1) SPOTIFY/TIDAL playlist: 85 skladeb a skoro 8 hodiny hudby.

Spotify/Tidal playlist stále měníme. Níže přiložený playlist je tedy vždy pro aktuální Album měsíce a budeme jej pravidelně obměňovat. Nemusíte tedy již s každým měsícem pátrat po novém - jakmile vyjde nové Album měsíce, playlist se aktualizuje. Pokud by si někdo chtěl toto aktuální Album vyposlechnout zpětně, najde jej v Archivu).

Formát je volen podle pořadí, v jakém se desky umístily v Albu měsíce (vítěz má tři skladby, ostatní po dvou) a dále pak se jedná o výběr skladeb interpretů jednotlivých redaktorů. Samozřejmě jsme narazili na limity - ne všichni interpreti, kterým se věnujeme, tuto platformu využívají, ať již k tomu mají jakékoliv důvody, takže řadu kapel v playlistu nenajdete. Druhým extrémem je, že zde představujeme často desky, které nám dorazily v promo materiálech, ale oficiálně ještě zveřejněné nejsou. Každopádně doufáme, že i tak dokážeme, ve zbytku toho co jsme vybrali, rozšířit vaše hudební obzory.

2) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři redaktorů. Podobně jako v prosinci, leden bývá často měsícem pozapomentých alb, takže v TOPu 

3) REDAKTORSKÝ LIST: seznam desek, které redaktor vyposlechl, avšak které se nedostaly do žebříčku. U těchto desek se můžete kochat i obaly. Starší, bonusové, jsou pak řazeny chronologicky.

(3) A FOREST OF STARS - Stack Overflow in Corpse Pile Interface (05/2026)

mIZZY: A Forest of Stars po osmileté pauze vydali svou nejvyspělejší desku, kterou potvrzují svou výjimečnost. Více v recenzi. (Bandcamp)
bizzaro: atmo black, folk doom a prog psychedelie v avantgardnějším balení s výrazným hlasem.
brutusáček: tahle kapela kolem mě na Marastu proplouvá leta, zdejší klika ale worshipuje. Jako nezasažený mi při poslechu „odrazuje“ vokální projev, který tam ale sedí, hudba skvělá, bude to chtít čas a spíš asi až podzim.

(3) FAKE DUST – Decrepitizing Din of the Cerebral Psyopticon (05/2026)

AddSatan: odpověď na ?, jak by cca mohlo znít, kdyby v Insect Warfare (nebo i v Brutal Truth, Anal Cunt? atd.) začal sypat Lille Gruber? Grindcore, deathgrind až noisegrind místy řízlý brutal deathem – hlavně v bicích. Butler tam sází silovější i hyper/gravity blasty, najazzlý breaky/filly ale najdou se i hc/groovy/písk-slam houpačky (mj. v 10.). Kytary střídaj noisychaotičtější i oldschoolově lopaťácký riffy, hlubší řev i ječák. Jako výplach min. slušný. 30. 6. ve Vopici. (Bandcamp)
Dantez: grindcore už tolik nesleduju, dobré zdroje mi ale vždy doručí to, co od žánru vyžaduji, tedy totálně přehrocený, ale stále kalkulovaný a dynamický trest zvukem. Fake Dust na debutu všeho dosahují, v rámci intenzity nejlépe od posledních počinů Shitsform. Snadno se tak zařadí k nejšílenějšímu klenotům scény po boku Agoraphobic Nosebleed či Last Days of Humanity.
Gába: tahle deska má teď v éteru pomalu větší hype než Angine de Poitrine... ale musím říct, že dost oprávněně. FFO mj. mighty Foetopsy? Ha, sem s tím! Zajímavý ale, že nikdo se nikde nezmínil o nejvíc nejlepší goregrind desce ever - Tnyribal od Squash Bowels, jejíž feeling je tu v některých skladbách dost slyšet. Jó tehdy u Ondrajse na chatě, to byly hyperkalby... jednou v patře hned vedle hifiny už spala nějaká děvčata a my tam naběhli a pustili právě Tnyribal. Holky nás hned nadšeně povzbuzovaly ať pořádně moshujem, vykřikovaly prosby o větší a větší hlasitost a nakonec i brečely štěstím, když jsme jako bonus vosolili živák Yousuke Yamashita Trio - Chiasma. Boží! No a Fake Dust tu zrovna budou i párkrát hrát. Nezbývá tedy, než se zajít mrknout, jak jim to sype. 

(3) PERIPHERY – A Pale White Dot (05/2026)

bizzaro: úvod desky je famózní, ale pak už tu máme zas - někdy víc a někdy míň - klasické Periphery.
LooMis: opět a zase mě baví ty kontrasty - přechody z tvrdých skladeb na ploužáky, balady a lyrické cajdáčky nepůsobí jako úlitba či prvoplánovitost, ale aPWD v tomhle funguje naprosto přirozeně a funguje opět (a zase) i na mne takřka dokonale. Vyvážená deska a opět plná hitů. (8/10)
brutusáček: singl Everyone Dies Alone trochu vystrašil, že to bude cukrová vata, ale celek je kvalitní, hraje se samozřejmě už stále víc na větší vlnu, ale v základu to jsou pořád ti Periphery.

