1) SPOTIFY/TIDAL playlist: 87 skladeb a bezmála 9 hodiny hudby.

Spotify/Tidal playlist stále měníme. Níže přiložený playlist je tedy vždy pro aktuální Album měsíce a budeme jej pravidelně obměňovat. Nemusíte tedy již s každým měsícem pátrat po novém - jakmile vyjde nové Album měsíce, playlist se aktualizuje. Pokud by si někdo chtěl toto aktuální Album vyposlechnout zpětně, najde jej v Archivu).

Formát je volen podle pořadí, v jakém se desky umístily v Albu měsíce (vítěz má tři skladby, ostatní po dvou) a dále pak se jedná o výběr skladeb interpretů jednotlivých redaktorů. Samozřejmě jsme narazili na limity - ne všichni interpreti, kterým se věnujeme, tuto platformu využívají, ať již k tomu mají jakékoliv důvody, takže řadu kapel v playlistu nenajdete. Druhým extrémem je, že zde představujeme často desky, které nám dorazily v promo materiálech, ale oficiálně ještě zveřejněné nejsou. Každopádně doufáme, že i tak dokážeme, ve zbytku toho co jsme vybrali, rozšířit vaše hudební obzory.

2) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři redaktorů. Podobně jako v prosinci, leden bývá často měsícem pozapomentých alb, takže v TOPu 

3) REDAKTORSKÝ LIST: seznam desek, které redaktor vyposlechl, avšak které se nedostaly do žebříčku. U těchto desek se můžete kochat i obaly. Starší, bonusové, jsou pak řazeny chronologicky.

(8) CONVERGE - Love Is Not Enough (02/2026)

Bejv: novinka klasiků žánrů. Jane Doe beru jako svoji modlu, ale některé další počiny CONVERGE mě až tak nezasáhly. Love Is Not Enough, ale překvapivě hodně baví. Přijde mi, že si na nic nehraje a prostě cílem, je do lidí to narvat a ukázat, kde je síla kapely. Paradoxně mě nejvíce zaujali spíše punkovější věci. (7/10)
brutusáček: konečně ano, dlouhé čekání na „normální“ řadovku Converge je odměněno dosyta. Poctiví Converge, aktuální zvuk, rovnější Jacob, víc punku. We Were never the same a jsem opět na Fluffu v roce 2007. (8,5/10)
mIZZY: na to, že jsem od Converge prakticky nic neslyšel skoro deset let, tak mě novinka baví až překvapivě hodně. 30 minut intenzivně nasraného hardcoru, který si hned po dohrání nadšeně pouštíš znova. (Bandcamp)
mrkvivit:  Converge jsem nikdy příliš neobliboval a nesledoval, protože mi vždycky připadalo, že to nemá hlavu ani patu a na dlouhá léta jsem kapelu pustil ze zřetele. Slova chvály na novou desku a vzpomínky na silné vystoupení na předloňském BA mě ale nalákaly. A ono mě to baví. A dává mi to smysl. Líbí se mi, jak Converge oscilují mezi žánry a nebojí se ubrat z nastřelené punkové intenzity až k sludgeovým polohám. Asi budu muset pořádně poslechnout i starší věci. (7,5/10)
LooMis: deska, co maká od začátku do konce, se správnou dávkou pulzující agresivity. Tohle se zase Banánovi a spol. zase povedlo. (8/10)
chuckie: hodně svěží podoba Converge pro rok 2026. Suverénní album, ke kterému se fanoušci z různých heavy žánrů slítají jak vosy na rozlité pivo. (9/10)
bizzaro: podobnej příklad jako Mayhem. Jedou si to svý, ale jako opakování a vykrádání se mi to nepřijde.
Kotek: Konve zas po nějaký době koply do vrtule a pěkně jim ta nová deska odsejpá.

(5) MAYHEM - Liturgy of Death (02/2026)

vaněna: Mayhem is my main band, praví již zlidovělé úsloví, o hlavní desce února nemůže být pochyb. Než zasednou zdejší mayhemologové k pečlivé studii, naznačím, že nová deska arcikultu nemůže a nechce být ani druhým Ordo ad Chao, ani druhým DMDS, ani druhým ničím... Je to ale dobrá deska trochu v duchu Abigor. (8,5/10)
brutusáček: Hodně již bylo řečeno a víc ještě bude, rozhodně nezklamání, které obstálo i živě, na legendu vlastně ok. (7/10)
mIZZY: byť mě po několika posleších novinka Mayhem docela baví a myslím si, že je o něco lepší než předchozí Daemon, srovnávat její kvalitu s Blasphemerovou érou a vlastně ani Esoteric Warfare satanužel nelze. (Bandcamp)
bizzaro: bavil mě Daemon a Liturgie mě baví taky. A o dost víc. Co po kapele chtít víc, když klíčová alba už vydala? V případě, že stylotvůrci pokračují ve svém odkazu, nejsou k smíchu a furt valné části produkce dokáží ukázat záda, nepotřebuju třetí objevení Ameriky.
onDRajs: nuda jako párek. Sázka na jistotu, všechno už jsme slyšeli aneb kluci zkouší World's Lair Abyss volume two.

(5) FOSSILIZATION – Advent of Wounds (02/2026)

vaněna: pořádná rozjebávka deathmetalem z Brazílie. Žádné ironizující pocty, tlak a rychta jak se patří. (7,5/10)
brutusáček: opěvovaný kanál z Brazílie a já souhlasim. (7,5/10)
mIZZY: jedna z nejvydařenějších deathmetalových desek za posledních pár let. Více v recenzi. (Bandcamp)
sicky: tahle rychta nemá chybu. Krásně nakopnutý a zvukově zprasený jeskynní death metal, který nepřináší sice nic nového, ale během té akorát půlhodinky maká, válcuje a sype výtečně, a vo tom to je.
bizzaro: deathmetalový old school v současném zahrobním hávu.

