>> ENGLISH VERSION BELOW

Playing fast, working slowly. V mottu kapely Eastwood jakoby se zhlédli i švédští blasters Gadget. Na scénu zkraje milénia doslova vlétli, po vydání The Funeral March se však jejich tempo rozvolnilo. Svědčí o tom i proces vzniku tohoto interview, o němž jsem byl přesvědčen, že nikdy nespatří světlo světa.

Otázky jsem si původně připravil pro loňský Brutal Assault, kde švédská úderka na Octagonu vystoupila. Přiběhl jsem za nimi na Meet and greet, ale vzhledem k nezájmu fans už tam členové nebyli. Smůla. Na afterparty v Praze už jsem chyběl, a tak nezbylo než zvolit než formou mailu. Zdálo se,  že s tím band nemá problém, ale po neustálém urgování už jsem v odpovědi nevěřil. Poté přišla zpráva, že Gadget v květnu vydávají nové EP Coerced. A pak jako blesk z čistého nebe zodpovězené otázky. Jupí!

Koukal jsem na váš FB profil a zdá se, že jste v poslední době dost koncertně aktivní. Je to tak? Máte za sebou žánrový Lixiviat festival. Jaké to tam bylo? Dáváte přednost těmto striktně grindcorovým akcím před akcím, jako je Brutal Assault, kde je milion stylů dohromady?

Ahoj! Jo, myslím, že jsme o něco aktivnější. Nebo alespoň je počet koncertů, které hrajeme, rozprostřený do delšího časového období ve srovnání s tím, co jsme dělali před covidovou pauzou. Tehdy to bylo turné na 7–10 dní jednou za rok nebo za dva + pár jednorázových koncertů.

Mám rád oba typy festivalů, na festivalu jako Lixiviat se rozhodně cítíš víc jako „doma“, což bylo skvělé! A žhavé! Ale na Brutal Assault a podobných akcích, s pestřejším line-upem, je větší šance, že nakonec uvidíš jednu ze svých oblíbených kapel.

Jako grindcorový muzikant toho grindcoru zase tolik neposlouchám, haha. Minulý rok jsme měli štěstí a viděli Bohren & der Club of Gore a byli bychom viděli Ministry a Oranssi Pazuzu, kdybychom tam byli o den dřív.

Od The Great Destroyer a The Funeral March od sebe dělí deset let. Po vydání Destroyera jsem v nějakém rozhovoru četl, že na další velkou desku nebudeme muset čekat dalších 10 let. Ale už je to 10 let. Tak jak to vypadá? Co máte v plánu? Viděl jsem fotku bicích z loňského března, máte nahráno?

Když se na podzim 2023 naplno připojili noví členové Emilia (zpěv) a Kristofer (druhá kytara/zpěv), měli jsme plán vydat následující jaro (2024) EP a potom dlouhohrající album. Spousta materiálu byla připravená už několik let, ale nedokázali jsme věci pořádně rozhýbat, dokud se nepřidali. Pak to bohužel i tak zabralo nějaký čas, ale krátké sedmipalcové EP se nakonec proměnilo v delší jednostranné dvanáctipalcové EP. Vychází 8. května u De:Nihil Records! 

Můžeš přiblížit vaše aktuální písně? Můžeme čekat nějakou změnu?

Od split EP z roku 2021 se nic zásadního nezměnilo, ale dvojí vokály a to, že máme Emilii jako novou zpěvačku, tomu rozhodně dodaly nový, svěží nádech. A samozřejmě jsou tam i některé nové prvky, které uslyšíte, až novinka vyjde.

V rozhovoru pro Good Guys Go Grind jste se popsali jako jedna z „nejméně plodných kapel na světě“. Proč tomu tak je? Není to trochu paradoxní, protože grindcorové kapely většinou mají kvanta splitek apod. Nejste perfekcionisti?

Prostě nám hrozně dlouho trvá, než se do toho dostaneme a než věci dotáhneme do konce. Zdá se, že je těžké najít čas na vstřebání nového materiálu, když máte děti, rodinný život, práci a všechny tyhle věci. Pak tu samozřejmě byla covidová pauza a náš původní zpěvák odešel těsně předtím. Já osobně bych neměl problém vydat tu a tam pár sedmipalců a nějaké skladby, ale ne každý je do toho tak zapálený.

Vydali jste tři velké desky u Relapse Records. Jste stále u nich? Pakliže ano, proč? Jestli ne, proč jste od nich odešli?

Stále mají opci na jedno další dlouhohrající album, ale nemám tušení, jestli ji uplatní, nebo ne. Pokud někdy natočíme další album, tak se asi uvidí. Být pod Relapse pro nás bylo rozhodně hodně přínosné, takže pokud o to budou mít zájem, budu rád, a pokud ne, budu stejně tak rád, když vyzkoušíme něco jiného.

