Kdy: 5. - 8. srpen 2026

Kde: pevnost Josefov

Nemládneme. I Brutal Assault už dospěl do věku, kdy se zakládají rodiny a plodí děti. Příští rok oslaví tři dekády existence. A spolu s festivalem zestárli nejen jeho návštěvníci, ale i kapely. Tak si to vezměte, pojďme si namátkově projít věk některých interpretů - Sy Keeler (Onslaught, 64 let), Joey Vera (Armored Saint, 63), Thomas Gabriel Fischer (Triptykon, 63), Ice-T (Body Count, 68), Les Claypool (Primus, 62), King Fowley (Deceased, 58), Leif Edling (Candlemass, 63). Stává se z Brutalu festival důchodců?

Trochu se tomu uzpůsobila i letošní programová nabídka. Byť neokoukaná jména  nechyběla, stylově dominoval (zejména thrash) metal staré školy na sto způsobů - tu s příměsí hardcore punku, jinde se špetkou síry, onde s hnilobným zápachem smrti. Někdejší výlety do ne úplně tradičních, alternativních stylových vod vzaly dost zasvé. Čest výjimkám, bez nich by byl Brutal Assault jen dalším z řady klasických metalových festivalů. Ale míním, že větší generační obměna a menší důraz na prověřená (a provařená) jména by neškodily.

Nicméně i letos bylo důvodů zavítat do josefovské pevnosti přehršel. Naprosto unikátním vystoupením byla živá prezentace deathmetalové symfonie Yeah! Yeah! Die! Die! od žánrových chameleonů Waltari spolu s orchestrem. Obav a otazníků, jestli si organizátoři neukrojili příliš velký krajíc, bylo hodně, ovšem výsledek dalece předčil veškerá očekávání. Husarský kousek se organizátorům povedl také přitáhnutím amerických bizarních funk rockerů Primus, kteří se na starém kontinentě neobjevili takřka deset let. A staromilce musel potěšit teatrální koncert 84letého Arthura Browna.

Co bude příště? První kapely už jsou na světě, ale 30. výročí by mělo být extraordinérní. Co třeba vzkřísit Edge of Sanity a chtít po nich přehrání 40minutového songu Crimson? Jen drobný tip pro pořadatele, fantazii se meze nekladou.

Co pochválit a co naopak vytknout? Začal bych pozitivy. I přes vyprodaný festival jsem neměl pocit, že by se areál někde vysloveně přeplnil a hrozil kolaps (snad jen Octagon býval ucpaný). Bylo to i díky ohleduplným návštěvníkům? Asi také, lidé se rozprostřeli po pevnosti jako mravenci díky tomu, že současně hrající kapely spolu moc nekolidovaly. Doprovodný program byl nabitý a stíhat vidět všechny interprety, k tomu jít na přednášku nebo výstavu (Zbigniew Bielak byla dobrá volba!) se ukázalo jako nemožné.

Zázemí pro fanoušky? V úterý a ve středu bylo supervedro, na pitnou vodu se stály větší fronty než na pivo, avšak bylo jí dost a dost a k přežití spalujících teplot byla nezbytně nutná. Potěšila i venkovní sprcha u hlavního vstupu. Nabídka jídel byla opravdu široká, ceny klasicky festivalově vyšponované a s mnohdy velkým cenovým rozptylem. Za klobásu jste mohli dát 130, ale taky přes dvě stovky. Chtělo to hledat. Jasně, za akci šlo vyhodit majlant, ale dalo se vyžít i s menším rozpočtem. Jak je libo, záleží na každém, jak si představuje metalovou dovolenou.

Také bych rád vypíchl dobrý zvuk kapel. I když metal má své zvukové limity a domácímu poslechu se koncert většinou audiokvalitou nepřiblíží, nezaznamenal jsem žádné velké fiasko. Ba naopak, třeba taková symfonie od Waltari byla smysly uchvacujícím zážitkem. Tohle se za ty roky opravdu zlepšilo. Velkým plusem byl stream, kdy člověk mohl sledovat vystoupení v mobilu - třeba dopoledne, kdy se mu ještě nechtělo ze stanu. Daly se na něm sledovat jak skupiny hrající na velkých pódiích, tak i na zadní Obscure stagi.

