1) SPOTIFY/TIDAL playlist: 66 skladeb a téměř 6,5 hodiny hudby.

Spotify/Tidal playlist stále měníme. Níže přiložený playlist je tedy vždy pro aktuální Album měsíce a budeme jej pravidelně obměňovat. Nemusíte tedy již s každým měsícem pátrat po novém - jakmile vyjde nové Album měsíce, playlist se aktualizuje. Pokud by si někdo chtěl toto aktuální Album vyposlechnout zpětně, najde jej v Archivu).

Formát je volen podle pořadí, v jakém se desky umístily v Albu měsíce (vítěz má tři skladby, ostatní po dvou) a dále pak se jedná o výběr skladeb interpretů jednotlivých redaktorů. Samozřejmě jsme narazili na limity - ne všichni interpreti, kterým se věnujeme, tuto platformu využívají, ať již k tomu mají jakékoliv důvody, takže řadu kapel v playlistu nenajdete. Druhým extrémem je, že zde představujeme často desky, které nám dorazily v promo materiálech, ale oficiálně ještě zveřejněné nejsou. Každopádně doufáme, že i tak dokážeme, ve zbytku toho co jsme vybrali, rozšířit vaše hudební obzory.

2) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři redaktorů. Podobně jako v prosinci, leden bývá často měsícem pozapomentých alb, takže v TOPu 

3) REDAKTORSKÝ LIST: seznam desek, které redaktor vyposlechl, avšak které se nedostaly do žebříčku. U těchto desek se můžete kochat i obaly. Starší, bonusové, jsou pak řazeny chronologicky.

(4) ZU - Ferrum Sidereum (01/2026)

mIZZY: skoro hodinu a půl dlouhý brutální jazz noise rock diktát a skvělé lákadlo na únorový koncert. (Bandcamp)
mrkvivit: Ferrum Sidereum s každým poslechem roste a baví mě moc. Je to přímočaré, i přes polámané rytmy a dlouhou stopáž. Má to tlak i když do jisté míry díky studiovým steroidům. Chápu, že někdo může mít vůči zvuku nahrávky výhrady (místy je to skutečně trochu hukot lebek), ale za mě je to takhle v pořádku. Všechny ty boostery a flangery z nahrávky dělají echt metal, ale nepřebíjejí duši Zu. A samozřejmě oceňuju občasný tklivý mellotron. Na ten mám tak trochu fetiš - další body nahoru. Nacházím tu umně vybalancovaný poměr přísné matematiky a různorodých emocí. (8,5/10)
Baara: baví. Netuším proč, Kotek v recenzi naštěstí jo. (8/10)
- a hlas přidal i onDRajs.

(4) MEGADETH – Megadeth (01/2026)

piTRs: životní projekt bezpochyby největší persony Big Four, kapitola Loučení. "I came, I ruled, now I disappear."
sicky: tohle album se podle mě moc nepovedlo. Příliš na jistotu a archaicky znějící songy bych důstojným rozloučením určitě nenazval. Mustaine v minulosti předložil mnohem lepší desky. Vlastně horko těžko pohledat, která je nakonec horší než tahle. (5,5/10)
LooMis: minulá deska mě bavila víc a ačkoliv singly hodně navnadily, trochu jsem čekal, že se do toho Dave víc opře a udělá trochu přísnější thrashovou desku, když už to má být definitivní tečka za přebohatou kariérou. Tohle je tak trochu sázka na jistotu. (7,5/10)
bizzaro: nic od toho nečekejte a dostanete hodně. Už poslední dvě desky byly povedený, ale uzavření kapitoly jakoby Mustainovi úplně povolilo ruce a nahrál takovou „mladickou“ a přidrzlou desku plnou nesložitýho free metaláckýho riffování.