(4) CRYPTIC SHIFT - Overspace & Supertime (02/2026)

AddSatan: astropsych, tech, prog death/thrash od 3/4 Slimelord, 79 minut muziky, dvě KLÁDY 20 a 30 minut, ale poslouchá se to celkem „samo“, jízda i sci-fi atmo, progy i disonance, příběhový, ale poměrně soudržný. Mix/ffo: Quebec/Florida 87-93, Pestilence, Timeghoul, místy i noisy psylocybin Gigan, špetka černoty StarGazer, Carbonized/VBE/DhG, Vektor, Siderean atd. Vokál dobrej, škoda čvachťapičkování a možná i trigger virbl (?), ale dá sa. Určitě dobrý, baví, jak moc se ještě uslyší. (Bandcamp)
LooMis: pro mne osobně další objev, i když o novou kapelu se nejedná (můžete případně pročíst a poslechnout v novinkách). (9/10)
onDRajs: kluci se toho nebojí. 80 minut sci-fi technothrashe. Převážně pro milovníky starých časů... Jestli obří skladby drží pohromadě, těžko říct.
A hlas přidal i vaněna.

(4) MISOTHEIST - De Pinte (02/2026)

vaněna: čtvrtá deska Misáčů posunuje kapelní laťku zase o kousek výš. Zejména promyšleností a zvukem jde o jejich dílo dosud nejzajímavější. Vinyl opět v perfektní kvalitě. (7,5/10)
AddSatan: taky převážně fajn/dobrej Trondheim, blíž k dis i harmo Islandu, dobrej řev, sypec, riffy i zvuk. Ale prostříhal bych to (islandský syndrom), zvlášť ty rutinní vybrnkávko-rozklady, emo post-dsbm ubulenost Kjetterdom vyhodit, Blinded ke konci taky slabší, nej asi nejdelší titulní, ale ubrat repetice no. Kopáky v pořádku. (Bandcamp)
brutusáček: Trondheim vládne, u mne v lehkém závěsu za Gorrch.
mIZZY: po koncertu v Trondheimu tahle kapela v mých očích stále roste a pro novou desku to platí rovněž. Druhý a poslední song jsou top. Asi zatím nejlepší letošní black. (Bandcamp)

(4) SUN GUTS - Kilonova (10/2026)

Bejv: projekt kytaristy z Car Bomb připomíná, hádejte co, Car Bomb :). Instrumentální rytmické peklo, které je odproštěno od kňourání v refrénech CB , ale i často hrající na melodickou notu. Ve finále mě asi i baví víc než CB, i když v některých pasážích by zpěv taky nahrávce slušel. (7/10)
bizzaro: Greg Kubacki měl přetlak a vedle Car Bomb vytlačil kytarovou válcovačku, která potěší nejen fanoušky domovké kapely.
Kotek: sólovka kytaristy Car Bomb, která víc zajíždí do Meshuggah. Valí to zejména když kytary zasekávaj v rychlejších tempech. 

(3) DIABOLUS, MECUM SEMPERTERNE - Diabolus, Mecum Semperterne (02/2026)

vaněna: ze svých pocitů ohledně "Diabolus blabla" jsme se spolu s redakční blackmetalovou klikou vypsali v recenzi, zde tedy jen noticka ohledně kvalitního blackmetalu postaveného na až sakrálním zážitku. (8/10)
AddSatan: viz recenze. Atmoblacková nidrosian černá mše, cca poblíž/mezi Paysage d'Hiver a Reverorum ib Malacht, se správně hrubým vokálem, (de)sakrálně-liturgickými zpěvy a synthvarhanami. V Gratias trochu gayzír, trochu pokrátit, trošku bych místy vytáhnul kytary, ale dobrý, místy hodně, má to, řekněme „hloubku“ a perfektní kopáky! (Bandcamp)
mIZZY: na to, co za hudebníky za deskou stojí, je pro mě DMS spíše zklamání. Více v recenzi. (Bandcamp)

(3) GORRCH – Stillamentum (01/2026)

AddSatan: disonantní black metal, zní až mikrotonálně, zvláštně tenký, výškový zvuk kytar, na který dost sází (až moc?), pěkný chorále, řev ok, dobrý kopáky, sypec, koberce. Převážně dobrý, místy správně pokřivený kytary, ale bicí možná až moc rovný a repetitivní dis post-black minimalismus. Cca/ffo: Jednodušší DsO, Thantifaxath, trochu i Glenn Branca black/Jute Gyte/Scarcity. (Bandcamp)
brutusáček: velmi příjemné (ugh v kontextu) disso black metalové překvapení, z letošního rouhání zatím nejdál (8/10).
bizzaro: italský hřebec zdivočil. Navlékl triko Natens Madrigal a přes Francii se vydal na Island. Intenzivní, po čase trošku úmorný poslech, ale disonance worship jak se patří.

