1) SPOTIFY/TIDAL playlist: XY skladeb a skoro Z hodiny hudby.

Spotify/Tidal playlist stále měníme. Níže přiložený playlist je tedy vždy pro aktuální Album měsíce a budeme jej pravidelně obměňovat. Nemusíte tedy již s každým měsícem pátrat po novém - jakmile vyjde nové Album měsíce, playlist se aktualizuje. Pokud by si někdo chtěl toto aktuální Album vyposlechnout zpětně, najde jej v Archivu).

Formát je volen podle pořadí, v jakém se desky umístily v Albu měsíce (vítěz má tři skladby, ostatní po dvou) a dále pak se jedná o výběr skladeb interpretů jednotlivých redaktorů. Samozřejmě jsme narazili na limity - ne všichni interpreti, kterým se věnujeme, tuto platformu využívají, ať již k tomu mají jakékoliv důvody, takže řadu kapel v playlistu nenajdete. Druhým extrémem je, že zde představujeme často desky, které nám dorazily v promo materiálech, ale oficiálně ještě zveřejněné nejsou. Každopádně doufáme, že i tak dokážeme, ve zbytku toho co jsme vybrali, rozšířit vaše hudební obzory.

2) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři redaktorů. Podobně jako v prosinci, leden bývá často měsícem pozapomentých alb, takže v TOPu 

3) REDAKTORSKÝ LIST: seznam desek, které redaktor vyposlechl, avšak které se nedostaly do žebříčku. U těchto desek se můžete kochat i obaly. Starší, bonusové, jsou pak řazeny chronologicky.

(4) CONVERGE – Hum of Hurt (06/2026)

mIZZY: méně splašeného punku a party, ale o to více skřípání. Love is not Enough mi asi sedlo více, ale Hum of Hurt je rovněž dost dobrá deska. (Bandcamp)
chuckie: jedna lepší než druhá! A na OEF pecka.
brutusáček: asi už dál nemám co dodat, naživo na Obscene Extreme potvrzeno, jak kvalitní materiál je a v jaké formě jsou (lepší než BA na přední stagi). HoH je temnější, pomalejší, drásavější než Love, jedna mince dvě strany, do finálového topu míří stoprocentně.
bizzaro: Lásky není nikdy dost, a tak tu letos máme ještě druhou desku, která pro silnější emotivnost vítězí. Na OEF parádní!

(4) FYRNASK - Íosir (06/2026)

vaněna: konečně po pěti letech nová deska Fyrnask. Elitářský a maximálně autentický black metal, kterému Schammasch a Mephorash lížou paty. Eldir Nótt sice překonáno není, ale novinka je vynikající. (8,7/10)
mIZZY: noví Fyrnask velký dobrý, snad ještě lepší než výborný předchůdce VII: Kenoma. Fanoušci disonancí, atmosféry a poctivých riffů musí být spoko. Pro mě osobně zatím jedno z top 5 nejlepších letošních alb. (Bandcamp)
Dantez: další kvalitní a konzistentní zásek plný disonance, usměrněné techniky i autorské rozvážnosti. V rámci stopáže by se snad dalo trochu krátit, Fyrnask si ale i přesto po většinu doby drží vysoký standard, který baví a působí svou okultní a nekonkrétní atmosférou.
brutusáček: doporučení od černoknížecké kliky Marastu a vskutku tepající disso black metal.

(3) BIG BRAVE - In Grief Or In Hope (06/2026)

chuckie: noví Big Brave zcela bez bubnů. Vrství, droní, bortí a vokál je spíš rituál. Naživo prý hlučné, abstraktní a obrovské.
sicky: kapela se posouvá čím dál méně uchopitelným, avantgardním směrem. Snažím se to pobrat ze všech sil, ale stále nějak nevím. Jako zajímavá ta hudba je, ale poslouchat album opakovaně znamená velkou výzvu.
Dantez: další díl do skládačky zvuku Big Brave, ve kterém sem potkává vleklá nátura drone, rozeklaná elektronika a písničkářský charakter. Opět svérázné, nyní více orientované na tíhu předenou z vrstev kytar.

(3) INFERNO - The Anthropic Sophisms (On the Heights of Despair) (07/2026)

mIZZY: zvuková péče Tima De Gietera a Jamese Plotkina se na novince Inferna velmi pozitivně podepsala. Jestli Paradeigma plavala primárně v ambient blackových vodách, letošní deska vyznívá téměř jako post-sludge-industrial. Hudebně se jinak jedná o přirozený krok vpřed od skvělého předchůdce. (Bandcamp)
Dantez: kulminace nejméně posledních třech desek, kde spřádání filosoficko-existenciálně-kosmických myšlenek střídá odlidštěná zvuková mohutnost. Odvážný úkrok, který určitě nesedne všem, má však svou svéráznou sílu.'
bizzaro: zvukově náročná deska, snad nic se na ní neopakuje a hudební ústup od blacku k indus post metalu.