(4) TEXTURES - Genotype (01/2026)

sicky: tady půjdu trochu proti proudu, protože se mi deska líbí. Ano, jde o zásadní vyměknutí, nicméně v kontextu posledních alb nejde o věc nečekanou. Vzhledem k tomu, že podobně znějící kapely moderního (post djent) prog směru celkem můžu, tak nemám problém. Album dle mého nabízí nemálo silných momentů a nejedná se ani o nejhorší počin dříve tolik ceněné kapely, kterým nadále zůstává Dualism z roku 2011. (7,5/10)
LooMis: deska plná příjemného moderního progu, kořeněná djentovými momenty. Baví mě i Danielův zpěv (studiově mu to prostě zpívá). Nicméně, vzhledem k pozadí okolo vzniku desky – kdyby nebyl rozdíl 10 let, ale třeba rok… je tohle jako experimentální deska? Nová deska Textures je, až na pár hřejivých doteků minulosti, totiž prostě bez Textures. Ale nezatracuji. (7,5/10) 
Baara: návratová deska Textures určitě stojí za poslech, ačkoli mě zklamala. Je to dobrá hudba, jen jsou to Textures, kteří obětovali svoji výjimečnost za cenu...kdoví čeho. (6/10)
- a hlas přidal i onDRajs.

(2) LAMP OF MURMUUR - The Dreaming Prince in Ecstasy (11/2025)

vaněna: další zásadní zapomněnka roku 25, alespoň podle všemožných a všudypřítomných žebříčků amerických posluchačů. Jakkoli se mi Lampička znechutila na Buřtálu 23, její nové epické album si zaslouží poslech, a dokonce bych řekl, že i recenzní ohlédnutí. Kapela je mnohem silnější na studiových seancích než při živém přehrání skladeb, a i na novince pokračuje ve fúzi new wave, black metalu a gotiky. Jestli je to hodnotné, nebo jde o úplnou sračku, mě v tuto chvíli zajímá méně, než to, že jde o kontroverzní a tedy k poslechu rozhodně doporučeníhodný materiál. (5,5/10)
mIZZY: slyšet tohle album ještě loni, tak je to jasnej bludišťák. Závěrečná trilogie je snad ještě horší než název desky. Kam se sakra poděl původní duch kapely? Strašné. (Bandcamp)

(2) PLANTOID – Flare (01/2026)

mrkvivit: anglický female fronted spolek přichází se zajímavou verzí posluchačsky přívětivého math rocku. Skladby jsou sice poněkud šablonovité, ale pořád je to celkem osvěžující dílko, kde se střídají rytmicky rozházené pasáže s těmi, kde se zvolní a trochu se koketuje s psychedelií a indie rockem.
sicky: druhé album alternativně-progresivní math rock kapely z UK. Hravé, šlapající songy zní zajímavě a hodně jim napomáhá i byť tenký, tak výrazný projev zpěvačky. (7,5/10)

(2) SLAGMAUR - Hulders Ritual (02/2026)

vaněna: v šoku slyším mix Snorre Rucha a musím uznat, že dokázal čtvrtou desku Slagmaur posunout na kvalitativně mnohem vyšší úroveň. Dříve cirkusová kapela vydala výborné riffy zabalené ve skvěle zašuměném a dokonce kolísavém zvuku, který nemůže neupomenout na Grymyrk. Veliké, převeliké potěšení. (9,5/10)
Dantez: méně avantgardní, více ortodoxně black metaloví Slagmaur na Hulders Ritual servírují výživnou porci silných riffů na motivy nejslavnějších skladeb žánru. Dobrý základ občas naruší typické kapelní brikule, grotesknosti tady ale není zase tolik, aby kazila celkový dojem. 

(2) THE RUINS OF BEVERAST - Tempelschlaf (01/2026)

mIZZY: dalo by se říct, že Tempelschlaf je už klasické album od Ruin, od kterého dostanete přesně to, co čekáte. První poslech byl sice docela rozpačitý, s druhým si nejste plně jistí, zda jsou některé momenty špatné (zvlášť zpěvy) nebo vlastně dobré a po dalších už to pomalu roste. Jsou zde riffy, kde lze poznat, že se Alexander už trochu vykrádá, tupací song à la Bölzer překvapí, některé pasáže nudí, ale jinak to je asi v pořádku. (Bandcamp)
sicky: tady jsem možná čekal trochu víc. Temná, okultní atmosféra nechybí, nicméně ty songy působí trochu mělce. Jako takové náladu navozující introdukce, které se nějak ne a ne rozjet či tnout víc do hloubky. Jako kulisa se to poslouchá fajn, možná až moc na pohodu, což ve finále není dobře. (6,5/10)

