1) SPOTIFY/TIDAL playlist: 91 skladeb a téměř přes 9,5 hodiny hudby.

Spotify/Tidal playlist stále měníme. Níže přiložený playlist je tedy vždy pro aktuální Album měsíce a budeme jej pravidelně obměňovat. Nemusíte tedy již s každým měsícem pátrat po novém - jakmile vyjde nové Album měsíce, playlist se aktualizuje. Pokud by si někdo chtěl toto aktuální Album vyposlechnout zpětně, najde jej v Archivu).

Formát je volen podle pořadí, v jakém se desky umístily v Albu měsíce (vítěz má tři skladby, ostatní po dvou) a dále pak se jedná o výběr skladeb interpretů jednotlivých redaktorů. Samozřejmě jsme narazili na limity - ne všichni interpreti, kterým se věnujeme, tuto platformu využívají, ať již k tomu mají jakékoliv důvody, takže řadu kapel v playlistu nenajdete. Druhým extrémem je, že zde představujeme často desky, které nám dorazily v promo materiálech, ale oficiálně ještě zveřejněné nejsou. Každopádně doufáme, že i tak dokážeme, ve zbytku toho co jsme vybrali, rozšířit vaše hudební obzory.

2) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři redaktorů. Podobně jako v prosinci, leden bývá často měsícem pozapomentých alb, takže v TOPu 

3) REDAKTORSKÝ LIST: seznam desek, které redaktor vyposlechl, avšak které se nedostaly do žebříčku. U těchto desek se můžete kochat i obaly. Starší, bonusové, jsou pak řazeny chronologicky.

(8) NEUROSIS - An Undying Love For A Burning World (03/2026)

vaněna: návrat Neurosis, a dá se dokonce říct, že ve velkém stylu. Bodově hodnotit neumím, protože jsem na Neurosis (nejen vzhledem ke Kellyho aféře) poslední léta zanevřel, do kontextu tvorby proto novinku neumím zasadit. Sama o sobě si však deska stojí velmi dobře.
mIZZY: návrat legend a fotrů post-metalu bude právem označován za nejdůležitější album (nejen) března. A i když nasranost desek typu Through Silver in Blood nebo Times of Grace už v roce 2026 nelze čekat, neznamená to, že by dnešní Neurosis neuměli naložit. Uvidíme, jak kvalita nového materiálu obstojí ve srovnání se staršími alby poté, co odpadne největší hype, ale zatím to vypadá, že dobře. (Bandcamp) 
AddSatan: tak nějak v pořádku, převážně dobrý, místy trochu delší/zív. Bylo už výrazně líp, ale i hůř, nejspíš nej od GttR. Nejvíc zaujala asi Last Light s noisy/industrial „techno“ úvodem, temnější/světlejší kontrasty, post-punk atd. Pořád to umí a ten jejich zvuk mám rád.
sicky: nečekané vydání novinky je pro fanoušky kapely jistě velká věc, já jím ale nikdy moc nebyl, tak mi to žíly zas tolik netrhá. Album nicméně fajn, některé pasáže jsou hodně cool, některé jsou z dnešního pohledu už obyčejné, jako celek je to však kvalitní deska. Co se týče Aarona, tak spíš než vlivy Isis cítím vliv Sumac, které mimochodem  nepovažuji za nějakou extra záležitost. Ohledně absence Scotta Kellyho myslím, že se s ní kapela vypořádala se ctí, chybí ale ve zpěvu, který mi přijde bez něj slabší. I přes výše uvedené však převládá z alba pozitivní dojem. (7,5/10)
chuckie: zatím tři poslechy, tak uvidíme. Skvělé momenty určitě, strhující celek spíše ne. Od prvního poslechu teda nejsem fanoušek vokálů Aarona na tomhle albu. Ani částí, co znějí víc jako Isis.
bizzaro: nejsem zatvrzelý fanoušek neuroikony, ale návratovka po 10 letech zní zajímavě a je zas krokem dál, i když v ní cítím za tu syrovost z dob Through Silver in Blood.
Kotek: bestie se po dlouhým zímním spánku probudila, a protože je světu pořád ouzko, tak má pořád, co říct. Víc bude v recenzi.
brutusáček: neohlášený návrat kapely, která nikam neodešla, nový člen, stará a nová tvorba, uhranutí, zvuk, rituál a geniální název desky k tomu, návrat roku, deska do topu.

(4) DÄLEK - Brilliance of a Falling Moon (03/2026)
onDRajs: temné, přímočaré, nasrané. Přesně jako současná Amerika. Uměřená stopáž bez vaty intenzitě desky pomáhá.
chuckie: "album paints a fiery portrait of life and resistance in fascist America". Naštvaná, plíživě mrazivá a povedená Dälekovina omotaná triphopovou mlhou.
Kotek: dost návrat, kdepak hip hopový emíčko, tentokrát je to poctivej špinavej rap se správně hlučícím podkladem.
Gába: tak tohle je zcela nekompromisní boom bap panzerfaust mezi oči. Dokonce bych zatím řekl, že jejich nejlepší deska od Abandoned Language.

(3) CARPENTER BRUT - Leather Temple (02/2026)

mIZZY: tentokrát čistě instrumentální, přímější, ale o to tvrdší materiál tohoto darksynth projektu, který i na koncertě úspěšně makal. (Bandcamp)
LooMis: žádné velké umění, hlavně když to valí. Na koncertech to asi bude fajn, ale tady stačil jeden poslech. V rámci +- podobného ranku mě víc pobavila nová sólovka Oty Hobsta. (7/10)
bizzaro: dali pryč trapný zpěvy a dodali zas pořádnou rychtu, druhej vál je totální metal palba!

(3) ERBEET AZHAK - Only the Vile Will Remain (03/2026)

vaněna: šachy na obalu BM alba mi bohatě stačily k okamžitému nákupu na bandcampu. Vůbec nelituju, protože i hudebně mě Erbeet Azhak potěšil klasickým a upřímným blackmetalovým ohněm, který žhne v nejednom pokojíčku. Připomněl mi trošku Onirik. (7,5/10)
mIZZY: nová kapela Corvuse z Wolvennest, Cult of Erinyes a tuny dalších belgických jmen. Poměrně jedovatě nasypaný black metal s hodně zajímavými a zároveň dobře chytlavými kytarovými postupy. V živé sestavě Erbeet Azhak najdete mimojiné členy Häxenzijrkell,LVTHN, Brånd a dalších kapel. Zatím jedna z nejlepších bm věcí, co jsem letos slyšel. Belgičané a Amor Fati znovu bodují. Dva roky staré demo jinak taky není vůbec marné. (Bandcamp)
AddSatan: miZZYho tip, hlas i Dantez minule, já se přidávám. Dobrý, zábavný black metal mixující harmo/melo i disonance, leccos od 1st/2nd wave po BST Francii, částečně přístup jako Thanatorean, Petrale, Izrod, ale zas trochu i víc jinak. Pěkný vyhrávky, sóla (nový kytarista Emptiness), občas výrazná basa, svéráznosti a bubeník (taky nově u Emptiness) kromě trve sypaček tam občas i zahyperblastuje. (Bandcamp)

(3) RAM-ZET - Sapien (03/2026)

mIZZY: návrat avantgardních Norů se zdá být úspěšnější a aspoň trochu bližší starší tvorbě než jejich poslední, dnes již 14 let staré album Freaks in Wonderland. Hodinu a čtvrt dlouhou stopáž desky nechápu, ale jinak to není úplně špatné, byť zrovna podobný přístup k metalu za ty roky, na rozdíl třeba od Unexpect, už docela zestárl. Vyházet zpívánky, nechat tvrdší skladby a mohla by to být celkem OK deska.
LooMis: tak tady se musím přiznat, že jsem vůbec netušil že se Norci vrátili a je to super a Sphinx pořád umí! Neuchopitelná avantgarda s gotickým nádechem skoro jako za starých časů. (9/10)
bizzaro: po 14 letech, pro mě, znenadání nová deska. Takových kapel (prog/avantgarde djenty black/gothic) je málo, fanoušci Unexpect plesají.

