Datum vydání: 7. listopad 2025
Label: Black Lion Records
Žánr: black metal
Čas: 52:41

Arménský black metal je pro mě dosud nezmapovaným územím, pročež jsem si vzal na pomoc kompas. Zorientuji ho za pomoci dvou pólů: A, Acherontas – šipka směřující blackmetalové vichry k silným melodiím a mystickým kadidelnicím. D, Dissection – šipka vedoucí kytary ke kvalitě, ke spolehlivým riffům a propracovaným sólům, vokály k oddanosti a zasvěcení temnému dílu.

Nedivte se, že se do (až příliš klidných?) vod black metalu roku 2026 nechci vydat bez příprav. Spíše než v bouři přemnohé originality se totiž hrozím utopit v nudné tišině. BM estetika je vytížena na samou hranici únosnosti. Úkol v duchu „najdi deset rozdílů“ při poslechu nového, nebo dosud neznámého interpreta bolestně připomíná, že generický (a přitom třeba kvalitní!) materiál umí složit i umělá inteligence. Takto do sebe uzavřený hudební žánr hrozí unudit a utahat, byť i vstřícného posluchače. Pokud se v muzice neděje něco navíc, není cítit osobní krédo, je těžké ryzím black metalem zaujmout.

Robert Meliksetyan (kytary) a Arthur Poghosyan (bicí), který je doma v arménské folkové kapele Din Intunerec, bohužel blackový standard téměř nerozšířili.  Malá rošáda, která proběhla od posledního alba Beyond Unseen Gateways (2021), masivně přidala instrumentální kvalitu a je hlavním důvodem, proč měřím Ildaruni již nikoli měřítkem kuriosně lokálním, ale brutálně globálním metrem metalové scény.

Instrumentálně Ildaruni takovému metru nepochybně dostojí. Především kytary zní skvěle v riffech a sóla umí posluchače obloudit a očarovat jako bludičky. Písničky jsou zajímavé a různorodé, výrazné a jedinečné, ale ne na padesát a dost možná ani ne na třicet minut. Blackové kapely si v takových případech občas vypomáhají silou konceptu a oslovují posluchače mimohudebním sdělením. V případě Ildaruni je tématem desky protínání sakrálního a tělesného, což na papíře sice zní zajímavě, ale akusticky se to nijak nepromítá do jednoduchého a jednolitého melodického black metalu.

Hudba Ildaruni je orientována na oddané posluchače a vyžaduje velkou míru předběžného pochopení a vstřícnosti. Žánrový purismus je sice výborně vybrnkaný, ale dramaturgický oblouk funguje jen natolik, nakolik jste ho sami napnuli svým očekáváním. Kdo v poslechové plavbě mezi blackovými jistotami o album Ildaruni zavadil díky podařenému obalu (jako já), nejspíš nebude zklamán. Kdo se ale vylodí k prozkoumání velkolepých končin, kdo bude chtít velkolepý zážitek (včetně překvapení), zklamán nejspíš bude.