(2) ANGINE DE POITRINE – Vol II. (04/2026)

bizzaro: mathy psychedelic rockec, kterej je mnohem zábavnější než nějací Primus. Někdy jsou skladby delší, než by bylo třeba, a někdy ještě víc, ale space funky groove to zachraňuje.
LooMis: ano, i naši redakci neminul hype kolem tohoto puntíkatého dua. (Minulý měsíc mne svrběly prsty připsat se…) Souhlasím s recenzí, ale jelikož poslech desky (stále) ve mne pokaždé probudí neskutečně pozitivní náladu, musím jít s hodnocením výše. "Baví detailů super." (9/10)

(2) ARMORED SAINT - Emotion Factory Reset (05/2026)

LooMis: lehké zklamání? Pro srovnání jsem protočil (a opět několikrát) předchozí desku a novinka mě baví podstatně méně. Singl Hit a Moonshot je opravdu takovej krásnej dlouhej odpal, nejlepší skladba. Bush zpívá. Ale hudba tentokrát netlačí, není to takovej ten klasickej aristokratickej hevač s nadhledem. (7/10)
sicky: AS jsou jedna z prvních heavymetalových kapel vůbec, protože startovali už na počátku osmdesátek minulého století, a v této souvislosti je opravdu s podivem, jak svěže jejich poslední deska zní. Kapela samozřejmě těží velkým dílem ze zlatého hrdla svého frontmana, jež navíc díky hostování u Anthrax celosvětově známou personou, ale bez kvalitní hudební složky by to nešlo, a ta mi přijde v tomto případě velmi slušná. Hudba šlape, obsahuje solidní nápady, zvuk je výborný. Pravda, zní to trošku staromilsky, ale v tom nevidím problém, i heváč může být kvalitní. (7,5/10)

(2) BOARDS OF CANADA - Inferno (05/2026)

Dantez: jedno z nejzásadnějších jmen elektronické hudby je po 13 letech zpět. A servíruje desku, která se dá kvalitativně postavit k jeho nejvýraznějším počinům. Není tu nic navíc, vše je vystavěno na tom nejdůležitějším: takřka nereplikovatelném zvuku tělesa. Funguje to pořád dobře.
- a hlas přidal i vaněna.

(2) COBRAH – Torn (03/2026)

bizzaro: kradu od JSt z minulého měsíce: Chytlavá popová tucka z Norska s jistou dávkou fuck chlípnosti.
Gába: tímto chci velmi poděkovat JSt za tip z minulé desky měsíce. Jelikož mám doma tři dospívající děvčata, průběžně od nich slyším a dostávám tipy, co se teď děje a tohle mi krásně zapadá do playlistu. Zmíněná chlípnost je za mě asi tak na 110 procentech. Zpočátku jsem dokonce v hromadné dopravě paranoidně tlumil zvuk (rudej jak trenky), aby nebylo slyšet, co se zpívá, hehe... Taky tu bude hrát na Metronomu a jen mírně opravím, že je to Švédka žijící v Berlíně.

(2) DARKTHRONE - Pre-Historic Metal (05/2026)

mIZZY: noví Darkthrone už nikoho, kdo slyšel posledních pár desek, nejspíše nepřekvapí. Vlastně to i s ohledem na název alba zní přesně tak, jak bych čekal. Takové pecky jako třeba na Circle the Wagons tu sice nejsou, ale pár hitovek se na Pre-Historic Metal najít stále dá. (Bandcamp)
vaněna: to nejlepší na Darkthrone je, abych si vypůjčil mIZZYho slova, "jak maj v piči". A byť je to na posledních dvou albech (na mě) už trochu moc velká lhostejnost ke kvalitě, a objevily se i pochybnosti typu, jestli jim vlastně nejde jen o metalový trolling, stejně je mi čímsi nová deska sympatická. Asi se k ní v následujících letech budu tu a tam vracet. A dovolím si i furatovskou myšlenku dne: kdybych mohl poslouchat už jen jednu diskografii jediné blackmetalové kapely, dost možná bych si zvolil Darkthrone se všemi jejich skopičinami. Pořád je to totiž sranda a pořád je to metal. (6,5/10)

(2) DIMMU BORGIR – Grand Serpent Rising (05/2026)

bizzaro: nechal jsem se na to nachytat, ale vlastně mi první polovina přijde fakt povedená.
sicky: Dimmu Borgir se zdá se chytli za nos. Uznali, že po posledních laciných symfo-deskách začínají být za kašpary a rozhodli se s tím něco udělat. Netvrdím, že jde o comeback desetiletí, ani že jde o album roku, ale minimálně překvapivá v tom, jak seriózně zní, nová deska Grand Serpent Rising je. Kapela ubrala laciné kolotočářské pozlátko, mnohem více se soustředí na metal, a je to tam najednou. (7,5/10)

(2) GEOFF TATE – Operation: Mindcrime III (05/2026)

bizzaro: Geoff se snaží z minulosti vytěžit, co to jde, a tentokrát se mu to u třetího Operation: Mindcrime docela daří. Hlasově to sice někdy až přehnaně tlačí a přepíná, ale hudební návrat k progresivitě kontra klasický power metal je tu v solidní podobě, byť díru do světa by s OMIII před 30 lety asi neudělal.
LooMis: Pokud jsem byl u Armored Saint na hraně větší mrzutosti, tady je to tak nějak podobně, možná lehce hůř. Lákání na titul, který Tate sám pomáhal devalvovat i stejnojmenným projektem… Jasně, jsou tu dobré skladby, které vezmou za srdíčko, ale to prostě nestačí. (6,5/10)

(2) INFERNO - The Anthropic Sophisms (On the Heights of Despair) (07/2026)

vaněna: s pokorou a uctivostí poslouchám již v předstihu nové album Inferno. Bodové hodnocení jakož i hlubinné sondy schovám do širšího recenzního rámce. Snad jej, s Nejvyšším, rozevřeme. Konkrétního v tuto chvíli neřeknu nic moc, ale naznačovat mohu: očekávatelně skvělý je zvuk, vznosná témata se zcela odklání od "klasicky metalových" vzorců. Ambicemi si novinka v ničem nezadá s předchozí deskou, zvukově je svébytnější, ale taky kontroverznější... a pokračování si nechám opravdu až na recenzi.
bizzaro: deska sice vychází až v červenci, ale trošku předpromuju. Nové Inferno ničí postupným zapouštěním a rozpouštěním v mase kosmicky rituálního a mihotavě jedovatého industrial elektronického zvuku až se z toho motá hlava.

