Datum vydání: 17. duben 2026
Vydali: The Null Corporation, Interscope Records
Žánr: industrial rock, industrial, electro-industrial, EBM, EDM
Délka: 46:41 

Projekt Nine Inch Noize vznikl spojením Nine Inch Nails a Boys Noize, pseudonymu, pod kterým vystupuje německo-íránský producent elektronické hudby, Alexander Ridha. Deska vznikla spontánně, jako vedlejší produkt turné, na kterém Boyz Noise plnil úlohu předskokana.

Nešlo o běžný dramaturgický postup – Ridha svůj set odehrál na malém pódiu, kde se plynule vystřídal s Reznorem, který komorně započal show headlinera. Boyz Noise posléze Nine Inch Nails doplnil, opět na menším pódiu, aby dohromady představili některé z variací na materiál Nine Inch Nails, například na Closer či Came Back Haunted, které jsou rovněž součástí prvotiny Nine Inch Noize.

Zbytek reimaginací vznikla během turné, v improvizovaných studiích, po hotelích, na cestách. Dvanáct výsledných skladeb Nine Inch Noize dokončili krátce před začátkem festivalu Coachella, na kterém projekt živě debutoval. Celý materiál zde přehráli na zkosené stagi z masivních panelů s chaotickou taneční choreografií, epileptickou světelnou show i masivní projekcí, na které se střídaly zkreslené záběry členů s efektními vizualizacemi hraných zvuků.

Díky online živému přenosu vystoupení obratem zaznamenalo zasloužené nadšené ohlasy: aktualizovaná, rudými světly prořezávaná Heresy nebo moment hitu Closer, kdy Reznora stahuje šedavá masa tanečníků, ladně zapadají do ikonografie Nine Inch Nails. Identický materiál bylo možné si o necelý týden později poslechnout z oficiálního digitálního nosiče.

Nine Inch Noize se – typicky reznorovsky – vymaňuje ze standardu, nepředstavuje běžnou kolekci remixů. Nejde jen o doplnění nových beatů od staré kapely. Všechny skladby jsou nahrány znovu od nuly, což jde poznat zejména podle určitých alternací v Reznorových nápěvech. Stejně nestandardně se nesahá po nejověřěnějších hitech. Výběr čítá méně známé skladby z desky Year Zero, překvapením je taky začlenění coveru Memorabilia od Soft Cell, který je součástí singlu Closer. Ozvláštnění představuje i Parasite od How to Destroy Angels, vedlejší Reznorovy kapely, kde zpívá Mariqueen Maandig Reznor. Maandig rovněž vokálně doplňuje zhruba polovinu skladeb.

Nejzásadnější proměnnou projektu je bombastičnost. Z industriálně-elektronických, často subtilnějších skladeb se stávají bangery, které jako kdyby mířily na mladší návštěvníky Coachelly. Nine Inch Noize stavějí na tepající nátuře EBM, do mixu taky vetkávají prvky synthwavu a hyperpopu, žánrů, které hýbou současnou scénou. Míra zásahu do originálního provedení se v každém případě liší, vždy je ale zachován balanc – tak, aby se nevytrácel původní autorský podpis.

Celek je podstatně údernější, syntetická povaha ale přirozeně navozuje sterilnější dojem. Z materiálu se trochu vytrácí Reznorův charakter, jistá špinavost a nedokonalost, která posluchači umožňuje se na celek lépe napojit. Umírněný „lidský“ aspekt je podstatně silnější na záznamu živého vystoupení. Nine Inch Noize si to nejspíše uvědomují, desku proto sem tam doplňuje hluk davu. Tím se, nepříliš úspěšně, pokouší odrazit element odlidštěnosti.

Debut Nine Inch Noize tak představuje úctyhodný počin. Primárně ukazuje na Reznorovu uměleckou flexibilitu a adaptabilitu, která ani s příchodem šedesátky nestagnuje. Deska materiál Nine Inch Nails neprohlubuje ani nezdokonaluje – ukazuje ho jen v jiném, moderním světle, kde je efekt víc než empatie. Svou sílu nejlépe ukazuje naživo.