Datum vydání: 14. listopad 2025
Label: Transcending Obscurity Records
Žánr: avantgarde black/death metal
Čas: 51:51

Snaha přijít s třetí recenzí jednoho a téže interpreta, který svou tvorbu nijak zásadně nemění, žene recenzenta tak trochu do kouta. Nemůže už se pohodlně chytat rekapitulací, nemůže ani zpocenou rukou přesouvat z Metal Archives odstavce projektů jednotlivých členů kapely do bílým zoufalstvím zejících odstavců, které touží po zaplnění. Jako krysa v koutě ale nedám kůži zadarmo, ukážu zuby a s novinkou Veilburner se porvu.

Veiburner necelý rok po velmi úspěšném albu The Duality of Decapitation and Wisdom přichází s dalšími více než padesáti minutami nové tvorby. Nasnadě je tedy otázka, zda za tak krátkou dobu nastřádali materiál alespoň podobné intenzity, s jakou suverénně válcovali avantgardní death metal scénu v roce 2024. Bohužel, krátká odpověď na tuto otázku zní „ne“. Dlouhá odpověď „ne, ale…“ následuje.

Tematicky se Longing for Triumph, Reeking of Tragedy točí kolem cykličnosti utrpení, marnosti triumfu a nevyhnutelnosti rozpadu. Tyto motivy nejsou prezentovány přímočaře, ale skrze opakování hudebních vzorců, návraty k motivům a náladám.

V samém názvu alba je již trochu prozrazena pointa, kdy se stejný motiv, který album uvozuje v první Longing for Triumph..., vrací v lehce pokřivené podobě v závěrečné ...Reeking of Tragedy. Jednotlivé skladby na albu nejsou tak docela oddělenými entitami, fungují jako kapitoly jednoho hudebního příběhu. Chválím koncepci a chválím i konzistenci – nejen v rámci alba samotného, ale i s ohledem na předchozí tvorbu. Avšak, kdo Veilburner sleduje dlouhodobě, tomu budou, vzhledem k charakteristickému zvuku, který si Veilburner drží, části alba připadat (až příliš?) povědomá.

Mnohé riffy a postupy evokují starší materiál. V některých ohledech jej sice rozvíjí, avšak v jiných mělní (skladba Da'ath Ye Shadow Portrait je téměř artrocková, odpočinková a bohužel vzhledem k žánru nicneříkající). Povětšinou pomalejší tempo přispívá k pocitu monotónnosti a celková délka alba (51:51) je nejspíš přílišná v poměru prezentovaných nových nápadů.

Zkrátka se dá říct, že na předchozí desce The Duality…, která nadále zůstává jejich vrcholem, bylo hrotů více, byly ostřejší a ještě navíc byly napuštěné batrachotoxinem. Veilburner ale i tak na novince přináší originalitu, jen nyní již bez momentu překvapení.

Oproti jiným black/death metalovým rádoby avantgardistům jsou Veilburner pořád zajímaví. Neutápí se v gejzu, nebřednou do poštovního metalu a zároveň nejsou nepřístupně uzavření v portalovské hučící zóně. Kdykoli si desku poslechnu, jsem si jistý, že objevím něco nového a zajímavého. Připočtěte si k tomu navíc velmi dobré grafické zpracování, které Transcending Obscurity opět vydávají v mnoha barevných obměnách. Z mého pohledu je to i tentokrát pro milovníka neobvyklého, chcete-li „avantgardního“ death metalu takřka nutnost.

Longing for Triumph, Reeking of Tragedy je deska, která kromě charakteristického chaoticko-disonantního rukopisu přináší velkou porci příjemných poslechových chvil až rockového typu. Motivy, které v typicky veilburnerovském podání posloucháme, nejsou možná tak divné jako dříve, motivy dostávají více prostoru a nestřídají se v běsnícím víru. Deska tak představuje ideální možnost, jak se do pokřiveného hudebního vesmíru Veilburner dostat - stroboskopy na chvilku polevily a každý bláznivý nápad je rozvinut.