(2) ONE LEG ONE EYE – CRONE (05/2026)
AddSatan: Ian Lynch z Lankum s pomocí George Brennana a zaříkávání jakési stařeny (v 1. á la Current 93 – Valediction) zbavuje irský/keltský folklór vlezlé líbivosti a místy ho posouvá směrem k propastem SunnO))), drone polohám NnMm či Master Musicians of Bukkake. Dark ritual drone ambient wyrd folk atd. s dudama, niněrou, elektronikou, snad i el. kytarou a jinými nástroji – ve 3. správně divný zvuky. Má to celkem hloubku, syrovost, dostatečnou proměnlivost, trochu darkambientně soundtrackoidního klišé, ale ok. Převážně pěkný. (Bandcamp)
kotek: další strašidelná věc, tisší, folkovejší, idealní poslouchat před spaním, aby byly pořádný noční můry.

(2) THE CLAYPOOL LENNON DELIRIUM – The Great Ox-Parrot and The Golden Egg of Empathy (05/2026)

mrkvivit: mám radost, že Les Claypool a Sean Lennon se před lety potkali a čas od času připraví novou hudbu a že nešlo jen o jednorázovku. Nyní opět spolu na třetí společné dlouhohrající desce! Na tuhle věc jsem se těšil tuze a dostal jsem, to co jsem čekal, čili vintage pastiš na téma Yellow Submarine a Pork Soda. Světy Beatles a Primus se opět prolnuly. Jsou tu melancholické, sametem obalené melodie protkané charakteristickým basovým vyšíváním a potrhlým humorem. A já zase jihnu a dojímám se. (Bandcamp) (8,5/10)
LooMis: Beatles jak co, Claypool všechno. Rukopis jednoznačný, ulítlost konceptu tradiční. Celkově to baví. (8/10)

(2) TRELLDOM - ...By the Word… (05/2026)

mIZZY: Gaahl a spol. pokračují tam, kde skončili na experimentálním předchůdci ...By The Shadows…. Za mě opět velmi v pořádku, jen podruhé už to není až tak překvapující, jako když s tímto žánrovým přerodem přišli předloni. (Bandcamp)
brutusáček: Gaahl s dalším pokračováním. Tam, kde se skončilo, se pokračuje, takže v pořádku, v podzimní plískanici to ale vyzní líp.

EMPTINESS - Nowhere Speaks (06/2026)
- i dle slov samotné kapely se Emptiness ohlížejí zpátky k dobám Nothing but the Whole, tedy k tvorbě, kdy jejich hudba obsahovala více blackmetalových prvků. O Nowhere Speaks asi nelze říct, že by to vyloženě bylo Nothing but the Whole 2. Určitě není až tak metalové, byť je rozhodně temnější než předchozí dvě alba. Co se týče divné aury i hudebních postupů, které jsou pro tvorbu Emptiness typické, tak o ty fanoušci kapely na novince rozhodně nepřijdou. (Bandcamp)

MALHKEBRE - B.A.M.N. (04/2026)
- dost specifický diktátorský black, kterému buďto půjdete naproti a bude vás bavit, nebo jím budete opovrhovat. Stejně jako naživo, i z alba nové skladby mohou působit lehce komicky, ale zároveň mají i svou sílu. Song We Fight and We Protect, který jsme mohli slyšet i na Prague Death Mass, je tomu dobrým příkladem. Osobně mě noví Malhkebre docela baví, ale že by to bylo nějak extra silné album, říct nemohu. (Bandcamp)

JUNON - The Golden Citadel of Astral Sleep (05/2026)
- nosný pro tenhle avant diso death-black z Německa je vynikající ženský vokál. V těch nejlepších momentech připomíná Jane Manning. Muzika chvílemi také vrže docela zajímavě, ačkoli s postupujícím časem se pomaloučku skrze pootevřená postmetalová okénka vkrádá paní nuda. Méně obvyklé strunné nástroje (cokoli mimo kytaru a baskytaru) a celková nálada připomenou Esoctrilihum. Palec jde nahoru, i když nikoli bez kritických poznámek. Vydali I, Voidhanger, a povedl se i obal. (7,5/10)

CELESTIAL DECONSTRUCTION - Transcosmic Spillover (05/2026)
- inspirace pro jméno kapely songem 1349 je dost možná náhodná, protože němečtí Celestial Deconstruction si toho nejvíc berou ze středních Deathspell Omega, s klasickým black metalem nemají společného skoro nic. Na jejich debutu mě asi nejvíc baví skvělý obal a vokál (krom nádherné zvukomalebné němčiny bohužel na nahrávce slyšíme i jiné jazyky). Slabinu vidím v nevelké hudební originalitě a také v málo propracovaných bicích. Kéž by CD zůstali u kvality intra a první skladby. Recenzi na tenhle eco metal už pomalu smolím, takže poslechů bude ještě spousta. (7/10)

DRUDKH – Thaw (EP) (04/2026)
- po třinácti deskách nás Roman a spol. asi nechtějí překvapovat. Jejich aktuální EP je i tak výborné.

CONDUIT - The World turns into the Sleep (EP) (05/2026)
- disso black-death drobnějšího rozsahu ale solidní kvality. Zadarmo na bandcampu - to není drahé! 

REALMS OF CHAOS - Torment Of Belligerence (02/2026)
- dvojka pokračuje tam, kde debut nastolil peklodeathové orgie. První deska přinesla překvapení, že naši východní sousedé jsou schopní přijít s takovou precizní nakládačkou v Morbid Angel stylu. Dvojka to jenom potvrzuje, i když při prvních posleších jsem si říkal: Nečekal jsem vlastně víc? Možná už jsem jenom zblblej ze současného extrému, Realms of Chaos totiž přišli s rukopisem songů jak vystřiženým z devadesátek. Vzhledem k tomu, jakým kravinám se teď dává prostor, by si rozhodně zasloužili větší ohlas a publicitu.

