Kdy: 14. květen 2026
Kde: Praha, Rock Cafe
Pořádali: Obscure Promotion

Po delší době, konkrétně po sedmi letech, se v Praze znovu ukázala darkrocková parta z UK Crippled Black Phoenix. Zavedená rocková kapela, která funguje od roku 2004 a má na kontě bezpočet kvalitních nahrávek, přijela aktuálně propagovat zbrusu novou řadovku Sceaduhelm a jako místo činu si vybrala pražské Rock Café. Klub, pravda, nebyl ten večer úplně vyprodaný, nicméně návštěva odhadem dvěstěpadesát hlav se při současné koncertní nabídce dá považovat za solidní.

Angláni s sebou přivezli jako support nizozemské kolegy Temple Fang, jejichž údajně spacerockové skladby měly být dle papírových předpokladů vkusný předprogram. Dá se říct, že až na pár slabších míst tomu tak i ve skutečnosti bylo, nicméně jako space nebo psychedelic rock bych hudbu neoznačil. Kvartet ve složení dvě kytary, basa, bicí přehrával delší, místy postrockově úsporné, místy stonerrockově řízné songy, které svými hlasy doprovázely všichni tři kytaristé. Zpěvy byly v pořádku (cením zejména ty unisono), co se týče hudební složky, u ní bych však pár výhrad měl.

Kapela začala od podlahy a první song jak se patří břinčel, v průběhu setu však velmi často sklouzávala k hodně minimalistickému a dost jednoduchému preludování v hodně pomalém tempu, kterému se lidově říká uspávání hadů. V těch momentech, kdy se do toho hoši opřeli, hudba nabrala energii a hlučela, bylo vše v pořádku. Ovšem ty pomalé, utahané úseky, kdy kapela často přehrávala maximálně procítěně jeden jednoduchý motiv, mě nebavily. I tak ale myslím, že kvartet nebyl zatraceníhodný, a pokud do budoucna na svém stylu zapracuje, mohl by vyrůst v zajímavou záležitost.

O hlavní kapele večera alias britských Crippled Black Phoenix se v manuálech často dočtete, že jde o experimentální nebo alternativní rockovou kapelu, která kombinuje post-rock, progresivního rock, psychedelii a alternativní metal. Z pohledu koncertu jde o vcelku nadsazený popis, který realitu trochu předbíhá. Ten večer totiž moc experimentální či avantgardní hudby nezaznělo. V jádru šlo spíše o jednoduché rockové písničky, které byly hrané sice na tři kytary a zněly hlasitě, působily však převážně příjemně melodicky a moc drásavých či neobvyklých pasáží neobsahovaly.

Oproti albům byl koncert samozřejmě hlasitější a energičtější, přeci jen šest lidí na podiu dokáže vytvořit docela mohutný sound, nicméně nešlo o žádnou divočinu. Zvuk byl po celý koncert příjemně stravitelný a přes jistou zastřenost kytar, která je mj. i na deskách, jej bylo možné považovat za čitelný. Kapela, ve složení tři kytary, basa, klávesy, bicí a sólo zpěvačka, která se ve zpěvu střídala s kytaristou, působila sympaticky soustředěně a byla na ni znát snaha odehrát poctivou, nijak nešizenou show, což se dle mého povedlo.

Crippled Black Phoenix hráli bezmála dvě hodiny(!), kdy těžiště vystoupení zdaleka nespočívalo jen na novém albu. Z novinky šlo sice nejvíc věcí, celkově vzato však šlo o průřez diskografií. Zaznělo odhadem patnáct songů s tím, že některé byly opravdu starého data. Za vrchol pak považuji léty prověřenou We Forgotten Who We Are z roku 2011 a přídavkovou hymnu Rise Up and Fight z 2009. Trochu zamrzela absence songů z alb Great Escape a Ellengaest, která paradoxně považuji za ty nejlepší, ale jasně, nelze se zavděčit vždy všem.

Koncert byl z mého pohledu v pořádku. Nebyla to sice ona proklamovaná alternativa, ale fortelný rockový koncert ano. Kapela zkušeně střídala balady s dupáky ve středním tempu a měnila zpěváky, díky čemu show nepůsobila jednolitě a nenudila. Nato, že hudba CPB ubíhá víceméně v pomalém, klidném tempu, mělo vystoupení celkem drive a dle mého mu nechyběla ani ona specifická atmosféra z desek.

Možná bych se trochu pozastavil u zpěvu v tom smyslu, že nový zpěvák zní trochu jinak něž ten hluboký hlas známý z nahrávek, ale jako problém bych to neviděl. Ano, uvítal bych možná o chlup alternativněji laděný playlist, kapela na to materiál má, i tak si ale myslím, že návštěva stála zato a šlo o pozitivně nakopávající zážitek.

Setlist: 444, Wyches and Basterdz, Ravenettes, Things Start Falling Apart, Hollows End, Vampire Grave, Colder and Colder, The Reckoning, Spider Island, Dead Is Dead, We Forgotten Who We Are, Hold On (So Goodbye to All of That), Song for the Loved
Přídavek: Rise Up and Fight, C-M H.T.