(2) CRYPTIC SHIFT - Overspace & Supertime (02/2026)

Gába: prokousávám se... dá se říct dokonalá deska, která zasluhuje úplné absolutorium, ale!... kacířská otázka zní... není toho (všeho) přeci jen trochu moc? 
brutusáček: ultimátní cosmos sci-fi thrash trip, né tak temný jako Vektor ale not habaděj.

(2) GONG – Bright Spirit (03/2026)

mrkvivit: můj nový hrdina Kavus Torabi opět na scéně. Tentokrát s Gong u nichž se stal frontmanem, zásadním hybatelem a vtiskl jim svůj kytarový a kompoziční rukopis. Tahle kapela funguje od sedmdesátých let a s Torabiho příchodem cca před deseti lety chytila nový dech. Revoluce se pochopitelně nekoná, ale zato se ctí poctivá psychedelicky prog-space rocková nostalgie. Mě to až dojímá, protože na těchto základech jsem zkrátka vyrostl, mám to v DNA a budu to mít rád asi napořád. (Bandcamp) (8/10)
onDRajs: čtvrtá deska Gong v sestavě vedené Torabim po smrti Allena. První půlka psychedelická, epičtější, prog/složitější, druhá půlka už písničkovější a vyklidněná. Pořád to tam je, i když výhrady se najdou.

(2) GROWTH - Under The Under (03/2026)

LooMis: druhá deska progresivně smýšlejících, technicky velmi dobře vybavených, Aussies. Melodické, corové houpačky a nasypané deathmetalové drbanice obalené obalené atmo pasážemi. Gojira meets Fallujah. (8,5/10)
Bejv: po šesti letech tu máme od těchto Australanů dvojku a musím říct, že to je kurňa dobrý. V zásadě by se nahrávka dala zařadit do ranku technického moderního death metalu, ale na této nahrávce můžete očekávat úplně vše. Neuvěřitelná pestrá směs, kterou já osobně takhle nikde ještě neslyšel. Rozhodně aspirant do TOP roku. Tohle se musí poslechnout a pak znovu a znovu a pak možná pochopit. Teď hodně nadneseně Gorguts, Tool, Gojira, plus nějaká post-metalová banda a k tomu velký díl invence. (10/10)

(2) LOKABRENNA - Acephalic Apocrypha (03/2026)

vaněna: Acephalic Apocrypha je ukrutná war-doom-black deska, která zhmotňuje tmu. Přestože je z Islandu, nemá s disso blackem nic společného. Přestože ji nahrál člen Svartidaudi, nejsou na ní melodie. (8/10)
Dantez: islandská black metalová podivnost, která se poslouchá spíše jako experiment na pomezí death industrialu, ambientu a noisu, což kouzlu nahrávky jen přidává. Temná žánrová změť zatím s více poslechy v rámci kvalit roste.

(2) POISON THE WELL - Peace In Place (03/2026)

sicky: comeback post-hardcore/metalcore 15 letech. Kapelu jsem měl tehdy rád a jejich poslední The Tropic Rot považuji ve svém žánru za naprostou pecku, bohužel na novince onu dokonalost nějak nenacházím. Jako není to špatné, ale mám zato, že kapela se příliš soustředí na tu tvrdší složku svého projevu a já tehdy spíš obdivoval ty avantgardní melodické pasáže, které dokázala do své hudba propašovat, a ty mi na novince trochu chybí. (7/10)
Bejv: comebacková deska kultovní kapely, která nezní úplně špatně. Rozhodně mě baví víc než poslední deska před tímto návratem. Ještě tomu musím něco dát a uvidíme. (6/10)

(2) PRISON OF MIRRORS - De Sepulchris Occultis Et Igne Profanationis (EP) (02/2026)

vaněna: nízkotučný jogurt s kousky satana ( (c) Sudo), mi rozdává radost i svým letošním epkem. Použit je stejný vzorec jako na dlouhohrající DReSaSa, to znamená islandský Lockhartovský zvuk, se snad o něco výraznější sólovou i basovou kytarou, dlouhatánské skladby, no dohromady je z toho jeden krásný zachumlánek nenávisti. Pro někoho jen srandovní, já nejsem náročný a rád se s ním spokojím. 
mIZZY: zdá se, že nové EPčko tohoto italského island worship projektu překonává svého dlouhohrajícího předchůdce ve všech ohledech. Kvalitní zvuk Studia Emissary zůstává zachován, ale tentokrát z něj vystupují výraznější a kvalitnější kytarové nápady. A byť jsem starší materiál kapely rychle uložil téměř k zapomnění, díky letošním skladbám dám Prison of Mirrors určitě další šanci. (Bandcamp)

(2) SLAVE ONE – The Seraphic Conspiracy (02/2026)

vaněna: zajímavý death metal z Francie, který na CD vydávají Crypt of Dr. Gore. V desce je cosi magického a těžko postžitelného, tedy kromě riffů provedených v nadstandartní rychlosti. (8/10)
bizzaro: Ad Ulcerate Nauseam v temně úderné nariffované verzi.

(2) SYLOSIS - The New Flesh (02/2026)

sicky: loňské EP The Path bylo výborné, tak jsem od novinky jsem čekal hodně. Výsledek mi přijde ale tak nějak napůl. Jako maká to, ne že ne, ale hudebně mi to přijde hodně generické. Asi je třeba se do alba více ponořit a hledat pozitiva, která nejsou na první poslech patrná, což ovšem nevím, jestli se mi po prvních rozpačitých dojmech chce. (7/10)
bizzaro: současná, úderná a domyšlená verze toho, jak by asi metal vycházející z thrashe, kde se odráží i nějaký metalcore či groove, měl vypadat.

(2) VREID - The Skies Turn Black (03/2026)

sicky: různorodá deska, kde melodický black Borknagarovského střihu přechází do jednoduššího heavy metalu místy dokonce s ženským zpěvem a zpět, se mi docela nečekaně usadila v přehrávači a nemohu ji dostat ven. Album se tváří jako jednoduchá, generická věc obsahuje však velmi silné momenty a melodie, které jej posílají o level výše než je první dojem. (8,5/10)
DarkXane: neotřelá black metalová melodika na podesáté v podání již ošlehaných harcovníků z norských západních fjordů, kteří se nikdy nebáli progresivněji odchylovat od tradičních mustrů „true“ black metalů. Album protkané heavy metalovými rozlety i thrashovým riffováním. Na goticky zasněné pětce také překvapí hostující vokály Agnete z Djerv. Smile of Hate je potom teatrální moderní prog rocková tutovka a k předposlední rockové baladě Echoes of Life, by se neměli „ortodoxní“ nikdy doposlouchat J. Povšechně nikterak nenudící metalové pestrosti plný zčernalý poslech, který si lze snadno užít (pokud se tedy zrovna nepotácíte ve stavu rozervanosti). 