(3) KARNIVOOL – In Verses (02/2026)

Bejv: králové jsou zpátky a čekání se vyplatilo. Skladby v hlavě zní hodně dlouho, ale je potřeba říci, že já jsem hodně zaujatý. Doba Themata a ostřejších kousků je sice trochu pryč, ale způsob jakým KARNIVOOL pracují s náměty a s rytmikou mě dost baví. Já  jsem nadmíru spokojen. Už se těším na květnový koncík. (10/10)
Baara: (téměř?) dokonalá deska, na kterou se vyplatilo si počkat. Viz recenze. (9,5/10)
bizzaro: Bára napsala vše podstatné, k poslechu příjemná deska s takhle ošetřeným zvukem.

(3) MORS VERUM - Canvas (EP) (02/2026)

vaněna: tak tenhle disso death hezky progískuje.
brutusáček: internacionál disso-atmo-prog death metal i na tak (ne)malé ploše hodně muziky.
LooMis: novinkový objev od Transcending Obscurity. Kanadský disonantní atmo/death plný interesantních výletů do hájemství dalších hudebních stylů – thrashem počínaje, doom metalem konče. (9/10)

(2) CLAWFINGER - Before We All Die (02/2026)

Bejv: další legenda vypustila po velmi dlouhé době a vlastně i takovém malém rozpadu comebackovou desku. Nebál bych se říct, že se pokračuje plus mínus, kde se skončilo. Nemá cenu se rozpisovat podrobněji. Prostě Clawfinger, akorát se nemůžu zbavit, že trochu z desky čpí určitá nostalgie. (6,5/10)
LooMis: další comebacková deska, na kterou se čekalo bezmála 20 let, a která je možná i tak trochu úlitbou kapely fanouškům. Deska má mnoho tváří, od tradičně agresivně nekompromisních textů (které si ale budete se Zakkem opakovat po prvním poslechu), sázek na jistotu, ale i skladeb, které dokáží být lehce nostalgické i mrazivě sarkastické. Tady jsou hudba i myšlení v pořádku. (8/10)

(2) COLD NIGHT FOR ALlIGATORS - With All That´s Left (01/2026)

Bejv: hoši desku od desky měknou a měknou. Je to špatně? No na aktuální desky už je to na mě už nějak moc. Hindsight Notes je skvělá deska a v uších zněla velmi často (ostatně i jako přechozí počiny). Djentové kytary stále občas zazní, ale spíše se jede v harmonickém duchu bez ostřejších momentů. Za trubky a dechy, ale plus. No nic ještě tomu pár poslechů věnuji, třeba najdu cestu. (5/10)
Baara: Příjemný dánský progresivní rock s až popově chytlavou melodičností, sem tam ságo, klávesy, smyččce, djentové vložky… Díky vokálu připomenou Dáni spíš Leprous než krajany VOLA, ale když to přežiju i já, tak asi cajk. (7/10)

(2) HOLOTROPIC – individual (02/2026)

Baara: Slováci s novým albem po 12 letech. Technické, proměnlivé, progresivní. Ideální skoro-domácí muzika pro fanoušky BTBAM, Rivers if Nihil apod. (8/10)
LooMis: kolikátý comeback, že to tady za poslední půlrok máme? A zase musím chválit a nic než chválit. Pokud i nás za moderně progresivní kapelu považuji Morthymer, pak na Slovensku tento prapor momentálně drží Holotropic. Novinka se stopáží drží na pomezí EP a LP (ale za mne jasně plnohodnotná deska), a to je jediná výtka, které k desce mám. (9/10)

(2) KREATOR – Krushers of the Word (01/2026)

LooMis: blbý to není, ale dobrý taky ne, nicméně inklinace k metalcoru zdá se být dobrou volbou pro masy a na koncertech to bude fungovat.
bizzaro: jako takhle. Nejsem žádnej fan a po poslední desce jsem je měl odepsaný. Krushers ale zas takovej průser, jak se zdálo z prvních singlů, není.

(2) PETRALE - Goat At Sunset (02/2026)

vaněna: chorvatská navýsost originální kapela, půjčující si zvuk snad trochu z negativního letadla připravila i tentokrát osvěžující blackmetal. Odkazuje ještě před slavnou druhou vlnu. Zejména ve zvuku dominantní basa se poslouchá velmi dobře. (7/10)
mIZZY: melodičtější a méně disonantní než předchůdce, ale opět dost dobré album od asi nejzajímavější současné blackmetalové kapely z Chorvatska. (Bandcamp)

(2) ROB ZOMBIE – The Great Satan (02/2026)

LooMis: jako dobrej rokenról, prosviští to ušima hezky. (7,5/10)
Dantez: Zombieho přiznaný návrat k časům debutu. K navození robustní hitovosti z Hellbilly Deluxe pomáhají oblíbenému shock-rockerovi i dvojice tehdejších členů, spojené úsilí se přitom vyplácí a zejména v ryze industriálně-metalových rovinách dokáže materiál sepnout. 

(2) SLAGMAUR – Hulders Ritual (02/2026)

mIZZY: riffy maj Slagmaur na nové desce poměrně dobré, svou tvář si kapela zachovala i nadále, ovšem i se svou teatrálností a částečnou karikaturností. (Bandcamp)
bizzaro: Snorreho produkce je znát a desce dává charakter. Asi mě Slagmaur nesmázli jako vaněnu, ale nějaký protočení tu proběhne.

(2) TEXTURES - Genotype (01/2026)

Bejv: další čekání u konce. V lednových topech byla deska obecně vychválena a já k tomu za sebe jenom doplním, že pro mne zklamaní pod hlavičkou Textures, ale jinak příjemná a produkčně dotažená deska. Chápu asi posun kapely k silnějšímu proudu, ale je tam velká ztráta původní osobitosti. Nicméně, když vyndám Reaching Home je stále pro mne asi Dualism nehorší. (5/10)
brutusáček: down za leden, za mne mrzení (5,5/10).

