28. listopadu
vydala dvě vydavatelství dvě alba se sírou vonícím podpisem Gena Palubickeho
(škoda, že se nejmenuje René, který má ten den svátek), který se na obou podílí
přebohatým přídělem kvalitních kytarových riffů. A protože o obou deskách se
v mnoha ohledech dá psát to stejné, rozhodl jsem se recenze spojit v jedinou
pochvalnou ódu na černočerný a čaropřísný death metal.
Kdo je
seznámen s tvorbou Angelcorpse,
neboli zásadní kapely agresivního a rychlého death metalu, který zvysoka sere
na moderní deathcore trendy a, slovy Bruta „sype a rouhá“ na sto procent, toho
musí dvojitá porce riffáže made by Palubicki výsostně těšit.
MALEFIC
THRONE - The Conquering Darkness
Datum vydání: 28. listopad 2025
Label: Agonia
Records
Žánr: death metal
Čas: 44:15
V Malefic Throne spojil Palubicki své síly se jmény neméně slovutnými – Stevem Tuckerem (Gateways to Annihilation od Morbid Angel oslavilo letos 25 let!) a drtičem blan Johnem Longstrenghtem (stále ještě Hate Eternal a Origin).
Zkušeným milovníkům death metalu musí být jasné, že tahle trojice slabé album nenahrála. Opak není pravdou, Malefic Temple nahráli album silné a rychlé, nasypané riffy, třičtvrtěhodinku bez odpočinkových míst. Skvělé album, krásný obal, tady vůbec není co řešit.

PERDITION TEMPLE - Malign Apotheosis
Datum vydání: 28. listopad 2025
Label: Hells Headbangers Records
Žánr: death metal
Čas: 34:11
Perdition Temple v klasické post2018 sestavě nasypali neméně solidní album, posluchače svými třiceti třemi minutami rychlého death metalu nešetřili, ale přece jen několik kritických připomínek se k nim připojit dá.
Předně zvuk
opravdu není ideální. Zbytečně utopené kytary neumožní materiálu vyznít zdaleka
s takovou silou, jakou by potřeboval. Taktéž bicím bohužel chybí dynamika.
S nadsázkou jsem o tomhle albu mluvil jako o nahrávce z telefonní
budky. Jenže dnes mnozí netuší, co to je, a navíc je to poměrně neuctivé. Přesto
oproti mým milovaným předchozím albům je „Zlovolné zbožštění“ o něco slabším
počinem.
Stěžovat si (u Perdition Temple) na malou originalitu je hloupost – servírují přesně to, co od nich chceme. U Malefic Temple už stačí jen jména tvůrců a víte, že každá debilní pidlikačka je vyloučená. U obou kapel tedy jde palec jednoznačně vzhůru s tím, že Malefic Throne pozvedá šéfa o trošku víc nejen lepším zvukem, ale také povedeným žánrovým obalem Daniele Valerianiho.

třeba letošní Beyond Mortal Dreams a asi i Chaos Inception mě z morbidního deathu s přesahy k příbuznejm kapelám bavili o trochu víc, byť i MT maj svoje ++
Radek: jo oboje naráz pecka :)), kvůli rozdílný hlasitosti lepší teda jedno pustit z vlastního přehrávače, ale pak už jsem s hustotou riffáže a sypáním konečně spoko :) ... ještě lepší je tohle:
https://www.youtube.com/watch?v=vdWkAK-F10w&
Pro zajimavost ale, kdyz si tady z vyse uvedenych linku pustim MT i PT soubezne, tak uz jsem docela spokojenej ; )
K obalu MT by mě zajímalo, jestli kromě jasnýho holdu morbidnímu andělovi můžou být ty kobry odkaz na Dim Mak (cobracore)? Jinak pojatý by to mohlo být i dobrý, ale takhle úsměvný/rozpačitý.
btw jsem si zkusil jen tak pustit zacatky obou desek po sobe, a malem jsem, nebyt zvuku, nepoznal, kdo je kdo :)