Datum vydání: 20. únor 2026
Label: Terratur Possessions
Žánr: black metal
Délka: 44:18
Hodnocení:
     Dantez 7,5/10
     mIZZY 6/10
     vaněna 7,5/10

Dantez: Trondheim má další superkapelu. Permanentní semknutost s ďáblem novým projektem stvrzuje primárně T. Skei z Manii, který přizval B. Kråbøla z Misotheist. O mikrofon se pak dělí K. R z Whoredom Rife s Eskilem Blixem, který materiál obohacuje zejména o chorály. Cílem kapely je zprostředkovat co nejčistší podstatu ortodoxního black metalu pomocí riffů a nápadů vycházejících z raných devadesátých let. Nehledí se tady přitom na originalitu, jde spíše o snahu o specifické navození někdejšího žánrového majestátu.

Navzdory deklarovanému úsilí na mne vlastně deska až tak návratově nepůsobí. Pracuje sice s minimalismem a vychází z tradičních žánrových postupů, jako celek však připomene podstatně mladší jména. Zvukové provedení, díky kterému se vokály, tremola a sypací bicí slévají do jednoho celku, připomene charakter kapel jako Paysage d’Hiver, sakrální nádech pak svádí ke srovnání s Reverorum ib Malacht, přičemž se zde přísahá na odvrácenou stranu duchovního spektra. Ne, že by na mne debut nefungoval, jen spíná na jiných vlnových délkách než v rámci navozování někdejšího.

mIZZY: Na desku DMS jsem se hned při pohledu na sestavu projektu pochopitelně dost těšil. Dokonce jsem si ji na festivalu v Trondheimu málem koupil na blind ještě před vydáním. Naštěstí se ale vyprodala ještě před tím, než jsem se k merchi dostal a já tak ušetřil pár stovek. Proč naštěstí? Možná za to mohou až přehnaná očekávání, ale Diabolus, Mecum Semperterne! je pro mě docela zklamáním.

Prakticky všichni členové působí v kapelách, ze kterých lze velkou část označit minimálně za výborné a ani mě nenapadlo, že by dohromady mohli stvořit cokoliv průměrného. A byť určitě nelze říct, že by album DMS bylo špatné, stejně tak ani nemůžu napsat, že je skvělé. Minimálně ne ve srovnání s tvorbou Mare, Dark Sonority, Djevel, ale vlastně ani s posledními alby Whoredom Rife, Misotheist nebo Parfaxitas.

Vaněna: Už jen přezdívání kapely s velko-lepým/hubým názvem "Ďábel je se mnou navždy" jako "Diabolus blabla" prozrazuje, že toho patosu a snahy o sakrální působení je na první poslech trochu moc. Svým způsobem je to přehnaná deska. Je pro někoho až moc archaická, jednoduchá. Až moc tlačí sejtna, přehání to s primitivními riffy (kromě zmíněných vlivů bych proto klidně připomněl i Cornigr), které pentlí cinkačkami a klávesami, za které by se nemusel stydět ani leckterý art rock. Ale i když od těchto zábavných drobností odhlédnu, tahle archaická podoba blacku, která je ale provedená mistry, mě oslovila.

Mezi chorály a duchovními přesahy se totiž nachází vlastně dobrá blacková tlačenka, sypací bicí a rychlé riffy. Poslední dva songy šlapou opravdu znamenitě. Z kapel, ve kterých členové DMS působí, bych vypíchnul vliv Manii, jejichž důraz na celkový zvuk spíš než na jednotlivosti a také unikátní a velmi temnou atmosféru opravdu vysoce cením. U desky DMS snad ještě více než u jiných kapel záleží, jak moc jí chcete věřit. Kdo odmítne atmosféru rituálu a začne se přehnaně hrabat ve zvuku a hledat, která sekunda vede k pozdním Emperor, tomu samozřejmě zůstane zážitek nedobytně uzamčený.

mIZZY: Nemyslím si, že by za zklamání mohlo, že to kapele nechci věřit, můj specifický vkus nebo že bych odmítal jakýkoliv rituál. Docela fajn riffy a dobré muzikantské výkony zde sice najdete, třeba čtvrtý (resp. osmý) song fakt hrne fest, jenže tu je také několik ale… Ano, asi nejvíce mi vadí zvuk nahrávky, který prostě není dobrý. A není ani nějak přehnaně UG syrový, to ne. Jen je asi špatně smíchaný či zmasterovaný, ale úplně jde slyšet, jak se v něm vše tříská dohromady a třeba činely s bicími zbytek hudby dost přeřvávají. Např. zmínění Paysage d’Hiver, kteří jsou jinak syrový kanál až za hrob, tenhle problém nemají a i přes větší špínu vyznívají přirozeněji.

Taky jsem úplně nepochopil Eskilovo angažmá. Proč člověk s dost možná nejlepším hlasem z celé Nidrosian BM scény dělá na nahrávce pouze alcesťácké aaaaahhhhh? Když se něčemu podobnému ve Vemod věnuje Åsli, celkem to chápu. Ovšem u Blixe v DMS mi připadá, že šlo jen o to, aby bylo jeho jméno v bookletu. Rambechovy řevy jsou asi v pořádku, ale schválně, kdy naposledy jste slyšeli nějakou desku, během které by tak často zaznělo Sejtan? Sátán je samozřejmě tvoj kamarát, ale kdybych si měl pokaždé, když uslyším jeho jméno, dát panáka, konce nahrávky se s největší pravděpodobností nedožiju.

Dantez: Dá se souhlasit, že deska obdobných kvalit trondheimských kolegiálních počinů nedosahuje, na druhou stranu by byla škoda DMS shodit pouze na úkor tohoto kontextu. Stejně tak bych počin nedělil na jednotlivé náležitosti a poukazoval na dílčí slabiny. Síla se totiž odvíjí od její kompaktnosti, kdy nic přehnaně nevybočuje, vše se spíše úměrně vrství, díky čemuž vyvěrá atmosféra jakési zapovězené mše, která probíjí skrze zem z neznámé krypty. I proto mi sedí srovnání s Paysage d’Hiver, kteří pracují podobně, ale soustředí se na evokaci nekompromisnosti zimy a mrazu. DMS mají v hledáčku ladění, na které míří řada okultních black metalů. A jen málo z nich má podobný efekt.

Semknutost pomáhá debutu i v dalších směrech – snadno se u něj zapomíná, kdo za co zodpovídá. Vše působí dostatečně organicky, produkčním nedostatkům navzdory. Síla se tak snad dá poměřovat jen v kontextu kapel, kterým jde o to samé. Zde mi až po delší době na mysl vytanul velmi silný debut amerických jednorázových Golden Light, kteří s danou tématikou pracovali zdatněji, a to i bez prvoplánového volání po Satanovi, které je u DMS opravdu přepálené. Stále jde ale, ve vytyčeném ranku, o dostatečně vtahující a svérázný poslech za 7,5/10.

mIZZY: Diabolus, Mecum Semperterne! určitě není špatné album, ale podobně jako u posledního alba Deathspell Omega si říkám, zda bych mu věnoval tolik pozornosti a poslechů, kdyby jej vydala nějaká no-name kapela u neznámého labelu? Osobně jsem téměř přesvědčen o tom, že ne. A proto, i s ohledem na ostatní kapely jednotlivých členů, si ode mě zaslouží pouze 6/10, byť jisté kouzlo má.

Vaněna: Sám se musí každý rozhodnout, jestli tuhle temnotu požere, nebo se jí vysměje. Já v uctivém předklonu předobjednávám desku a prozatím ve sluchátkách i v autě točím o pověstných 106 (+560). 7,5/10