(2) ZU – Ferrum Sidereum (01/2026)

brutusáček: up za leden, neuvěřitelné jak monstrózní věc dokázalo tohle italské tri spáchat a vlastně se vysmát celému post metalu. (8/10.)
LooMis: během lednové deprese velmi bodlo. (8/10)

YALDABAOTH - Profane Shadow (02/2026)
- lehce disonantní death metal z Kalifornie opentlený mnoha zvukovými parádami. Bohužel kvalita je soustředěna jen ve dvou delších skladbách, zbytek je... Prostě jen zbytek. (6,5/10)

ULTIMA - I: Katabasis (01/2026)
- tvůrcem pokojíčkáče Ultima není nikdo jiný než Daniel, tvůrce dalších tří projektů Negativa, Hässlig a Délirant. Pod jménem Ultima zase hrne hypnotický a disonantní black metal docela podobný tomu lepšímu z Negativa. (6,5/10)

BRONZE HALL - Embers of the Dawn (02/2026)
- epický finský black metal, u kterého jednak skoro překvapí, že není politicky podbarvený a jednak zaskočí masivní a na black metal skoro neslýchaně těžký zvuk. Díky němu je deska v rámci žánru dost originální a dobře se poslouchá. (6,5/10)

VENYMYSGOURVLEYDH - Fountains of Xulsigae (02/2026)
- Ynkleudherhenavogyon je zjevně jakožto projekt příliš těsný a proto si (krom dalších, bez nadsázky, 21 projektů) Sam Clarke vylil srdíčko ve Venymysgourvledhu. Lepší než název kapely hudba sice není, ale svoje kouzlo má. Syrový lesní keltský blackmetal. (6/10)

THOKKIAN VORTEX - Lucifer Lucem Proferens (11/2025)
- američtí luciferiáni připravili album spíše průměrných parametrů, ale zápal je potřeba ocenit. (5,5/10)

TOOTHLESS - Past Futures (01/2026)
- principál už tento počin zmínil v lednu a musím s ním souhlasit. Natlakovaná nahrávka na pomezí mathcoru a metalcoru, které nechybí i melodičtější stránka. Občas člověk zaslechne Converge, starou Norma Jean, první desku Architects. Nic nového, ale v celku zábavná a energická deska odpadlíků z Sleepscluptor. (7,5/10)

MONOSPHERE - Idomorph (EP) (02/2026)
- při přípravě na koncert BTBAM, jsem doplnil svojí knihovnu v Spotify o tyto německé borce. Deska mě moc v uších nechytla, ale EP je zvukově i hudebně mnohem zajímavější. Mix post metalu, metalcoru, progu a i BM zní svěže a zajímavě. Další banda z dojčlandu, kterou se vyplatí sledovat. No uvidíme, jaké to bude v březnu na živo. (7/10)

HUMILIATE - Earthly Bounds  (EP) (07/2026)
- chybí někomu stará Candiria? Pokud odpověď zní ano, zkuste Humiliate. Druhá nahrávka, ale o poznání dotaženejší a zábavnější než předchozí. I když Candiria experimentovaní není zastoupeno v tak velké míře i tak to hraje. Mínus je krátká stopáž, ale plus příslib do budoucna. (8/10)

THE ABSOLUTE WORST OR THE ABSOLUTE WORST - Calculus_ (02/2026)
- co asi může být za takhle blbým názvem ??? Mathgrind??? Správně. Na ploše 18 mínut je 13 skladeb, které naplňují tento chlíveček bezezbytku . Možná by nahrávce slušel lepší zvuk, ale třeba příště. (6/10)

ZAZ - Saint et Saufs (09/2025)
- mému uchu utekla nová deska ZAZ. I když šansony a podobně bytostně nemám rád ZAZ, to žeru se vším všudy. Jsem rád, že od poměrně interně zahloubané předchozí desky jsou zde i svižnější kousky. Ještě potřebují víc poslechů, ale zní lépe mne víc než předchozí počin. Tím, ale nechci, aby to znělo, že předchozí deska je špatná. To určitě ne! (8/10)

MARIEL ROBERTS MUSA – Sunder (02/2026) + starší
- temnější, chladná, ambientní, místy zneklidňující i světlejší a svižnější hudba pro klavír a kovové hluky a ruchy z terénních nahrávek Jacoba Kirkegaarda - z bariéry na americko-mexické hranici, dost pěkný. Druhá skladba pro 2 cella trošku slabší, ale taky zajímavá. Ještě více ale doporučuji starší tvorbu Roberts – noisy/drony/experimental violoncello, hlavně Something ze splitka s Leilou Bordreuil a sólovku Armament. Rychle se z ní stala moje druhá nejoblíbenější cellistka. Více v recenzi. (Bandcamp)

V/A – Pure Pain Vol. I (02/2026)
- noise/harsh noise, death industrial, dark ambient, drone, experimental atd. kompilačka s novým trackem Mouth Wound, teeth dreams, zaujaly i dis smyčce v The Nausea, The Vomit Arsonist taky dost v pořádku a vlastně skoro všechno mi tu přijde fajn či dobrý. (Bandcamp)

BLOODCRAFT RITUAL – Human Peak (EP) (12/2025)
- fajn/slibný EP debut pražské pokojíčkářky, působící v Sukkhu a Infernal Cult, nicméně tohle je lepší, víc trve, dost jednoduchý, ale přijde mi, že docela ví, jak se na koštěti lítá, až trochu hypno. Závany cca směrem od DsO/Aosoth, Burzum - Jesu død, Hate Forest, míň vlezlá Mgła apod. Vokál, nástroje i zvuk ok. (Bandcamp)

