Datum vydání: 1. květen 2026
Vydali: Vendetta Records
Žánr: atmospheric cosmic sci-fi black metal
Délka: 30:30

Obal alba Celestial Deconstruction se vymyká žánrovým klišé ještě výrazněji než samotná hudba. Právě on, spolu s němčinou použitou ve zpěvu, mě vede k hledání návazností na modernu dvacátých let minulého století, zatímco názvy skladeb připomenou klasická sci-fi díla, třeba tvorbu Stanisława Lema.

Samotná hudba už tak originální není. Přestože intro a první skladba dokážou na začátku alba spolehlivě navnadit, výsledkem je spíše kompromis mezi black metalem – místy lehce disonantním – a moderním metalem, který by klidně mohl nést předponu „post-“.

Název kapely sice odkazuje na skladbu 1349, ale spojitost bude nejspíš čistě náhodná, protože hudebně nemají obě tělesa společného prakticky nic. Pokud bych měl hledat orientační body, nabízí se některé nahrávky Blut aus Nord, případně i Gojira – nejen tematickým ekologickým přesahem, ale také sekanými pasážemi ve druhé polovině alba. Ze sci-fi laděného black metalu mě napadá snad Vorga, která působí docela podobně.

Celestial Deconstruction jsou však dostatečně svébytní, originální a zábavní, aby si doporučení bez problémů obhájili. Jejich atmosféra je zvláštní a nečekaně neevokuje negativní emoce, texty jsou výrazně hlubší, než bývá v žánru zvykem, a zároveň se vyhýbají obehraným klišé. Hudba má futuristickou energii a těží z moderní produkce. Nálepka „kosmický black metal“ je spíše zavádějící, protože s Darkspace ani Mesarthim nemá mnoho společného. Přesnější by bylo označení blackened progressive extreme metal se sci-fi konceptem. Vzdáleně mohou připomenout dokonce i Imperial Triumphant, a to nejen občasnými syntezátorovými výstřelky, ale spíš náznaky dekadence.

Jinak řečeno, Celestial Deconstruction hrají přemýšlivý black metal pro náročnější posluchače, kteří stále hledají atmosféru a nechtějí až tak obdivovat technickou ekvilibristiku. Více pestrosti bych ocenil u bicích, které většinu času materiál ženou kupředu, aniž by přidávaly nějakou vlastní nadstavbu. Půlhodina stopáže je ale dostatečně variabilní a vokál během ní vystřídá mateřskou němčinu, angličtinu i melodicky zpívanou latinu (Parergon – The Finite New Age of Reason).

Verdiktový palec směřuje k nebi s drobnou výhradou, že materiál se poměrně rychle oposlouchá.