Datum vydání: 2. duben 2026
Vydali: vlastní vydání
Žánr: avantgarde black metal, post-black metal, post-metal, ambient, shoegaze
Délka: 1:14:03

Novinka A Light So Dim kapely Ultha je nečekaně záživný matroš. Německá blackmetalová parta, která se už v minulosti snažila svůj styl ozvláštnit, se nyní na nové desce odhodlala ke skutečnému experimentování a povedlo se ji hranice svého konání vskutku zajímavým způsobem posunout.

Němci si to namířili kupodivu do spíše klidnějších vod a tradiční blackový nářez míchají s valivým post metalem, shoegaze, ambientem a psychedelií. Nejednou zapojí ženský zpěv a výrazně více prostoru dostávají i klávesy a samply.

Oproti minulým deskám došlo ke znatelnému zpomalení, ovšem ne k zjednodušení. Skladby jsou stejně jako dřív dlouhé, akorát namísto opakujících se sypaček obsahují inovace, jež se blackové aury nezříkají, dávají ji jen jinou tvář.

Album otevírá sedmiminutový rychlý kus Love As We're Falling Down potvrzující, že když nato přijde, mají Ultha klasický black stále v paži, hned následující věc Her Still Singing Limbs je však už jinde. Na ploše takřka jedenácti minut zazní mix psychedelie, ambientu, hrdelního řevu a výrazných kláves, kdy hudba šlape ve středním tempu, je líbivá na poslech, přesto ale nemohu říct, že se kapela černému řemeslu zpronevěřuje.

Dalšímu tracku Whats Your's Is Yours To Carry pro změnu dominuje pomalý elektro beat s kytarovým vybrnkáváním a ženským vokálem. Song má uvolněnou shoegaze/doom atmosféru a plyne volně až skoro odevzdaně, navzdory tomu ale obsahuje temné, zlověstné napětí a působí pěkně heavy.

Následně přijde na řadu blackový vichr Hex Upon Our Heads, který ukazuje že to s tou změnou stylu není definitivní. Nekompromisní blastbeat v úvodu však díky znělým kytarám a nápaditým klávesám zní cool a zaujme i kontrastující akustická závěrečná část. Album pak pokračuje další povedenou psychedelií Sister Faith & Sister Chance, kde dominují polomluvené, polořvané hlasy a nervní kytarová linka a skladba se tváří skoro jako space prog, po chvíli ale vygraduje v přísný sypec.

Každý kus zkrátka obsahuje nějaký výrazný nápad a každý vypadá trochu jinak. Kapela se otevírá novým vlivům, žádnému songu ale na druhou stranu nechybí jistý blackmetalový aspekt, díky čemu lze Ultha stále považovat za žánrovou záležitost.

Druhá část alba je neméně povedená. Doporučuji neminout nářez Pink Lights Soilling To Copper začínající podobným motivem jako Uusi Teknokratia od Oranssi Pazuzu. Svižný, pulzující rytmus, ostrý vokál, nápadité kytary a těkající klávesy rozjedou nečekaně pekelnou jízdu, která podsouvá myšlenku, že takto nějak vypadá netuctový, nápaditý black metal. Situaci poté zklidní melodické pohlazení The Quiet Current, kde se za doprovodu akustického brnkání střídá ženský a mužský melodický zpěv, za mě důležitá položka zpřehledňující a uklidňující playlist. Na úplný závěr pak Němci servírují rychlou, tvrdou, avšak celkem melodickou To Part The Abelia Springs, která plní roli velkolepého finále.

Album mi svou rozmáchlou dramaturgií a delší stopáží trochu připomíná poslední DHG - Black Medium Current, v těch měkčích, hypnotických úsecích slyším postmetalové ozvěny typu Cult Of Luna nebo Year of No Light, celkově bych ale desku zařadil do kategorie avantgardně smýšlejících blacků jako jsou třeba The Ruins Of Beverast, Oranssi Pazuzu, Urfaust, Wolves In The Throne Room či Hail Spirit Noir, byť úplně podobně nezní.

Hudba na albu A Light So Dim kolísá od klidných pasáží po bouřlivé výpady, zrychluje, zpomaluje, mění se zpěvy i žánry. Flow a atmosféra jsou však příjemně konstantní, protože všechny rozdílné polohy jsou výborně pospojované a vybalancované. Za mě jde o velmi komplexní, originální a nadmíru povedenou práci, kterou už teď považuji za jeden z letošních vrcholů.