NUSANTARA BEAT – s/t (11/2025)
- tip od mrkvivita. Příjemný, energický, lehce psychedelický surf pop-funk-rock se zpěvem v indonéštině, možná i vlivem tamního folku, místy i trošku progy, hravý rytmy, i trocha tajemna, ffo: Ananda Shankar, Secret Chiefs 3, Vanishing Twin. Zpěvule mi sedí různou měrou, (ve výškách míň), na jaře v létě asi ještě docením víc, ale už teď fajn/dost fajn. (Bandcamp)

BERLINDE DEMAN – Plank 9 (10/2025)
- temnější, příjemná i zneklidňující jazzy ambientní hudba na serpent - předchůdce tuby ze 16. století s čarokrásným zvukem, občas s východním nádechem. Poblíž či ffo ambientní polohy Colina Stetsona, Garetha Davise, Arve Henriksena či Hilary Jefferyho z Kilimanjara/Mount Fuji. Místy snad blízká dokonalosti, zpětně asi do loňského TOP 5. Více v recenzi. (Bandcamp)

WILL GLASER – Music of the Terrazoku: Ethnographic Recordings from a Imagined Future (10/2025)
– název celkem vystižný, kapela/projekt perkusáka/elektronika Willa Glasera, Ruth Goller kontrabas a vokály s Lauren Kinsellou, houslistka Agathe Max (Abstract Concrete), basklarinet a další. Avant-jazz/improv., dark i světlý ambient, divočejší i zvláštní groovy tribal prales rytmy a zvuky - až gamelan či jiná Asie, (post-)industrial, fourth world music, break/synkopovaná elektronika/beaty, cca ffo/mix: Senyawa, Kuntari, Scotch Rolex se Shackletonem, Justin Broadrick, The Residents - Eskimo, Marc Ribot, Eric Dolphy, Gavin Bryars, Harry Partch atd. Něco bych zkrátil, ale převážně dobrý, překvapivý. (Bandcamp)

THE OVERMOLD – s/t (2025)
- tip od JSt. Mick Barr (Krallice, Ocrilim) a Tim Wyskida (Khanate), trochu jak starý Kayo Dot inspirovaný zvukem Earth od 2005, avant-doomy post-rock/metal Morricone giallo/western surf, rio, trochu Rush/Crimsni, ve 2. Blut Aus Nord - Odinist/MVII + asijskej feel i ty Ocrilim no, krásně organickej zvuk. Trochu „rozvolněný“, pro trpělivý, ale dobrý, zajímavý. (Bandcamp)

YUKO ARAKI - Zenjitsutan 前日譚 (2024) + IV (2023)
- bubenice a zpěvačka z Kuunatic sólově produkuje velmi přijatelnou muziku – tj. na loňském singlu Ganymedean gaze a předchozím albu Zenjitsutan jde o pěkný noise/harsh noise výplach, který celkem baví i při domácím poslechu, cením málo ultrapískání. IV je rytmický (post-)industriál/noise s klub beaty a zasmyčkovanými, reverzními vokály (v poslední i řev), track ‡Otiron s tajemným nápěvem překvapivě remixovali i Portal a Scotch Rolex. (Bandcamp)

PUSCIFER – Normal Isn’t (02/2026)
- Puscifer, jak je známe a máme rádi. Tentokrát možná míň rockoví a víc elektroničtí, ale pořád hraví, zábavní, experimentální, s názorem a příběhem (k desce vychází i komiks Tales From The Pusciverse). Tak akorát nenormální. (8/10)

SYLOSIS – The New Flesh (02/2026)
- moderní thrash s příměsemi, relativně přímočará deska se skvělou energií (7,5/10)

PELICAN – Ascending (EP) (01/2026)
- EPkový dodatek k loňské desce.

USWA – Aion – (02/2026)
- finský (melo) doom metal. (6,5/10)

NECROPOLISSEBEHT - Taurunovem - Th’Astraktyan Serfdome (02/2026)
- další rubanice od Hekly z Pale Spektre a Hadopelagyal. Tentokrát spolupráce s Ryanem Försterem z Blasphemy a Death Worship. Dle očekávání se tedy jedná o nejvíc war metal. Kvlt, byť ostatní Hekliny kapely mám o něco raději. (Bandcamp)

MISERERE LUMINIS - Sidera (03/2026)
- už třetí deska od poměrně unikátní atmo-post-black kanadské kapely, kde se potkávají členové Gris, Givre a Sombres Forêts. 6. dubna opět v Praze! (Bandcamp)

LOKABRENNA - Acephalic Apocrypha (02/2026)
- nový projekt od Sturly ze Svartidauði. Nekompromisní a noisem protkaný black/death plný nenávisti. Fanoušci tradičního islandského zvuku mohou dát ruce pryč. Chaos bordel worshippers by mohli být nadšení. Uším, které se prokoušou přes vrstvu ech a noisů, možná bude vyhrocenost nahrávky připadat nedostatečná, byť za pozornost určitě stojí. (Bandcamp)

NIGHTMARER - Hell Interface (EP) (01/2026)
- kratší navázání na tři roky starý Deformity Adrift. Disonance ani tlak nechybí. (Bandcamp)

PHOBOCOSM - Gateway (11/2025)
- kanadský temno-Incantation-death worship, který na konci léta vyráží na turné s Fossilization. Doufám v zastávku někde poblíž ČR nebo ideálně u nás. (Bandcamp)

PESTE NOIRE - On s'en fout : Livre III (12/2025)
- po pár folkovějších nahrávkách je tu Famine zase s primárně blackovou a dá se říct dost tradiční KPN deskou, kde nechybí ani dost experimentálních výstředností. Fans jeho tvorby budou spoko.