CENOTAFIO - La escisión acausal: Por la vía inversa hacia la descarnación (04/2026)
- pořádná masáž na třetí desce chilských brutal deathened blackers Cenotafio si nebere servítky. Jejich starší tvorba mě nijak neoslovuje, ale na novince je zvuk posunutý do pásma přísnosti. Tuhle desku poslouchám téměř neustále dokola a slyším na ní proto různé vlivy, například Burial Hordes, které ale nevystihují její temnotu a sílu. Doporučuji. (8/10)

BLASART - Depravatus Christianis Sacris (03/2026)
- Lavadome death metal AAARGH!!! Tentokrát mi zvuk tak úplně nesedl. Blasart hrají rychlý a černý death metal, je překvapivě místy i docela melodický a dokonce snad načichlý punkrockem. (Takže pro tentokrát to bude jen takové malé argh bez vykřičníků). (6,5/10)

APOSTLE OF SATAN - Depravity of Reality (02/2026)
- velká škoda špatně znějícího (a ani ne úplně skvěle naprogramovaného) bicího automatu, jinak by šlo o docela pěkný epický dsbm. Nicméně pošmikat se u toho asi dá... (5/10)

WYRDGEWÆDERA - Hergung Englisces Eorðan (11/2025)
- tak tohle je opravdu pořádnej raw black metal s praseckým zvukem a šíleným vokálem, zkrátka antihudba. Všechny čtyři body hodnocení dávám za atmosféru, protože ta je skvělá, narozdíl od ostatních atributů tohohle díla. (4/10)

MYLINGAR - Út (04/2026)
- sedm let po uzavření Mrtvé trilogie, kterou dodnes považuji za jedno z nejvydařenějších děl v rámci black/death metalu za zhruba posledních deset let, jsou Mylingar zpátky s novým albem. Út je údajně prvním dílem další trilogie a zdá se, že kapela je opět ve skvělé formě. Jejich ohavný death metal ani po letech neztrácí nasranost a vlastní xicht, pouze přichází v lehce aktualizovaném zvuku. Jsem tedy zvědav, kam se posuneme s dalšími deskami. Vychází opět u Amor Fati. (Bandcamp)

AERDRYK - Onzuiver (03/2026)
- Corvus podruhé, tentokrát oproti Erbeet Azhak více standardní atmo black, ale taky fajn nahrávka. (Bandcamp)

HÄLLAS - Panorama (01/2026)
- progresivní psychedelici ze Švédska na své čtvrté řadovce dospěli do fáze, kdy si mohou dovolit složit klidně dvacetiminutový úvodní song, který vás nenudí ani vteřinu a dokonce nabízí jedny z nejlepších nápadů v historii kapely, což Hällas potvrdili i naživo. (Bandcamp)

EGREGORE - It Echoes In The Wild (03/2026)
- vedlejší projekt Shawna a Sebastiana z Mitochondrion. Oba členové zde zastávají trochu jiné role a byť lze říct, že se opět primárně věnují progresivně znějícímu death metalu, výsledek je o dost jiný. Egregore jsou mnohem thrashovější a svižnější. Osobně mi na rozdíl od Mitochondrion až tak nesedí, ale za pozornost jejich deska určitě stojí. (Bandcamp)

COSCRADH - Carving The Causeway To The Otherworld (02/2026)
- druhé album black/death rubanice z Irska. Esům žánru se Coscradh úplně rovnat nemůžou, ale nakládá to celkem příjemně. (Bandcamp)

BLOODY VENGEANCE - Stuka Deathstrike (EP) (03/2026)
- čtyři skladby a dvacetiminutová Sarcófago / war metal rubanice v krutopřísném tempu od live členů Death Worship. Westerňácký třetí song pak nabízí zajímavé překvapení. (Bandcamp)

POSSESSION - The Mother of Darkness (02/2026)
- po téměř deseti letech nová deska Possession. Dá se říct, že novinka stojí a padá na tom samém jako její předchůdce Exorkizein s tím rozdílem, že je podstatně delší. Upřímnou posedlost black/death metalem jde Belgičanům snadno uvěřit. Problémem budiž, že balancují mezi extrémem a jednoduchostí tak, že výsledek není ani opravdu extrémní, ale ani zábavně chytlavý. Nabízí se tedy paralela s řadovkami Darvazy, které natažením dříve úderného a kratšího materiálu rovněž k opakovaným poslechům moc nemotivují a spíše nudí. (Bandcamp)

BLACK MAGICK SS - Scarlet Desires (03/2026)
- BMSS jsou zpátky a jsou snad absurdnější a hitovější než kdy dříve. Heavy metal? Check! Retro elektro? Check! Zpívánky o čmelácích a Super Samuraji? Jasně, že tam jsou! Komu se líbilo Burning Bridges, tak může od Scarlet Desires očekávat, že se v nádherné pošahanosti nejen pokračuje, ale dokonce posouvá ještě o krok dál. (Bandcamp)

BLACK MAGICK SS - Fast Speed (EP) (03/2026)
- a jako bonus vydali BMSS i tohle speedmetalové EPčko. Cocainiak je regulérně název pro song roku. (Bandcamp)

CELTIC FROST - Monotheist (03/2006)
- tohle monstrum slaví tento měsíc 20 let od svého vydání. I vzhledem k tomu, že se Triptykon rozhodli hrát výroční Monotheist set na Dark Easter Metal Meetingu v Mnichově, kam na ně jedu, jsem desku opět několikrát protočil a i po všech těch letech je stále geniální. 

ORA COGAN – Hard Hearted Woman (03/2026)
- minule jsem si u Veslemøy Narvesen trochu posteskl nad faktem, že mi připadá až moc disciplinovaná na úkor „srdíčka.“ Kanadská písničkářka Ora Cogan teď doručila album s tím, co mi u norské éterické jazzmanky chybělo. Album začíná poměrně nenápadně, staromilsky písničkářsky – cítím tady velevelkou inspiraci jinou Kanaďankou, a to Joni Mitchell. S Přibývajícími tracky se hudba noří do zamlženější, psychedeličtější polohy s pěkně barevnou paletou stopových příměsí od americany přes ozvěny shoegaze nebo post rocku. Vše provoněno mysteriózní, mírně strašidelnou atmosférou. (Bandcamp) (8,5/10)

MADMAX – We’re Bringing Dubstep Back! (03/2026)
- trondheimská, poněkud ADHD, partička mystifikátorů bohužel žádný dubstep nevrací. Zato přináší porci neposedné multižánrové hudby z pouti, kde u jedné atrakce hraje math rock, jinde pomotaný freejazz, onde alternativní popík nebo funk. Kdo má rád nepravidelné rytmy, neucelenou strukturu kompozic, erudované muzikantství a zároveň si cení nadsázky, tuhle desku si užije. (Bandcamp) (8,5/10)

