Čau volové! Začnu pěkně z ostra. Pamatujete si, zda vůbec někdo napsal ještě horší recenzi na Mokvání v okovech, než je ta od Marastu? 

Mára: Zdarkass, nasral jsi mě hned v úvodu, takže zbytek rozhovoru bude mít stejnou vypovídací hodnotou, jako tehdejší recenze, haha!

Vojta: Díky!

Nedávno vyšla vaše nová deska V bažinách vědomí, která podle mě zní podstatně lépe než předchůdce. Pokud to správně chápu, tento názor sdílíte. Jste nám schopni vysvětlit, čím to je? Mix i mastering má na svědomí opět Greg Wilkinson. Může za to změna nahrávacího studia? Tentokrát jste místo Andersova Dödsmord Studia šli k Amákovi do Golden Hive.

Mára: Díky! Asi jsme prostě vyrostli jako muzikanti, pak je tu fakt, že mě sere moderní plastickej “death doom” (až na Můru, bez ironie), takže pokud jde o moje riffy, tak jsem se snažil přimíchat víc vlivů ála Necrovation nebo třeba Repugnant a udělat to víc nasraný, zároveň se ale držím svých oblíbených Carcass a Autopsy, do toho se přimíchá kousek Finska a je hotovo, haha.

Hlavně zvuk je dle mě naprosto skvělej, zníme tak, jak jsem si vždy přál, nejblíž jsme tomu byli na splitku s Grave Infestation, kde jsem měl zapojenej i fuzz pedal, aby byl zvuk pořádně chlupatej. Teď jsem si objednal pedál na doporučení Daryla z Funebrarum, chtěl jsem mít zvuk jak Crematory na demech, ale toho nejde prostě dosáhnout.

Zvuk jsem chtěl, aby byl co nejvíc raw a hlavně živelnej. Nahrávali jsme bez metronomu, což tomu dává ten drive, který nám chyběl na první desce. Jenom tak jde dobře zachytit to, jak hrajeme. My nejsme nějaký ultra dobrý muzikanti, naše síla je právě v tý živelnosti a v rámci stylu velký rozmanitosti - pořád se něco děje. Metronom nám akorát překáží, pokud někdo hledá precizně zahraný pidklikačky, tak je na špatný adrese.

Greg Amákovi napsal nějaký technický specifikace, aby mohl zvuk udělat podle našich představ. Taky si myslím, že se nám tam povedlo pár docela chytrejch twistů v rámci songwritingu. Změna studia si nemyslím, že na to měla vliv, k Andersovi do Dodsmord se chystáme vrátit, on nám i pomáhal s demováním alba.

Ačkoli se zdá, že hudebně se držíte toho svého kopyta a zvukově je V bažinách vědomí poměrně čistá nahrávka, přijde mi nejen údernější, ale místy taky rozvážnější a lehce temnější. Kde vy spatřujete hlavní hudební rozdíly mezi oběma alby? Myslíte, že se vaše obliba 70's muziky nějak promítá i do vaší deathmetalové tvorby? A jaké byly vaše první pocity, když Tomáš přišel s tou čistou deklamací ve čtvrté skladbě, pokud to byl tedy jeho nápad?

Mára: S tou čistotou nahrávky nesouhlasím, neser mě, haha. Je to chlupatý jak hruď našeho basáka, ti povídám! Jak jsem psal výše, naše inspirace se paradoxně vůbec nezměnily.

Tyhle songy z nás teď prostě lezly ven, je to určitě komplexnější album, temnější, špinavější, hutnější, rychlejší, nasranější, ale zároveň melodičtější a myslím, že se nám tu daří pracovat jak s atmosférou, tak kytarovýma harmoniema.

Pár riffů je z dob Mokvání v okovech, třeba v songu Znetvořená pana je první a poslední riff z té doby. Složili jsme je s Vojtou dohromady a původně měly jít za sebou, ale s bicíma to vůbec nefungovalo. Jak jsme jako muzikanti vyrostli, tak jsme přišli na to, že mezi ně stačí dát celej song a jde to, haha.

