Datum vydání: 9. říjen 2026
Label: Rocket Recordings
Žánr: noise rock, drone, industrial
Délka: 41:16

U nový desky Gnod se mi průběžně vybavují letní práce na vesnici u prarodičů. Před barákem hromada štěrku, kterou je potřeba převézt, kolečko po kolečku, dozadu za stodolu. U plotu zelenej trávník, kterej je potřeba vykopat, aby se mohlo zasadit víc brambor. V rohu zahrady kompost, kterej je potřeba přeházet, aby spodní vrstva byla nahoře a vrchní vrstva dole.

Práce na víkend, několik donekonečna se opakujících úkonů, úkonů, který vyžadujou sílu a fyzickou odolnost. Práce, během který se na rukou dělaj mozoly, během který se natahujou a stahujou svaly, během který teče pot po čele. Práce jsou to většinou otravný, obvzlášť pokud si uvědomíš, že je děláš jen proto, abys vyplnil čas, že je děláš jen proto, abys vypotil kachnu a knedlíky k obědu, že je děláš jen proto, že okresní přebor se hraje až od pěti odpoledne.

Ale občas, občas ti krumpáč sedne do ruky a najdeš pravidelný tempo, který tě uspokojí. Hlava vypne a tělo pracuje jak dobře promazanej stroj. Úderný bicí, mohutná basa, pár nosnejch riffů, sem tam něco zařvat, nechat riff pracovat, nechat ho opakovat, nechat ho růst a on tě nakonec pohltí. Primitivní, hrubá činnost, která přináší čistej požitek z fyzický práce. Opakování není matka moudrosti, opakování moudrost maže, opakování hlavu čistí od nánosů zbytečnejch vědomostí.

Tak nějak by se dala popsat nová deska Gnod, The Chronicles of Gnowt (Vol 2). Ti svůj noise rock osekávaj na dřeň a soustředí se takřka výhradně na těžkotonážní hypnózu. Stačí jim k tomu několik neotesanejch riffů, který nechaj postupně růst pět, deset, patnáct minut podle toho, jak to zrovna padne, podle toho, jak hluboko, než krumpáčem narazíš na kámen.

Na papíře to zní jednoduše, těžší je to uplatnit s nástrojem v ruce. Jsou potřeba nosný riffy, který s opakováním rostou, který začnou pořádně fungovat, až když je slyšíš popátý, podesátý, až když přestaneš počítat. Je potřeba cit pro pozvolnou změnu v síle a časování úderů, v nabalování kytarovejch linek, v přidávání zkreslení a hlukovejch efektů. Musíš vědět, jak posluchače překvapit tak, abys ho nevyvedl z tranzu. Pokud něco chybí, bude to slyšet, protože když hraješ jednoduše, tak se není za co schovat.

Gnod se ale nikam schovávat nemusí. S hrubozrnou hypnózou koketujou - tu více, tu méně - už takřka dvacet let, a tak dobře vědí, co a jak. Tentokrát se jí oddávají naplno, bez rozptýlení nebo experimentů. Z desky to hrne fajn, plnou zátěž očekávám až naživo. Vyhlížím.