Datum vydání: 5. červen 2026
Vydali: Epitaph Records
Žánr: hardcore, hardcore punk, mathcore
Délka: 33:33

Už při psaní opožděného textu na předchozí a letošní desku Love is not Enough přišly první zprávy, že Converge ještě letos a poměrně brzo vydají další desku. Nečekané, překvapivé a vzbuzující otázku, jaký trik si kapela připravila.

Myšlenka, že se jedná o druhou polovinu letošního materiálu, vzhledem krátkému odstupu od vydání předchozího počinu, je nasnadě spolu s informací, že materiál byl nahrán během jednoho procesu. Obě desky mají deset skladeb, první má cca 31 minut, druhá 34. Titulní singl Hum of Hurt ale poodhalil, že se o žádné Love vol. 2 jednat nebude.

Dalo by se zamyslet nad tím, proč celek nespojit. To by ale vyžadovalo nějaký ten dramaturgický řez, ten je ale vzhledem k síle obsahu obou dvou počinů zcela nemyslitelný. Obě desky mají úplně jiný feel, jiný náboj, atmosféru, jednoduše se jedná o dva samostatné celky.

Hum of Hurt je rozhodně pomalejší, klade důraz na budování tíživějšího prožitku (záměrně se chci vyhnout slovu atmosféra). Nikam se nespěchá, začátek je pozvolný a úvodní Slip the Noose se singlovkou Doom In Bloom hned vyhazuje kotvu. Tady se nikam chvátat nebude.

Třetí It Only Gets Worse je klasickým Converge chameleonem, kdy se do (jejich) klasického punk mustru vloží sonická pasáž, aby vše skončilo tak, jak začalo, to vše na rozloze 73 vteřin - již tradiční trademark kapely vtěsnat do tak malého rozmezí několik poloh a co nejvíce schiza. Zároveň i tato skladba ukazuje, jak kapela pracuje s vedlejšími vokály, kdy se nejedná o klasický backing, a ano, byť je Jacob dominantní, dost často se zpěvy prolínají a zvyšují tak intenzitu skladby.

Detonator je tradiční namotávací válec, ale co je u Converge tradiční, že se vše točí kolem basy Natea Newtona. Ta je ústřední, hlavní linkou, kolem které se táhne vlastně celá deska. I Won't Let You Go a It's Not Up To Us od sebe nejdou oddělit, pověstná skřípota už atakuje nervový systém naplno, aby si v něm následně dělala, co se jí zlíbí. V pozadí bručí neustále pulzující basa netrpělivostí. To vše stále, musím se opakovat, v krátkých metrážích.

Nejdelším a největším opusem, kam dosavadní část desky směřovala, je Dream Debris. Definitivní korunovace Natea jako vládce s dominantním basovým bagrem, kolem kterého se to všechno děje. Kytara vystřeluje jednoduché motivy, Nate a Kurt promlouvají, Jacob řve, Koller hrne. Další tísnivý namotávák do palmáre Converge, který může spoustu sludge/post-metal kapel (opět) jen tiše závidět.

It used to Matter je jen intrem před titulní Hum of Hurt. Řím, kam se sbíhají všechny cesty, všechno předešlé v jedné. Netrpělivý rozjezd, který se překlopí do Doomrides bangeru. Nate si vlastně ukrade veškerou pozornost, Jacob sekunduje a celé se to dohromady na tak jednoduchém rytmu řítí v prach. Titulka je dostavník… kdo nestihl nasednout, zůstane v poušti u El Pasa, spalující horko, nikde nic, pohoří na horizontu, fata morgány iluzí, cormacovská bezútěšná strohost, Nothing is Over.

Dvě tváře, jedna kapela. Hum of Hurt bude poměřována s nedávno vydanou předešlou deskou, avšak zcela zbytečně, jedná se totiž o absolutně rozdílné desky. Kolekci „jednoduchých“ rychlostních hc/punk válů, které jednoduše míří co nejrychleji na cíl, nahrazuje velmi promyšlená sbírka propletené tísně a bolavých ran. Pomalé tempo, spousta zákoutí, masivních stěn. Mnoho „hudby“ a přesto vše „přehledně“ odvyprávěné v tak klaustrofobickém časovém rozpětí je až pověstné mistrovství Converge. Ta deska má třicet čtyři minut!!! (Slovy tři vykřičníky).

Z Love Is not Enough se dá v klidu vyzobávat, co skladba to koncertní hitovka, která maká samostatně. Hum of Hurt je živelný organismus fungující pouze jako celek. Converge jsou v naprosté top síle a ve svých letech o krok napřed a většinu metalu strčí do kapsy, kdo tohle dovede? Za týden jsou headlinerem Obscene Extreme, See You There!