(2) ULVER - Neverland (12/2025)

vaněna: zapomněnky z roku 2025 vykvétají v lednovém topu. První z nich je nová deska Ulver. O tom, nakolik se vyrovnává s odchodem Ylwizakera, se nebudu rozepisovat. Žánrově jde zase o synth pop a kvalitativně je Neverland snad nejlepší album Ulver od Assassination of Julius Caesar. Ne snad, že by předchozí tři desky byly vysloveně slabé, ale u Neverland jsem několikrát posluchačsky bystřil, což se mi u Liminal Animals ani Flowers of Evil moc nestávalo, o Scary Muzak nemluvě. (7,5/10)
mIZZY: Ulver tentokrát bez zpívánek. A byť to je opět v pohodě elektronika, která se dobře poslouchá, nějak se mi potvrzuje dojem, že to nejzásadnější tato kapela už řekla. (Bandcamp)

MORTE FRANCE - Hesperia (12/2025)
- Morte France je antimodernistický a křesťanský spirituální blackmetal. Spojuje světla a stíny Peste Noire a Saint Marie des Loupes. Antiq records a jejich rastr kapel šli vždy svou vlastní cestou, ne nutně přináší excelenci a originalitu, ale (téměř) vždy zajímavá díla. Posluchače pozlobí dichotomie alko vyřvávaček a duchovního obsahu, black metalu a popu (titulní song Hesperia, který mi hraje v hlavě ob den, je nutno slyšet v kontextu). Velmi zajímavá deska. (7,5/10)

OFERMOD - Drakosophia (10/2025)
- asi není nic, co by o Ofermod dosud nebylo řečeno. Nová porce velmi chytlavých pravověrných satanistických písniček, za který se motorkář nemusí stydět. Jsou vidět na jedné straně zkušenosti, ale na druhé i určitá vyčpělost. Já ale pořád dávám palec nahoru. (6,5/10)

FUATH - III (01/2026)
- atmosférický blackmetal ze Skotska, který je proveden bez škobrtnutí - snad jen ten obal je šeredný trochu nadmíru. Album Fuath bych rád poctil recenzí, ale vlastně o něm není co psát - atmo black, solidnost, v autě hraje krásně. (6/10)

ILDARUNI - Divinum Sanguinem (11/2025)
- pěkný Acherontas / Dissection worship z Arménie. Zejména kytary jsou šikovné a kdo má rád Andraccu, Thulcandru a podobné kapely, ten nechť bez obav pouští. (6/10)

LUCTUS - Tamsošviesa (12/2025)
- asi nejznámější litevský blackmetal se po pěti letech vrací s další (rádoby?) elitářskou deskou. Lepší, tvrdší, rychlejší než předchozí album (nicméně stále ne dost dobré, ne dost tvrdé a ne dost rychlé). Instrumentálně, zvukově i tempem je tahle deska v pořádku. Co tady chybí je svébytnost, originalita, chuť si nakročit k něčemu novému, zkrátka ambice. Někdy mám dokonce při poslechu puzení ptát se hodinek, kolik ještě minut průměrného b(a?)lastu budu muset vydržet, než přijde odměna. V závěru (Chiaroscuro) jakoby album chytilo konečně tempo, leč trochu pozdě. Krásný obal a dobré vokály v mateřštině už zachraňují jen "klasickou šestku".(6/10)

MERCYTHRONE - The Mighty Spirit and the Fire of Glory (01/2026)
- po deseti letech chilští luciferiáni znovu nahráli a vydali svou prvotinu. Není to špatné, ale raději bych viděl novou desku. (6/10)

PHOBOCOSM - Gateway (11/2025)
- asi nejsem dost unavený, abych tohle hučení dokázal nějak více ocenit. (5/10)

NECROMANTH - Pure Antichristian Terror (12/2025)
- aktuální dlouhá deska Necromanth mi připadá bohužel o něco horší než předchozí EP. Pro toho, kdo se setkává s Necromanth poprvé - jde o pražský black metal, který toho má hodně společného s old school death metalem. Kytarová práce i vokály se mi velmi pozdávají, leč brambůrky a mix topí desku v průměru. Nesoudržný a plochý zvuk celek nepodpoří a písničky nešlapou, ač riffy nejsou hloupé. To zamrzí. (4,5/10)