MORAST - Fentanyl (02/2025)
- Morast jsem kdysi viděl naživo v Lipsku, kde mě poměrně bavili. No a teď čumím, že loni vydali i poměrně přísnou black/death/doom desku, navíc i s krásným názvem. (Bandcamp)

ALTIN GÜN – Garip (02/2026)
- novinka turecko-nizozemských Altin Gün mě neobyčejně těší. Je to exkurs do hlubin anatolského rocku, tedy regionální variace na psychedelický a surf rock 60. a 70. let. Dostaneme hřejivý, organický zvuk zahalený v lehkém, mlžném twanggy oparu s archaickými syntezátory a zpěvem v turečtině. Písničky dobře lezou do uší a vytvářejí doslova medovou pohodu. Asi moje album února. (8,5/10)

BEVERLY GLENN-COPELAND – Laughter in Summer (02/2026)
- dvaaosmdesátiletý zpěvák a klavírista (nejznámější album Keyboard Fantasies) kanadského původu s kořeny v new age, jazzu a částečně i soulu přichází s novým albem. To je silně poznamenáno skutečností, že mu byla před dvěma lety diagnostikována demence. Dá se tedy mluvit o jakémsi bilancování se životem. Je to účtování dojímavé, ale nikoli lítostivé. Albem prostupuje melancholie, ale i vděčnost a radost. Intimní písně doprovází jenom klavír, případně jsou a capella. Hlasově mi Glenn-Copeland nejvíc připomíná rozechvěle dramatickou manýru Anohni (dříve známé jako Antony Hegarty; a vlastně i jejich přípěhy jsou si v mnohém podobné). Emotivní, ale zároveň uklidňující porce hudby. (7,5/10)

CONGRATULATIONS – Join Hands (02/2026)
- debutové album plné rozjuchané zábavy nám představuje mladou kapelu ve výborné formě. Congratulations mixují energický indie pop/rock ve stylu Garbage s ujetou alternativní písničkařinou Animal Collective. Je v tom podobně neposedná energie, jakou se prezentují Plantoid, se kterými mají společný původ v Brightonu. Solidní popina s přesahem. (7,5/10)

JAZZ SABBATH – Live (02/2026)
- nahrávání živáků a disciplína zvaná cover band mi nikdy nedávaly moc smysl. Tady ale přivřu očko. Jednak je tu celkem relevantní personální spojka k originálu v podobě Adama Wakemana, který se Sabbath i Osbournem dlouhé roky hrával a za druhé to není úplně bezduché dřenění kultu, má to nějakou přidanou hodnotu. Nápad na převod jadrných Sabbathovských klasik do instrumentálního jazzu (klavír, kontrabas, bicí) se mi jevil jako povrchní, vykalkulovaná pitomost, ale nakonec to nezní tak prázdně. Je slyšet, že si muzikanti s výslednými aranžemi docela dost pohráli a původní repetitivní "bluesy" riffy pěkně opracovali. Původní přímočaré melodie se mění v rozložené jazzové harmonie, často se mění i tónina, dynamika nebo rytmus. Je to vlastně docela lákadlo na plánovaný podzimní koncert tria v Holešovicích. (7/10)

MONKEY3 – Welcome to the Machine (02/2026)
- během nedávného parádního koncertu na strahovské Sedmičce tahle švýcarská instrumentální kapela během hodinu čtyřicet minut dlouhého setu odehrála i většinu (tou dobou ještě nevydaného) alba Welcome to the Machine. V online biografiích se často zmiňuje, že to byla původně spíš jam session než kapela a je to znát. Naživo jejich i více než desetiminutové, zdánlivě improvizované skladby fungují solidně, na desce už je slyšet, že by tomu střih prospěl. Muzikanti jsou na výši, hrají výborně, ale skladatelsky je to poněkud rozbředlé - kór u čistě instrumentální hudby. Každopádně je mi jejich mix s prvky progu ve stylu postwatersovských Pink Floyd, stoneru a psychedelie sympatický. Na koncert si zajdu klidně znovu, bude-li příležitost. (7/10)

THE GUILT – Naked Rat Dance (01/2026)
- stejně jako loni touhle dobou jsem se shodou okolností ocitl v německy mluvící zemi a pořídil si tam jako suvenýr aktuální číslo punkrockového fanzinu OX. Loni mě z něj zaujala děvčata z Lambrini Girls, Letos vybírám švédské dívčí duo The Guilt. Dámy se prezentují synthy elektropunkem s powergoth vibem a Riot Grrrls estetikou. Celkem nic, co bychom už neslyšeli jinde, ale má to drive a potenciál bavit. (7/10)

KAVUS TORABI - The Banishing (2024)
- stále okouzlen vesmírem kolem Cardiacs, prokousávám se zvolna spřízněnou tvorbou. Vzhledem k tomu, že na nahrávání LSD měl velký podíl, podíval jsem se i na sólovou tvorbu Kavuse Torabiho (jinak též kytarista Gong). Banishing je jeho druhé sóloalbum. Zdá se mi bližší k usazenějším Gong, než k rozevlátým Cardiacs. Zároveň jsou tu slyšet vlivy sólovek Syda Baretta nebo třeba George Harrisona (ostatně Torabi i vypadá jako jejich mladší brácha nebo spíš syn).Čili se vracíme v čase někam na přelom psychedelických šedesátých a sedmdesátých let. Příjemná, nostalgická věc. (8/10)

BELZEBONG - The End is High (02/2026)
- polský instrumentální stoner metalový kvartet i na své čtvrté desce baví. Správně zatěžkaný flow, macaté riffy, táhlá sóla a celkově příjemně uvolněná atmosféra mě nutí album sjíždět opakovaně.

