Datum vydání: 4. září 2026
Label: Metalgate Records
Žánr: sludge / doom metal
Délka: 31:37

Tuzemská, už kultovní sludge-doom skvadra Blues For The Redsun se po dlouhých letech konečně dokopala k dlouhohrající desce, a ta k mé velké radosti přináší přesně to, co jsem od holešovských Bluesmanů očekával. Opět jde o krásně husté, těžké a špinavé bahno, které se sune skrze dvojici čtvrthodinových skladeb hlemýždím tempem a trýzní posluchače nekonečným opakováním.

Dragon Tail Revelation je tradičně ponurý a hypnotický sludge-doom rituál, oproti předešlé tvorbě je však přeci jen o vývojový stupeň dál. Všechny důležité atributy, které dělají tuhle kapelu tím, čím je, jsou stále na svých místech, celek však ve výsledku není až tak nihilistická tortura. Album nabízí navzdory své depresivní povaze vcelku fajn poslouchání a tím nemyslím jen stoner sóla anebo elektro-ambient podkres, které šikovně doplňují kytarové riffy, ale songwriting celkově a také kvalitní zvuk.

Pánové zkrátka vyspěli jako muzikanti, plus na desce spolupracovali s renomovaným producentem, a to se i v takto nepřístupné muzice chtě nechtě projeví. Základní mustr se sice nemění a kapela stále trápí jeden podladěný riff dokola mnoho minut, ale díky detailům, gradacím či kvalitě samotného motivu je nový materiál prostě lepší.

Je však záhodno připomenout, že stále se pohybujeme v intencích ultra pomalé a hodně sugestivní, minimalistické hudby, určené fanouškům funerálních rytmů. Kdo tento pomalu se plazící styl nevyznává, tak odhaduji nebude mít na Blues for The Redsun trpělivost ani nyní. Na party ani mosh to muzika není, ovšem pro fanoušky sludge doomu je novinka Redsun dle mého to pravé ořechové.

Album je asi nejlepší vstřebávat o samotě a v klidu, kdy má člověk čas oddat se jeho hypnotické atmosféře a pomalému flow. Posloucháte-li při správném nastavení stále dokola ten riff v první skladbě, který se mění pouze v nepatrných nuancích, působí to ve výsledku jako příjemná terapie.

Krom hudby samotné bych chtěl ale pochválit i produkci, protože se povedl krásně hlasitý a hutný, avšak dobře promodulovaný a dynamický sound, kde je mj. třeba slyšet, jak každé sólo jede v prostoru z jiného směru a který nahrávku posouvá též k větší dokonalosti.

Hudba je to ve své podstatě jednoduchá, takže bodové hodnocení nelze šponovat moc vysoko, má ale grády a taky je tu jeden faktor, který nelze pominout. A sice, že pomalá a monotónní hudba není v podání BFTRS úmorná, což u podobných kapel bývá často problém. Ono funerální flow v jejich podání docela maká (podobně jako třeba na poslední desce Primitive Man), a to mě na tom baví. Těch 31 minut v případě Dragon Tail Revelation je nakonec docela málo a často se přistihuji, že poté, co album dohraje, mačkám play znovu.