COLIN STETSON, GREG FOX, TREVOR DUNN – Nethering (02/2026)
- asi improvizace na baryton či jiné saxofony, bicí a kontrabas, temnější, napínavější atmo i divočejší free jazz, ale i rock/metal drive s troškou sypání, dronění, neuro vrzání, Fox to rytmicky nápaditě táhne, lehce to připomene i live improv. pozdních Zs, byť je to přece jen „usedlejší“ (?). Má to i slabší části, ale převážně baví. (Bandcamp) 

CERGIO PRUDENCIO – Antología 2 : Obras para la Orquesta Experimental de Instrumentos Nativos (01/2026)
- starověká, rituální hudba Tiwanaku v avantgardním pojetí, nebo Xenakis, Ligeti a Penderecki hraný na tradiční bolívijské flétny a perkuse? Druhá antologie už tolik nepřekvapí, má i méně záživné části, ale stále dokáže být zajímavá, dramatická a chvílemi bezmála uhrančivě děsivá. Možná více v recenzi? (Bandcamp)

OMEGAVORTEX – Diabolic Messiah of the New World Order (12/2025)
- viz vaněnova rec, death/grind/black á la vyhrocenější Necrovore, Repulsion, raný Morbid Angel/Corpse, Sadistik Exekution, trošku i Katharsis, starší Funeral Mist, špetka starších DsO, jednodušší Ascended Dead a nejblíž jsou samo neasi Concrete Winds. Škoda místy dost retardovanýho vokálu, ale kytary, bicí, a vostře, syrově metalovej zvuk v pořádku. (Bandcamp)

DEBIT – Desaceleradas (11/2025)
- mexická/NY producentka, spíše temnější ambient, halucinačně rozmlžený, hauntologický, zdeformovaná cumbia (kolumbijská hudba), asi hlavně analog, páskové manipulace, snad až ozvěny dub/post-punk/rocku (4.), proměnlivý, šramoty, praskání, synthy, asi i cca ffo Concepción Huerta, The Caretaker, Tim Hecker atd., ale je to jiný a dobrý. (ukázky na boomkat nebo Spotify no) 

MALEFIC THRONE – The Conquering Darkness (11/2025)
- viz vaněnova rec, tzv. v pořádku Morbid Angelcorpse (neasi), energický, nasypaný, dynamický, dobrý riffy, sóla i vokál, byť i trochu dojem rutiny/splývání, bral bych trošku víc pekla i výraznějších/ho nápadů i kytarovýho zvuku, trošku míň tupa-kvapíků, ale jo, dobrý. (Bandcamp)

ABYSMAL DESCENT – Dismal Thoughts (10/2025)
- viz vaněnova rec, death metal, sypec i doom/blackened, trošku i progy, hravější, zvraty, dischordy, asi hlavně ffo: Cruciamentum, Dead Congregation, Obliteration, Grave Miasma, a samo i Immo, Morbid, Inca, Demigod, Autopsy atd. Převážně dobrý, zábavný, bubeník z Emptiness dává, ale ubral bych tupačky. (Bandcamp)

SEALIONWOMAN – Nothing Will Grow in the Soil (2024)
- zadoomaný, komorní, dark jazzy folk s kontrabasem a ženským, spíše hlubším zpěvem á la Keeley Forsyth, trochu i Jarboe nebo Daisy Rickman, místy až drone/noisy a poblíž Miasmah. Mystická, někdy až mírně zneklidňující atmosféra tajemných legend z pochmurného anglického pobřeží. Hudba baví/vokál sedí různou měrou, ale spíš jo, pěkný. (Bandcamp)

NORDJEVEL – Gnavhòl (2022)
- příprava na koncert, starší mě tolik neba, ale sem Destructhor přimíchal dost morbidního death/thrashing drbáníčka a chlad Thorns, Myrkskog, Zyklon i špetku DhG (SA) a Emperor, přísnej sypec, škoda cvakčvachtriggerů, ale virbl diktuje, něco i slabší, ale spíš dobrý - a takový byl i koncert.

