SPIRIT POSSESSION – Cathedral Speech

recenze black metal
Dantez
Hodnocení:
7.3

Cathedral Speech prezentuje Spirit Possession v dosud nejvýpravnější podobě. Dostavují se přitom silné momenty i nedostatky.

Datum vydání: 2. říjen 2026
Label: 
Profound Lore Records
Žánr: black metal, speed metal, death metal
Délka: 
43:18

Jedno z nejoriginálnějších jmen americké blackmetalové scény poslední doby se po třech let vrací s novinkou, která nadále kultivuje zvuk kombinující žánrovou nezřízenost německých Katharsis s okultní opojností Negative Plane. Kytarista a vokalista S. Peacock (Ulthar, Black Curse) s bubenicí A. Spungin (ex Taurus a Insect Ark) nechávají skrze Spirit Possession také promlouvat psychedelické i agresivní vlivy z jejich ostatních projektů.

Stejnojmenný debut zaujal svou neotřelostí, v překotných změnách temp, salvách trylků a početných UGHs vynikaly delirické kytarové motivy, které Peacock hraje bez trsátka. Druhá Of the Sign… poté vybrušovala nastolené do definitivního kapelního tvaru. Přistupuje se tady k celku koncepčněji, navzdory zvolňování a využití syntezátorů ale dvojice nadále atakuje směsí zběsilosti a okultismu.

Cathedral Speech zachovává zvukový dojem rozlámaného, ale přesto sofistikovaného labyrintu, teď jej však duo pojímá výpravněji. Do rovnice promlouvá chytlavější rukopis, větší množství meziher a atmosférických pasáží. Zkreslené kytary se nově dělí o prostor s čistým tónem, který rozpracovává charakteristickou Peacockovu hru. Název alba je příznačný – materiál působí jako pokřivená kostelní promluva, která deklamuje obrácená přikázání a velebí nástěnný vzor z oběšených andělů.

Titulní skladba posluchače hned nevhazuje do autorské fantasmagorie, motivy postupně rozpracovává, nejdříve v poklidu, až poté se překlápí do překotnějších temp. Dostatek času je rovněž věnováno přímější a přístupnější rytmice, která napomáhá orientaci i v navozování dekadentních nálad. Spirit Possession jen při soustředění na tvorbu rozmáchlejších opusů více derivují a opakují, tak se vytrácí náboj předešlých desek. To samé platí o finálním triptychu, kde skladby mají tvořit ucelenou jednotu.

Čistší, přívětivější a opulentnější forma Spirit Possession je i přes nedostatky smysluplným a logickým krokem. Kapela vytváří prostor pro nové nápady a naplnění potenciálu originálního autorského arzenálu. Cathedral Speech občas přešlapuje na místě, v některých momentech sahá po slabších motivech. Silné chvíle ale převažují a podtrhují možnou sílu projevu v katedrále.


Vložit komentář

bizzaro - 06.10.26 19:46:21
Já si to dnes dal při cestě a shledávám desku zábavnou. Blackový polohy dobrý, ty speedovost to nakopává a dává tomu takovej sígrovskej vibe a primordial punky power
Franta N. - 06.10.26 15:44:42
Oproti předchozí desce je to dělaný tak, aby se to líbilo takovému tomu postaru řečeno "hipster" posluchači, který má rád, když metal zní divně, a už tolik neřeší, jestli ta divnost dává smysl. Mě to zaujalo spíš v dílčích pasážích. Jako celek to obsahuje dost vaty, ale i prvoplánově chytlavých melodií, kterým anglicky píšící recenzenti říkají "hooks" a milují je a které podle mě kazí extrémní metal. Nejlepší jsou na tom, nikoliv překvapivě, ty syrový blackový polohy. Vybrnkávání jak kdy. Když se pustí do rozmáchlého melodična, je to spíš průšvih.
Vanena - 06.10.26 11:29:29
Taky mi to přišlo výrazně slabší než předchůdce, ale analitycky jsem k tomu nepřistupoval, protože 3 poslechy a čau.
mIZZY - 06.10.26 10:39:24
Je to dobré, ale taky mě to úplně nedostalo. Preferuji vyznění údernějšího předchůdce. Ale něco mi říká, že naživo by ty skladby mohly vyznít naopak lépe. Uslyším příští rok v Londýně.

Zkus tohle