CORROSION OF CONFORMITY - Good God/Bad Man (04/2026)
- tak já se na rozdíl od kolegy Sickyho chytil hned. Sabbaťárna v jižanském podání má v podání Karolíňáků rozptyl od groovy hard rocku až po balady, které připomenou zlatý věk Led Zeppelin. Ruku na srdce, se stylovou otočkou jsem u COC bojoval už dřív, ale na jejich stoner rock/metal jsem se nakonec naladil brzo. Najdou se dokonce tací, kteří tvrdí, že jde o jejich nejlepší desku od Blind. To mi přijde přehnané, ale troufám si tvrdit, že takhle nabušenou kolekci hoši nenatočili od America's Volume Dealer. Na Brutal Assaultu je nesmím minout.

GADGET - Coerced (05/2026)
- ne že by to bylo vysloveně špatné, ale Gadget mají na víc. Sypanice s rutinními svenska riffy + divné noise intermezzo, které stopáž nesmyslně natahuje.

SEPULTURA - The Cloud of Unknowing (04/2026)
- rozlučkové EP se nese v duchu tradiční, ale i alternativní tváře Sepultury. Myslím, že Casagrande by to nakopl víc, a zároveň jsem možná i rád, že nedošlo na regulérní řadovku.

LMDA - Bebop Grinders (02/2026)
- mix grindcoru a powerviolence. Borci ze Štrasburku základy umí, občas to proloží klasickým thrashovým nápadem, má to sílu, i když originalitu nečekejte.

BARREN - split with DISTASTE (2025)
- Belgičani valí metalický grind, Rakušáky jsem už v desce měl.

TAMIKREST – Assikel (05/2026)
- Tamikrest bývají občas označováni jako nejzajímavější následovníci saharských desert bluesmanů Tinariwen a já s tím souhlasím. Dokonce je mám i raději, protože jsou více psych/rockovější. Teď tu máme po sedmi letech konečně novou nahrávku. A je to zase moc dobré!
Tamikrest mají svůj jasný rukopis, který na novince nemění: harmonie, rytmiku a jazyk si berou "z Afriky," instrumentaci a žánry zase "z Ameriky." Výsledek je exotický, přesto jakoby důvěrně známý. Na mě to funguje absolutně uhrančivě. A funguje to skvěle i naživo - jejich koncert dva roky nazpět v Akropoli mám v žebříčku hodně vysoko. (Bandcamp) (8,5/10)

ED O‘BRIEN – Blue Morpho (05/2026)
- druhé sóloalbum jednoho z kytaristů Radiohead je tuze zajímavý kus hudby. Autor na něm začal pracovat už v roce 2019 a dle jeho slov reflektuje jeho zkušenosti s depresivními epizodami, covidovou izolací, magickými houbičkami a učením Wima Hofa. Mno, dobrá tedy…
Vzhledem k tomu, že jakýmsi hlavním poradcem mu byl Thom Yorke, paralely s jejich domovskou kapelou jsou nasnadě. Přestože Blue Morpho občas sklouzne do jakési neohraničené abstrakce, připadá mi pestřejší a zábavnější než poslední nahrávky Radiohead i Smile a nemám problém se naladit na stejnou notu. Ano, je tu melancholie, ale i to světlo na konci tunelu. Plus parádní kytarová práce spíše zvukomalebného než technického druhu. (Bandcamp) (8/10)

CROZ BOYCE – Croz Boyce (05/2026)
- bokovka dvou členů Animal Collective. Zasněná, kontemplativní, ale i trochu spooky. Folkové výrazové prostředky jsou tady promíchány s decentním syntezátorovým podkladem. Celkem minimalistické aranže a repetitivní struktury mají příjemný psychedelicky hypnotický účinek. (Bandcamp) (8/10)

WOLD WIGGEN – Renkespill (05/2026)
- Wold Wiggen, duo z Osla přináší v mateřštině zpívaný city folk s přesahy k americaně. Pěkné písničky zahrané s letní lehkostí. Zajímavá revize "kotlíkařiny" optikou Gen Z. Zní to autenticky, upřímně, zábavně a neodfláknutě. Norsky neumím, takže texty neodvádí pozornost od hudby, tudíž si rád vychutnávám pěkné vícehlasy a aranže. Čistá práce. (Bandcamp) (8/10)

ACID ROW – Magic (05/2026)
- Sabbath i po šedesáti letech furt zdrojem nekonečné inspirace a furt je to dobré: sound, riffy, magie, r'n'r. Vlastně je to krása, kolik generací birminghamští stále vzrušují. Aby nevznikla mýlka, netvrdím že je to špatně. Konečně, pohybujeme se v žánru, kde se vaří z předem daných ingrediencí a je na každém kuchtíkovi, jak se s tím popasuje. Rozdíly pak dělá hlavně koření. Acid Row přisypali špetku psychedelie, trochu sludge, hodně energie a navařili moc dobře! (Bandcamp) (8/10)

XYLITOL – Blumenfantasie (03/2026)
- DJ Catherine Backhouse a.k.a. Xylitol vzpomíná na zážitky z Berlínské klubové scény dvě dekády zpátky a na squatování v zavřeném květinářství. Nejde tady ale o žádné oživování berghainských raveů, nýbrž o revizi dávných vzpomínek vyklidněnější optikou (byť nějaká ta vzdálená ozvěna berlínského techna tu taky zarezonuje). Základem jsou pulsující polámané beaty (160 bpm +) a kontrastní ambientní klávesové plochy leckdy odkazující až k německému kraut rocku. Obvykle mi podobně se lomící rytmy nekonvenují (raději to rovné techýnko), ale tohle mě baví. Breakbeatová meditace. (Bandcamp) (8/10)

