Datum vydání: 14. listopad 2025
Label: Wolves of Hades
Žánr: black metal
Čas: 53:17

Mučivě ambivalentní názory se točí kolem nové desky Lamp of Murmuur. Na Marastíčku již naštěstí máme recenzi BDSM alba Submission and Slavery z roku 2022. Takže i když jsme laskavým mlčením přešli nudné album Saturnian Bloodstorm z roku 2023, mohu se bez dlouhých úvodních řečiček a představování projektu pustit střemhlav mezi protichůdné názory. Jaké album tedy The Dreaming Prince in Ecstasy vlastně je?

Debilně cirkusácké nebo filmově epické?

Eklekticky rozmáchlé nebo nechutně přeplácané?

Smělé a ambiciózní nebo vzhledem ke kompozičním schopnostem absurdně přehnané?

Navazuje spíš na Dimmu Borgir nebo na pozdní Emperor?

Jde o dětinskou hříčku s planým ornamentalismem, nebo o silnou autorskou výpověď?

Je to velkolepé skladatelství vycházející z primitivismu, nebo prázdná bombastičnost naroubovaná na punk?

Umí si autor poradit s přechody mezi žánry a náladami, nebo to plácá, jak ho momentálně napadne?

Je epicentrum alba, trojjediná titulní skladba na 22 minutách kýč k nesnesení, nebo mohutný epický výlet na hranice imaginace?

Je 54 minut alba moc nebo málo?

Je tohle vlastně ještě pořádný black metal, nebo už kloužeme směrem k mainstreamu?

Bylo by zábavné v takových otázkách pokračovat, a vlastně je podobně zábavné Lamp of Murmuur poslouchat. Jde o autorské album, ke kterému musí každý posluchač zaujmout postoj sám. Tříbí vkus a konfrontuje posluchače s vlastními předsudky. Oproti žánrovým souputníkům Spectral Wound nebo Stormkeep, kteří z black metalu pouze těží, mi Lamp of Murmuur pořád má stále co nabídnout.

(A abych byl otevřený: moje odpovědi na otázky jsou: BABAABBAAB. A vaše?)