Kdy: 4. srpen 2026
Kde: pevnost Josefov
Report: tipy / úvodní dojmy / ÚTERÝ / středa / čtvrtek / pátek / sobota

LooMis: V dvoučlenné posádce přijíždíme do Josefova za největšího pařáku po 14:00, místa na parkování ve městě stále spousta, takže po bleskovém výsadku nahazujeme krosny a vydáváme se stanovat na tradiční místo na louce za mlýnem. Pod stromy je sice obsazeno, ale i tak se nám podaří stany umístit tak, že doufáme, že na nás ráno bude slunce milosrdné (což se naštěstí druhý den potvrdí).

Jelikož mám za kopcem Obscure stage, hrají nám k tomu tuzemští death/grindoví brusiči Mordloch. Teplý panáček rumu na cestu neublížil, a jelikož se u přilehlého kempu dá nabít čip, je alespoň polovina z nás již schopna platit i vně areálu, a tak první pivečko festivalu na nás dlouho nečekalo (bylo dobrý, ale toho Zemana jsem jim musel vyčíst).

Warm Up probíhá tradičně u zadního vstupu, takže cestou se ještě stavíme zjistit kvalitu Rampušáka v řeznictví, a jelikož zde na nás čeká rychlejší skupina A, degustace se protahuje a přicházíme tak až na závěr První Hoře. Je velká škoda, že Urzova parta nedostala nějaký lepší hrací čas. V rámci zahřívacího dne to bylo zbytečné vystřelení avantgardního uskupení, které mohlo jinak dát krásně odpočinout uchu od metalu. Na druhou stranu, účast byla slušná a v rámci úterní pestrosti si tenhle kabaret ovace vy(za)sloužil.

mrkvivit: První hoře jsou moje stálice, takže nevynechávám ani zde. Je to jejich třetí účast na BA, poprvé však na novém formátu warmupu na velké Obscure stagi. Přímo před pódiem ale není ideální zvuk - bicí (hlavně při občasných Medákových dvojkopákových salvách) příliš dominují, naopak Milanova kytara zaniká. Krom toho má tento básnivý frontman na začátku setu lehký trabl s výměnou nástroje a musí ladit, což stojí cenné vteřiny vyhrazeného času. Ovšem pak už vše odsýpá ve standardním „prvohořním“ tempu.

Pan Klaun klasicky mění masky a rekvizity, a když nehraje na akordeon, vyráží k prvním řadám a „žehná“ divákům, fouká bubliny či pantomimicky parafrázuje texty písní. Klávesista Bertrám krom obsluhy svého nového syntezátoru expresivně tančí a obstarává velkou část vokálů. Pan Jiří vše stoicky jistí precizní hrou, bohužel ale jeho basa není moc dobře slyšet. Podávají se spíše starší skladby (Čobol a Čehún, Absurdistán, V cizím hrobě…) doplněné o jednu novinku Osolen z posledního alba Achtung sultan!. Žádost fanouška o Diskokouli zůstala nevyslyšena a kapela svůj set uzavírá, stejně jako před osmi lety, humanistickou semibaladou Černý Petr.

Přestože jsem od PH viděl i zvukově povedenější koncerty, byla to dobrá show se solidním ohlasem. Při odchodu obecenstva zaslechnu pár nadšených reakcí od lidí, kteří Hoře dosud neznali, takže mise na BA zaznamenává úspěch. Kdyby kapela měla vlastního zvukaře nebo aspoň někoho obeznámeného s její tvorbou, bylo by to nepochybně o další level lepší.

LooMis: Morax byla povinnost vidět, jelikož DarkXane přijel z jarního soustředění v Písku nadšen. Norové minulý rok vydali debut Amulet a svým heavy metalem v mnohém připomínají klasiku, která po roční pauze opět přijede příští rok - Mercyful Fate.

Nechyběla epická rozmáchlost ani skvělá kytarová sóla dělící jednotlivé sloky, vypjaté vokály, to vše na pevně stojící rytmice, nijak komplikované. Kvartet oděný do kožených vestiček si atmosféru užíval, basák do sebe po Belial Rising neváhal vyklopit třetinku Plzně a možná i to povzbudilo přihlížející, aby při Inverted Church rozjeli circle pit. Při sabbatovském rozjezdu Seven Pierced Hearts začalo sice drobně poprchávat, ale jen tak, aby „nasákla džíska, ale vnitřek byl v suchu“. Celkově podařené vystoupení, které by v klubu mohlo fungovat ještě lépe.

Po hydratační pauze v Konírně přicházíme na německé básníky o hlubinných vodních krásách Ahab. Co se asi tak dá ve funeral doomu předvést za 40 minut? Hodně, věřte, že opravdu hodně.

Padly dvě desetiminutovky – hned na úvod The Isle, která skvěle navodila uklidňující atmosféru a dav se mohl začít pohupovat zvolna do rytmu jako mořské vlnky ve slabším větříku, který ale postupně zesílí, a s ním se i začnou tvořit první ostrůvky pařících fanoušků, aby se při následující O Father Sea spojily do pohlcujícího malstrómu.

