Kdy: 3. června 2026
Kde: Praha, O2 Universum 

Osobně mám za to, že Mastodon jsou v metalovém světě hodně velké jméno, nicméně jak ukázala návštěvnost pražského koncertu, je tomu tak zřejmě jen v mé sociální bublině. Z globálního hlediska to nebude tak horké, protože O2 Universum nebyla zdaleka tak plná jako třeba na Behemoth nebo Architects. Podle počtu cizinců a složení publika usuzuji, že většina tuzemských starých, ale i mladých metalheads kapelu sotva zná a dva litry za ně prostě nevysolí. Tuto sumu byli, zdá se, ochotni utratit opravdu jen ti nejskalnější a těch evidentně zas tolik není.

Na druhou stranu buďme rádi, že LiveNation dali Mastodon do O2 Universum a fanoušek tak mohl během koncertu pohodlně nakráčet do třetí řady a pozorovat své idoly z několika metrů bez tlačenice. Jiný promotér by třeba dal akci do Akropolis a polovina lidí by pak poslouchala koncert z chodby.

Pojďme ale k hudbě. Progresivně zaměření a stylově těžko zařaditelní Mastodon nakráčeli na podium něco málo po deváté a po intru v podobě Ozzyho songu spustili kus Tread Lightly, kterým začínali i vloni na BA. Setlist se vlastně, co jsem se díval, za poslední dobu až na drobnosti skoro nemění. Důvod je dle mého prostý, a sice že od té doby, co v kapele není Brent Hinds, a kapela chce hrát ty nejlepší songy, se jí výrazně zúžil manévrovací prostor.

Věci se v současnosti mají totiž tak, že basák Troy Sanders na sebe vzal roli frontmana a zpívá de facto 90 % koncertu a hrají se ty songy, kde převažuje jeho zpěv. Brann Dailor mu od bicích občas vypomůže tím, že dá sem tam půl songu (celý dal možná jeden), ale hlavní a dominantní zpěv má nyní na starosti Sanders. Chápu, že prostě není zbytí, ale pro nás, kteří máme desky naposlouchané a zažili koncerty s Hindsem, tam ten další hlas prostě chybí. Jako klobouk dolů před Sandersem, je slyšet, že se hrozně zlepšil a uzpívá to celé velmi slušně, nicméně originalita Mastodon plynula dle mého z velké části ze zapojení třech zpěvů a tento aspekt mi tam aktuálně dost chybí.

Po hudební stránce byl koncert ovšem precizní. Potěšil výborný, sytý a plnotučný zvuk, který byl tak akorát nahlas, kde všechny nástroje byly čitelné, a též dobrý výběr skladeb. Osobně bych sice radši víc kusů z Crack The Sky nebo Blood Mountain a méně těch úplně starých, ale celkově vzato jsem byl spokojen.

Každopádně poslouchat všechny ty kytarové propletence, změny a přechody, které kapela dává naživo s naprostou jistotou, aniž by přitom padal tlak a tempo, byla velká radost. Ano, kapela střídala tvrdší a měkčí kusy, kde některé pasáže se dají označit za balady, ale řetěz nepadal ani na chvíli a vystoupení makalo. Prostě kvalita, která se často neslyší.

Pamatuji si, že v minulosti nevyzněli Mastodon naživo vždy ok, tento fakt se zdá ovšem po loňském BA a tomto koncertu definitivně minulostí. Kapela najela na profi level, který podpořila i masivním světelným parkem, a kvalitu si aktuálně dokáže pohlídat.

Potěšila jinak v druhé polovině zařazená Crack The Sky, po které Troy nenápadně ukázal vzhůru, a dalo se odtušit proč. Bavily mě ale také tutovky Black Tongue a The Motherload stejně jako More Than I Could Chew ze zatím posledního alba.

Na závěr nám byli představeni noví členové, a sice Nick Johnston (lead guitar) a João Nogueira (keyboards), kteří jsou nyní oficiálními členy kapely, a po hodině a půl byl po závěrečném coveru Melvins konec. Dostali jsme tak dlouhý a výživný set, kdy kapela mezi songy moc nekecala, pauzy nenatahovala a bez zaváhání do nás natlačila mega porci kvalitní hudby.

Přes všechny ty superlativy ale nemyslím, že budoucnost kapely vypadá růžově. Nechci být špatným prorokem, ale během koncertu zazněla premiéra nové skladby Your Ghost Again, která byla kulantně řečeno velmi průměrná. Za mě ne úplně dobře poskládaný slepenec s neslaným nemastným zpěvem, který mě přivedl na myšlenku, že ztráta skladatelské a instrumentální kreativity a charakteristického zpěvu génia, může být pro Mastodon do budoucna fatální.  Ale nebudu malovat čerty na zeď, protože jejich koncerty jsou pořád super!

Setlist: Tread Lightly, Ghost of Karelia, The Motherload, The Crux, Your Ghost Again, Crystal Skull, Black Tongue, Megalodon, I Am Ahab, More Than I Could Chew, All the Heavy Lifting, Crack the Skye, Spectrelight, Mother Puncher, Steambreather, Blood and Thunder, The Bit (Melvins cover)

P.S.: Jako předkapela vystoupili britští Loathe, kteří hráli djent-prog-shoegaze modernu. Měli na předkapelu nezvykle kvalitní zvuk a snažili se o progresivní, netuctový přístup, nějak jim to ale úplně nemakalo. Kapela střídala zasněné baladické úseky s uřvaným djenty metalcorem, z mého pohledu však postrádala výraznější nápad a místy také drive.