MISTY COAST – Always Sun (04/2026)
- příjemný shoegazem šmrncnutý dream popík z Norska. Tohle duo mi trochu připomíná staré dobré Lush před jejich britpopovou érou. Misty Coast jsou ale pozitivněji naladění a více si libují v rozmáchlých aranžích. Nekomplikované písničky jsou opatřeny pěknými melodiemi, dobře lezou do uší a budují bezstarostnou náladu k nedělnímu lenošení. Ale úplná limonáda to taky není, semo tamo i něco vrzne, či skřípne. Ale jen tak zlehýnka. (Bandcamp) (8/10)

BRUCE SOORD – Ghosts in the Park (05/2026)
- novinka od šéfa The Pineapple Thief ve mně vzbuzuje ambivalentní pocity - stejně jako jeho hlavní kapela. Jako celek mě to  moc nebaví, ale jsou tu silné momenty, kdy se i nějaká emoce vzedme. Technicky vzato je tu vlastně všechno v pořádku, je to kvalitně odprezentovaný prog/alternativní rock. Často se vkrádá na mysl srovnání se sólovkami zásadního "konkurenta" Stevena Wilsona. Ale nějak moc nemám chuť pouštět si Ghost in the Park extra často. Třeba "to" ale ještě vyroste? (Bandcamp) (7,5/10)

LAPUTA – Laputa (2000)
- při procházení jednoho starého harddisku s MP3 jsem narazil na tuhle lahůdku, na kterou bych byl už málem zapomněl. Je to jednoalbový (bohužel) projekt, kde se potkali muzikanti z Buty a Narvanu a upekli pejskočičkovský dort, kam naházeli funky, prog rock, folk, bigbít (ten náš, tuzemský), americanu a potrhlý pop. Výsledek je poněkud kaleidoskopický, kdy každá skladba reprezentuje jiný vesmír, ale mě to tenkrát strašně bavilo a baví i teď. Škoda, že to není nikde na streamovacích platformách.

ROSA BRUNELLO – We Are Surging Waters (05/2026)- jazz fusion, ve kterém šéfuje kontrabasistka/baskytaristka, hodně groovy, hypno, dub, trošku psych, free/improv., spiritual i arabic. Houpe to, šlape to, fest svižný (6.) i klidnější věci (5.). Ve 2. se potkává mysteriózní atmo s Balkánem i troškou Zu. Tribal/ethno perkuse, baryton sax, trombón, kytara, trumpetuje Yazz Ahmed a synthuje Maurice Louca. Něco „jen“ fajn, převážně dobrý. (Bandcamp)

THE HANDOVER – New Old Medicine (05/2026)
- severoafrická/blízkovýchodní „folk/jazzy“ improvizační psychedelie z Káhiry na oud, housle a vintage organ/synth, free i hypno zároveň. Ffo: The Dwarfs of East Agouza, Sun City Girls (vyšlo na labelu Alana Bishopa), Širom apod. Dost fajný. 14. 6. na Štvanici v rámci Respect festivalu. (Bandcamp)

YAZZ AHMED – Shinrin-Yoku (EP) (05/2026)
- jazz fusion bahrajnské trumpetist/křídlovkářky, elektronika/synthy, perkuse, kytary, 2 skladby rytmický groovy a arabic, 2 norsko-japonská lesní „koupel“/meditace (Henriksen/Molvær), lehce psychedelický, na předchozích řadovkách byly i lepší skladby, ale i tohle má svoje klady (míň/bez oriental kýče), příjemný, +- dobrý. (Bandcamp)

ALEXANDRA SŁYŻ – I Carry the Strength (EP) (04/2026)
- drone, „klasický/sakrální“ minimalismus +- směr Arvo Pärt, Kali Malone, Petra Hermanova, ale na synth Buchla 200 + trocha violoncella (skoro není poznat) a perkusí. Připomíná to jakési zrnitě noisy/glitch varhany, jeden táhlý, smutný, dobrý motiv, zvuk se různě deformuje, roztahuje, pěkný. 100% výtěžku půjde na Lékaře bez hranic. (Bandcamp)

HÉLÈNE DURET, SYNESTET – Perception (04/2026)
- jazz fusion s výrazným basklarinetem a trombónem, v 1. až doomy jazz-rock (až KC – Schizoid feel?) s trochou noisy/psych kytary, 2. basklarinet sólo taky dost pěkný a pak už spíš střídačka lepších a trochu nudnějších úseků/skladeb, různý zabarvení a nálady, harmo i disharmo, rytmický hrátky, asi i vliv moderní klasiky (post-/minimal, avant aj.,) převážně se to poslouchá dost fajně. (Bandcamp)

SUBMERGED – Resurfacing Nautical Ruin (EP) (04/2026)
- slušný BDM, tech/chaotičtější, krutě nasypaný San Diego(rge), rytmicky i jinak řízlý Cryptopsy a Malignancy, zvuk slabší, chce vohulit, ale dá sa, vokál spíš hlubší, většinou neuráží (někdy jo), intro k Riddle tipuju Dafoe z Eggersova The Lighthouse. (Bandcamp)

ELIZA – The Darkening Green (03/2026)
- neo-soul, r&b, downtempo, trip hop, někdy s trochou vlivu oriental harmonií (1., 7., 9.), indickou flétnou (5.), funku, trochu hypno/psych, úsporný, ale pěkný basový, kytarový, piano i synth linky aj. nápady, detaily v aranžích. Hlas/zpěv mi převážně taky spíš sedí, ve výškách míň/napůl. Příjemná, nenáročná oddechovka. 2. a 3. skladba slabší. A předchozí, tajemnější, nokturnálnější album A Sky Without Stars s tlumenějším zpěvem bavilo (ještě) víc. (Bandcamp)

NAK'AY / GRINDING -  s/t split 7" (03/2026)
- Nak'ay – dostfajnej deathened grindcore náser ffo Insect Warfare, Assück, Whoresnation (27. 6. s nima v Eternii), v Increments i Esoteric/Godflesh? (od 0:30) a pár dalších odboček. Dobře hrubej zvuk až na čvachtáky : /. Grinding blíž k průměru. (Bandcamp)