(2) AUGUST BURNS RED – Season of Surrender (06/2026)

brutusáček: tvrdší mince od králů progresivního metalcore, první skladba dala načuchnout až k deathcorovým vodám, vše ale nakonec v přímých kolejích kapely tak, jak ji známe, byť to nejsou hitovky na první dobrou.

LooMis: ABR se do toho zase jednou pořádně opřeli. Mám na ně slabost, ale tohle je prostě progresivní metalcore par excellence. (9/10)

(2) DIMMU BORGIR - Grand Serpent Rising (05/2026)

mIZZY: po přečtení Sickyho nadšené recenze jsem novinku taky musel párkrát protočit. A byť už dávno nejsem cílovka a současné směřování kapely mě míjí, musím uznat, že pár hezkých písniček jako The Exonerated se zde najde, i když i ty zní jako vývar z Xkrát slyšeného. (Bandcamp)
LooMis: další deska po osmi letech, ale na kvalitě to není znát. K desce jsem se několikrát vrátil ve snaze vyždímat z ní něco víc, ale nejde to. Fanoušci kapely zaplesají, ale za mne je to tak půl na půl. Z nostalgie přidávám bod. (6/10)

(2) FORSMÁN - Brenndar rústir & fuðrandi fjörur (06/2026)

vaněna: spálené ruiny a rozvodněné břehy jsou desky o generaci mladších islandských bleckrs, kteří navazují na Svartidaudi a Sinmara a všechno, co mám prostě rád. Celou desku jsem ještě neslyšel, ale jsem si jistý, že se mi bude líbit.
mIZZY: po nepříliš výrazném pět let starém EP konečně první řadovka, kterou mladým Islanďanům dokonce nabubnoval Magnús ze Svartidauði a Mispyrming. Poměrně zdařilý worship Söngvar elds og óreiðu. Nic extra originálního či neslyšeného, Mišpyrming z toho jdou místy slyšet fakt až moc, ale maká to fajn. (Bandcamp)

(2) FUNEBRARUM - Beckoning The Void of Eternal Silence (05/2026)

mIZZY: možná mě budou mít ostatní deathmetaloví fanoušci, kteří tohle album uctívají, za kokota, ale novinka Funebrarum mi připadá jako totálně generický death metal. Ne nutně špatný, ale originalita či nějakej vlastní xicht je od prvního doomovějšího riffu i přes všechny srandovní tupačky a gore vokál totální nula. Na koncert půjdu, ale k poslechu desky se pravděpodobně už asi nikdy nevrátím. (Bandcamp)
bizzaro: oldschool válec, který bych bez zdejších tipů asi minul, neb nejsem cílovka. Drží to jak v pomalejších, tak rychlejších tempech, vokál je sick murrrmurrr až z prdele, ale atmosféra a melodie kytar tomu nasazují korunu.

(2) MAKKMAT - Syke Fantasier (05/2026)

onDRajs: objev z Norska. Crust, hardcore/punk, občas se zasype. Uvřeštěný vokál je top, někdy je to blackově sirnaté, Skandinávie se nezapře. Zvukově je to parádní, hodně metalické a čitelné, i díky němu to má tlak.
bizzaro: norská grindcore palba tentokrát spíš punkově hrubšího zrna, co vás neodpálí, ale zabaví.

(2) NÉCROPOLE - Nadir At the Crown (04/2026)

vaněna: ajaj, tak toto album se velmi nepovedlo. Jen několik málo míst vystupuje z učiněné bídy. Kromě otevřené symboliky na obalu ("žádný skrejvačky") mě nepřekvapilo asi ničím a když, tak jen nepříjemně. Poslepované je to strašně, motivy nejsou vůbec propracované, z velkolepé syrovosti starší tvorby nezbyl kámen na kameni. I napodruhé bylo utrpení album doposlouchat. Jasný bludišťák. (3/10)
mIZZY: absence přehnaně melodických, ale naprosto skvělých kytar a příklon k oldschool metalu pro mě u nové Nécropole znamená zklamání.