STEVEN DOVE / GIAN BATTAGLIA – Scend (03/2026)
- kontemplativní, lehce cinematická nahrávka, která má potenciál uklidnit rozjitřenou mysl. Studiový projekt dvou tvůrců přináší odlehčenou elektroniku ovlivněnou krautrockovou hypnózou. Pánové tvořili odděleně, každý ve svém studiu, za pomoci analogových nástrojů. Výsledek je organicky soudržný a okouzlující. (Bandcamp) (8/10)

FOTOCRIME – Security (03/2026)
- na novou desku amerických lehce industriálních postpunkerů jsem byl docela zvědavý. Už jen camea zajímavých hostů jako Barney Greeneway (který tu pěje netypicky melodicky) nebo Jay Weinberg přitahují pozornost. Nicméně se opět ukázalo, že mi Fotocrime k srdci prostě nepřirostou. Jejich tvorba ve mě nebudí prakticky žádnou emoci, byť formálně tu není moc co vytknout. V rámci žánru je to kvalitní produkce, oceňuju vytrvalost frontmana Ryana Pattersona, ale co se dá dělat? Když album dohraje, nemám chuť si ho pustit znovu. (Bandcamp) (6,5/10)

88 ULTRA – Keep Dreaming (03/2026)
- pod poněkud kontroverzním aliasem se ukrývá druhá polovina zaniklých trip/hiphoperů Blue Sky Black Death, Ryan Maguire (před časem jsem tu avizoval nahrávku Iana Taggarta aka Televangela). Podstatně méně aktivní Maguire (první album po 10 letech) byl v BSBD ten, kdo měl na starosti atmosférické klávesové plochy, takže i tady si jich užijeme dosti. Zde v kombinaci s post rockem a jakýmsi smutným surf rockem. Většinou instrumentální, melancholická, někdy celkem monumentální hudba, přesto jako by tu pableskovalo světlo na konci tunelu, i když ten obal...? (Bandcamp) (7,5/10)

NIILAS – Nama Haga (03/2026)
- velmi zajímavá, subtilní klubová elektronika v podání norského producenta Niilase. Skladby budují podmanivou, trochu tajemnou atmosféru. Nikam se nespěchá, Niilas nás nechá pěkně koupat v nevyzpytatelných tanečně meditativních a melancholických vlnkách. (Bandcamp) (7,5/10)

TRUE GLOOM – True Gloom (10/2025)
- debut punk/HC/r'n'r spolku z Hamburgu. Solidně našlápnutá půlhodinka o jedenácti kusech se nenese jen v naspeedovaném tempu, ale přináší i zvolnění. Oceňuju v rámci žánru nadstandardní práci kytar (netuctové riffy a vyhrávky) a krásně nabroušený jedák zpěvačky. Objeví se i ozvláštnění jako třeba trubka v instrumentálním tracku Dreams III, který dělí album na poloviny, než se zase šlápne na pedál. I zvuk je dobře udělaný, hutný až stoner/sludgemetalový - často jsem si vzpomněl na Kvelertak na jejich debutu. Velmi, velmi mě to baví! (Bandcamp) (7,8/10)

BARRY ADAMSON – As above So Below (1998)
- zajímavá věc. K tomuto albu mám opravdu silný citový vztah a jednu dobu jsem ho poslouchal fakt hodně. Letos jsem se k němu vrátil po šesti letech (dle last.fm) a zase žasnu! A žasnu na druhou, nejen nad tou muzikou, ale i nad tím, že nejednou tu slyším úplně jiné věci než předtím. Je to prostě magie, jak lidské vědomí/vnímání pracuje a vyvíjí se. Každopádně nám doma Barry Adamson (hrával mj. na basu v The Bad Seeds) opět zní skoro denně. As Above So Below je jeho asi nejtajemnější album. Prolínají se tu světy jazzu, dark soulu, filmové hudby a noirové estetiky. Zní to jako soundtrack k neexistující bondovce, která se odehrává v temném voodoo oparu. Silně sugestivní, obrazotvorná a zároveň euforizující hudba! Jedna z mých nejmilovanějších nahrávek (byť trochu opomenutých). Máte taky takové? (Bandcamp) (9,5/10)

DEN DER HALE – Larking About (03/2026)
- tentokrát darkambientnější album, pagan/rituál atmo/rytmika, Swans-oidní aj. okvlt doomy dark post-rock v tom pořád je, Silphium trochu připomněla i Tough Guy od Grails, drone, psych, smyčce, dechy, noisy a echo zpěvy Mimosy směrem k ethereal/darkwave, možná i temnější raný Popol Vuh aj. 70s ambient/drone, fatálnost, magie, trošku i okruh The Moon Lay Hidden..., Golem Mecanique, Menace Ruine, Dead Can Dance, Arthur Machen, The Wicker Man apod. feel. Předchozí rockovější lepší, něco zkrátit, ale dobrý. Složený ve trojici, před/loni změny v sestavě, dle letošního živáku už jsou komplet a asi spíš přitvrdili do noise rocku až sludge/post-metalu. 23. dubna v Kaštanu. (Bandcamp)

ELUCID & SEBB BASH – I Guess You Had to Be Here (03/2026)
- slabší než předchozí Revelator, většinou bez (post-)industrial/noise zvuků, rytmický míň zajímavý, víc pohoda, ale i psychedelie, jazz, zábavný sampling, v poslední PA noisy/dis kytara, Elucidův hlas/rap baví a dává, 1x ft. billy woods, 1x Shabaka a další. A jo, pořád dost fajn hip hop. (Bandcamp)

LEILA BORDREUIL + KALI MALONE – Music for Intersecting Planes (03/2026)
- drone na violoncello, varhany (nahráno v kostele La Tour-de-Peilz) a sine waves. Zvláštní, jakoby rozladěné, psych témbry, hvízdavé pazvuky. Titulní dvojdílná skladba baví spíš vlažněji (víc Malone), lepší je třetí Pilots in the Night (víc Bordreuil) – ten bass feedback začátek celkem tlačí a napíná. Krátká Endless Dance taky fajn. Celkově výrazně slabší než Leila sólo, ale za poslech to stojí, hlavně ta 3. (Bandcamp)

LESLEE SMUCKER – Phantoms (03/2026)
- skřípání, vrzání, divnotémbry, resonance, šramocení, drone a další pazvuky (musique concrète?) na preparované housle. Cca á la starší Daniel Meier, než začal používat efekty, vzdáleněji i některé úseky od Erika K. Skodvina/Svarte Greiner. A trocha bezeslovného, lehce přízračného zpěvu, pěkná akustika (Barthkapel v The Hague). Dost abstraktní, ale jistou atmosféru, tenzi, dynamiku to má. Předchozí Breathing Landscape bavila (asi i výrazně) víc, ale i Phantoms se mi líbí. Pořád nej experimental houslistka co znám. (Bandcamp)

MANDY, INDIANA – URGH (02/2026)
- viz i Dantez v lednu. Směs electro-industrialu, noise rocku a hip hopu s rapující Francouzkou, která mi hlasem celkem sedí (vyjma efekt zkreslení v 1., tu přeskakuju), v Sicko! hostuje billy woods, rovný i „tribální“ rytmy, různě připomene Death Grips, YHWH Nailgun, NIN, trošku i přitvzený, pozdnější The Knife atd. Poměrně zábavná + - hipsteřina. (Bandcamp)

