Datum vydání: 27. duben 2026
Vydali: Night Terrors Records (LP, MC) / Memento Mori (CD)
Žánr: death metal, death doom
Délka: 36:44

Hrob vznikli v roce 2021 a já jsem se s nimi setkal na velmi povedeném dýchánku v Brně, kde mě zaujali svým death/doom metalem. Logickým vyústěním zájmu je recenze na nedávno vydanou desku Brána chladu, která je prvním regulérním zářezem v kapelní historii. Členové Hrobu jsou ale už ostřílení z působení v kapelách Krudus nebo Radiation a zvlášť vyzdvihnu, že Kiko Kavický (kytara) a Anton „Vrana“ Rozbora (basa) hráli v živé sestavě výtečných Goatcraft.

Hrob nevymýšlí žádné krkolomnosti. Místo bádání ve spletitých skladbách si užijeme poctivý headbanging v pomalých a bažinatých riffech i nějaké to pěstičkové hrození v našlehaných sypačkách. Dojde samozřejmě i na kytarová sóla. Líbí se mi, jak kapela všechny tyto prvky dávkuje v poměrně vyrovnaném poměru, a právě riffy považuji za její nejsilnější stránku. Jsou úderné, přímočaré a díky tomu, že do nich druhá kytara vyšívá různé podmalby a melodické linky, se nezačnou zajídat ani po opakovaném poslechu. Příbuznost k death/doom kapelám jako Sněť nebo Můra je jasná, ale Hrob se více pohybují v čitelné a srozumitelné části deathmetalového spektra, žádnou černotou, psychedelií ani běsněním si nepomáhají.

Bubeník Matej se s ničím nepárá, jeho hra slouží především skladbám samotným. Dokáže kapelu neúnavně hnát vpřed ve svižnějších pasážích, ale stejně přesvědčivý je i v plíživě pomalých momentech, kde umí udeřit s potřebnou vahou. Přesně tak to má v tomhle žánru fungovat. Brutální Michalův growling spoluutváří celkovou tvář alba, v hrdle mu to hezky kloktá a velmi pochvalně samozřejmě kvituji i slovenštinu v textech, která nahrávce dodává další kus osobitosti.

Z jednotlivých skladeb je nutné vypíchnout především závěrečnou titulní Bránu chladu, hned za ní pak Chrám prázdnoty. Mně osobně se asi nejvíc líbí Genocida snov. Zbylé dvě skladby rozhodně nejsou do počtu, ale přijde mi, že materiál by jako koncentrovanější EP fungoval možná ještě o něco lépe. Na druhou stranu ani v současné podobě album neztrácí tah a milovníkům pomalejšího death metalu ho musím doporučit. Svůj podíl na tom má i velice vydařený obal od Jana Vláška. Fanoušci Asphyx nebo Incantation by z téhle desky podle mě mohli být dokonce velmi potěšeni.