Mínusy? Asi snad jen drobnosti, ale na druhou stranu - pořád je co zlepšovat. Zamrzí šotek na kartičkách s rozpisem kapel, kdy se smíchaly dva festivalové ročníky. Škoda, mělo se to odchytit (dělalo se to na poslední chvíli?), ale dobře, že lidi na to pořadatelé upozornili ve festivalové aplikaci. Loni i letos jsem někdy bojoval s výpadky signálu a s ním i nefungujícím internetem. Byla přetížená síť? A nedá se udělat něco s tím protivným sluníčkem na Octagonu, které prvním podvečerním kapelám svítí přímo do tváře? Nějak pověsit na hradbách plachtu? Asi sci-fi…

Do areálu Pevnosti jsem se na celou dobu trvání festivalu vrátil po velmi dlouhé odmlce od roku 2019. Zkrácenou variantu covidového Josefstadtu nepočítám, stejně jako jednodenní záležitost na otočku před dvěma lety. Důvod byl zejména v trvání festivalu, který s oslavou 25 let byl prakticky celý týden. Ale letošní Warm Up byl přeci jen komornější a šlo tak zejména o to, být na místě v první den festivalu.

onDRajs už toho hodně zmínil - areál toho opět nabízel tolik, že nebyl problém v něm strávit celý den, ale přidal bych ještě zmínku o výstavách Milana “Banána” Trachty z chystané fotoknihy, výstavu Skinless hledající inspiraci v kůži nebo Deset Deka Dekadence s tématikou jazykových vulgarit, tradiční Plechovou hubu, účast post-apo nadšenců z Convoye, možnost vyjít si na prohlídku po hradbách nebo zkusit odhalit triky kouzelníka Vemínka.

Největší posun jsem nicméně zaznamenal u stánků s jídlem, a to primárně těch exotičtějších. V tomto ohledu mne zaujal už příjezd do Josefova - pryč jsou ulice obložené stánkaři - zůstali pouze ti, kteří akceptovali přechod na oficiální festivalovou platbu čipem, s výjimkou provozoven, které si mohly udělat u sebe zahrádku a dalo se tak platit klasicky.

V areálu přibylo i spousta potřebných sedátek, byť se na mnoha nedalo sedět na slunci přes den, večer byly obsypány roji fanoušků s unavenýma nohama. Nejvíce oceňuji volně přístupnou pitnou vodu, a to jak vzadu na louce, tak i vepředu. Naopak největší zmar vidím v odebrání “raket” právě na zadní louce a nahrazení osmi koryty. Bohužel pouze jedno bylo postaveno odtokovou částí směrem po svahu, což už během zahřívacího dne vyústilo v nepěknou věc. Asi bych byl i maličko přísnější k výběru kapel pro jednotlivá pódia (třeba Vader na Obscure stagi to totálně zabili) a dostat se na Octagon včas znamenalo být tam o 20 minut dříve.

Budeme zmiňovat politiku? Asi bude třeba - ač je festival od začátku apolitický, vzhledem ke své velikosti a zvyšující se popularitě přitahuje i různé osobnosti naší současné scény. Ale zmiňuji to hlavně kvůli tomu, že opravdu mnoho kapel se vyjadřovalo k tomu, co se děje ve světě - u některých se to dalo čekat a v podstatě to bylo očekávané, mnohé ale prostě tu potřebu apelovat na své fanoušky měli tak nějak spontánně. Není to samozřejmě nic nového, ale i téma války a současného směřování Ameriky se letošním ročníkem vinulo jako červená nit.

Nejvíc se ale srdíčko sevřelo hned u vstupu, kde byla umístěna vzpomínka na našeho Rouru aka uproara / Me2díka / Temnora. Vzpomínáme stále, kamaráde.

Takže? Takže Brutal Assault se rozhodně 30 let dožije, ale podle řečí nejednoho z redaktorů - možná (možná?) to bude pro řadu z nás i rozloučení se s tímto nejlepším tuzemským festivalem, na který řada z nás zavítala již při jeho prvním ročníku. Brutal Assault totiž rozhodně není pro starý.