje v hlavě celý den (posílám do playlistu). Jinak je album o poznání temnější, sem tam strašidelně skřípne a celkově buduje spíš skličující atmosféru. (Bandcamp) (7,5/10)

PRINGUS – The Office (04/2026)
- instrumentální "videogame album" kytaristy Sondre Skollevolla z Moron Police. Eighties worship částečně a vzdáleně podobný Perturbator, Carpenter Brut či Master Boot Record, ale s větším nadhledem a humorem (jako celí Moron Police). Je to domácí VST plugin album, jak píše sám autor: "...a lot of mouseclicks," s dobrými nosnými tématy i vstupy živých nástrojů, které to trochu polidšťují, fajn zábavná jednohubka, u které je poznat, že ji sbastlil někdo, kdo má reálné hudební základy. (Bandcamp) (7/10)

ANDREW ANDERSON – Thresholds (04/2026)
- znepokojivá a/nebo snová ambient/noise koláž či krajiny. Nástroje, ozvučené předměty i field recordings (vítr, oceán), zrnitý, syrový konkrétní zvuky, šumy, echa, glitche, zvonky, varhany, zvukové halucinace, divná přízračnost i meditativnost. Propracované, vrstevnaté, pořád se to vyvíjí, proměňuje, mísí, ve 3. skladbě hraje Thor Harris (ex-Swans aj.) na cimbál. Cca ffo Siavash Amini, Concepción Huerta, Tim Hecker, Lawrence English apod. Dobrý. (Bandcamp)

SCIMITAR – Scimitarium II (04/2026)
- čepel druhého scimitaru je více kalená, začouzená, ostřejší i špinavější, disonantnější a kapela s ní seká svižněji. Dis/harmonický souboj (cca mix či ffo) Psudoku/Brutal Blues, Thantifaxath, IT, Felgrave, DsO (mj. Lunacy vs. Splinters z TFoP) s Negative Plane, Spirit Possession, Sabbath Assembly (nejvíc 5. balada), Hammers of Misfortune, Petrale, špetka Revenge (2.) apod. Instrumentálně dobrý, převážně bez výhrad. Kontroverzním, ambivalentním prvkem je opět teatrální, čistý vokál Shaam Larein, který v hudbě působí poměrně originálně/bizarně. Asi i většinou dobrý/dá sa, ale místy mi ta přepjatá afektovanost a výšky vadí. Každopádně zábavný, svérázný, noisy, dynamický, nasypaný i pomalejší (avant?) black metal s vlivy heavy, prog, thrash, doomu i atmo brnkání. (Bandcamp)

DAISY RICKMAN / MAGPAHI - Ceremonial County Series Vol.XXIII - East Sussex | Lancashire (03/2026)
- hodně pěkný psych drone folk od Rickman asi na harmonium, nějaký smyčcový a jiný nástroje a ženský zpěv – poblíž či ffo: Popol Vuh, Hala Strana, Natural Snow Buildings, Six Organs of Admittance, Širom apod. Magpahi je o trochu „standardnější“ 60/70s psych, “wyrd“ i 90s neofolk s flétnou, akustickou kytarou a ženským zpěvem. Místy zdivní pomocí synťáků, tajemné recitace a „strašidelných“ zvuků, šplouchání vody atd. Trochu Comus i Current 93 na TPM. Taky pěkný. Jde o zhudebnění krajů a jejich folklóru z názvu alba. Od Daisy doporučuju i album Howl. (Bandcamp).

MARYAM SALEH – Syrr (سِرّ (03/2026
- egyptská zpěvačka, arabský folk – něco zní dost tradičně, ale jsou tu i alternativnější úpravy, elektronika, vrstvení vokálů, špetka psychedelie, popu, ale i atmosféričtějších poloh, koprodukoval a na oud tu hraje Maurice Louca. Nijak extra zajímavé, ale poslouchá se to pěkně. (Bandcamp)