SAFETY TRANCE & LOLAHOL – except in spring (singl) (02/2026)
- potemnělý či melancho mix alt. r&b, popu, trip hopu, snad i witch house, darkwave, post-industrial? Trošku jak The Bug meets Chelsea Wolfe? Ve starších skladbách Lolahol i d'n'b (Boy Next Door) a NIN (Giovanni's Room). Převážně zábavný s fajn hlasem/zpěvem (dcera Madonny), byť i trochu guilty pleasure/rozpaky (mj. klip Spelling). (Bandcamp a Bandcamp)

TO DIE ON ICE – Panoramica Degli Abissi (02/2026)
- dark jazz blues noisy doomy rock se saxofonem, místy i post-hc/punk s mužským křikem a ženským  i mužským zpěvem. Nebo jak sami píšou – „Lynch Core“. Jednoduchý, 3-4 minutový skladby, poslouchá se to fajně, houpe to, noir atmo z nočních uliček, barů i klubů, déšť a kouř. (Bandcamp)

COMMUTER – Tokyo Pure Decadence (12/2025)
- harsh noise výplach prokládaný noisy ambientnějšími plochami a field recordings z vykřičených, neony zářících čtvrtí v Tokyu, které tomu spolu s názvy tracků dodávají potemnělou, dekadentní, někdy podivně mysteriózní (co to je třeba v 5.?), místy i kontrastně příjemnější (6.) atmosféru. Nejen díky ní mě to baví i při domácím poslechu - on i ten harsh hukot a skřípot mi přijde poměrně „promakaný“, frekvenčně dynamický, prostě nakládá a nenudí. (Bandcamp)

BRIDGET FERRILL – Domschatzkammer (10/2025)
- cca kříženec drone, „klasického“ minimalismu a folku (prý i inspirace keltským?) na harfu, violu da gamba, mikrotonální tubu, varhany, glitche a jiné elektronické manipulace. Příjemný, světlejší i melancho zadoomanější, i svižnější motivy, Reich/Glassoidní fajn i dost fajn. (Bandcamp)

BRODINSKI, LARA SARKISSIAN – Zulal (singl 2025) + LARA SARKISSIAN – Remnants (2024)
- noisy (post) industriálnější a nebo ambientnější i (post-)club rytmická elektronika s vlivy arménské tradiční/lidové hudby - jakýsi tamní strunný nástroj, saxofon hostujícího Adriena Soleimana připomene i Jana Garbareka, elektroakustika, beaty i samply perkusí, flétny atd., d'n'b, techno, tribal, spíše melancho až temnější atmo, asi i ffo rychty Secret Chiefs 3, DJ Haram, Rojin Sharafi atd. Zábavný, poměrně dobrý. (Bandcamp)

AXINE M – Bored Giant Engine Sputter (2025)
- úderný, rozházený „(post-)techno“, UK bass, glitch aj. experimentální, psychedelická, rytmická i nerytmická elektronika, noisy/industriálnější post-club, zmutovaný zvuky a vokály, trochu to připomíná třeba i Blawan, Zajímavý, zábavný, poměrně promakaný. Před rokem hrála v Punctu, nebyl/neznal jsem, škoda. (Bandcamp)

BRIDGET FERRILL & ÁSLAUG MAGNÚSDÓTTIR – Woodwind Quintet (2022)
- elektroakustika, drone folk/klasika, experimental - brnkání na harfu, smyčce a jiný nástroje meets noise, beaty, glitche atd.  navzájem se to narušuje i koexistuje a vyvažuje zároveň, Subtext, Intonal festival a další indície. Zajímavý, zábavný, poměrně promakaný. Před rokem hráli v Punctu, nebyl/neznal jsem, škoda. (Bandcamp)

LOLAHOL - i starší

ARCHSPIRE – To Fast to Die (04/2026)
- víc času albu pomohlo, byť už - až na pokoření dalších rychlostních limitů - nic extra nového nepřináší.

INFERI – Heaven Wept (04/2026)
- chytlavý a riffově našlapaný tech death s blackened podtónem.

NINE INCH NAILS × BOYS NOIZE – Nine Inch Noize (04/2026)
- v dubnu jsem tady tenhle remix collab zapomněl, ale poslouchal jsem ho i v květnu.

AT THE GATES – The Ghost of a Future Dead (04/2026)
- opakuji z minulého měsíce: Srozumitelné, nekomplikované a úderné písničky s melancholickým podtónem a příjemnými a harmonicky sladěnými melodiemi.

AVERSIO HUMANITATIS – To Became the Endless Static (04/2026)
- opakuji z minulého měsíce: Disonantní kapela z Madridu navazuje na skoro šest let staré album Behold the Silent Dwellers další kouskem modernistického black metalu s death drtivostí.

TAUPE - Waxing | Waning (03/2026)
- Kotkův březnový tip. Těkavý, rozházený a místy slušný noisy jazzy rockec.

TAROUG – Chott (03/2026)
- kradu od mrkvivita z minulého měsíce: Druhá deska tuniského bubeníka a producenta Tarreka Zarouga někde na pomezí elektroniky, ambientní soundscape hudby a etno vlivů. Krásný.

VARGRAV - Dimension: Daemonium (04/2026)
- třetí deska symfo blacku z Finska maká.

PAIN MAGAZINE – Violent God (2025)
- průzkum kapel z Roadburnu: Mix elektronických rytmů a Birds in Row screama, slušná rychta místy!

EYES – Spinner (2025)
- průzkum kapel z Roadburnu: Noise rockem napálenej metalickej hardcore, místy až mathcore s hysterikem za mikrofonem.

UNSANE – Sterilize (2017)
- s ohledem na report z Roadburnu jsem se dal i na noiserockově laďený metalový bigbít.