EMPEROR – Prometheus (2001)
- je klidně možný, že jsem tuhle desku slyšel ze vší hudby napříč žánry v životě nejvíckrát a stejně mě to furt i přes drobné výhrady (synthchestrace, zvuk, patos) pořád strašně moc baví, některý pasáže jsou instantní mrazeníčko a občas mě tam i něco dokáže překvapit (i díky upgradeu sluchátek). GENIÁLNÍ!

AETERNUS – Beyond the Wandering Moon (1997) + …and So the Night Became (1998)
- + i jiné skladby z dalších desek, v rámci přípravy na koncert. Dark metal těhle vikingsko-keltských válečníků a mystiků na pomezí death/doomy/folkened Bathory, Immortal, Enslaved, Molested, místy až proto-Hate Forest a Drudkh sice není kdovíjak úžasný, ale svoje čaro má a je to převážně dobrý - a takový byl i koncert.

IMMORTAL – Blizzard Beasts (1997) + Battles in the North (1995)
- to nám zkraje ledna pěkně napadlo co? BB má sice divně suchej zvuk, uměle mechanický, ucvakaný bicí - snad každou druhou skladbu nahrávali s trošku jiným nazvučením (koprodukčně s kapelou to zprznila Henrikke Helland, pozdější žurnalistka TV2 Bergen), ale jinak je to vostrá, často morbidně nadeath/thrashlá frostbitten vánice s majestátní hymnou Mountains of Might. No a Battles je prostě geniální - i přes mlaskopáky a (roz)sypání na hranici blastu a neúmyslnýho free jazzu, riffy skvělý a ten cheesy grim wintercoffin feeling furt baví! From the throne of the noorth, THRONED BY BLACKSTORMS!!! : (

GORRCH - Stillamentum (01/2026)
- Italové Gorrch především na svém šest let starém EP Introvertere dokázali, že umí nahrát solidně intenzivní disonantní black. No a letošní řadovka Stillamentum opět tlačí a skřípe slušně, navíc s o poznání lepším zvukem. Fans francouzských a norských disharmonií by mohli být spoko, stejně tak jako uctívači Krallice či Thantifaxath. (Bandcamp)

SANCTVS - De l'Abîme au Plérôme (01/2026)
- nová sólovka od Xaviera z Gevurah. A byť je album Sanctvs možná trochu méně temné či dravé, více zde oproti Gevurah pracuje s melodiemi a jemnějšími pasážemi, jde moc dobře slyšet, odkud vítr vane. Slušná deska zkraje roku. (Bandcamp)

SMIQRA - Rɡyaɡ̇dźé! (03/2025)
- dohánění restů z loňska poprvé. Vedlejší projekt od Číňana z Ὁπλίτης, tedy další splašená metalová avantgarda. Oproti Hoplites je to ještě více jebnuté, což trochu brání snaze o seriózní poslech. Saxofonu a rytmických zlomů je zde rovněž o poznání více. Ale dobré to je, to zase jo. (Bandcamp)

TENEBRAE IN PERPETUUM - Vacuum Coeli (06/2025)
- dohánění restů z loňska podruhé. Aneb důkaz toho, že i Italové umí napsat solidní blackmetalové riffy. Hraje zde mimochodem stejný bubeník jako v Gorrch. (Bandcamp)

VESLEMØY NARVESEN – Letting All Light Through (01/2026)
- zasněný pozdrav z Norska od šikovné bubenice/zpěvačky/komponistky Veslemøy Narvesen, která nasbírala zkušenosti v široké paletě kapel a žánrů a vydává druhou sólovku. Narvesen dokáže velmi pěkně poskládat zajímavou hudební mozaiku, která zahrnuje jazz, scandi pop, dream pop i trochu soudobé vážné hudby. Vše se podává v melancholickém, křehkém balení. Výsledek je subtilní, soudržný, jímavý, ale není to naštěstí žádné unylé vílí kníkání na zasněženém paloučku. (8/10)

HOLY FANDA & THE REVERENDS – End of the Road (01/2026)
- tohle album vlastně ani není moc novinka, protože vyšlo česky nazpívané už před deseti lety pod názvem Konec cesty. Nyní tu máme obnovenou premiéru s nově nahraným vokálem v angličtině. Fanda Holý a jeho americko-český doprovodný band mají rádi syrovější verzi americany a dělají ji dobře. Mají solidně nastudované principy country i urban folku, i trocha toho syrového punku by se tu dala vyčenichat. Sami svou škatulku označují jako urban hill-billy & hardcore americana. Myslím, že to sedí a nahrávku tahle visačka charakterizuje výstižně. (7,5/10)