(2) VAFURLOGI - Gneisti af eldi Guðs (06/2026)

vaněna: Vafurlogi na své druhé desce přináší nejkytarovější islandský materiál přinejmenším od Humrů (Mišpyrming), na mě je to ale tentokrát až příliš melodické a harmonické, do konce doposlechnu jen málokdy. Pro mě je to už příliš mnoho stále stejného kytarové cukrkandlu. (5,5/10)
mIZZY: melodičtější a oldschoolovější Þórir Garðarsson podruhé. A byť stále platí, že ať už Sinmara, tak i Svartidauði byli mému vkusu blíž, samozřejmě to není vůbec špatné. Ale stejně jako Í vökulli áþján bude chtít i novinka více poslechů, aby se mi pořádně zažrala pod kůži. (Bandcamp)

HECATE ENTHRONED - The Corpse of a Titan, a Lament Long Buried (05/2026)
- wow, po sedmi letech jsou Hecate Enthroned zpět s výbornou deskou symfonického death/black metalu. Mně se návrat Hecate Enthroned líbí víc než nedávní Dimmu Borgir. Dokonce myslím, že kvalitativně navazují na své nejstarší a nejlepší desky, ale s dobrým moderním zvukem. Samozřejmě se i tady najde hodně pompy, která nemusí každému sedět. (7,5/10)

AUZAWANDILS - Laste Eclipse Ouer Golgothas Pytt (05/2026)
- Alex Pool alias Graf Auzawandils dělá vše proto, abychom si mysleli, že se zbláznil. Deska mě svým zvukem trošičku sere, ale to pozitivní na ní rozhodně převažuje. Moc se mi líbí, že zase z trochu jiné strany rozšiřuje Alexův záběr. (7,2/10)

AZAGHAL - Necrohelios (05/2026)
- třinácté album Azaghal. Poctivý finský black metal bez přívlastků a kupodivu pořád šlape pěkně. Sice dávám přednost objevování nových a něčím zajímavých (pokud možno divných ať už dobrém či špatném smyslu) kapel, občas se sázka na jistotu vyplatí. (7/10)

IMMORTAL HAMMER - V srdci severskej temnoty (05/2026)
- výborný rychlý a atmosférický black metal se slovanským feelingem ze Žiliny. Ortodoxního fanouška black metalu si myslím tato deska musí potěšit. Hodně oceňuji slovenský vokál, krásný zvuk, obal, zkrátka celkově velmi povedená deska. (6,7/10)

ABYSSAL RIFT - Relics of Great Ash (08/2026)
- sleduji i následníka recenzovaných Abyssal Rift, kteří přesedlali od Sentient Ruin Laboratories k Transcending Obscurity. Poslechy ale ještě přibudou a recenze bude. (6,5/10)

HROB - Brána chladu (04/2026)
- dobrý death metal z Bratislavy, některé skladby se mi zdají až moc jednoduché, ale hlavně v pomalejších partech jim to šlape moc pěkně. Živě to byla velká paráda. (6,2/10)

QUAETDOENDER - Quaet opset (05/2026)
- monitoring belgické scény nepřestává. Quaetdoender hrají takový průměrnější black metal, který zachraňuje poctivost a dobrý zvuk. (5,2/10)

FROM DISTANT HILLS - ...and Whispering Trees (03/2026)
- Purity through Fire vydali debut řeckých From Distant Hills. Žádná originalita ani šok kvalitou se nekonají, ale atmosféra příjemná. (5/10)

BLODTAR - Monark (09/20226)
- druhé album mírně nafolklého blackového projektu ze Stockholmu. Někdo mluví i o Enslaved ve vlivu, já bych to viděl na obligátní mix druhé vlny, kde nic nevyčnívá, ale potěší dobrý zvuk. (5/10)

TEMPLE OV AHRIMAN - Heretics of Consensual Reality (06/2026)
- vedlejší projekt (a jednočlenný k tomu) s "OV" v názvu - tohle nijak úžasně asi dopadnout nemohlo. Slepá ulička jako z učebnice a přes nesporný talent a technickou kvalitu je to ztráta času posluchače. (4,5/10)

SKUGGOR - The Expanse (09/2026)
- čtvrtá deska atmosférického blacku na Nordvris Prod. Samozřejmý vliv Burzum, cíleně jednoduché bicí, řada doplňkových nástrojů. Nezní to zlé, ale Faidra vystřihla svého času o mnoho lepší worship. (4,5/10)

NACXIT - Cronicas Ancestrales (06/2026)
- Nacxit jsou mexičtí deathmetaloví uctívači Quetzalcoatla. Hodně (hodně!) primitivní death metal s aztéckou tématikou mě zasáhl obsidiánovým nožíkem do srdíčka, ale hudební svět příliš neobohatil. (4/10)

HEXORCIST - Crucificial Imprecations (07/2026)
- vyšlo nejen nové album ale i remix starého. To staré má nějaké kouzlo, to nové ani ne. (4/10)

APPALACHIAN WINTER - Wintermountian Rise (06/2026)
- ani nevím kolikáté už album eko blacku ze Západní Virginie. Není to úplně špatné, ale stejných desek je mnoho a Appalachian Winter tak vyčnívá jen opravdu špatným vokálem. (3,5/10)

NIRRITI - DHRUPAD ANUTPADA (ধ্রুপদ অনুৎপাদ): Apophatic Ragas of Non-Origination (06/2026)
- war metal Indické provenience. Horších věcí jsem za poslední rok slyšel pramálo. (2,5/10)

BLOOD INCANTATION - All Gates Open (06/2026)
- ačkoli Blood Incantation nemám rád (a neposlouchám ani Pink Floyd), nemůžu popřít, že originalita, atmosféra, emoce, technika, zkrátka vše bylo na epické minulé desce správně. Novinka je ale jen ambientní mňoukačka. Žánr neznám, takže bez čísla. Nicméně zaujalo.