70s muzika, jestli se do toho promítá, to nevím, určitě to nedělám vědomě, ale je to možný, už na Mokvání jsem zjistil, že jsem vykradl Blue Effect, aniž bych si to uvědomil. Takže zpětně možná zjistím, že se mi tam připletl nějakej velbloud nebo modrá ústřice, haha.

Rozdíl bude i v kvalitě riffů a komplexitě songwritingu. Tomášův čistej zpěv mě tam baví, je to neotřelý.

Jedním z nejvýraznějších poznávacích znamení Sněti jsou hodně pestré a chytře propracované kytarové linky, které se vhodně doplňují. Počtem funkčních riffů, sól a dalších nápadů Sněť hravě strčí do kapsy i kdejakou známější kapelu. Jak vlastně máte, Máro s Vojtou, rozdělený songwriting, a to, kdo co následně hraje? Fungujete přístupem - kdo s daným nápadem přijde, tak je jeho, nebo to je složitější alchymie?

Vojta: Nemáme to nijak rozdělený, každej přinášíme nápady, co pak ve zkušebně zkoušíme spojovat a zjišťujeme, jestli to funguje. Nejsem to jen já s Márou, všichni tři naši basáci nosili a nosí riffy. Kuba bubeník taky přispívá a i Tomáš se podílí při skládání nápadama a tím, jak co hrát.

Jak se zdá, „v muzice je možné všechno a deathmetalová kapela i po 90. letech vyhrála Anděla.“ Vaše debutová deska hned získala oficiálně tuzemskou ‘cenu nejvyšší’, načež jste ji kvůli „zkurvené věci” OSA zase pěkně vrátili. Měl tenhle krok - potažmo i cena samotná - pak nějaký mediální dozvuk, nebo prostě vše vyšumělo a dá se tedy říct, že tenhle typ ocenění až na nějakou osobní satisfakci nemá pro undergroundového umělce význam? Kdyby se náhodou stalo, že vyhrajete Anděla i podruhé, přistupovali byste k převzetí ceny jinak?

Vojta: Mělo to mediální dohru v nějakejch bulvárech, protože jsme byli nalitý a pak nás poznal týpek, co nám dával přednost na přechodu. Chvíli to rezonovalo scénou a pak to vyšumělo. Kdyby se stalo, že to vyhrajeme podruhý, tak ano, asi bysme k tomu přistupovali jinak. Jak? To nevím.

Novinka vyšla u Me Saco un Ojo a Dark Descent Records. Podle mě se pro kapelu vašeho formátu jedná o dost možná nejlepší možnou volbu. Počítám, že jste s podporou Jesúse a Matta spokojeni a nejspíše u nich zůstanete i do budoucna. Nebo si dovedete představit pro Sněť ještě lepší, případně i větší label?

Mára: Tohle jsou naše labely, nikam jinam se nechystáme - a to byla i nabídka od jednoho major labelu, kterou jsme odmítli. Děláme to ze srdce a se stejnejma lidma chceme spolupracovat. Jesus z MSUO je největší srdcař, během procesu vydávání jsme si několikrát volali, což na Blood Harvest neexistovalo. Ale jelikož mě telefonování sere, tak se možná vrátíme k Rodrigovi, haha.

Jak to teď bude s živým hraním? Kapela má za sebou turné s Putridarium, které opět skončilo na Killtownu. V létě jste zvládli také koncert na Brutal Assaultu a 21. září proběhl pražský křest v SubZero po boku Funebrarum a Morbific. Co bude pak? Počítám, že se hned nezavřete do zkušebny na psaní další desky, ale čeká vás i další hraní?

Vojta: Není to tak úplně jasný. Zítra, až se uvidíme, tak budu vědět víc, takže škoda, že to píšu už dneska. Nabídek na hraní máme spoustu a musíme vše prodiskutovat. Dvě z těch nabídek jsou skvělý.

Teď za sebou máme Thrash Nightmare a později nás čeká Killed by Brno. Jinak se asi zavřeme do zkušebny, až se nám bude chtít. Osobně bych si rád zahrál u Berryho na Šumavě na Magic Musick Festivalu.