MALLEPHYR – vše
- návrat k tuzemské black/death ikoně.

MORBID ANGEL – B až G
- návrat k death ikoně a ikonickým albům.

THE FACELESS – vše
- s ohlášeným návratem i návrat ke Keenově diskografii.

ARCH OF HELL – Arrival (2020)
- další ozvěna tuzemské scény. Arrival dobře spojuje death metal s moderními core prvky a symfo orchestracemi, které doplňuje mužsko-ženský souboj harsh a melodických vokálů. Tak trochu bodoidní Born of Osiris.

EXXÛL - Sealed into None (01/2026)
- projekt lidí, kteří si prošli nespočetně kapelami, a v některých je stále ještě naleznete – Chthe'ilist, Dissimulator, Equipoise, Beyond Creation, First Fragment, Funebrarum, VoidCeremony – takto společně produkují epický doom metal, který se nestydí přimíchávat prvky power a heavy. Což je třeba zdůraznit, protože pak to nemusí úplně každému šmakovat. Přimhouříte-li obě oči při Stargazerově fistulích tryskajících citoslovců v nekonečných duelech s kytarami (a vznesete se nad mraky na křídlech orlů), bude vám to koštovat. A jinak - nadřený kanadský doommetalový raný Helloween, Solitude Aeturnus s blackovým feeligem a výběr z hroznů Candlemass? Kvalitní debut. (8,5/10)

DAVID EUGENE EDWARDS – Mercurial Silence (05/2026)
- druhý sólový zásek vůdčí mysli projektů 16 Horsepower a Wovenhand. Edwards zde bere koketerii s perkusním 808 balíčkem z minulé desky a moderní skoro „trap“ zvuk kloubí se svým typickým strunným výrazivem. Celé se to motá v jakémsi experimentálním kole, kde něco vychází, něco ne, něco působí nedotaženě, jindy zas umělecky přepáleně. Zajímavé momenty se tady najdou, většinu posluchačů přísahajících na staré desky Edwardsových kapel ale Mercurial Silence spíše odradí.

JPEGMAFIA – Experimental Rap (05/2026)
- nabubřelé jméno desky slibuje jakýsi punc – potvrzení, že Peggy má být na vrcholu tvůrčích sil v dané odnoži. Jenomže novinka nefunguje, všechno tady působí na sílu, umělcův autorský podpis spíše probleskuje. A zbytek se motá v jakési přepálené smyčce, která se po deseti minutách začíná vyčerpávat. To samé platí o flow, která se skoro po celou dobu stopáže výrazně nezmění. Jako EP by to fungovalo lépe. 

FUNEBRARUM – Beckoning the Void of Eternal Silence (05/2026)
- novinka po sedmnáct let dlouhé odmlce. Pauza je ospravedlnitelná. Funebrarum totiž snad po tuto dobu kultivovali nabušený deathmetalový válec staroškolského střihu. Bez kompromisů a keců kolem. Valí to nehorázně.

BLACK CILICE – Votive Fire (05/2026)
- další zaprasený a zaprášený díl do obskurní portugalské skládačky na pomezí hluků, ambientů a black metalů. Žádné umělecké ani kvalitativní výkyvy se nekonají, mustr se snad s dobou začíná pomalu unavovat a sahání po prvotinách je lákavější než zaposlouchávání se do nového. 

SUN DONT SHINE – From Birth to Death (04/2026)
- průsečík Crowbar a Type O Negative venku, díky Ondro, a souhlas, povedeně se to protkalo.

THE BIRD EXPERIENCE - The Bird Experience (05/2026)
- debut nizozemské kapely, blues-psych-rock, soul, sedmdesátky, foukací harmonika, whiskey, funky, servírováno ve stylovém podání. Příjemný poslech, který se sem tam hodí. Single Canto VII v podobě live at Wisseloord na YouTube je hitovka.

BARATRO - No Comply (05/2026)
- druhé LP italského oddenku Unsane s Davem Curranem v popředí, violoncellem a Eugenem Robinsonem v roli hosta v 5. songu. Naživo by mohlo být fajn.

ALL THEM WITCHES - House Of Mirrors (05/2026)
- nové album po šesti letech a s novým bubeníkem je přímočařejší a víc soustředěné na písničky než na atmosféru. Kvalitní album alternativního rocku, osobní topy diskografie mám ale jinde.

PORTRAYAL OF GUILT - ...Beginning of the End (04/2026)
- starší alba u mě pořád čekají ve frontě, tohle jsem stihla za čerstva a baví čím dál víc. I přes eklektický přístup drží album pěkně pohromadě, ony ty žánrové vycházky vedou stejnou zdevastovanou krajinou. A půlhodinka uteče, než bys řekl Most. Vlastně mě baví i vkusně dávkovaný KoRn worship ve zvuku.

JÄRNBÖRD - Filmer för Blinda (2025)
- nechápu, jak jsem mohl odložit. Jedna z nejoriginálnějších grindcore desek za několik posledních let. D-beat, crust punk, synťáky, skvělý vokály ve švédštině... jasný doporučení.