ARCKANUM - Motestandarin (EP, 06/2026)
- jednohubka legendárních Arckanum je povinnost. 

FOURNIER - Fournier (EP, 03/2026)
- death metal z Nového Zélandu jsem prostě musel zkusit - a je dost slušný. Stará škola a vliv death/grindu devadesátých let.

MYRKVIÐI - Harmur (EP, 06/2026)
- Island se opět stává blackmetalově aktivní. Novou kapelou jsou Myrkviði. Drhnou drsnější death/black a zatím na těch šestnácti minutách to bůhvíjak originální není. Nicméně pobavilo a jestli nachystají v budoucnu větší porci téhož, rád si poslechnu. 

RIDE FOR REVENGE - Angels Fly Low (06/2026)
- jak by zněl neandrtálský metal před tím, než byla vynalezena kytara? (Bandcamp)

BRÅND - Tåg & Nåcht (05/2026)
- správně švihnutá, ale také dobře nakoplá, chytlavá, taneční a vlastně i úchylná post-punk nahrávka od Jannise z Kringy, jejíž songy fungují naživo ještě stokrát lépe než při domácím poslechu. (Bandcamp)

OSSAERT - vše
- díky výbornému koncertu na Fortress festivalu jsem si na tomto nizozemském blacku vybudoval slušnou závislost.

SCORPION MILK - Slime Of The Times (09/2026)
- po Beastmilk a Grave Pleasures už třetí Kvohstův pokus o post-punk/deathrock. A byť na kvalitu Climaxu či Motherblood novinka od Scorpion Milk nemá, opět se jedná o chytlavé album, které se poslouchá dost dobře. (Bandcamp)

FRANKIE ARCHER – The Dance of Death (06/2026)
- multiinstrumentalistka a skladatelka Frankie Archer mě zaujala už na svém dva roky starém EP Pressure and Persuasion. Teď tu máme dlouhohrající debut, který sonduje žánr, kterou bychom asi mohli označit jako electro-folk. Akustické nástroje (výrazné housle) se tu proplétají s elektrifikovanými v docela pěkném souznění. Křehké pasáže doplňují leckdy docela zatěžkané, hypnotizující úseky. Ve finále to není žádná kotlíkářská selanka, ale místy velmi pěkně presující, variabilní muzika. Líbí se mi to čím dál víc. Středoproudaře Frankie Archer nestraší experimentem, avantgardistu neuráží nevkusem. Celkovou atmosféru výstižně ilustruje obal desky. (Bandcamp) (8,5/10)

YES – Aurora (06/2026)
- nad Yes už jsem několikrát lámal hůl. Přijde mi, že několik posledních desek připomíná z mnoha důvodů spíše poprockovou bokovku některých jejich členů Asia. Novinka sice taky není kdovíjaká sláva a kýče je tu víc, než se sluší (v podání Českého národního symfonického orchestru), ale nepřijde mi tak vyprázdněná. Máme tu pěkně zvukově ošetřenou nahrávku starých mistrů s náhradníkem Jonem Davisonem, který Jona Andersona vokálně imituje velmi přesvědčivě. Stejně se vždycky nejvíc těším na signature sound kytaristy Steva Howea a toho tu je dost. (7/10)

HAWKWIND – Psychedelic Selection (06/2026)
- ano, je to pouhá kompilace, ale… Jde o nově nahrané staroby, raritní kousky i nové studiové skladby. Jak název předestírá, jsou to songy méně rockové a více kosmické. Docela dobrý "Young Person's Guide to Hawkwind," který nastíní aktuální formu kapely. (Bandcamp) (7,5/10)

DEEP PURPLE – Guilt Trippin‘ (Singl) (06/2026)
- málem jsem na starouše zapomněl. Naposledy jsem slyšel bezmála deset let staré Infinite, tedy mi utekly tři studiovky. Teď tu máme singlovou ochutnávku z blížícího se alba Splat! (vyjde 3. července) a já se nestačím divit! Glover a Gillan mají 80 let, Paice 77, Airey 76 (novic McBride teda jen 47), ale ta muzika fakt srší energií! Je slyšet, že staré psy to stále baví a mají to v paži jako málokdo. Hard rock v naprosto libové formě bez zbytečných brikulí. (8/10)