A co vlastně ty, Máro, jak se teď cítíš a jak to s případným tourováním vidíš osobně? I díky své otevřenosti na internetu není úplně tajemstvím, že ještě v průběhu Brutal Assaultu nebylo stoprocentně jisté, zda tam nakonec zahrajete. Naštěstí to klaplo, dokonce i s bonusem v podobě té absurdní kytarové stěny, co vám tam postavil Kanár. Evidentně to ale pro tebe nebylo snadné a zmíněné tour místo tebe nakonec odehrál Jegor z Cancer Void / Coaghulum. Myslíš, že tě třeba příští rok už uvidíme drtit struny na více koncertech?

Mára: Je to celý totální sračka, suverénně nejhorší rok mýho života. Nejdřív jsem si minulý léto zlomil ruku na skejtu a oddálil tím nahrávání (minule si zlomil nohu bubeník před nahráváním, haha) a hned na to jsem začal brát medikaci na úzkostnou poruchu, kterou dědíme v rodině z generace na generaci.

Jenže léky byly špatný a já tak v totálních hovnech dělal promo fotky, tam jsem byl v totální píči. Pak jsem v podobným stavu nahrál kytarový stopy, který se pak nedaly použít a musel jsem to přehrát. Kluci mi byli obrovskou oporou a jsem jim za to strašně vděčnej. Snad už jsem na cestě k tomu být zdravej. Příští rok zatím nic nebookujeme, dokud nebudu stabilní.

Jegorovi patří obrovský dík, vzal to na poslední chvíli a měl s náma jednu zkoušku, než odjeli na tour. Je to skvělej muzikant a dle očekávání hrál moje party líp jak já, haha.

Co vlastně to letošní turné, jak to proběhlo? Nějaké highlighty nebo vtipné storky?

Vojta: Jeli jsme bomby, pohoda. Pak zdravotní problémy do piči. Nějaký virus do piči.

Turné proběhlo i přes rozbitý auto a každodenní dlouhý přejezdy docela dobře. Koncerty byly den ode dne jistější a byla celkem pohoda. Putridarium jsou fajn týpci a bylo to s nima bez problému. Koncertní highlighty Killtown v Kodani, Summer Dying Loud v Polsku a třeba Antverpy. Všechny koncerty byly fajn, každej trochu jinak.

Vtipná historka jsou dva bratři z Lužný u Rakovníka, jeden co byl po 16 rumech a druhej, co k němu mluvil a u toho chcal bez držení. Pak Tomáš klasicky během dvou dní ztratil bundu, boty aji mobil a chudák chtěl říct, že není žádnej chat gpt, ale místo toho řek, že není gps. No klasika – byla legrace i vopruz, tak jak to bejvá no, nikdo se nezechcal ani nedoštudoval.

Mezi alby vyšla splitka s Grave Infestation z Kanady (2023 u Me Saco un Ojo) a kodaňskými Sequestrum (2024 u Extremely Rotten). U Sequestrum je vazba jasná (Phrenelith i Undergang hráli na Tones of Decay), ale třeba Grave Infestation jsou v OSDM docela stoupající hvězda. Jak došlo k těmto vydáním? Iniciovaly je labely nebo přímo vy jako zúčastněné kapely?

Vojta: No, měli jsme složenej song a chtěli jsme s nim něco rychle udělat. Už je to hodně let zpátky, ale pamatuju si, jak se to celý muselo diskutovat na bandchatu v neděli večer a celý to bylo strašný, haha.

Dopadlo to tak, že jsme dali post na FB “Kdo chce mít s náma split” a Grave Infestation se ozvali. Ale jsem za to zpětně rád. S Grave Infestation jsme se společně poznali v Mexiku a jeli dva nebo tři koncerty spolu v Čechách a v Polsku. Skvělí lidé.