V/A – The Watchers (01/2026)
- nový soundtrack k asi dost málo známému, britskému folk horror filmu (1969) z prostředí vřesovišť Západního Yorkshireu. Podílela se na tom Thorn Wych (slyš i Aesthesis), Bridget Hayden a dalších asi 6 lidí. Divnější, mysteriózní, ambientnější (avant/free?) psych i drone folk, experimental atd. Strunné, smyčcové nástroje, synthy, zvukové manipulace atd., spíše potemnělejší, ale místy i veselejší The Wicker Man feeling. Pěkný, proměnlivý a funguje to i bez filmu. (Bandcamp)

THE DWARFS OF EAST AGOUZA – Sasquatch Landslide (10/2025)
- blízkovýchodní, severoafrický avant (?), free psych jazz folk-rock z Káhiry. Trio tvoří Alan Bishop (ex-Sun City Girls s bratrem Richardem), Sam Shalabi (mj. Oglon Day s Ambarchim a spol.) a Maurice Louca (hraje s Maryam Saleh, Rosou Brunello, doporučuju jeho předchozí sólovky). Elektrické kytary, různé synthy/klávesy, saxofon, perkuse atd. Příjemně divný, vyjetý, ambientnější i (poly)rytmický, něco lepší, něco slabší, ale min. dost fajn. 2. června v Punctum. Mix/ffo: Sun City Girls, Ak'chamel, Secret Chiefs 3, Širom, Horse Lords apod. (Bandcamp)

THE NAUSEA & ECHTHROS – Dream Disintegration (2025)
- The Nausea = Anju Singh, bubenice z Ceremonial Bloodbath (+ Ahna a Grave Infestation). Dark ambient/noise s houslemi (i jiný smyčce?), zaujala skrz track na Pure Pain kompilaci. Kolaborace s Echthros je víc noise/harsh noise, power electronics, experimental + smyčce a řev. Starší Requiem víc funerální atmo a/nebo disonantní "klasika" feel, ritual rytmika a noise. Něco baví míň, ale většina víc než metaly, ve kterých bubnuje. (Bandcamp)

BITTER BRANCHES - Let’s Give The Land Back To The Animals (03/2026)
- nová deska supergroup složené z veteránů HC punk scény pěkně šlape a škrábe. Za mikrofonem řvoucí Tim Singer (Deadguy, Kiss It Goodbye), hudebně (post)hardcore macerovaný v noise rocku. Též pro fanoušky The Jesus Lizard!

INFERI – Heaven Wept (03/2026)
- labutí píseň pro Spencera Moora, který už to valí u Archspire, ale odchod je to parádní. Nadrcení černí predátoři z Nashvillu album kompletně přepsali po odchodu dlouholeté kytarové opory Mika Lowa, který jim nicméně udělal super zvuk a výsledkem je neuvěřitelně hutná blackened tech-deathová smršť. (9/10)

NEKROGOBLIKON - The Boiling Sea (04/2025)
- trochu se slzou v oku vzpomínám na Heavy Meta, kdy se mi tahle parta ze Santa Barbary poprvé zasekla v přehrávači. O deset let později je to spíše takové tancovačkově-metalové s absolutní rezignací na dřívější vtipné vmíchání ostatních žánrů. Druhým vokalistou se stal Dickie Allen (Infant Annihilator), nicméně tenhle tah se mi jeví jako z nouze ctnost, jak přinést nějaký extrém. Už u minulé desky The Fundamental Slimes and Humours jsem byl poměrně kyselej a ani tentokrát to není lepší. (7/10)

TERMINALLY YOUR ABORTED GHOST – Putrefaction in Parallax (EP) (04/2026)
- po dvaceti letech se vrací kapela, která kdysi zaujala svým, na tu dobu poměrně netradičním a taky jediným albem, Slowly Peeling the Flesh from the Inside of a Folded Hand. Sami sebe označují za experimental death/grind/slam nebo taky BDM/mathcore, což se mi zdá docela přehnaný, ale nejsem taky úplně cílovka. Někdo by ovšem najít zalíbení mohl.