DAMASK – Three Times Ten (05/2026)
- prog-heavy-doom cosi s dark folkovou příchutí z Polska, vedlejší projekt vokalisty Weno Wintera ze Sautrus. Winterův hlas je poměrně nezaměnitelný - někdy zvláštně nepříjemný, ale jak si člověk zvykne, má to svoje kouzlo. I hudba samotná, která nepřináší nic kdovíjak objevného, nakonec funguje velmi dobře. Docela si mě tohle album podmanilo svou těžko postižitelnou atmosférou, kde se mísí kýč a svojský kompoziční talent. Nebudu tvrdit, že je celé album klenot, ale má silnou auru a potenciál růstu, a to zase není tak málo. (Bandcamp) (7,5/10)

DEVIN TOWNSEND – The Moth (05/2026)
- nic, co bychom už od Townsenda neslyšeli: technicky na výši, epické aranžmá, emotivní podání, libozvučné melodie. Orchestrální pasáže nejsou žádné Svěcení jara, ale spíš Danny Elfman ve filmech Tima Burtona. Vše bohužel bez momentu překvapení. Devin zkrátka sází na osvědčenou jistotu i s hostovačkami Steva Vaie či Anneke Van Giersbergen. Muselo to dát spoustu práce, ale přitom... Navíc k neuposlouchání dlouhé (deluxe edice). A to říkám jako Kanaďanův diehard fan, který viděl až na jeden všechny jeho tuzemské koncerty (i ten ve Vizovicíh!). (Bandcamp) (6,5/10)

SHABAKA – Of the Earth (03/2026)
- se zpožděním ke mně doputovala tato povznášející spirituálně jazzová nádhera, která mě zase jednou přesvědčila, že se vyplatí neustále hledat, ač je to čím dál únavnější a zahlcující proces. Shabaka Hutchings je multiinstrumentalista se specializací na saxofon a klarinet (např. Sons Of Kemet), takže je jasné, že dechy budou na téhle nahrávce hrát prim. Povětšinou Shabaka konejší a uklidňuje, ale nebojí se ani rozhodit rytmus a trochu to bukolické rozjímání nelibozvučně načechrat. Veškerý chaos je ale přísně organizován, takže to vyprávění o Zemi nakonec dobře dopadne. (Bandcamp) (8,8/10)

SUMIE - Stardust in Valleys  (06/2026)
- Sumie se vrací po dlouhé době a těžké nemoci s dost možná svým nej albem. Jemné intimní folkové písničky a křehký hlas v hlavní roli.

SLOTH - Slothmachine (05/2026)
- psych stoner doom kapela z Brna konečně našla zpěváka a pěkně jim to spolu šlape.

DEBIT – Potpourri (06/2026)
- po vynikajících psychedelicky ambientních albech se Beatriz vrátila k rytmické elektronice – přímočarou údernost a zvuky industrial/acid techna zručně mixuje se synkopovanými latino rytmy z tribal guaracha/ero, changa tuki apod. a zahušťuje noisy post-clubem. Někdy až proti/polyrytmy, zvukové deformace i ambientnější podmaz. Party jízda s neuro odérem, baví a nakopává i po 3 týdnech častého poslechu, v září živě na Lunchmeatu. (Bandcamp) 

HIRAETH – Kasteiung (06/2026)
- Chorvatka z Německa střídá a propojuje ambient, psych folk, drone, hezké i divnější zpěvy/vokály i noise (místy skoro harsh), neuro housle (9.), je tam i písnička Satan Panonski. Místy trochu natažený, ale pěkný, tajemný i zazlobí – a předchozí death industrial/harsh noise deska zlobí podstatně víc. (Bandcamp)

SHA RAY & DJ HARAM – Critical Thot (06/2026)
- experimentálnější hip hop, trap i rozházenější (post-)club beaty dávaj, basy tlačí, potemnělý a trochu výhružně-sexy? Sha Ray i hostující raperky slušně diktujou (texty někde slabší), troška východních rytmů i zkreslený kytary (6) a baskytary (8., 9.). Předchozí sólovka asi lepší, rozmanitější, ale pořád dost fajn, singly asi nejslabší, jak to tak bývá. (Bandcamp)

TAMIKREST – Assikel (05/2026)
- +1 hlas k mrkvivitovu minule. Malijští pouštní blues/psych rockeři, přiznaný vliv Pink Floyd je slyšet, někdy i směrem ke Grails, krautrocku a samože i Tinariwen, ale Tamikrest asi baví víc, dost příjemný. (Bandcamp).