U těch Seqestrum tam už ani nevím… To se nějak domluvilo prostě… Když byl křest ve Futuru a předával jsem Mikkelsenovi narychlo udělaný lathe cut verze desek, tak jsem si všim, že tam je špatně rychlost na labelech, takže zase krom ostudy se to celý muselo ručně propiskou na všech přepsat, haha. Klasika.

Podobné dotazy jsou nejdebilnější a sám je nemám rád, ale co další materiál. Máte už něco nového v kapse, nebo teď většina nápadů padla při tvorbě V bažinách vědomí? Budete chtít nahrát v dohledné době další řadovku, nebo to spíše vidíte zase na pár kratších splitů? Napadají vás případně nějaké kapely, se kterými byste dali společný split, nebo klidně i tour dohromady?

Vojta: Máme rozplánovanej takovej hudební experiment, co bysme rádi vyzkoušeli, tak uvidíme, jak to půjde. Buď dobře, nebo špatně no, jak už to tak bejvá... Jinak máme každej nějaký riffy v záloze, na kterejch lze už pomalu pracovat – klasika, skládání tak, jak nám to jde a máme ho rádi. Splitko bychom někdy v budoucnu rádi s Hyperdontií a klidně i další tour.

Rád bych se dostal taky k pořádání koncertů. Svého času byl Kreas jedním z nejaktivnějších promotérů na pražské metalové scéně. Připadá mi, že toho v posledních letech už neorganizujete tolik. Čím to je? Až moc vás vyčerpávají přípravy Tones of Decay a další aktivity, nebo vás už zkrátka na klubovkách nebaví prodělávat peníze?

Mára: Prodělávat nás pořád baví, ale všichni čtyři máme děti a rodiny. Chceme to dělat, protože nás to baví, ne proto, že musíme. Byla to nutná cesta, abychom nevyhořeli. Každej z nás má i jiný koníčky, ale hlavně ty děti.

A co samotný Tones of Decay? Letošní ročník s Dead Congregation byl, minimálně co se návštěvnosti týče, úspěšný. Pátý ročník má již známé datum, první jména venku. Můžeme se těšit na nějaké velké překvapení, nebo máte v plánu pokračovat spíše v prezentaci klenotů z deathmetalového undergroundu? A jak dlouho si myslíte, že vás ještě organizace tohoto festivalu bude bavit?

Mára: Měli jsme už na lopatě Autopsy, ale bohužel Eric řešil vážný problémy v rodině a vyšumělo to. Máme už větsinu line-upu hotovou a jdeme podobným směrem jako minulý rok - v undergroundu známá jména, která tu vůbec nehrají nebo hrála před dlouhou dobou. Bude víc Finska. Minulý rok jsme ho vynechali, tak to napravíme. Pořád nás to baví, teď už jsme zajeté jméno a je o festival zájem.

A co vlastně nějaká další hudební tvorba, Máro? Počítám, že Sněť je tvé hlavní dítě, ale Vojta hraje ještě v Bahratal a Hagzisse, Tomáš řve ve Vole, Kuba má Mordloch a Adam zase Mörghuul. U tebe nějaký vedlejšák momentálně nehrozí? Tuším, že jsem na Instagramu viděl krátká videa, jak hraješ ve zkušebně nějaký prog rock…

Mára: Na obzoru je rocková kapela, nemá to ještě jasnější obrysy. Hned po první zkoušce, co jsme měli ve třech, nám odešel bubeník Oťas z TerminátorX, kterej zjistil, že na to nemá čas. Od tý doby měla Sněť přednost a já měl k tomu ještě další potíže zdravotní.

Ale chystáme se do toho opřít, mám z toho fakt velkou radost. Kapela bude fungovat podobně jako Můra, co se týče koncertování, jenom s tím rozdílem, že to nikoho nebude zajímat. Mám tam docela přehnaný ambice, co se týče muziky, zpěvů a nástrojů, tak uvidíme, jak a jestli se to podaří zrealizovat.

Zatím nemáme ofiko zpěváka, v kontaktu jsme s jednou holčinou z Brna. Ale na zpěvu to celý buď padne, nebo to bude skvělý. Sestava je zatím David (Morkhimmel) kytara, Zdenda (Laid to Waste) basa, Zdenda (Hentai Corporation) na bicí a já kytara. Vlivy jsou v sedmdesátých letech.

