Kdy: 12. červenec 2027
Kde: Praha, Modrá Vopice
Pořádali: Obscure Promotion
Fotky: sicky & Oskar

Venkovní trojkoncert v Modré Vopici odstartovali tuzemští REFORE a byli jedním slovem výborní. Nadupaný, tvrdý thrash model stará Sepultura byl povětšinou vyhrocený do vyšší rychlosti, občas byl proložený headbanging riffovačkou a zněl jak po stránce zvuku, tak energie naprosto famózně. Od posledně mi přišlo, že má zpěvák o něco níže posazený hlas, což beru jako plus, ale hlavně jsem registroval nového bubeníka, který dodával kapele neskutečný drive. Zejména to, jak dokázal v tom fofru zahrát tvrdý, razantní kopák, mohou Refore závidět všechny tuzemské metalové bandy.  

Hudebně nejde o nic přelomového, prostě nářez, celé to znělo ale velmi dobře. Obě kytary, basa, bicí i zpěv byly správně sladěné do prdel nakopávajícího celku, který po celou dobu tryskal energií a bavil. Na první předkapelu šlo o kvalitní výkon a klidně bych zvládnul delší set, než byla přidělená půlhodina. Ta byla nakonec přeci jen rozšířená o přídavek, a sice Troops Of Doom od Sepultury, kterým kapela tak nějak potvrdila, kde bere inspiraci, a zavdala jej tak hustě, že by to lépe nezvládli ani samotní Brazilci. Kdo zatím kluky neslyšel, tak doporučuji, protože aktuálně mají výtečnou formu. Pokud zapracují na zvýraznění hitového aspektu své hudby, mohou pomýšlet na mety nejvyšší.

Následující LAID TO WASTE na to šli jinak. Nešlo jen o rychlost a tvrdost a kapela se snažila do thrashe přidat něco z power/heavy melodických postupů a znít celkově různoroději, což ovšem v kombinaci s vysoko položeným ječákem znělo jako záležitost ošemetná. Milovníci oldschoolu byli jistě spokojeni a rozumím, že dnes se pravověrný metalový projev cení, z mého pohledu toto však bylo truemetalové až moc.

Instrumentálně je kapela bezesporu na výši a nástroje zvládá dokonale, ze skladatelského hlediska mi však přišly některé věci lehce nesourodé a co se týče výrazného zpěvu melodické linky postrádající, a to zejména v první polovině setu. Ve druhé části, kdy to kapela začala hrnout víc do rychlosti, znělo vše najednou o poznání lépe, takže ve finále Plzeňáci vyzněli též v pořádku. Je třeba ocenit, že stejně jako první předkapela měli i Laid To Waste naprosto parádní zvuk a dá se tak říct, že podium bylo pro hlavní hvězdu zahřáté dokonale.

Američtí OVERKILL nastoupili v avizovaných 20:40 přesně a koncert odstartovali peckou Scorched z posledního alba. Stál jsem v ten moment tlačenici navzdory docela vpředu a říkám si, kde je sakra DD Verni? Nebyl. Nepřijel. Stejně jako kytarista Derek Tailer. Basu hrál ten večer jako záskok Christian Olde Wolbers (dříve Fear Factory) a druhá kytara nebyla. Zato byl fungl nový bubeník Jeramie Kling (Inhuman Condition), takže celkem průvan v sestavě, který značí, že na personálním oddělení netopýrů je aktuálně docela rušno.

Podepsaly se změny v celkovém soundu? Ano i ne. Vpředu se mi zvuk moc nezdál, tak jsem se přesunul od podia dál, kde už bylo vše v pořádku. Kapela sázela hned od začátku hity, kdy hned druhá šla Rotten to The Core a pak Bring me The Night, nicméně uragán jako loni na Brutalu nebo na jiných předchozích koncertech to přeci jen nebyl. Absence druhé kytary byla zkrátka znát a vylézalo to na povrch nejen v sólech, kdy hrála samotná basa a bicí.

Ovšem silné songy jako Iron Bound, Elimination nebo Hello from the Gutter, kterou kytarista Dave Linsk na začátku zkazil, že museli začínat znovu, v kombinaci s ikonickým vřeštivým zpěvem Bobbyho Blitze prostě udělaly své, takže nakonec absence poloviny sestavy problém nebyl. Byli to takoví více punkoví Overkill, což není apriori špatně, a myslím, že i vzhledem k místu konání to nakonec ani nikomu nevadilo. (Mimochodem zpěvák Laid To Waste by si měl z Bobbyho pěveckých linek vzít inspiraci, jak se dá s podobně exponovaným hlasem pracovat.)

Venkovní Vopičí plac byl úplně plný, údajně přes pět stovek hlav, podobnou návštěvnost zde pamatuji snad jen při legendární akci Sepultura, Pro-Pain a Crowbar, a všichni vypadali spokojeně. Převažovali dle očekávání vlci šediváci k šedesátce věku, na kterých bylo vidět, že jsou rádi, že vyrazili na koncert a mouchy na něm nehledali. Jejich oblíbená kapela jim přehrála slavné pecky, zvuk byl v pořádku, a jestli to minule kopalo o něco víc, nebylo pro nikoho podstatné.

Jediná muška na dojmu byla, když Bobby zhruba po 50 minutách zahlásil „Thank you and Good Night.“ Docela brzy se loučí, říkal jsem si v ten moment. Naštěstí ale kapela přidala potom ještě tři kusy. Konkrétně In Union We Stand, Feel The Fire a Fuck You, které jsou, pravda, obehraná přídavková tradice, kterou by stálo zato změnit, každopádně ale díky nim se časomíra přehoupla přes hodinu, takže ve finále délka koncertu v pohodě.

Jak píše nejmenovaný kolega, zažil jsem lepší koncerty téhle kapely na tom a tom koncertu a na tamtom festu, ale na druhou stranu osobně jsem zažil mnohem horší koncerty jiných kapel. Overkill i v okleštěné sestavě zahráli prostě velmi slušnou show, která bavila, a těžko ji kritizovat. Dojmu určitě hodně pomohly prověřené metalové hity, kterých mají borci z New Jersey bezpočet, a také vidět a slyšet zblízka na malém koncertu legendu Bobbyho Blitze, jak to dává v šedesátisedmi letech naplno, je povznášející zážitek. Myslím, že všichni odcházeli domů spokojení.