Přijde mi, že švédská scéna zažila svůj vrchol v prvním desetiletí tohoto století, kdy chrlila nové a nové kapely. Teď už tomu tak není. Nebo se mýlím? Nasum považuju za nejlepší kapelu žánru vůbec, ale teď žádné další vizionáře nevidím…

Kapel je tu pořád dost, ale grindcore už možná není „tím hlavním tahákem“ jako dřív — alespoň ne pokud jde o kapely, které se snaží být vyloženě vizionářské. Máme tu staré matadory jako The Arson Project, Birdflesh nebo Grid, a pak taky Prescriptiondeath, Sickrecy, Brainwasher, Bleachdrinker, Arrogante, Wipeout, Järnbörd, abych jmenoval alespoň některé. Myslím, že pár z nich může mít blíž k powerviolence, ale pořád to sypou.

Máte raději variabilnější modernější grindcore právě á la Nasum, nebo spíš old school? Tipuju, že spíš to první.

Osobně jako posluchač jsem mnohem víc na old school věci. Třeba tvorbu z konce 80. a začátku 90. let. Novější kapely, které dnes oceňuju, znějí většinou víc jako ty starší. Podle mě měli Nasum své nejlepší období v 90. letech — nevím, jestli byli tehdy považováni za nějak zvlášť variabilní?

Ve skladbách máte také nezvykle pomalé pasáže. Jaký je váš vztah k oldschool death metalu, nebo doomu?

Vyrostl jsem na tom! Raný death metal (a hardcore punk) byl vstupní drogou ke grindcoru. Unleashed, Entombed, Dismember, Bolt Thrower a podobně, ale kromě Black Sabbath jsem tradičnějšímu doom metalu až do mnohem pozdějšího věku moc pozornosti nevěnoval. Ty pomalé, doomové pasáže, které slyšíš v naší tvorbě, jsou spíš výsledkem konzumace spousty a spousty „mozek vypínajícího“ stoneru a sludge a dalších zřejmých stimulů, které k tomu patří.

Teď otázka v obecnější rovině. Pro grind je typickou emocí vztek a frustrace. Jste už trochu starší, zkušenější, je pro vás těžší tyhle emoce v sobě najít? Nebo to není třeba?

V těchhle šílených časech už vás vlastně nic nepřekvapí, člověk má tendenci otupět, to je pravda. Ale hněv a frustrace tu pořád jsou. Možná jsou jen víc soustředěné? Myslím, že jako dospělý člověk dokážeš lépe pojmenovat, co tě skutečně štve, a dnes, když jsi rodič, je důležitější než kdy dřív najít si zdravý ventil. Je to lepší než být sebedestruktivní, jako když byl člověk v pubertě nebo čerstvým dvacátníkem.

Jaká je vlastně sociální situace ve Švédsku? K nám se moc informací nedostane, zajímal by mě pohled místních lidí. Četl jsem o tom, že Švédsko má problémy s přistěhovalci. Je to vážné?

Segregace a sociální problémy jsou určitě problém. Ale co mě znepokojuje, je krajně pravicová vláda. Víš, že máme největší politickou stranu na světě s nacistickými a fašistickými kořeny? To je to, čemu říkám vážný problém.

____________________________________________________________________________________

>> ENGLISH VERSION

Grindcore? Anger and frustration are still there—it’s a healthy outlet, says Gadget guitarist Rikard Olsson.

Playing fast, working slowly. The motto of the band Eastwood seems to have resonated with the Swedish grindcore outfit Gadget as well. They burst onto the scene at the beginning of the millennium, but after the release of The Funeral March, their pace noticeably slowed down.

This is also reflected in the process of creating this interview, which I was convinced would never see the light of day. I originally prepared the questions for last year’s Brutal Assault festival, where the Swedish powerhouse performed on the Octagon stage. I ran up to them at the meet & greet, but due to a lack of interest from fans, the band members were already gone by then. Bad luck.

I missed them at the afterparty in Prague as well, so there was no choice but to conduct the interview via e-mail. It seemed the band had no problem with that, but after repeatedly following up, I stopped believing I would ever get a response. Then came the news that Gadget would release a new EP called Coerced in May. And then, like a bolt from the blue, the answers to my questions arrived. Hooray! 

I checked out your Facebook profile and it seems like you've been quite active with live shows lately. Is that right? You recently played the genre-specific Lixiviat Festival. How was it? Do you prefer strictly grindcore events like that over festivals like Brutal Assault, where there are a million different styles mixed together?

