Kdy: 19. června 2025
Kde: Praha, Klubovna
Pořádali: Drť, XCES a Klubovna

Drť je kapela, která mě tento rok zasáhla natolik, že mě vlastně přiměla k psaní o hudbě, proto jsem pochopitelně nechtěl vynechat první příležitost k živému setkání. Do klubovny vyrážím s velkými očekáváními. Kolik lidí dorazí? Jak se podaří nazvučit kombinaci barytonsaxofonu, syntezátoru, bicích a experimentálního vokálu? Jaká bude pódiová prezentace?

Nepříznivou souhrou okolností jsem v Dejvicích pozdě, tudíž XCES solo nestíhám. (Pro mě) naštěstí se harmonogram akce mírně posunul, takže jsem tu akorát na začátek MÖBIUS. Dvoučlenný instrumentální band ve složení bicí/kytara produkuje hudbu na tekutých hranicích sludge, doomu a stoneru. Intimní prostor klubovny je příjemně zaplněný asi třemi, čtyřmi desítkami lidí, pro posluchačský komfort je to ideální.

Duo odehraje bez přestávek jednolité pásmo skladeb. A je to velice zajímavý, prolínající se proud! Oceňuju skvělou práci s dynamikou setu. Dostaneme hodně doomové plochy, kdy v klubu doslova fyzicky procítíme každý tón, který kytarista nechává důkladně proznít a modulovat skrze soustavu efektů. V basových frekvencích kytara solidně vibruje prostorem. Masivní tok v pravý čas rozrušují perfektně vypointované přechody do surovějších, natlakovaných sludgeových pasáží. Velká paráda! To by se dalo užívat hodně dlouho, cca půlhodinka je pro tenhle typ intenzity málo. 

DRŤ vyrazila na kratičké turné, v nové sestavě propagovat pár dní čerstvé EP Oči bez bielok a album Drôtenky. Zakladatele a hlavního skladatele, barytonsaxofonistu Miroslava Tótha a vokální performerku Zuzanu Husárovou teď doprovází na bicí Marián Leskovský a na syntezátor Jan Faix.

Překvapivě se začíná titulní skladbou z Drôtenek, která je na albu nejintenzivnější. Dneska to nemělo ten dopad, lidi se teprve vracejí do sálu a chvíli to vypadá, že MÖBIUS budou mít větší návštěvu i odezvu. Když Zuzana představuje kapelu, moc zalidněno tu ještě není. Taky zvuk ještě není docela usazený. Nicméně už od druhé skladby je Klubovna zase obsazená. Je vidět, že hodně lidí písně zná, takže obavy, že nebude odezva, se rychle rozplývají. Naopak, v přední řadě se tančí a ani dál v sále není publikum statické.

Zuzana má pro každou píseň připravený nějaký “módní” artefakt, který koresponduje s hlavním poselstvím. V Nepočula je to molitanová helma zakrývající oči a uši, v Za záclonou zase jakýsi kruhový štít, ano, ze záclony, a třeba v Bludičce celkem hororová bílá cca burka s blond parukou přes obličej... Její pódiová prezentace je suverénní. Hlasově, stejně jako na nahrávkách, velmi variabilní: od šepotu, přes rychlopalnou deklamaci (Kosačky) a často skloňovanou teatrálně-infantilní manýru po intenzivní řev až growl. Miro s notovým stojanem je soustředěně extatický, Majo za bicími precizně drží strukturu relativně volných skladeb v kolejích od freejazzu po hardcorovou intenzitu, Honza vsedě, na klíně jakýsi patrně trochu “zbastlený” midikontroler a po pravici na stolku řadu krabiček.

Co musím vyzdvihnout, je dramaturgie setlistu. Od relativně veselých, pokud odhlédneme od textového poselství, tanečních kousků se posouváme přes mrazivou Bludičku (fakt jsem měl husinu) k intenzivnímu závěru, kterému dominují dvě nové písně: Rytmus krvi a Oči bez bielok. Tyhle dva vály nakládají nejvíc. Částečně je to humanitárním poselstvím, částečně i tím, že je tahle sestava napsala už společně a mají je nejvíc v DNA. Na Oči bez bielok Zuzana uvolňuje svoje místo na maličkém pódiu tOmOvi z XCES, který stejně jako na EP v tomto kousku hraje part barytonové kytary a sama zpívá z prostoru před pódiem. Na závěr zní (stále s tOmOu) kytarově dronová, z velké části instrumentální Čo máme, kdy Zuzana leží na pódiu před bicími s hlavou nazad zvrácenou přes hranu pódia a jakoby z posledních sil deklamuje text. Velmi intenzivní!

Celkově byl dnes největší slabinou vystoupení asi zvuk, protože hudba Drti je hodně dynamická a funguje na širokém spektru intenzity a ideální by samozřejmě byl vlastní zvukař, který má skladby v malíku. Zvukově je to hodně nabasované, protože syntezátory jedou často basové linky a v podstatě nahrazují barytonovou kytaru a Miro Tóth duní na barytonsaxofon, prostor je malý, takže se zvuk místy slévá a chybějí ostřejší kontury nástrojů. Ale průšvih to rozhodně nebyl.

Z krátkého po-koncertního povídání s kapelou vyplývá, že na podzim by se do metropole měli vrátit ve spolupráci s Unijazzem, tak hurá!

Setlist (bez záruky a pořadí):
Drôtenky
Nepočula
Prísně tichá
Kosačku
Chaos, tento štát
Za záclonou
Bludička
Rytmus krvi
Oči bez bielok
Čo máme