UNSUK CHIN, ENSEMBLE INTERCONTEMPORAIN – Unsuk Chin (02/2026)
- 3 kompozice korejské skladatelky, Ligetiho žákyně. Promakaný, atonální, divno, dis i moll (?) harmonie, rytmicky zajímavý - metalofony aj. perkuse, inspirace korejským pouličním divadlem, ale je to moderní/současná, orchestrální "klasika". Zvláštní, tajemný, hravý, místy napětí i „chaos“, poměrně svěží, chvílemi připomene i dark jazz nebo rio. Letos zazní 2 z těch skladeb na Pražském jaru v podání Ensemble Modern. Hódně dobrý. (stream na YT i jinde)

PETRALE – Goat At Sunset (02/2026)
- zmíněno už minule. Opět variace na starý Darkthrone a jiný 1st/2nd wave oldschool, ale s využitím dischordů Portal/BaN, místy Virus, trochu do Negative Plane, prog/jazzy/funky vlivy aj. rytmický svéráz, dobrá baskytara, závěrečný psytrance cover se též povedl. Opět parádní, organický zvuk včetně bicích. Předchozí TWDT bavilo trošku víc a výrazněji překvapilo, ale furt dobrý, místy hodně. (Bandcamp)

JULINKO – Naebula (01/2026)
- ethereal (dark)wave, ambient/dronující, s ženským zpěvem, (polo)písničkový, synthy/elektrické varhany i zkreslená psych/post-rock, shoegaze i drone doom kytara, ale míň metal než předchozí deska, něco i svižnější, hravější. Vyšší zpěvy ve 2. a 3. skladbě mi úplně nesedí, ale dál už převážně jo. Cca někde mezi/ffo: Cocteau Twins, Menace Ruine i Fvnerals, Dead Can Dance apod., trocha středo/dávnověké folkoidní i lynchovské mysterióznosti. Převážně baví, pěkný, překvapivě vyšlo u Avantgarde Music. (Bandcamp)

FEEO – Goodness (10/2025)
- spíše temnější ambient/ní, drony, noisy pop/písničkářka, techno aj. beaty/rytmika, synthy, elektronika i kytara aj. nástroje, příjemný i lehounce znervózňující, zpěv fajn, asi 2-3 skladby mě neba, ale většina spíš jo. (Bandcamp)

ANYSIA KYM & TONY SELTZER – Purity (09/2025)
- alternativní r&b, glitchoidní pop/hip hop, neo soul, d'n'b apod., syrovější zvuky, beaty, basy, trochu psychedelický, zpěvy převážně příjemný, až na občasný „šmoulí“ zkreslení, to nebrat (hned 1.), ale jinak ok. (Bandcamp)

ANDREW LILES – Han Valen (2025) + Hailemal (2025)
- Liles z NWW/C93 loni vydal dvě nahrávky se členy Enslaved. Han Valen je inspirovaná praprapříbuzným Grutle Kjellsona, který skládal podivnou, atonální klasiku na počátku 20. století. Grutle tam o něm vypráví a poslední skladbu nahrál jeho syn. Těžko to zařadit, avant-klasika na synťáky/elektroniku, místy snad (synth)piano a cemballo, zvláštní lazení, trochu 70s kosmische musik/ambient, má to tajemnou atmosféru, poměrně zajímavý, zábavný. S Ivarem Bjørnsonem nahráli Anvår – Hailemal. Drone/ambientní, poblíž Tangerine Dream, (K)Cluster, raných Popol Vuh, místy s industrial rytmy/zvuky a ženským vyprávěním, taky dost fajn. A oběma položil 10 otázek. (Bandcamp a Bandcamp)

REST SYMBOL – s/t (2025)
- viz JSt minule. Ambient/dronující dub, pop, trip hop, downtempo, éterický, psychedelický, světlejší i temnější, surreálný, příjemný i divnější ženský zpěv, šeptání i troška kvílení. Dost pěkný, zajímavý. Poblíž, mezi, ffo: raný A. C. Marias, Perila, Burial vs Massive Attack s Hope Sandoval, abstraktnější Portishead, v 8. starý Deaf Center atd. (Bandcamp)

GREENTEA PENG - Tell Dem It's Sunny (2025)
- lehce potemnělá směs trip/hip hopu, dubu, (neo)soulu, rap, ragga i zpěv, troška breakbeatu, d'n'b, jazzy atd. Už jsem to sem dával loni, ale některý skladby jedu stále (hlavně v autě, mj. Whatcha Mean) a v únoru/březnu zas i celý. Šlape to, dobrý aranže a zvuk/y, hlubší hlas Arie Wells mi dost sedí. Různě to připomene Morcheeba, Massive Attack, Tricky, Lovage, Do Shaska! aj. Až moc repetic v refrénech, jsou tu i slabší kusy, ale ty lepší baví už vyšší desítky poslechů (Tardis, Nowhere Man, vampýrská My Neck atd.). Více v recenzi. (YouTube)

BIANCA SCOUT – The Heart of The Anchoress (2023)
- éterické, spíše potemnělé či chladné ambientní písničky/pop, někdy až sakrální atmo – varhany/harmonium i chorály, trochu duchařský, lehce připomněla i Yikii, pozůstatky post-industrialu, koláže, něco až halucinační (Kingdom), slyšel jsem brzy po vydání, ale s odstupem mi to sedlo nějak víc. (Bandcamp)

FLEURETY & I LEFT THE PLANET – Last-Minutes Lies / I Left the Planet (1999/2011/2026)
- Chandlerem remasterované spojení těhle dvou EP dává smysl, nejen personálním spojením skrz Nordagena, ale i hudebně to na sebe plynule navazuje. Pozůstatky avant-blacku v kytarách, ale je to spíš divnější, disharmoničtější avant/progy/jazzy rock, místy blízký VBE/Virus (neasi, mj. bicí v ILtP = Czral) mužským a ženským, někdy též svérázným zpěvem, směrem k T3atM až Atrox + saxofon. Převážně furt dobrý.

NAPALM DEATH – Hatred Surge (demo 1985)
- poslední pre-grindcore demo těsně před příchodem Harrise a blastbeatů, ale už s Broadrickem. Temnější hc/punk, crust/metal, post-punk, krásná špína, vazbení, kytary místy zní jak raný 90s black metal, resp. něco mezi Amebix a Burzum - třeba hned úvod What Man Can Do, v Abbatoir blackened noisy post-punk čerpající ze Sonic Youth, Joy Division, Killing Joke, začátek So Sad = pozdější Vykoupení od Master's Hammer a i dál dost černota. Něco zas spíš Discharge/Hellhammer atd. Má to svý syrový, autentický kouzlo, bezútěšnou i nasranou atmosféru, znovu doceňuju. Zajímalo by mě, jak by se tvářili, kdyby jim někdo tehdá tvrdil, že už za 2 roky v tý kapele nikdo z nich hrát nebude a ND budou jednou vydávat u sublabelu Sony Music. Tak život choda.