Hey! Yeah, I guess we're a little bit more active. Or at least the amount of shows we're doing is spread out over a longer period of time compared to what we did prior to covid hiatus. Back then it was a 7-10 day tour once or every second year or so + some one offs.

I'm into both kinds of fests, you definitely feel more like "home" at a festival like Lixiviat, which was great! And hot! But at Brutal Assault and such, with a more diverse lineup the chances are higher that you end up seeing one of your favourite bands.

As a grindcore musician I tend not to listen to that much grindcore, haha. Last year we got lucky to see Bohren & der Club of Gore and we would have seen Ministry and Oranssi Pazuzu if we'd been there a day earlier.

There’s a 10-year gap between The Great Destroyer and The Funeral March. After Destroyer came out, I remember reading in an interview that we wouldn't have to wait another 10 years for the next full-length. But it's been 10 years already. So what's the situation? Any plans? I saw a photo of a drum kit from March (last year)— have you already started recording?

When the newcomers Emilia (vocals) and Kristofer (2nd guitar/vocals) joined full-time during the fall of 2023 we had a plan to release an EP that coming spring (of 2024) and then a full length album. There's lots of material ready since years back but we could get things going until they joined. Then unfortunately it took some time anyways, but the short 7" EP morphed into a longer onesided 12" EP instead. It's being released on De:Nihil Records May 8th!

 Can you tell us a bit about your current material? Should we expect any changes or shifts in your sound?

Nothing drastically changed since the split EP from 2021 but the dual vocals and having Emilia as our new singer definitely added a new fresh touch. And sure, then there's some new elements that you'll hear when the new one's out.

In an interview with Good Guys Go Grind, you described yourselves as one of the "least prolific bands in the world". Why is that? Isn’t it a bit paradoxical, given that grindcore bands are usually known for putting out tons of splits and releases? Are you perfectionists?

It's just that we take forever to get going and to get things done. It seems to be hard to find time to absorb new material, having kids, family life, work and all that. Then there was the covid break obviously, and our original singer quit right before that. Me personally wouldn't mind putting out a few seven inches and songs here and there now and then, but not everyone's into it.

You’ve released three full-length albums through Relapse Records. Are you still signed with them? If so, why have you decided to stay? And if not, what led to your departure?

They still have another option for a full length album, but I have no idea if they're claiming it or not. If we ever do another album we'll see I guess. Being signed to Relapse has been really helpful for sure, so if they're into it I'm happy and if not I'm just as happy to try out something else.

To me, the Swedish grind scene peaked in the first decade of this century, with tons of new bands emerging. That doesn’t seem to be the case anymore — or am I wrong? I personally consider Nasum the greatest grindcore band ever, but I don’t see many visionary bands coming from Sweden these days…

There's plenty of bands around but grindcore might not be a "thing" anymore, at least bands trying to be visionary isn't. We've got the oldies in The Arson Project, Birdflesh, Grid, plus Prescriptiondeath, Sickrecy, Brainwasher, Bleachdrinker, Arrogante, Wipeout, Järnbörd, to name a few. I guess a few of them might lean more into powerviolence territory but they're still blasting.

Do you prefer the more modern, versatile style of grindcore like Nasum, or are you more into old school? My guess is you lean more toward the former.

Personally, as a listener - I'm way more of an old school guy. Like late 80's/early 90's stuff. The newer bands I appreciate today all sound more like the older ones. Nasums best outputs according to me came during the 90's, I don't know if they were considered versatile during that time?

Some of your songs include unusually slow passages. What’s your relationship to old-school death metal or doom?

Born and raised on it! Early death metal (and hardcore punk) was the gateway drug to grindcore. Unleashed, Entombed, Dismember, Bolt Thrower and such, but except for Black Sabbath I didn't pay that much attention to more traditional doom metal until I got way older. The slow doomy parts you can hear in our stuff is rather a result of consuming lots and lots of braindead stoner and sludge music and other obvious stimulants that comes with it.

Here's a more general question: Anger and frustration are typical emotions in grindcore. You're older now, more experienced — is it harder to tap into those feelings these days? Or is that not even necessary anymore?

During these crazy days nothing surprises you anymore, you tend to feel numb, sure. But the anger and frustration is still there. Perhaps more focused? I guess as a grown up it's easier to pinpoint what actually upsets you, and today as a parent it's more important than ever to be able to find a healthy outlet. Rather than being self destructive as you could be during your teens and early 20's.

What’s the current social situation like in Sweden? We don’t get much detailed information where I’m from, so I’d be interested in hearing a local’s perspective. I’ve read about Sweden having issues with immigration — is that a serious problem?

Segregation and social issues is an issue. But what worries me is the far right wing government. You know we have the world's largest political party with nazi and fascist roots? That's what I call a serious problem.