Vojto, a jak vše vlastně zvládáš ty? Předpokládám, že Sněť je momentálně i tvá největší kapela, ale Bahráč s Hagzissou taky nejsou úplně zanedbatelná jména. S Bahratal teď máte obměněnou sestavu a kompletně nový materiál, Hagzissa zase hraje dost zahraničních akcí všude po Evropě. Jak se to dá i s nějakým rodinným životem stíhat? A pokud se nepletu, donedávna jsi hrál aji v nějakém country?

Vojta: Děkuju mojí ženě, že mi dává prostor, abych se mohl realizovat, když ona sama nemá na koníčky prakticky žádnej čas. Moc si toho vážím a uvědomuju si to, a díky za to… za chvíli to bude lepší.

Dá se to stíhat, ale někdy je to samozřejmě náročný, především když jsem hodně pryč, snažím se to nějak rozumně dávkovat – viz třeba tour na 10 dní samozřejmě nebyl dobrej nápad… Těžko se z toho ukrajuje, muzika mě pořád baví a naplňuje, snažím se držet tý prapůvodní podstaty scházet se po večerech s kámošema a blbnout bez nějakejch přehnanejch ambicí.

Ta country kapela se jmenovala Dingo, hrál jsem s klukama před pár lety. Krom country jsme měli cover kapelu Reel Notch and the Gym Shark a pořád ještě sporadicky vystupujeme s punkovou kapelou Láska a přátelství, se kterou jsem kdysi začínal.

Kromě toho, že máte v kapele několik šikovných hudebníků, jste někteří umělecky zdatní i po té vizuální stránce. Aspoň tedy Vojta s Tomášem, kteří tvoří hromadu obalů, artů a grafik pro různé akce či kapely včetně té vaší. Počítám, že je určitě super nemuset shánět další grafiky, když se můžete spolehnout sami na sebe. Není ale zároveň trochu svazující a náročnější dělat vizuál pro svou vlastní kapelu? A uvažovali jste i o tom, že byste kvůli obalu např. v budoucnosti oslovili i někoho jiného?

Vojta: Je to fajn a je to zábava, ale někdy je toho hodně. Výhodou toho death metalu je, že můžeš do určitý míry pracovat s humorem a to je skvělý. Čas od času sháníme další grafiky, protože by to možná bylo takový monotónní, kdybychom dělali všechno jen my dva. Ona je taky zábava oslovovat další umělce, který máme rádi viz např. ten Sick Slice, Nightmare Imagery, Arek Klej atd.

Můžete nám doporučit nějaké osobní objevy z poslední doby? Všichni víme, že uctíváte Autopsy a Mára aj Thin Lizzy, ale slyšeli jste např. letos nebo loni nějakou nahrávku, co vás vystřelila z papučí? Klidně nějaký death metal, ale i cokoliv jiného.

Mára: Egregore - It Echoes In The Wild, z toho jsem úplně vyřízenej. Morbus Chron Vibes, ale přitom svůj ksicht. Lidi z Mitochondrion a dalších. Funebrarum nezklamali. Nový Elder taky super. Prý se povedli Mastodon, na ty se teprve chystám. Jinak moc nový věci nesleduju.

Vojta: Dědku, ani nevím už… Polská kapela Torpor mě hodně zaujala, pak třeba Silver Wings, Bronze Eagle, to poslouchám teď hodně takový věci. Z death metalu jak psal Mára Funebrarum, ty Nedgravd jsou zajímaví i tím, jak to vypadá a pak třeba Hrob – Brána Chladu.

Pac a pusu, moc díky za rozhovor a přejeme mnoho úspěchů s novou deskou! Na křtu v SubZero vám to hrálo skvěle a aji v budoucnu se určitě potkáme! Poslední slova jsou vaše.

Sněť: Rajčata, cibule, papriky, jogurty, šunka, sýr, pečivo, rukola.