YĪN YĪN – Yatta! (01/2026)
- nizozemští Yīn Yīn jsou trochu Bert & Friends (žánrovou barevností a bezstarostností) a hodně Connan Mockasin (ujetostí a retro-surf rockovým soundem). Vybudovali si kolem sebe originální hudební rybníček tvořený discem, funkem, psychedelickým surf rockem a orientální melodikou (zásadní ingredience). Problém je, že v takto úzce vymezeném prostoru se každý začne dřív nebo později opakovat. Na prvních pár poslechů moc rozdílů od minulé desky Mount Matsu neslyším. Yīn Yīn je možná trochu hipsta-póza, včetně lehce vyšinuté image a pseudo orientální manýry, ale zase to není žádná "Mimořádná linka Praha-Tokyo." Prostě zábavná, veselá hudba - přesto kvalitně poskládaná i zahraná. (7,5/10) SPTF: 2.Spirit Adapter

NEON ION – Laugh Now, Cry Later (01/2026)
- další lednový pozdrav od Norské popové scény. Oceňovaná jazzová pěvkyně Natalie Sandtorv vydává další desku svého "oddechového" projektu Neon Ion, kde spojuje světy jazzu a sofistikovanější popiny. Na nové kolekci předkládá skladby, v nichž se míchá emocemi nabitý R&B, soul a jazz s popovou lehkostí a přímočarostí.

JAKUB KÖNIG – Astronauti (10/2025)
- nemůžu si pomoct, ale od té doby, co Jakub König prošel svou duchovně-somatickou obrodou, zahodil masku Kittchen a hraje sám za sebe (nebo Zvíře zvané podzim), začal mi být jaksi nedefinovatelně nesympatický. Možná protože nedokážu odhadnout, jestli je "to" póza nebo autentická (sebe)reflexe? Jakoby König sejmul masku fyzickou, ale obrnil se nějakým neviditelným silovým polem. Musím nicméně připustit, že obě jeho sólovky jsou prostě dobré. Ta aktuální dokonce výborná. Hudebně mě to fakt baví, písničky jsou dobře strukturované, žánrově pestré, melancholické melodie dobře lezou do uší, organický zvuk živé kapely (produkoval Kid Aid) to pozvedá nad pokojíčkové sóloprojekty. Lyrická stránka ohledává lidské zmatky a úzkosti celkem přímočarým způsobem bez metafor, srozumitelně a otevřeně. Háček tkví v tom, že se nedokážu rozhodnout, jestli tomu věřím nebo ne. A nebo B, tak je to prosté, ale nevím... Tak co teď s tím? (8,5)

REGAL WORM – Pig Views (2018)
- klávesista/kytarista/skladatel Jarrod Gosling má fajn job v electro popovém duu I Monster. Tady si postupně vydělal na vytoužené vintage analogové nástroje a založil si progrockové Henry Fool a alternativně písničkářské duo Cobalt Chapel. Ve třetí vrstvě jeho projektů se pak nachází ten nejzajímavější: REGAL WORM. Prostřednictvím alba Pig Views vyslal do světa svou revidovanou verzi oldschoolovějšího prog rocku, prošpikovanou nadhledem a podvratným humorem. Klenuté melodie, zajímavá rytmika, mellotrony, analogové syntezátory, surrealná atmosféra... Nejlepší je pustit si track Huge Machine, You Are So Heavy - tam je esence Regal Worm nejčistší. (8,5/10)

ENSHINE - Elevation (01/2026)
- košatý, načančaný, melodický, stále však dostatečně tvrdý doom metal v podání dvojice, (multiinstrumentalista Jarri Lindholm a zpěvák Sebasian Pierre) ani na třetí desce neztrácí kouzlo. Stále se jedná o hudebně bohaté a navýši ambiciózní dílo, které je radost poslouchat.(8/10)

IMPUREZA – Alcázares (07/2025)
- Dantezem zmínění v Albu července. Death metal a flamenco jim jdu překvapivě dobře od ruky. Ideální jako pracovní podklad, když chcete, aby vám šlo dílo od ruky (jako třeba Album roku).

