Datum vydání: 2. duben 2026
Vydavali: Spectacles Bonzaï
Žánr: math rock, psychedelic rock
Délka: 36:54

Krátce po začátku roku 2026 algoritmus vyčaroval nový hudební virál. Masivnímu počtu lidí uhranul záznam živého vystoupení kanadského dua Angine de Poitrine pod taktovkou KEXP. Video působí zvláštně, na první dobrou ohromí bizarností a překvapivou originalitou, kterou umocňuje kolektivní únava z masového generování fádního obsahu pomocí umělé inteligence.

Angine de Poitrine mnohé zaujali zejména kombinací podivného s chytlavým, což vyplývá z využití postupů mikrotonální muziky, netradičního přístupu k taktům a masek, které dokonale podtrhují prezentovaný hudební spletenec. Dvojice domnělých mimozemšťanů zahalených v černobílých kombinacích puntíků a podivných, falicky působících maskách komunikuje takřka výhradně pomocí nástrojů, pomineme-li občasné obskurní vokální projevy a gestikulaci, která napodobuje tvar ústřední zlaté pyramidy.

Ostřílenějšímu uchu materiál Angine de Poitrine tolik originální nepřijde. Instrumentální mathrockové pojetí připomene Lightning Bolt, mikrotonální postupy širšímu posluchačstvu představili například King Gizzard & the Lizard Wizard. Všudypřítomné podivno pak volá po nestorech zvláštna, Primus. Není překvapením, že se pod videi s Angine de Poitrine často objevuje hříčka „The future we were Primused“.

Bylo by ovšem nefér Angine de Poitrine označovat za vykrádačku nebo změť zmíněného. Dvojici je potřeba ocenit za přístup, za to, jak dokáží z méně familiárních postupů vyčarovat skladby, jejichž chytlavost konkuruje hudbě západního charakteru. Poté je zde až nevídaná hráčská zručnost – bubeník Klek precizně drží prst na tepu skladeb, Khn mezitím na své hybridní mikrotonální „baso-kytaře“ rozehrává spletité a krkolomné riffy, které vrství pomocí looperu a prohání je efekty z pedalboardu.

„Smyčková“ povaha hudby vykazuje síly i slabiny kapely. Vrstvení jednak navozuje opojný a hypnotický dojem, s každou další modulací nabírá na energii, kterou nečekaně přemosťují rytmické změny. Postupy se však často opakují, kouzlo Angine de Poitrine tak začne být poměrně rychlé průhledné. Některé ze šestice skladeb se snaží ze schématu vybočit, v jiné sféře však není dvojice tolik originální ani silná.

Angine de Poitrine si ovšem limity dostatečně uvědomují, svůj materiál v případě Vol. II prezentují na akurátní hrací ploše, která nestačí nudit. Chytlavá hypnóza nejvíce namotává v druhé půli úvodní Fabienk a po celou dobu Sarniezz, která staví na nejpodivnějším riffu celé desky. Všehovšudy jde o příjemné zjevení, které nesází pouze na efekt. Prvotní podivný dojem je totiž umocněn autorskou i technickou zručností.