COBRAH - vše

BLINDEAD 23 - Deuterium (05/2026)
- polská kapela, která vznikla jako pokračování bývalých Blindead jen s nepatrně jiným obsazením, předkládá zajímavě pojatý progresivní metal. Hudba balancuje na hranici melodického, vzletného progu a tvrdého hrubého post-metalu, střídají se ostré a čisté zpěvy a celé to kupodivu funguje velmi dobře. Výpravná, epická deska sice obsahuje na můj vkus trochu moc dlouhé intra/mezihry, na druhou stranu má ale album zajímavou atmosféru a o kapele se dá říct, že má svoji originální tvář. (7,5/10)

ROMAN CANDLE - Unadulterated (04/2026)
- nová kapela z Las Vegas oživuje oldschool metalcore/mathcore formu z počátku milénia a jde ji to celkem dobře. Zpěvačka za mikrofonem srší energií a hudebně to také není špatné. Songy mají švih, tvrdost a groove a kapele to příkladně zařezává. Na debut velmi solidní matroš. (7,5/10)

DELIVERANCE - The Voyager Golden Banquet (05/2026)
- blackened sludge parta z Paříže vydává čtvrtou desku, kdy onen proklamovaný blackened odstín tam stále je, album se však z mého pohledu nese spíš v pomalém zatěžkaném sludge metalu. Je to pomalý buldozer, nejede však pořád v jednom a tom stejném pomalém módu. Album je na daný žánr vcelku pestré, kdy občas zazní zajímavá finesa či překvapivá změna. (7/10)

MONOLORD - Neverending (05/2026)
- moji stoner-doom oblíbenci servírují šestou desku a ta na první poslechy vypadá velmi solidně. Podladěné kytary tlačí charakteristický valivý rytmus, nechybí specifická sóla a v pořádku je i osobitý melodický zpěv, který mám na kapele rád. Občas z toho na novince chlapcům leze solidní Black Sabbath, ale za mě spokojenost, mám rád, když se mi oblíbená kapela trefí s novou deskou do noty. (8/10)

BUY JUPITER - Earth (04/2026)
- po třech EP, které měly i dost značný časový odstup, tu máme koncepční debut těchto francouzských metalcore progresivistů. A já jsem se nechal chytit. Už EP se mi dost pozdávaly a na debutu je vše dotaženo na výbornou. Občas člověk vzpomene mrtvé kolegy Hacride, ale vše je zabaleno ve více metalcorovém duchu. Za mne jedna z nej nahrávek v tomto ranku v tomto roce a s k*revsky dobrou produkcí a s přesahem až k jazzu - tedy v jednom místě :D (Bandcamp) (9/10)

ERDVE - Epigrama (05/2026)
- třetí placka tohoto litevského zjevu. Zde není ani trochu prostor pro pozitivitu. Zmar, neštěstí, zloba, utrpení. Je až neuvěřitelné kolik bolesti dokáží Erdve nacpat do své muziky. Vše umocňuje bolestivý zpěv (nebo spíš recitál) v mateřském jazyce. Oproti předchozí Savigaila se pohybuje Epigrama více ve středním tempu, ale to není na škodu, neboť k muzice, která je nejlépe zařaditelná asi na post-metal, to vůbec neubližuje. Celé zahaleno do masivní industriální zvukové stěny, kde nepropadne ani smítko. Ufff náročné!!! (Bandcamp) (9/10)

ONLY HUMAN – Planned Obsolence (03/2026)
- debutová deska dánských progresivistů/djentařů, kteří hrají něco mezi Tesseract a Textures. Kvalit těchto kapel v top formě samozřejmě nedosahují, ale poslouchá se to moc dobře. (7,5/10)

I BUILT THE SKY – Promise Me You´Ll Thrive (05/2026)
- další příjemná instrumentální hudba z Austrálie. (7/10)

FOO FIGHTERS – Your Favourite Toy (04/2026)
- nijak zásadně výrazná nebo hitová deska. Top kapely to nebude a je to vlastně pořád totéž, ale k řízení cajk. (6/10)

IRKED – The Grievance (05/2026)
- beru to jako jasný příznak měknutí mozku, ale tenhle punk mě hodně baví. Nese to hlavně famózní sardonický vokál, ne úplně vzdálený jedáku Melt-Banana nebo možná ještě spíš Lydie Lunch za časů Teenage Jesus, ale i zbytek, jen lehce líznutý postpunkem a no wave, je dost příjemný.

JEANNE GORISSE – Moires (03/2026)
- začínám na sobě pozorovat, že se v rámci přehlcení zvuky občas resetuju něčím, co tak nějak subtilně a abstraktně nesměřuje nikam. Což platí o spoustě volné improvizace, které mě nebaví, ale kontrabasistka/baskytaristka Jeanne Gorisse má nějaké specifické charisma a jednotlivosti jsou stabilně zajímavé. Není to úplně nepodobné třeba Clare Levy.

UPSAMMY & VALENTINA MAGALETTI – Seismo (04/2026)
- Magaletti má těch kolaborací opravdu hodně, ale tahle hypersynkopovaná záležitost jasně vyniká. Aktualizace IDMka do suchých mindfuckových rozcviček pro bicí a elektroniku, kde jsou hlavně rychlejší věci velmi fajn.

DEVON REXI MEETS JOHN T. GAST – Breathstep (04/2026)
- zábavná dub/postpunková fúze s troškou Blízkého východu. Baví mě na tom hlavně vokály (arabština + autotune je fundamentálně dobrá kombinace, kontrastně svěží oproti zástupu západních věcí, které zní všechny stejně) a nádech psychedelické vyšinutosti, která se tam v druhém plánu prolamuje. 

POLARIS EXPERIENCE - Drifting Through Void (01/2026)
- technickej thrash/prog, kterej leze do ucha úplně sám. Baví mě to víc než třeba Cryptic Shift, je to míň megalomanský. A i někteří pamětníci roku 93 možná zamáčknou u ozvěn Atheist slzu.

BED RUGS - Good Hands (05/2026)
- lehce melancholický lážo plážo z Antwerp, ideální deska do začátku léta.

BILL ORCUTT & MABE FRATTI - Almost Walking (05/2026)
- zajímavá kolaborace, jak Orcutt tak Fratti v rozvláčnějších, snivějších polohách, musím ještě pořádně naposlouchat, ale příslib tu určitě je.

ITAL TEK - Mind Abandon (05/2026)
- náladový techno, který masivníma, uhrančivejma stěnama připomene třeba nedávnej OST k Sirāt od Kangding Ray.

GUTTERSNIPE - Extinction Burst (05/2026)
- aaaaa, hrůzostrašnej výplach těch nejdivnějších částí vlastního podvědomí. Dekadentni, narušenej hluk.