DEMON KING - Death Knell (11/2025)
- to bilancování minulého roku jsem nezahrnul, ale byli poslední, které jsem nakonec odstranil z finální 21. Dával jsem už v Albu listopadu - bubnuje Jack Blackburn a basuje Cole Daniels (oba jinak v Abyssalis a Unaligned) a na druhou kytaru hraje a k tomu zpívá Matt Brown (ex-Inferi a aktuálně Visitant). Sypající, sírou páchnoucí, technický death metal. (9/10)

MORGANA LEFAY - kompletní diskografie
- kdo zná, ví. Nezaměnitelná kapela s nezaměnitelným rukopisem a jedinečným vokálem. Stále hrají. Příští rok to bude 20 let, co vydali poslední desku…

UNDER - What Happened in Roundwood (01/2026)
- top ledna. Co jsem zatím od perfekcionistů Under (avant prog/sludgedoom/noise) slyšela, žádné album mi nepřišlo marné, ale tohle si fakt vypiplali a rozeseli na něm velmi přijatelné množství labilních melodií, hned po prvním poslechu bylo jasno, že se neloučíme. Poslední skladba překvápko pro pozorné posluchače. Obal alba taky pěkný. Že by rec? (8,5/10)

MISHIMA - Hopeless (01/2026)
- šestnáctiminutový debut kapely od Apalačských hor, sypačky/sludge punk/stoner riffy/ženský řev. Tři skladby z masa a kostí, co jely na repeat.

GAVIAL - Thanks, I Hate It (01/2026)
- psychedelic/bluesrock, pohodový poslech kapely z Drážďan trochu alá All Them Witches.

TRAVIS & FRIPP – Live at Coventry Cathedral (2010)
KEITH TIPPETT'S ARK – Frames (Music For An Imaginary Film) (1978)
CENTIPEDE – Septober Energy (1971)
DAVID CROSS – Closer Than Skin (2005)
ROBERT FRIPP – The Gates Of Paradise (1998)
PIERRE MOERLEN'S GONG – Downwind (1979)

MANDY, INDIANA – URGH (02/2026)
- jedna z kapel, která, po boku Model/Actriz či Gilla Band, kultivuje zvuk z hluků, glitchů, řezavých syntezátorů a chytlavé rytmiky. Tváří se to poměrně světově, ale v jádru nejde o nic nového . URGH trochu připomene Death Grips, avšak učesanější s deklamující francouzskou. V momentech, kdy Mandy, Indiana bezhlavě nejdou po agresi, ale raději se věnují chytlavosti, tak fungují nejlépe. takových chvilelk je ale na novice celkem málo.

DÄLEK – Brilliance of a Falling Moon (03/2026)
- novinka pionýrského noise-hopového tělesa představuje překvapivou uměleckou odbočku a fanouškům se představuje dosud nejzemitěji. Nade vším se sice stále nese typická abstraktní linka, základ se však skládá z fundamentálních žánrových aspektů – beaty ze špinavých samplů a robustních boombapových bicích připomenou eastcoastové klasiky, jako jsou Wu-tang Clan nebo Mobb Deep. Výsledkem je nejvýraznější deska uskupení za posledních pár let.

MAYHEM – Liturgy of Death (01/2026)
- Mayhem na Liturgy of Death rozehrávají mustr Daemon do větších, ambicióznějších šíří. Všichni zúčastnění zdatněji naplňují svůj potenciál – kytary jsou nosnější a památnější, bicí dynamičtější, Atillův rozsah se dočkává efektivnějšího využití, dokonce i Necrobutcher občas s basou zazlobí. Nedá se hovořit o žádném průlomu, kvality vyššího kalibru tady ale určitě jsou.

DIABOLUS, MECUM SEMPERTERNE! – Diabolus, Mecum Semperterne! (02/2026)
- satanistický chorál v obskurní kryptě prodchnutý klasickým black metalem trondheimského stylu se solidními riffy, jedovatým vokálem a dostatečně hutnou i svéráznou atmosférou. 