EXODUS - Goliath (03/2026)
- po nabubřelých prohlášeních typu „byla to exploze kreativity“ jsem očekával thrashovou zabijačku se vším všudy. Bohužel tomu tak není a dobře, že se nakonec nejedná o dvojalbum. Nebo… možná by to bylo lepší, protože pak by aspoň jeden díl mohl být fajn. Takhle se jedná o prapodivnou směs, která nedrží pohromadě. Místo epesních škvarků, jitrniček jelítek, tlačenky a výpečků zůstala nedosolená prdelačka. (5,5/10)

MONSTROSITY - Screams from Beneath the Surface (03/2026)
- v zásadě velký souhlas s recenzí. Tahle deska má po dlouhé době v sobě zase to správné kouzlo, které nutí k opakovaným poslechům. Pro mne jednou z nejdůležitějších přísad jsou tentokrát neskutečně nadřená kytarová sóla, která desku svým vyzněním posunují až téměř do hájemství moderních progmetalových kapel. (8,5/10)

OTUS HOBST - Darkening Effect (03/2026)
- když vás něco baví, je to vždycky vidět. Ota vždycky všechno dělal naplno, k synťákům měl vždycky blízko a tohle je další povedená práce. A i když tohle není styl, který běžně poslouchám, deska mě baví víc než Carpenter Brut. A nepíšu to, abych tady kámošovi přihrál nějaký body. Tohle je parádní tanečně hravý retrovýlet. (8/10) 

ATTILA - Concrete Throne (04/2026)
- má vyjít až v dubnu, ale lítá to už o měsíc dříve i na streamovacích platformách. About That Life byla výjimečná deska, ale od té doby se Chris Fronzak drží poměrně sveřepě stejné šablony. Ta se ale oposlouchala, okoukala i ošoupala. Možná i z tohoto důvodu se Chris rozhodl rejžovat prachy kde se dá. (Pokud chce mít kapela svou skladbu v playlistu, který Attila pouští v přestávkách, může si slot zaplatit. Meh. (7/10)

SOFT MACHINE - Thirteen (03/2026)

PAKT - Percy Jones, Alex Skolnick, Kenny Grohowski, Tim Motzer (2021)
- objev jak cyp. Nesourodý kvartet hraje improvizovanou hudbu, která jde od crimsonovského ambientu až po jazzrock. Bezpražcový mág Percy Jones (na první dvě desky Brand X přísahám!), Alex Skolnick z Testament (!?!) a pak Grohowski, který to drtí v Imperial Triumphant. Motzera neznám. Záznam z covidového vystoupení, dva 50minutové sety, doporučuju to poslechově stejně jako oni rozdělit na dvě půlky, je to kláda.

a pak zlatý výběr:
DAVID TORN - Only Sky (2014)
KING CRIMSON - Heavy ConstruKction (2000)
KING CRIMSON - THRaKaTTaK (1996)
MAGMA - Üdü Ẁüdü (1976)
GREG HOWE - všechno (hlavně Sound Proof)
TETSUO SAKURAI - Gentle Hearts (2001) + Vital World (2010)
SIMON PHILLIPS - Protocol 4 (2017)

THE SCRATCH - Pull Like A Dog (03/2026)
- tohle je pecka. Irská parta punkáčů nahrála velmi zábavnou desku, která je nejen žánrově pestrá, ale i výborně šlape. Každá pecka je zde trochu jiná, irský hospodský tradicionál se tu potkává s rytmickým crossoverem a metalovou kytarou, dojde i na country a folk. Celá kolekce je pojatá hodně s nadhledem, jako celek však drží pohromadě a baví nejen díky cool hudbě ale i díky výbornému zpěvu. (9/10)

ARCHIVE - Glass Minds (02/2026)
- trip hop/ elektronic pohodička na chvíle, kdy není nálada na hlasitou či drásavou hudbu. (8/10)

CALLUM BEATTIE - INDI (01/2026)
- melodická pohodička ve stylu starších U2 na chvíle, kdy není nálada na hlasitou či drásavou hudbu. (8/10)

ERRA - Silence outlives the Earth (03/2026)
- na tuhle desku jsem se těšil a jsem zklamán. Kapelu jsem považoval za naději (jednu z posledních), která je schopna předložit zábavnou, instrumentálně nabušenou desku v žánru progresivního metalcore. Bohužel nekoná se. Amíci se ne úplně povedeným způsobem podbízí a snaží se o líbivý projev, který ale bohužel není ani hudebně nabušený ani chytlavý. (6/10)

PIGS PIGS PIGS PIGS PIGS PIGS PIGS - Death Hilarious (04/2025)
- tohle album nacpalo Black Sabbath, heavy psych, kraut, stoner, noise a frontmana à la Chat Pile do jednoho party stanu. Super rakenrol nejen do auta.

TIGRAN HAMASYAN – Manifeste (02/2026)
- Arménský piano-génius má novou desku, kterou mu nabubnoval Matt Garstka, čímž přiblížení jeho údernýho contemporary jazzu k „djentu“ definitivně potvrzuje. Fantastický zvuk a spousta krásný muziky. K tomu jsem ještě minul předchozí desku z 2024, kde je víc tradiční hudby, ale opět je to krása.

XENOBIOTIC – Dante (03/2026)
- australská tech death moderna je výrazově množstvím natlakovaných riffů docela mlátička, ale energické úderné skladby jsou dobře vymyšlené a sypou nápad za nápadem, aniž by to byla přeplácanina. Do topu se Dante bezesporu dostane.

TATA BOJS – V původním snění (02/2026)
- Milan Cais a Mardoša s novou deskou.

ROB ZOMBIE – The Great Satan (02/2026)
- dobrej rokec pro jakoukoli příáležitost a „návrat“ Rombzíka k ověřeným, ale funkčním formulím.

GAEREA – Loss (03/2026)
- blackmetalisti je asi za to zmetalkorovatění zatratí, ale podle mě se jedná o výsostně vyspělou desku, kde jsou skvělé skladby, motivy i vokály. Moderní neuprděná muzika, která se nebojí vývoje a překročení hranic, i když je část scény bude chtít zfackovat.

HOLOTROPIC – Individual (02/2026)
- na další desku progresivních Slováků jsme si museli počkat 12 let. Hudebně se jedná o poměrně zajímavou muziku historicky vycházející z deathu, ale dnes je náplň víc progová. Trošku mi ale nesedí zvuk, nebo spíš mix, kde mi hudbu zbytečně přebíjí přiliš masivní zvuk bicích, k tomu ne tak agresivní zvuk kytar, které neřežou, a část čistých zpěvů, které mi tam místy nezapadají. Ještě budu vstřebávat.

TRNY & ŽILETKY – Je třeba zabít beránka (10/2026)
- tak tenhle měsíc asi na nějakou dobu naposled, už si od toho musím dát pokoj :)

TIGRAN HAMASYAN – The Bird of Thousand Voices (2024)
- arménský piano-génius má novou desku a nějak jsem minul - nebo na ní už zapomněl? - tuhle předchozí. Úderný contemporary djenty jazz mixlý s tradiční hudbou, paráda.

ZAZ – Saint et Saufs (09/2025)
- francouzská šansoniérka není jen šansoniérka, ale umí vysypat i příjemný popík.

FALLUJAH – Xenotaph (06/2025)
- Scott furt drží otěže své kapely pěvně v rukou a postupuje myšlenkově dál a otevírá cesty. 