GOOD TIGER - The Most Negative Day of the Year (02/2026)
- kapela, která by se dala označit jako super group (Periphery, Tesseract, The Safety Fire), vydává aktuálně čtvrtou desku. Progresivní emo-rock spíše měkčího rázu kapele hraje dobře, obsahuje fajn nápady a deska jako celek zní zajímavě. Ne, že by mě to přímo na zadek posadilo, ale kvalita tam je. Myslím, že deska časem ještě poroste.

WEEDPECKER - V (02/2026)
poláci kvalitní stoner metal umí. Nakonec dost mých oblíbenců z tohoto stylu je právě z Polska a Woodpecker tyto řady, jak to vypadá, rozšíří. V jejich případě to není až tolik hlučný, kytarový nářez, kapela na to jde víc skrze zasněný space rock s notnou dávkou melodiky, viz třeba kolegové Spaceslug, což ale také můžu. Předchozí nahrávky neznám, ale tohle album je výborné.

ORANGE CAR CRASH  - Fake Man (02/2026)
- tohle je funny experimentál avantgarda z Itálie. Doporučuji Ondrajsovi, aby slyšel taky něco netradičního, ujetého a netrápili ho stále dokola obehrávané metalové vzorce.

HEXJAKT - Blessing Of The Damned (12/2025)
- sludge/doom ze švédska, který není až tolik táhlý, zadumaný, jak bývá v daném ranku zvykem, ale spíš ostřejší a s groovem. Kvalitní zpěv i kytary podpoří myšlenku fortelné, precizní práce a cover Dio Dont Talk To Strangers potvrdí, že kapela vychází k klasického metalu. Drásavý, rozervaný dojem albu však též nechybí. Příznivci Crowbar či Conan by mohli zkusit.

SLEEPING DEFICIT – Path (02/2026)
- máte-li rádi Allienation Mental a Perfecitizen, pak musíte tohle zkusit. Na experimentech postavený grind, který stvořilo tuzemské duo Ctibor – Olda, za přispění australského (převážně) nájemného drtiče blan Robina Stonea (Fleshbore, Evilyn).

MOLOCH - Bend. Break. Kneel. Crawl. (02/2026)
- název sedí. Drtící, nemilosrdný sludge metal, který nedá vydechnout, leda zdechnout. Tipuju, že v rámci žánru letos album zamíří mezi zásadnější počiny.

TARLUNG - Axis Mundi (01/2026)
- na nové desce Vídeňáků lze najít několik vydařených doomových hitů s tradičně sytým growlem, zatímco některé čisté zasněné pasáže mi moc nesedly. Každopádně pestrá a zapamatovatelná deska.

PAIN MAGAZINE - Violent God (10/2025)
- projekt členů Birds in Row (post-HC) s lidmi z industrial techno scény, přičemž každý si do něj vnesl to své. Razantní temná elektronika s variabilními vokály dělá z první půlky alba hodně návykovou jízdu. Druhá půlka je víc atmosférická a introspektivní a předčasně mě tahá pryč z parketu. V dubnu se ukážou ve Fuchsu.

MARTRÖÐ - Draumsýnir eldsins (12/2025)
- psal jsem to nejednou a zas to zopakuju: Nejlepší islandský bm album.

TÓMARÚM – Beyond obsidian Euphoria (04/2025)
- islandsky znějící název mate, i když nějaký ten basic v black metalu tu je, ale o váš odiv se postará melodicky laděný blackened death v progresivním a technickém podání.

LEPROUS VORTEX SUN - Шум небытия (2024)
- disonantní doporučení pro blackmetalisty na tento měsíc.

FORGOTTEN SILENCE – Vermok Konstrukt (2023), Senyaan (1998)
- FS jsou jedna z mých all time fave kapel. I když na nahrávkách přeskakují mezi žánry, skoro nikdy se nemíjí a pokaždé vydají něco jedinečného jako v případě posledního Vemorku. A remaster 85minut dlouhýho Senyaanu je samozřejmě povinnost.

NEVERMORE – vše
- Jeff a Van se vrací, takže zas po letech najíždím na jejich vlnu.

DARK GAMBALLE – Dobrý lhář (2024), Romance panenky a kladiva (2021), Hluboký nádech (2018)
- při poslechu Trnů a žiletek jsem zajel i do spřízněné kapely a hle, i zde se najdou nejen osobité texty ale i dobré skladby. Metloši zkuste třeba vál Nenapravitelný.

DEGENERATE SYNAPSE - Battle for the Mind (01/2026)
- přeparádní dost nepředvídatelnej deathgrind/grindcore/atd... námrd. Kdo se slzou v oku vzpomíná na Soilent Green, Dim Mak nebo třeba i Deicide - Legion (zmiňují sami, což by mě jinak asi netrklo), bude chrochtat blahem. Ostatně tohle nejsou žádní holobrádci, ale borci co už drahnou dobu jezdí na letní dovolenou na Lower Wacker Drive (not recommended...). Sypačky/thrashing/moshing, HC riffáž jak dlažkou do xichtu a kýble adrenalinu. Vynikající vokály, zvuk (ta basa!) i sjůpr obal. Tohle ti s rozběhem nakope prdel. "No gore. No beatdown. No cosplay. This is Chicago grindcore – cold, brutal, and fast as fuck." 