EUPHORBIAN THORNS – Live in Allston 1/2/2026 (01/2026)
- lahůdka pro opravdové fajnšmekry. Tři skladby volné BDM improvizace, nahrané na mobil v jakési hospodě na okraji Bostonu. Na kytaru úřaduje Joey DiNanno (Theurgy, live Anal Stabwound) a zcela nově i Nikhil Talwalkar za bicími. Po první skladbě se složení a nástroje obmění a za bicí sedne předešlý bubeník Will Burhans (Chordoma, opět live AS) a Nikhil jde za mikrofon. Na třetí skladbu opět veletoč a posledně jmenovaný usedne k již připravené - druhé - soupravě bicích (ugh!). Celá taškařice je zveřejněná na Youtube, tudíž přikládám odkaz ke shlédnutí (na bandcampu apod. je úplně stejná zvuková kvalita a ještě ořezaná o kecy prdy běďary...). (YouTube)

CANNED HEAT – Live at Woodstock (1969)
- extatická boogie blues rock nálož, na kterou už mám vypěstovanou závislost. Zvlášť poslední rok čumim/poslouchám až úplně obsesivně.

SUN DONT SHINE - From Birth to Death (2026)
- půlka sestavy Type O Negative, druhá zas Crowbar. A tak to i ve výsledku zní. Milá kombinace.

ULTHA - A Light So Dim (04/2026)
- šikovně poskládaný a na poslech chytlavý mix blacku, post metalu, shoegaze/ambientu a psychedelie. Album trvá přes hodinu a uteče jak voda (viz recenze) (9/10)

NERVOSA – Slave Machine (04/2026)
- předem vypuštěné singly navnadily hodně, bohužel album jako celek taková smršť není, ale pořád jako hodně dobrý. Prvoligový thrash v podání ženské kapely maká (opět) velmi solidně a nedovedu si moc představit, která ze žánrových veličin je letos dokáže trhnout. (7,5/10)

CRIPPLED BLACK PHOENIX - Sceaduhelm (04/2026)
- kapelu po očku sleduju již roky a mohu říct, že některá alba mě baví víc některá míň, celkově vzato ale CPB považuji za zajímavou a originální záležitost. Jejich mix post rocku a melancholie má zvláštní specifickou atmosféru, která mne na novém albu opět dostala. Škoda jen těch keců mezi songy, ty mě tam nebaví a ubírám kvůli nim půlbodu. (7/10)

SPIRIT ADRIFT - Infinite Illumination (04/2026)
- dřevní doom metal s přesahem do stoner a klasického heavy metalu. Je pravda, že předchozí o něco svižnější album mě bavilo více, ale i tak jde o další povedenou práci mé oblíbené kapely, kde krom hudby cením i výborný zpěv. (7,5/10)

ORDH - Blind in Abyssal Realms (04/2026)
- neznámá deathmetalová kapela z U.S., která vydala letos teprve svůj debut, překvapila vyspělým songwritingem, zvukem a produkcí celkově. Jejich progresivně pojatý death metal staví hodně na atmosféře, nechybí ale ani sóla a instrumentálně náročnější figury. Hudba se často plazí v pomalém tempu, aby v pravý čas přešla do rychlé, natlakované pasáže. Dlouhé skladby mění ráz a intenzitu, neztrácejí však kvalitu. Zajímavá záležitost. (8/10)

CORROSION OF CONFORMITY - Good God/Bad Man (04/2026)
- zpočátku mě to album vůbec nebavilo. Dal jsem mu ale šanci a po čase kvality objevil. Je pravdou, že kolekce působí (stejně jako kapela) těžko zařaditelně a neuchopitelně, a taky mám zato, že v minulosti byli COC tlačeni do škatulky, kam vůbec nepatří, nicméně uznávám, že současná stonerrocková podoba kapely má něco do sebe. K posluchačskému zážitku je sice třeba se trochu silou prokousat, ale stojí to za to. (7,5/10)

UNFYROS - Star Blood (12/2025)
- chmurný atmo black/doom z Finska působí odevzdaně a zní hodně minimalisticky. Pomalá hudba za doprovodu mumlajícího chrčáku nikam nespěchá a nic instrumentálně převratného nepřináší, má však svoje zvláštní chorobné kouzlo. (7/10)

THE PRESTIGE - Ithmos (04/2026)
- předchozí deska Amer mě moc nechytla, ale tohle je jiné kafe. Frantíci to teď vzali za druhý konec a vytvořili desku s neuvěřitelnou atmosférou, kde skloubili post-metalcore, shoegaze a někdy až rockový feeling do neuvěřitelně spojitého celku. Někdy je slyšet Cult Of Luna, někdy Neurosis, někdy Norma Jean a vše s vlastním zvukem a někdy bezútěšnou atmosférou. Fakt skvělá nahrávka. (Bandcamp) (9/10)