JINJER – Duél (02/2025)
- po reportu jsem se k Duél vrátil a trvám na tom, že jde o vyspělou a soudržnou desku, kde nic nevyčnívá a funguje spolu jako celek.

DECAPITATED – Cancer Culture (2022)
- projel jsem si historicky všechna alba a asi nemusím zmiňovat důležitost Organic Hallucinosis, nicméně je třeba připomenout poslední desku, která po třech předchozích „jen dobrých“ albech hudebně i pestrostí vyčnívá.

FRONTIERER – vše
- „králové“ mathcore skřípání jsou jedineční a člověk musí mít dost sil, aby tu jejich muziku vůbec ustál.

EMPEROR – vše
- ohlédnutí nejen k post-Císaři, ale i původnímu black zvuku je vždy výživné.

THORNS – Thorns (2001)
- s poslední deskou Slagmaur jsem si logicky musel dát Thorns. Je to jak když otevřete průmyslový mrazák a začnete před ním hrát na kytaru.

MICHAEL JACKSON – cokoli

THE SCYTHE – Strictly 4 The Scythe (03/2026)
- floridský rapper Denzel Curry dal dohromady novou crew, jejíž snoubení funguje zejména v agresivních a energických momentech. Ty se na desce objevují v první polovině, druhá část se věnuje rozvolněnějším a experimentálnějším polohám a řetěz tam znatelně padá.

ASAP ROCKY – Don't Be Dumb (01/2026)
- harlemský rapper po delší době navazuje na desku Testing. I v rámci Don't Be Dumb testuje, v rozmezí svých autorských schopností experimentuje a implementuje vlivy žánrů, které dokáží překvapit. Nejde o čistou kvalitu, o zajímavý umělecký krok ovšem určitě. Není nutno dodávat, že Rockyho charismatický projev stále funguje. 

TEMPLE OF VOID – The Crawl (03/2026)
- detroitští drtiči valivého death doomu nikam neuhýbají a doručují hrubozrnný metal smrti, který osciluje mezi hutností Hooded Menace a tahem Asphyx. 

MALUM – From the Voids (03/2026)
- deska měsíce v tom nejhorším slova smyslu. Malum ztělesňují to nejzkurvenější, co jde v hudbě udělat, tedy sprostě obšlehnout jednou funkční s nadějí sklizení snadného profitu. Kapela není v rámci kopírování rukopisu Mgla unikátem, nikdo ale tento obšleh nedovedl do takové absurdity jako právě Malum – svým vykrádáním dělá z kapel typu Groza originální pionýry. Už jen cover art sprostě obkresluje cover Exercises in Futility a hudba jde ještě dál. Zasloužený plivanec.

DOMJORD – Morgonglöd (03/2026)
- Mortuus z Marduk a Funeral Mist se v rámci třetího počinu svého ambientně-synthového projektu pouští do dynamičtějších vod. Celé to stále působí poměrně dětskopokojsky, své kouzlo ale projekt stále má.

TAUPE - Waxing | Waning (03/2026)
- výtečný jazzrockový klubko nervů z Glasgow, ještě teď mám v oku tik.  

BILL ORCUTT - Music in Continuous Motion (03/2026)
- čtyři kytary se tu krásně proplejtaj v Reichovským minimalismu, nelze než doporučit.  

KNOW//SUFFER - The Curse of Care (03/2026)
- hrubozrnnej chaotickej hardcore, idealní na vybití blbejch nálad. 

MICROWAVES - Temporal Shifter (03/2026)
- technickej thrash potkává uskřípanej noise rock, a je z toho překvapivě hitová deska. 

HATE INCLINATION - Untitled (Finale) (03/2026)
- žel rozlučkový singl skvělýho projektu, který jsem tu už taky v minulosti doporučoval.

PRIAPISM - Ascending To The Vortex Of The Dead (03/2026)
- údajné dokončení údajné desky údajně nahrané v roce 2002 údajnými členy kapel Disavowed, Internal Suffering atd...

INSECT INSIDE - Reborn In Blight (03/2026)
- návrat Chelyabinskýho BDMka. Hostuje mj. Josh Welshman nebo Angel Ochoa.

BARBARISM - Structured Chaos (10/2025)
- jsem se vrátil k tomuhle indobrut demáči. Něco by z toho bejt do budoucna mohlo.

CHAMBER - This Is Goodbye ... (03/2026)
- třetí deska těchto mathcore/metalcore divočáků. Tady se vždycky šlo na dřeň a teď tomu není jinak. Žádný chytlavý zpívánkový metalcore, ale masakr od začátku až do konce. Dosud nejdospělejší a nejdotaženejší deska, a oproti ostatním i okořeněná dalšími prvky, které ale na tvrdosti neubírají. Tahle banda by klidně mohla vyrazit na prkna OEF a neztratila by se. (8/10)

PIPE BOMB - Hell Hole (03/2026)
- metalický hardcore ve středním tempu, který má vibe staré Norma Jean nebo Botch. Občas lehce agro, ale s určitou dávkou nostalgie. (6/10)

VOWER - A Storm Lined With Silver (11/2025)
- tak tohle mi uteklo minulý rok a bylo by škoda se nezmínit. Netrvalo tedy dlouho a po rozpadu Palm Reader vzniklo toto uskupení. A to je dobře. Budeme se tady bavit o emocionálně vystavěném post-HC se specifickým hlasovým zabarvením právě zpěváka Palm Reader. Asi tam, kde PR skončili, navazují právě Vower. Moc hezké poslouchání! (8/10)

ABKEHR – … dem Willen zur Macht und dem Vergessen (03/2026)
- po trilogii zvěčněné na předchozích EP a dvou albech s mnohé napovídajícími názvy In Asche, In Feuer a In Blut představil po pětileté pauze německý duet třetí plnohodnotnou odvrácení hodnou prezentaci mnohého odpudivého depresivně blackmetalového. Čtyřicet pět minut mohutné energické syroviny, temných zkreslení s melancholickou tíhou s hypnotickými vokály pendlujícími mezi agresivitou a sebevražednými výtrysky úzkosti.

ANTRISCH – Expedition III: Renitenzpfad Marañones (03/2026)
- po vstupním epéčku a debudu před třemi lety vyrazila bavorská pětice děsivců na třetí expedici tentokrát po stopách španělského conquistadora a jeho krvavé cesty latinskou Amerikou až na popraviště. A je to opět našlapaná proriffovaná blackmetalová agrese v typicky německém melodickém střihu se zuřivým vokálovým šeptavým chrapotem posedlého páně Otty, dokonale utvářejícím dramatickou atmosféru k pochodu a „tanci“ zvoucí. Milovníci třeba takových Minenwerfer,  Kanonenfieber nebo Dauþuz a podobných tematicky zaměřených smeček ani zde nesáhnou vedle, respektive spíše naopak! A mimochodem ani oni nebudou letos chybět na Fortress festivalu se svou exkluzivní show poprvé v UK na pobřeží hrabství Yorkshire.