UPSAMMY & VALENTINA MAGALETTI – Seismo (04/2026)
- viz i JSt minule. Elektroakustický IDM/glitch s „všudypřítomnou“ šikovnou bubenicí, svižnější neuro lámačky směrem k Autechre dobrý, někdy i mysteriózní atmo piáno, ruchy, jiné věci trpí přílišným opakováním triviálním melo motivů. V září na Lunchmeatu. (Bandcamp)

BLACK FLOWER – Motions (EP) (03/2026)
- příjemný, psychedelický hypno ethio-jazz fusion (jazz s vlivem etiopské hudby) z Belgie. (Bandcamp)

THE BIRD EXPERIENCE – Canto VII (singl) (2025)
- tip od chuckie minule, blues psych rock, zaujal hlavně vypíchnutý live singl s až přehnaně, zábavně urputným projevem zpěváka - blues growling trochu jak Tom Waits. Zbytek alba asi taky fajn – v dávkování 2-3 skladeb, ještě uslyším…

BAPARI – Evermore (EP) (2025) + Oasis (2023)
- Evermore víc do alt. r&b/trip hop/popu, starší Oasis víc IDM, dnb/jungle, industrial techno mj. ft. Lolahol. Něco fajn, něco dobrý, v září na Lunchmeatu. (Bandcamp)

ELA MINUS – DÍA (2025) + acts of rebellion (2020)
- tip od wuxia – electro/synth i glitch pop, tech house, deep house, minimal techno, místy ambientní, někdy blízko míň pitvorný Fever Ray či míň afektovaný starší Björk. Dost příjemný echo hlas/zpěv, víc mi sedí starší, chladnější, nokturnálnější acts of rebellion – zvlášť they told us… a el cielo se dá točit dokola. Něco trochu vlezlejší/baví míň, ale většina hodně fajn – i ft. u loňskýho Nicka Leóna. (Bandcamp)

NAPE NECK – The Shallowest End (2025)
- tip od Kotka, až mathrockově neposedný, divnorytmický post-punk, nebo i noise rock/no wave s ženskými i mužskými vokály, v Uh Oh i sypačky, poměrně vyjetý, byť podstatně míň než Guttersnipe, ve kterých bubnuje kytar/vokalista NN. (Bandcamp)

MELANIE DE BIASIO – Lilles (2017) + starší
- noir jazz, trip hop, trochu i kraut/psych rock/pop vliv, Portishead/James Bond soundtrack vibes, lounge, svižnější i divnější věci (9. And My Heart…), hodně pěknej hlubší echo jazz/blues/soul hlas/zpěv, EP Blackened Cities až do post-rock/nu jazzu, album No Deal dark jazz se zpěvem + hraje i na příčnou flétnu. Může asi zaujmout i fans Bohrenů, Kilimanjara apod. (Bandcamp)

SHAKIRA – Ojos Así (singl) (1998)
- blízkovýchodní/indická/latino pop tucka, instrumentálně jak od Secret Chiefs 3 + i její zpěv mi tu celkem sedí, zábavný guilty pleasure včetně dobovýho klipu, zpomalenej witchy remix od Debit taky ba. A surf rock tango Objection taky ujde.

LAMB – s/t (1996)
- bizzarův triphopoidní příhoz, zatím nejvíc zaujal jejich debut díky breaktbeat, d'n'b, acid jazzstep rytmice/prvkům, časem prokoštuju víc. 

PERIPHERY - A Pale White Dot (05/2026)
- po několika albech, které mi moc nesedly, mi novinka do uší vcelku zalezla. Hudba je pořád dost rozháraná, tentokrát však ty výkruty vypadají líp pospojované plus netrčí až tolik zpěv. Výsledek neirituje a dá se docela poslouchat. Na Brutalu je určitě zajdu omrknout. (7,5/10)

ALL THEM WITCHES - House Of Mirrors (05/2026)
- zde musím konstatovat, že moje oblíbená kapela stagnuje. Možná se na chabém výsledku podepsala i výměna na postu bubeníka a chemie už tolik nefunguje, každopádně novinka nemá to kouzlo, které měly starší desky. (6/10)

OH HIROSHIMA - And the Dead Tree Gives No Shelter (06/2026)
- nápaditá, propracovaná muzika na rozhraní prog/post rocku. Dříve čistě instrumentální kapela ze Švédska přidala na novém albu zpěv a předkládá na nápady bohaté a hudebně nadstandardně kvalitní album, které se tváří na první dojem jako melancholická pohodička, ale uvnitř to maká až běda. (8,5/10)

GENGHIS TRON - Signal Fire (06/2026)
- tady jsem čekal asi trochu víc, ale úplně zklamaný nejsem. Není to sice už takový šrumec jak starší desky, ale pořád jde o zajímavou a originální muziku, která se dá. (7/10)

SOULBURN - Quantifying Cosmic Doom (06/2026)
- kapela šikovným způsobem míchá death metal, black a doom a výsledkem je kvalitní epický metloš, který opakovaným poslechem roste. (8/10)

AVERSIO HUMANITATIS – To Become The Endless Static (04/2026)
- dodatečně dávám i já mezi osobní top věci. Je to výplach, zloba, masakr, agrese, a přitom hudebně zajímavý a prudce poslouchatelný. (8/10)

SHE PAST AWAY – Mizantrop (04/2026)
- turecké darkwave duo se po sedmi letech vrací. A v rámci zvuku jdou ještě o pár kroků zpět – k méně údernému a více atmosférickému zvuku prvních dvou desek. Příjemný půlhodinový poslech věrný žánrovým tradicím s klasickým svérázem prýštícím z využitého jazyka dua.  