MISOTHEIST – De Pinte (02/2026)
- dosud nejvyspělejší Misotheist, kvality předešlých desek zde kulminují. Výsledek je metalově úderný i silně atmosférický, avšak trochu jinak než tomu bylo v rámci autorství kapely doposud. I proto De Pinte působí předělově, ale přesto nekompromisně. Adept na jednu z nejlepších blackmetalových desek roku je zde už z kraje roku.

IN AETERNUM – ...Of Death and Fire (02/2026)
- typicky švédská, únosně melodická, black metalová deska od kapely, která vydá desku po dvaceti letech. Watain, Dissection, Necrophobic. Všechno tady je a nic navíc, což není nutně špatně.

ALTER BRIDGE - Alter Bridge (01/2026)
- jo, je to vlastně "jen" komerční rock. Pro mě ale AB zajímavým způsobem kombinujou chytlavý rockový refrény s relativně zajímavejma riffama, jakože jemnou rockovou skorobaladu obalej metalovým itrem a outrem. Do toho bluesrockový sólíčka a samozřejmě dva skvělý hlasy. Poslední track ukazuje, že by Kennedy a Tremonti uměli jít mnohem hlouběji. A je třeba samozřejmě brát v potaz, že Mark Tremonti je bůh. (8/10)

POPPY - Empty Hands (1/2026)
- překvapivě zábavná kombinace chytlavýho popu, elektroniky a metalcoru, jedna skladba zavání i punkem. Líbí se kontrast panenkovskýho hlasu Poppy a toho, že je to vlastně docela nářez. A já mám prostě ráda, když umí ženská na svět pořádně zařvat. (7/10)

URNE - Setting Fire to The Sky (01/2026)
- sludge pasáží od poslední desky výrazně ubylo, URNE se přiklonili k modernějšímu metalu. Pořád zoufalství, ale už ne tak čiré. URNE prý chtěli něco hitovějšího. Tak daleko bych zase nešla :-) (7/10)

NIGHTMARER – Hell Interface (EP, 01/2026)
- disonantní noční můry pokračují.

TOOTHLESS – Past Futures (01/2026)
- předpokádám, že Bejv je tu tento měsíc bude mít, a tak doufám, že se mathcore dostane do měsíčního topíku, protože je to jízda. Zní to sice žánrově trochu klasicky, ale nemám moc co vytýkat.

TAEDIFER – Indivinus (12/2025)
- český old school death metal sestavený z mazáků jihočeské scény (Jig-Ai, Ingrowing, Bohemyst, Gutalax) zakořeněný ve švédském zvuku s hutně kytarovým zvukem HM-2.

PRIMITIVE MAN – Observance (10/2025)
- uf, kláda, masív, bahno, zmar a rtuť. Tohle je zhudebnělá nenávist vůči lidem.

PARADISE LOST – Ascension (09/2025)
- návrat k fakt povedený desce.

HUMAN – Concetto Transeunte (11/2025)
- dobrá tech death deska, jen kdyby tu nebylo tolik kopírování a inspirací.

TRNY & ŽILETKY – Jak nutné zabít beránka (10/2025), Třetí hlas (2022)
- koho zaujaly Trny na nové desce, doporučuji i tu předchozí. Zvuk je podobný, ale tažený blackovějším tunelem a avantgardnějšími příchutěmi.

BEHEMOTH – The Shit ov God (05/2025)
- podle mě fakt povedená deska i s odstupem. Mainstream, co to neškrtí, aby vyhověl většině, furt „to“ v tom je.

DORMANT ORDEAL – Tooth and Nail (04/2025)
- Poláci už na předchozí The Grant Scheme of Things (2021) hráli technicky a vyčištěně blackened. I nová deska, která nabízí moderní vizi death metalu, kde se to jeho směry jen hemží, šlape a lehce mrazí.

RETROMORPHOSIS – Retromorphosis (02/2025)
- tech death s old school fifty fifty, je to osobitý a raw!

MOUTH WOUND – Tallow (01/2025)
bububu, witch Blair jim zas utekla z Burkitsville!

APLAUS PRO DVA - Aplaus Pro Dva (2022)
- intimní kytarovka pana doktora a Deseda. Potlesk, prosím.

SARCOFAGO – I.N.R.I. (1987)
- MGCDF ohlásili Sarcofago a tak jsem si vůči kultovní a legendární desce dotáhl jeden z životních poslechových restů. A je to animální divočina, která má něco do sebe.