BEDRÄNGNIS – Stiller Abschied (03/2026)
- švýcarská dvojice na svém teprve druhém úzkostném zářezu do zápěstí ukazuje technicky rafinovanou variaci na blackmetalové zhmotnění tichého rozloučení s mrzkým bytím. Vytrvalostí obdařené opakující se riffy a temné pocity setrvalé jak hutné mlhy v mokřadech protknuté trýznivými výkřiky v monotónním skelném závoji vidění sebe trýznícího se zoufalce stojícího nad propastí všeho jsoucího. Prázdné hroby, prázdná srdce…

ETERNAL CHAMPION – Friend of War (EP) (03/2026)
- poslední epická heavymetalová parádička v podobě druhé řadovky těchto texaských uctívačů mečů a čarování už začíná pomalu vousatět a na podzim 2020 nezůstala bez povšimnutí ani v místní redakci. Dlužno ovšem také připomenout předloňský zásah do chodu kapely, když zemřel baskytarista Brad Raub (R.I.P.).
Aktuálně o sobě dávají vědět speciálním epéčkem o dvou kontrastních dějstvích. Titulní třináctiminutovka se sice vrací k původnímu válečnickému heavymetalovému odkazu, ale drží se spíše pomalejšího tempa a nechybí ambientnější plochy, které připravují plynulý přechod ke druhé osmnáctiminutové elektronické instrumentálce. Ta je soundtrackem vyvolávajícím fantasy obrazy dávných světů Barbara Conana, takže na heváč tady zapomeňte. Tak uvidíme na dalším albu, zda šlo jen o výkřik anebo o evoluci, která v proplétání heavy metalu a dungeon synthu zajde ještě dále… koneckonců heavymetaloví a dungeon synthoví bojovnící povětšinou podobnou zbrojí řinčí.

OLD SORCERY – The Outsider (01/2026)
- majestátní souznění lo fi atmosférického raw black metalu a ambientních dungeon synthových magických kompozic ukazující zlověstně cestu do medievální temnoty… nasvícenou loučemi, kterými doslova zazářil multi instrumentalista Juuso Peltola aka Vechi Vjäritor (aka Lord Vjäritor z jeho čistě blackmetalového projektu Warmoon Lord) hned v lednu na sedmém čarodějném dílu coby druhém pokračování trilogie započaté teprve před čtvrt rokem úvodním dějstvím The Escapist. Tímto stylovým konceptem je tak evokováno třetí album Sorrowcrown z roku 2020, oproti ostatním pěti čistě dungeon synthovým monolitům. Jedná se o vskutku jedinečné snoubení stylů vyvolávající vizuální imaginace fantaskních říší a zhmotnění mrazivých světů s nepřístupnými hradbami skal a zákoutími skrytých hradů. Bez nadsázky ovšem tenhle „outsider“ určitě nezůstává stát opodál, ale zařazuje se zatím mezi nejunikátnější alba letošního roku a dává tak další velký důvod vypravit se v květnu na letošní vyprodaný Fortress festival do anglického Scarborough.

TOTENWACHE – Der Thron der Uralten (03/2026)
- hamburskou trojici sleduji bedlivě od jejich skvělého debutu z roku 2019 a přes adventní epéčko o rok později. Mimochodem bubeník Valfor se pravdu činí a působí v dalších za pozornost stojících německých uskupeních jako Asenheim či Atronos, které ostatně obě vypustí své novinky hned v dubnu, anebo Eisenkult a Mavorim. Přímočará blackmetalová riffážová vyhlazovačka z germánských lesů, škarohlíd by řekl odrhovačka, což je jen věc pojmosloví :). Více než sedmdesát minut nepolevující černoty až na kost s naléhavým vokálem po boku nespoutané melodiky tak pokračují v duchu debutu. Rozhodně tak nemálo potěšilo oznámení jejich místa v lineupu letošního Fortress festivalu. 

TULUS – Morbid Desires (03/2026)
- klasika klasik slaví osmým albem důstojně 35 let od zrození a pánové jsou v nejlepší formě. Opět jednoduché, efektní, neodolatelné, mrazivě agresivní a zapadající mezi ostatní nakažlivé skvosty norských Tří Mistrů, jejichž identita na blackmetalové scéně je nezaměnitelná bez ohledu na všechny „vedlejšáky“ čelních protagonistů (mimochodem ale Sarke svůj projekt utnul loni). Album, jak jinak než povedeně, uzavírá epická pocta Black Sabbath. Celé veledílo neprodukoval a nemixoval nikdo jiný než Andy LaRocque. 

ROUDI VAGOU & LÄUTEN DER SEELE – Taghelle Nacht (02/2026)
- druhý jmenovaný projekt zaujal loňskou deskou nejen mě a tohle je velmi silné pokračování, i když tu je míň motivů, které chytnou hned napoprvé. Potemnělý folk / ambient, potažmo paralela dungeon synthu, která nepůsobí tak strašně uměle.

METAL PREYERS – Retox Man (12/2025)
- když vydávali Metal Preyers na vrcholu slávy Nyege Nyege svůj debut, úplně jsem se nechytil. O pár let později, kdy už není každá nahrávka na ugandském labelu událost měsíce, mě ale Retox Man baví velmi – přijde mi, že rezignovali na experimenty a prostě se baví, ale možná mám špatnou paměť a jiná očekávání. V každém případě to je velmi zábavně přepálená dekonstrukce baile funku, žánru, který je sám o sobě přepálený vždycky a k dekonstrukci sebe sama taky nemívá daleko. Vynikající výplach.

VIC BANG – Oda (02/2026)
- dosti chytré a zároveň lehkonohé elektroakustické koláže argentinské skladatelky. Vždy agilní Trať už ji ohlásila na letošní edici. 

JOSHUA CHUQUIMIA CRAMPTON – Anata (02/2026)
- tuším, že jsem snad i jeho předchozí sólovky slyšel, ale pustil jsem si to hlavně ze zvědavosti, jak bude znít půlka Los Thuthanaka. Tak jsem zjistil, že ty přebuzené, střelené, psychedelické, krásné věci stojí na jeho kytarových kreacích víc než na elektronice výrazně slavnější sestry. Svérázná feel good hudba.

WILTED WOMAN – What's Her Secret (2024)
- zvláštně chytlavá elektronika blízká osmdesátkovým synth věcem (těm spřízněným s post-punkem). Což je kategorie, která je zpravidla bolestně derivativní, Wilted Woman ovšem má své charisma. Tohle by snad měla být poslední nahrávka, překvapuje mě, že jsem na ni nikdy předtím nenarazil.

T0NI – Ego Death Memories (2024)
- docela mě fascinuje, že je tohle hledání dokonalé melancholie soustředěné natolik, až zůstává v podstatě jen jeden variovaný motiv jako soundtrack k dojemnému městskému anime. Taky mě fascinuje, nakolik to na mě funguje.

SUBCUTANEOUS EXSANGUINATION - Eradication Fascination (03/2026)
- one man BDM projekt. Gábovinka ke svačince.

DØDSFALL – Själssluk (13/2026)
- one man projekt, tradiční, black metal Norsko.

BALES OF FLESH – Upon this Endless Ocean, I Drift Aimlessly (02/2026)
- one man funeral doom projekt z Nizozemska, dvě skladby, 38 minut.

GUTVOID – Liminal Shrines (03/2026)
- progressive/neurotic/atmo death metal z Kanady, kdo překousne delší stopáž skladeb, je doma.