Datum vydání: 20. únor 2026
Label: Terratur Possessions
Žánr: black metal
Délka: 41:06

Zatímco fanatici oddaní kultu trondheimských blackmetalových projektů netrpělivě vyhlíží každý další krok Mare a Dark Sonority, Misotheist v ústraní konzistentně rozšiřují diskografii, jejíž kvalita s přibývajícími nosiči stoupá. Zvuk ústředního projektu B. Kråbola (po boku Enevelde a rodinného spolku Kråbol) lze popsat jako typicky norsky blackmetalový, ovšem bez odéru rutinérství.

Rukopis Misotheist se nejeví jako evidentní pocta klasickým kapelám druhé vlny. Z celku vyvěrá svéráz – specifická atmosféra plynoucí z násilného vokálního projevu, vrstevnatého zvukového nátlaku a kontrastu, který vyplývá z disharmonických riffů a rozvolněnějších kytarových motivů v intrech a mezihrách. Patrná je i rozmanitost nálad – Misotheist se nebojí doplnit ústřední temnotu triumfální pozvneseností či ponurou melancholií.

Vymezit tématiku kapely není snadné – Kråbøl nesdílí texty a neposkytuje rozhovory. Z přebalů desek, titulů, snad i z názvu kapely lze dedukovat, že Misotheist konfrontují nekalou stránku křesťanství, její propojení s aspektem tělesnosti, ze které vychází „nečistá“ podstata bytí, a tak i její přirozený sklon ke špatnému a zlému. Dosavadní desky obsahovaly vždy trojici skladeb, jako kdyby samotná forma měla symbolickým triptychem propírané „posvětit“.

De Pinte se od tradice odklání: křesťanskou vizualizaci střídá stylizace vycházející z východních náboženství, k zaběhnutým třem trackům přibývá ještě jeden, v rámci diskografie Misotheist dosud nejdelší.

Výsledná čtveřice umožňuje desku rozdělit na dvě pomyslné půle. První dvě skladby působí ortodoxněji, příměji a žánrověji. Unanswered Thrice s Blinded and Revealed prezentují Misotheist v ryze metalovém obraze, který v několika momentech přepadá až k death metalu. Nabízejí tak nejtvrdší kapelní polohy vůbec – zejména uprostřed Blinded and Revealed dochází k náhlému zpomalení, které je nutno ocenit zatnutou pěstí.

Následující Kjetterdom zvolňuje, meditativní nátura muziky umožňuje, aby převzal vokál hlavní roli. B. Kråbøl tento prostor využívá k prezentaci svých jedovatých deklamací, do kterých se vlévá náležitá porce emocí: od hněvu až k zoufalosti. Silný hlasový výkon, který proměňuje jinak vlažnější moment alba na výrazný, podporuje i zvuk – je sice zastřenější než minule, zachovává si však dostatečnou míru konkrétnosti. Mix pomáhá také instrumentaci, která je v natlakovanějších chvílích agresivní, individuální prvky jsou ale přesto dobře čitelné. S akcentování produkční hutnosti se občas vytrácí atmosféra, která byla na předchůdci podmanivější.

Rozlehlost závěrečného opusu De Pinte navozuje specifický dojem završení, jako by v něm celá dosavadní tvorba Misotheist kulminovala. Po uhrančivém krautrockovém intru se trpělivě rozehrávají individuální aspekty kapely, chytře se do sebe vpíjí a vše posouvají do finále, které ukazuje Kråbølův projekt opět v trochu jiném světle. Čtvrtá deska tak přirozeně působí jako předěl – most k novým autorským možnostem. Ty dosavadní jsou opuštěny na velmi vysoké úrovni.