MONSTROSITY - Screams from Beneath the Surface

recenze death metal
cepín
Hodnocení:
8

Jedná se o celkově dotažený materiál bez větších bezradností a uondanosti předchozí desky.

Datum vydání: 13. březen 2026
Label: Metal Blade Records
Žánr: death metal
Délka: 42:21

Že je toto album od posledního The Passage of Existence vzdáleno 8 let, by mě nenapadlo ani náhodou. Stejně jako bych si nikdy nemyslel, že se na nový (zlo)čin své nejoblíbenější bandy nebudu ani tak těšit, jako spíš se modlit, aby nebyla dodržena sestupná křivka v kvalitě opusů tohoto již starodávného uskupení.

Sice si nemyslím, že by The Passage… byla úplná hrůza, ale prostě to nebylo ono. A jestli jsem to za těch 8 let slyšel třeba právě 8x, tak to bude asi maximum. Trochu morálky mi do žil vlije fakt, že tentokrát nejsou prology doprovázeny prohlášeními odkazujícími na legendární Imperial Doom či Millenium a tvrzeními typu „bude to jako takové rychlejší a techničtější Millenium" apod.

Před vydáním byly samozřejmě k dispozici nějaké ty vzorky - Collosal Rage byl docela sympatický nálet, nemuselo by to tedy být úplně k ničemu. Samotná deska s Banished to the Skies začne též docela vkusně a musím říct, že i když to rozhodně není brutal dm Monstro 90', tak ten technickej hevýk (jak bylo trefně v diskusi u Collosal Rage zmíněno) mi vůbec nevadí a následující Collosal Rage je skvěle zařazena, protože jako nejrychlejší věc z celého alba to celý docela nastřelí.



Tím už má novinka nad svým osmiletým bráchou náskok, nicméně po poslechu celku můžeme především pogratulovat tomu, kdo určil pořadí skladeb - tahle dvojice totiž navnadí a asi pak každý pojede dál, a to docela s chutí. Ta se ale opět lehce vytratí, protože osobně v následujících minutách nenacházím nic vyčnívajícího a opět zaujatý jsem až závěrečnou dvojicí.

Pomilionté musím připomenout, že hudebně a technicky tady za mě není mnoho co vytknout (vzhledem k věku, vy posměváčci) - mně se ty jejich sestavy líbí, ale vyloženě baví jen něco. Potěší i fakt, že se zde jedná o celkově dotažený materiál bez větších bezradností a uondanosti předchozího díla, kde jsem si mnohokrát říkal, že snad bylo vydáno jen proto, aby bylo něco vydáno.

Dá se i vcelku souhlasit s popisky doprovázející druhou ochutnávku The Atrophied, ony bubenické salvy tam Lee sype, jak kdyby mu nebylo 75 ;), a navrátivší se spoluzakladatel Mark Van Erp to už taky nějakou dobu v ruce drží. A těmhle dvěma to vždycky fungovalo. Kytarové podklady i monstrosití sólové výjezdy (za mě hooodně připomínající In Dark Purity) také drží těžký nadprůměr a vše je vypáleno zvukově fakt hodně na čistotu.

Narážky na nepříliš kvalitní vokál bych pochopil u nezajetých skupin. Corpsegrinder se už nikdy nevrátí, a i když Ed Webb není nějaký ultimátní zvěrstvo, rozhodně tu svý zkušenosti prodá. A když trochu zhubne a chytí tak víc dechu, tak třeba na BA26 ukáže i vyšší standard. (V pevnosti se prý bude odehrávat jen výsek z legend Imperiálních prokletí a 1000letí, což marketingově působí trochu retardovaně, když právě vydáváte osmé album a máte zahrát věci z prvních dvou, ale logikou zůstává, že právě jedna z těžko překonatelných ikon brutal/tech DM byla vydaná právě přesně před třiceti lety, na což holt při hodnocení novinky nelze zapomínat.)

Všem aktérům tak lze minimálně za výdrž, a to ve slušné kvalitě, vyseknout poklonu. Nadto se ImperialDoomžel musí též podotknout, že po celou svou kariéru je tento spolek skoro na úrovni bočního projektu, protože nedržet to Lee Harrison jako svůj legendární artefakt, tak jsme už klidně dvacet let neměli co novýho posuzovat, a to by zase jako teda fakt byla škoda.

Všechno jde kupředu a všechno se zlepšuje, najdete spoustu (nových) kapel, které to technicky o něco přeletí a nápaditostí to vezmou i o dost, nicméně jako encyklopedickému death metalu 90/00 let se tomu nebojím nadprůměrné hodnocení - možná i s vědomím, že po pár dalších přehráních tam objevím mnoho příjemných věcí. Ostatně už jen fakt, že se k poslechu nebudu muset nutit a že si tam můžu najít jak hevýk, rokec, tak oldschoolácký Monstrosity, takže to vlastně nakonec ty nápady má, mi nakonec ukončí ty předchozí modlitby a můžu se na svět dál šklebit jak přebal desky, kterej teda taky připomíná devadesátky, ovšem tak trochu v jiném oboru.


Vložit komentář

Ondrajs - 27.03.26 15:31:32
Právě ten zvadlej úvod na start desky nechápu...
bizzaro - 27.03.26 13:23:56
Žádná bomba, ale špatný to není, kytary misty fajně cvrlikaj. Nej skladby Fortunes... a následující Vapors, jednou z nich namísto utáhlý Banished... měla deska začít
brutusáček - 27.03.26 09:29:08
uplně jsem tomu nevěnoval pozornost a ty ohlasy byly chladnější, ale nakonec asi ok

Zkus tohle