VINCE STAPLES – Cry Baby (06/2026)
- rockový ráz, punková neotesanost a rapová striktnost. Vince Staples přešel na jiný label, aby se mohl vymanit z běžného hip-hopového rámce. Vstup do nových vod se vyplácí, byť vyšší stupeň vycizelovanosti chybí. 

P/\ST – Fotr (05/2026)
- herecky alternativně rapové duo z Prahy na novince kontempluje nad rozčarováním z překlenu třicítky a čerstvým otcovstvím. V mezičase servíruje osvědčený frustrovaný rap, který zaujme svou kousavostí, nesmlouvavostí i zvukovými úkroky, které nejsou v rámci Česka tolik standardní. 

JOHNNY BLUE SKIES & THE DARK CLOUDS – Mutiny after Midnight (06/2026)
- druhá deska pod novým pseudonymem country barda Sturgilla Simpsona předkládá chytlavý funk rock, který nastavuje ruku a nabízí možnost se vytancovat z chaosu současnosti. Svým způsobem jednolitá, ale zábavná deska s funky esencí dávných dekád. 

EMPTINESS – Nowhere Speaks (06/2026)
- důstojný a přiznaný návrat ke zvuku Nothing But the Whole, od Empiness bych si ale v této fázi raději dal ještě hlubší ponor do svérázné podivnosti, bizarnosti, nepříjemnosti, kterou tak dobře kultivovali na posledních dvou albech.

VOIVOD - Symphonique (06/2026)
- živák Voivod s orchestrem, to mohlo dopadnout všelijak, ale toto spojení ansámblu a kosmického vampýra dopadlo kvalitně, evidentně to byl dobrý koncert.

BOARDS OF CANADA – Inferno (06/2026)
- legendy elektro hudby po letech s novou deskou. Strašně „dobře“ se to poslouchá, je to přístupné (háre háre), ale pár vrstev navíc. Masovka žánru, to co se dělo třeba kolem Posh Isolation labelu (a ti tvůrci produkují stále), je mnohem dál.

IRON REAGAN – Demonetization (06/2026)
- dlouho mlčící hvězdy crossoveru přišli s epkem, za mě ideální formát pro tuhle hudbu.

SHANE EMBURY – Bridge to Resolution (06/2026)
- Shane stvořil postpunkovou desku, ve kterých občas zacejtím Killing Joke, zatím pozoruhodný.

THE SCALAR PROCESS – Agnomysticism (06/2026)
- Faceless meets Fallujah, v pořádku.

NUKEM - The Grave Remains (04/2026)
- zklamali vás Exodus? Tak si pusťte tuhle partu, která vydala pokračování deset let starého debutu. Jako udička může sloužit třeba jméno bubeníka - Norm Leggio (Psychotic Waltz). (8/10)

POLARIS EXPERIENCE - Drifting Through Void (01/2026)
- Kotkův tip na poslední chvíli z minulého měsíce. Nalákala samozřejmě zmínka o Atheist, což vidím hlavně ohledně vokálu a občas podobně hravý thrash, ale Japončíci do toho hodně míchajeí punkově neurvalé noty ve stylu Voivod a cítím z toho i mladistvou energii Vektor. (8/10)

BUY JUPITER - Earth (05/2026)
- pro změnu tip od Bejva. Završení trilogie předchozích EP nebo nakročení do budoucna? Tak trochu obojí a doufám, že se Francouzi ještě stylově více rozkročí. Už takhle je deska hezky moderně stylově nevyhraněná (progrese, metalcore, deathcore, djent) a nechybí ani jazzové vsuvky. Moc povedený debut. (9/10)

VOR DIE HUNDE - Weltmarktführer Befiehl - Wir Entfolgen! (03/2026)
- borci z Německa, death/grind pro ty, co nemusí jen neustálou sypanici do palice, ale nevadí jim i zvolnění. Je to švédsky nakřáplé, pro fandy HM-2 pedálu, dost se to podobá Distaste, ti jsou ale lepší.

XENOSIS - Hermetic Transmutation (06/2026)
- tech death s promyšlenou kompozicí. Kudrlinek je ale hodně, zhruba od šesté Sea of Teeth se mi to slévá. Líbí se mi ty odbočky do fusion (viz nejdelší Rapid Metamorphosis) a atheistí sóla. 

AT THE GATES - The Ghost of a Future Dead (04/2026)
- překvapivě se k tomu pravidelně vracím. Z těch poreunionových nahrávek mi to přijde jako nejtrvanlivější materiál, přitom nic nového. Kdo nahradí Tompu?