YIKII – Snowblindness (12/2025)
- náhodně jsem si vzpomněl, že bych si mohl poslechnout něco od Yikii, a byla to dobrá volba. Lehce bizarní fúze hluku, sound designu, popu a jakési videoherní barevnosti, která dává dost velký smysl.

REST SYMBOL – s/t (05/2025)
- vrátil jsem se k téhle nahrávce a chytla mě víc než při původním poslechu. Pěkný dub pop utopený ve stínech, navíc má zpěvačka dost fajn hlas.

TEPPANA JÄNIS & ARJA KASTINEN – Teppana Jänis (07/2025)
- Teppana Jänis byl finský hráč na kantele narozený roku 1850. Tohle album představuje kombinuje etnografické nahrávky Jänise pořízené na začátku 20. století se současnými interpretacemi od Arji Kastinen. Je to až příliš nekonfliktní na to, aby to bylo nějak zásadní, ale jde o hodně příjemný a vlastně i docela nezvyklý poslech.

MC BIN LADEN – s/t (2014)
- doplňování vzdělání. Extrémnější příklad brazilského funku ostentação, na kterém jsou skvělé stažené, přebuzené beaty, hulvátská práce s vokálními samply, fakt, že ty tracky jsou občas extrémně prázdné (ve smyslu nepřeplácanosti), a samozřejmě uřvaný vokál, ideálně když opakuje něco jako "bololo hahahaha" nebo "uga uga uga ugh". 

ASHER GAMEDZE - A Semblance: Of Return (02/2026)
- jihoafrickej jazz na Northern Spy Records, dobrej groove, pěkný melodie, trocha psychedlickýho oparu, pohoda.

MIKE JOHNSON - The Gardens Of Loss (01/2026)
- kytarista Thinking Plague má sólovku, a je přesně taková, jakou by sis jí představil. Lehce nervní, potemnělej rock in opposition, kterej přesahuje až někam do klasický hudby. 

BRANDON SEABROOK - Hellbent Daydream (02/2026)
- rock in opposition #2, tentokrát s příchutí americký no-wave scény. Zatím si nejsem jistej, jak moc je to dobrý, ale rozhodně je to dostatečně švihlý, aby to stálo za poslech.

SHACKLETON - Euphoria Bound (01/2026)
- Shackleton, takže jemný bubínky, tribálek, šamanství a tak. A název sedí, tentokrát je to takový povznášející, skoro jako by si někdo dal prášek na dobrou náladu. 

HEY COLOSSUS - Heaven Was Wild (02/2026)
- překvapivě dobrá deska, kde rockový základy dávaj dost prostoru pro odbočky do typicky britskýho folku a post-punku (ano, Joy Division). Dobrý nápady, jedna hitovka za druhou, snad se to hned neoposlouchá. 

USE KNIFE - État Coupable (03/2025)
- a neodpustím si jednu starší věc. Fest zábavnej mix post punku a středovýchodních vokálů, těžko si představit víc Brusel směs než takto. 

POSSESSION – The Mother of Darkness (02/2026)
- black-death hoblovačka s porcí bestiální zaťatosti a halekacích vlivů od Vortex of End. The Mother of Darkness začíná přesně tam, kde skončila takřka dekádu stará Exorkizein. Zbytečně dlouhá deska s velkou mírou vaty (mezihry počítaje) která ovšem umí tlačit i zašlehat nějakým tím zlým riffem.  

ROC MARCIANO – 656 (02/2026)
- stoický rap bohatý na punchlines, ve kterých se humor mísí s tvrdostí. Po více než deseti letech si Marciano desku produkuje zhola sám, díky tomu sahá na špinavou esenci východního pobřeží, která atmosférou evokuje rapové klasiky jako Wu-Tang nebo Mobb Deep, hudebním pojetím pak nedávno zesnulého Ka. Šablonovité, zakonzervované, ale dobré a poctivé.

WORM – Necropalace (02/2026)
- vampýrsko-romantická symfonie budovaná na základech s black-death-doom metalu. Necropalace je ve všech směrech záměrně přepálená žánrová groteska, u které bere nostalgie předená ze starých klipů Cradle of Filth za své. Díky uvědomělosti to všechno podmanivě funguje, byť až moc kompozicí atakujících 10 minut se může přejíst.

EBONY PENDANT – Threnodies from the Coldlands (12/2025)
- prosincové přehlédnutí nabízí vesměs hodný a nijak nevybočující black metal, kterému se nedá upřít cit pro nosný riff. Titulní „Coldlands“ nejsou tak chladné jako luhy z desek Djevel či Paysage D'Hiver, přesto se Ebony Pendant nedá upřít, že dokázali vystřihnout pěknou, žánrově studenou desku.

ERBEET AZHAK – Only the Vile will Remain (03/2026)
- mIZZym podchycená blackmetalová pokroucenost, která dokáže zaujmout solidní autorskou prací, tahem na bránu i svéráznou jedovatostí.

EXHUMED – Red Asphalt (02/2026)
- dřevní death metal plný groovů a riffů s konceptem, který propírá 100+1 způsobů, jak se nechat rozmělnit v autě. Perfektní snoubení žánrového řemesla a vskutku vděčného konceptu. Alternativní název Motoristé v sobě?