Ahab sice začínali ještě za světla, ale i tak už světelná magie fungovala a mohli jsme se tak postupně propadat do dalších oceánských hlubin. Závěr/druhou půli obstaraly Mobilis in Mobili a druhá 10+ kláda The Sea As a Desert, obě z poslední The Coral Tombs (2023). Pokud by Ahab zakončovali Warm Up, asi bych se nezlobil. Vrchol večera, s plným zvukem a jedinečnou atmosférou zmaru a zhouby.

Letošní BA přinesl několik speciálních setů a toto byl první z nich. Na rozdíl od Left To Die, Aura Noir nebo Nergala s Misþyrming, tady se jednalo o průřez tvorbou brazilských Sarcófago v podání baskytaristy Geralda Minelliho, který k sobě přibral mladou krev. A funguje to. The Laws už se představili na letošním MGCFD se setem postaveným na debutu I.N.R.I. a i zdejší vystoupení je obsahovalo, ale zazněly i skladby z následujícího The Laws Of Scourge (1991).

Nikdy jsem nebyl nějakým zarytým fanouškem kapely, ale když došlo na Screeches from the Silence, okamžitě se mi vybavil klip z MTV. Během festivalu jsem podobných flashbacků zažil víc a tady byl spouštěcí faktor v klávesách. Fungovalo to na mne tehdy, fungovalo i teď. Bohužel experimenty se tehdy ještě moc nenosily a Brazilci navíc měli mocného soupeře - vedle nich pomalu rostla Sepultura (ve které mimochodem v počátcích zpíval tehdejší frontman Sarcófago Wagner Lamounier).

mrkvivit: Sarcófago jsem letos už viděl na zmíněném Czech Death Festu a tam jsem jejich vystoupení nedokoukal. Kapela mi připadala nedobře sehraná a v mixu se někam ztratila kytara. Teď už je to, podle mě, o dost lepší - interpretačně i zvukově. Jakkoli nejsem a ani nebudu fanoušek, dnes musím uznat, že se našlo několik pasáží, které měly jakousi zvláštní magii pramenící z dobře zašifrovaných harmonií pod hlomozící slupkou.

LooMis: I když podle rozpisu by se mohlo zprvu zdát, že Warm Up byl co do jmen slabší, bylo to velmi povedené zahájení. Zvuk na Obscure stagi obstál a obrazovka vedle, de facto 1:1 k „užitné ploše“ pódia, se v pozdějších dnech ukázala jako útěcha pro ty, kteří se v následujících dnech nedostali na dohled svým kapelám. Ale o tom bude řeč až příště.

Velmi slušně zaplněný areál se pomalu začal vylidňovat, míjíme koncert i vietnamského stánkaře, který zrovna dával Jarošovský pivovar a stěžoval si, že by radši prodával nudle. onDRajs, který neviděl vůbec nic kvůli pozdnímu příjezdu a problematickému parkování, nás přichází alespoň pozdravit. Domlouváme se na další den, dáme šláftruňk a lezeme do stanů. Noc je horká, kemp klidný, bude se dobře spát.

onDRajs: A já jen doplním, že i když jsem v úterý neviděl zhola nic, při první procházce zadní části areálu a po nutném doplnění vitamínu B jsem narazil na koncert zmíněného Vietnamce. Aspoň něco! Nevěřím, že v úterý něco přebilo nedvědovské Stánky ve vietnamském provedení…

mrkvivit: Já ještě před večerkou nakouknu na KAL kde začíná řádit Octopoulpe. Je tu ovzduší vskutku na zdechnutí, ale maskovaný korejský bubeník mě natolik zaujme, že vydržím do konce. Na pódiu sice sedí sám jen s bicí soupravou a „mašinkami“, ale na projekčním plátně mu sekundují různí vokalisté a předtočený Octopoulpe sám s kytarou či basou. Případně se promítají klipy, se kterými je muzikant na setinku vteřiny sladěný.

Jsou to zábavné krátké filmy, ze kterých se mimojiné dozvíme, že největší nacisti na Zemi jsou delfíni a ninja želvák Rafaelo je perverzní úchyl. Někdy bubeník se svými virtuálními protějšky „komunikuje“, jindy jen doplňuje. Jde tedy spíš o multimediální show než o koncert a proto zamrzí několik výpadků obrazu, které zpočátku zastavily celou dobře rozjetou show.

Každopádně velký respekt, že to bylo většinu času bezchybně synchronizované, protože hudba samotná byla velká jízda plná zasekávaček, poblázněných změn tempa a celkově dosti „ADHD fueled“. Přibližně by se dal výsledek popsat jako střet Angine de Poitrine, Igorrr a Beastie Boys. Nevím, jestli by mě to bavilo poslouchat doma, ale naživo s obrázky to bylo moc fajn. Zcela propocen, dobře naladěn odcházím nabírat síly na zítra.