CORROSION OF CONFORMITY – všechno

CATHEDRAL - všechno
- X let si říkám, že si poslechnu druhou půlku diskografie, dokopal mě k tomu až poslech stylově podobných Corrosion of Conformity. Původně jsem to dojel někam k Supernatural Birth Machine, pak občas nějaký song z dalších desek, ale celé album žádné. Přes kopírák stejný osud jako u dalších kapel, které měly zenit kolem půlky 90. let (snad jen Enslaved sleduju kontinuálně pořád). Měl teda návrat smysl? Jak se to vezme. Druhá půlka diskografie je rozhodně slabší než ta první, víc rozmělněná, někde hapruje i zvuk a řádně potrápí i falešný vokál Doriana. Naopak docela překvapila šestka Endtyme, návrat k začátkům, převážně dobrá doom/sludge zhouba. Ale třeba The Guessing Game mi přišel průser. Taky mě překvapilo, že mě pořád baví skočná sabaťárna s dobrými riffy na The Carnival Bizzare. Krátil bych ale stopáž, to se týká asi všech desek.

HOAVI – Architectonics (04/2026)
- poměrně podobný případ jako Magaletti s Upsammy, tedy bez živého elementu, ale ta kombinace hypersynkopace a perkusí, kde jsou ambientnější tracky slabší, platí beze zbytku. Hoavi je tedy víc etno-shackletonovský a ty rytmy mi přijdou ještě vypečenější. 

GUTTERSNIPE – Extinction Burst! (05/2026)
- viz kotek minule. Je to o něco míň zběsilé než My Mother the Vent, ale ve světě, kde se standardizace a centralizace v podobě velkých festivalů a bookingových agentur tlačí i do experimentální hudby, jsou Guttersnipe pořád velmi osvěžující svou nepříčetností. 

MEAT COMPUTER – New World Disorder (11/2025)
- další položka do sbírky přehroceného digitálního rapu. V extrémnějších skladbách se to zvukově i strukturálně rozplizává do docela démonických poloh.

PRINCE OF FAILURE – Prince od Failure (06/2026)
- nová kapela Paula Ortize (Chimp Spanner) a Daniela Tompkinse, která mu pro mé ucho sedí daleko víc než TesseracT. Pestrá deska, která toho nabízí moc od vzletných melodií po řízné riffy zabalené do příjemného elektro balení. Ačkoli TesseracT občas slyšet jsou, není to zdaleka tak složitá muzika (jo, občas to zasmrdí metalcorem), ale na kvalitě to albu nijak neubírá. A Daniel jako by ze sebe vypustil to, pro co v TesseracT není prostor. Zpěv, řev, growl. Pecka! A násobně roste s poslechem. (9/10)

EWA FARNA – ADHD Pop (06/2026)
- protože se deska víc nese na vlně danceflooru, taková pecka jako hudební Umami to není, ale furt asi srovnatelné se světovým popem.

I BUILT THE SKY – Promise Me You´ll Thrive (05/2026)
- hravý a nabušený instumentální písničky pro metalový fusion moderňáky.

TRELLDOM - ...By the Word… (05/2026)
- po …By the Shadows… tomu samozřejmě chybí moment překvapení, ale co by ti muzikanti taky měli furt vymýšlet. Chvála bohu za takovýhle desky.

PORTRAYAL OF GUILT - ...Beginning of the End (04/2026)
- sludgy hardcore black metal intenzita, co korními neuro groovy namlátí i v peřince. A i starší nahrávky makaj o 100 péro – Čukynin tip z minula.

XENOBIOTIC – Dante (03/2026)
- návrat k letošní desce australské tech death(core) moderny – energie, tlak, riffing!

LMDA - Bebop Grinders (02/2026)
- nariffovaná grindcore palba, který není co vytknout – sype to, tlačí to.

JUNON - The Golden Citadel of the Astral Sphere (05/2026)
Black metal psychedelicky atmosférizující, disonantně laděný a dekonstrukcí formovaný avantgardně, přesto furt poslechově druhá vlna. Nechybí rituální a až divadelní podtext.

REALMS OF CHAOS – Torment of Belligerence (02/2026)
- deathmetalová klasika at its best!

SLUGDGE – Esoteric Malacology (2018)
- kapela, co je Archívech vedená jako blackened death/sludge metal, což je úplná pytlovina, byť tu ty žánry jsou (jo, houpe to i sype), ale základ je progresivní. Stačí se podívat na vydavatele, kterým jsou Willowtip. Muzika pro fanoušky Intronaut a Mastodon (odtud sludge), Black Crown Initiate a Rivers of Nihil (odtud death), staré Gojiry nebo Opeth atd. Pokud neznáte, zapomenutý minutý tip!