THE HOUSES WE DIE IN - A Brief Glimpse of Solace (04/2026)
- metalcore v době Myspace éry. Žádné zpívánky a našlapaných 19 minut made in Austin Texas. (Bandcamp) (7/10)

CARPENTER BRUT – Leather Temple (02/2026)
- přidávám se k umírněným, ale přesto pochvalným soudům z minulého měsíce. Úkrok od vokálů Carpenter Brut sluší, opět se více šlape do agresivity, na úroveň někdejšího-nejkvalitnějšího se ale často nedosahuje.

TULUS – Morbid Desires (03/2026)
- jednoduchý, mrazivě vyznívající, ale především nakažlivě šlapavý black metal od členů Khold a Sarke.

THE SCRATCH - Pull Like A Dog (03/2026)
- sickyho tip z minulého měsíce jsem zkusil jen kvůli popisu, který indikoval hudbu, kterou bytostně nesnáším a už jsem si připravoval do komentáře plivnutí :). A hle, ono to vlastně tak punkový není, leze mi z toho silný Prong feel a do auta muzika, která vás při únavě nenechá ve štychu.

MISERERE LUMINIS – Sidera (03/2026)
- mIZZY chválí post-black? Co je to za debilitu! Jenže Kanaďané ukazují, že se tenhle atmosférický žánr dá hrát i agresivně, zapojet do něj progresivní cit a přesto sypat.

JAMES COLE – Well Done (11/2025)
- Koul je s Danem Kranichem náš nejlepší rapper, má koule, flow, hlas, nápad. Jeho spolupráce s Ideou je docela „koul“, a to včetně „jedničky“ Done (04/2025).

COBRAH – Torn (03/2026)
- jednou za čas se najde, řekněme, popová tucka, která pro mě funguje jako výborné zpestření. Letos tuhle pozici zaujímá Norka Cobrah s albem Torn. Je to v podstatě dobrá náplast na fakt, že Shygirl rezignovala na to, dělat dobrou hudbu, případně míň artsy variace na loňskou Smerz: pádné, chytlavé, poněkud chlípné písničky. 

ANTROPOCENO – No ritmo de Terra (03/2026)
- vlastně pořád nevím, jestli se mi to líbí, ale rozhodně to má svoje kouzlo. Zběsilá směs jihoamerických tanečních žánrů a jihoamerického folku s náběhy do postrocku a vlastně až black metalu. Svým způsobem paralela věcí, co vycházejí na I, Voidhanger, a to včetně otravnosti, ale té přece není tolik, a jakkoli to je solidní guláš, je to kompozičně kompaktnější a celkově soustředěnější. 

LEILA BORDREUIL & KALI MALONE - Music for Intersecting Planes (03/2026)
- fajn drone, s Leilou Bordreuil je to přece jen hlubší než sólovky Kali Malone, byť myslím paradoxně hlavně v tom, že Malone hraje větší minimal. 

TRICKY – Nearly God (1996)
- reálně jsem vlastně z trip-hopu víc poslouchal jen Portishead, a to ještě hlavně třetí album, ale tohle mi zpětně nečekaně sedlo. Vzdušné skladby, narkotická atmosféra, celkově hudba, která se nikam netlačí, spíš tak podivně vzlíná na okrajích pozornosti.

MOUNT EERIE – Night Palace (2024)
- v nějaké slabé chvilce jsem si řekl, že bych se mohl po x letech podívat, co dělá Phil Elverum, protože to bude uklidňující – a bylo. Night Palace je pro Mount Eerie charakteristická směska lo-fi folku, doslovných textů, lásky k přírodě, idylky, příležitostné psychedelie, zvukových experimentů a občas i toho black metalu. Je to v podstatě ideální anestetikum, směřování odnikud nikam, známé ingredience, ale bez přílišného sebevykrádání, takže se do toho fanoušek může zabalit jako do deky a procitnout o hodinu a půl později.