FUNEBRARUM, SNĚŤ, MORBIFIC

report death metal

Sněť v SubZero křtila své nové album V bažinách vědomí. A přestože hrála se dvěma známými zahraničními kapelami, v nacpaném klubu to tentokrát svou nakoplou energií vyhrála.

Kdy: pondělí 21. září 2026
Kde: Praha, SubZero

Pražská Sněť vydala tento měsíc po dlouhých pěti letech od vydání debutu svou druhou řadovou desku. O tom, že je V bažinách vědomí dobré album, jsem se už trochu rozepsal v nedávné recenzi. No a když se naskytla možnost zkontrolovat, jak to momentálně kapele hraje naživo, jasně že jsem této příležitosti využil. Navíc když se jednalo o koncert ve skvělém klubu SubZero, kde Sněť zároveň svou novinku křtila.

Jak už je u téhle party zvykem, svůj křest neoslavila jen tak sama nebo s nějakými no name kapelami. Do Prahy pozvala také americké Funebrarum s Finy Morbific, kteří si zde udělali zastávku cestou z letošního Kill-Townu, kde si letos i Sněť opět zahrála. Pokud se nepletu, Morbific dotáhli borci ze Sněti/Kreas do Prahy předloni spolu s Galvanizer a koncert Funebrarum pořádali v Praze snad už potřetí. A vzhledem k tomu, že před Funebrarum odehrála Sněť v roce 2019 jeden ze svých prvních koncertů, dávalo celkem smysl, že si spolu po letech v Praze opět zahrají.

Při příchodu do klubu kolem sedmé hodiny bylo ještě před začátkem první kapely jasné, že zde tentokrát prázdno opravdu nebude. Když jsem později prohodil pár slov se vstupařem, říkal něco o cca dvou stech padesáti platících. To je na pondělní večer na podobnou akci velice slušné a pro klub typu SubZero až skoro hraniční. Minimálně v užších místech v okolí zvukaře to bylo místy celkem ucpané, když jste se ale s menší drzostí procpali dopředu, šlo zde naštěstí najít ještě dostatek volného místa.

Kolem půl osmé následně koncert otevřeli MORBIFIC. Ti drhli spíše pomalejší a dost primitivní gore death. Lidí je sledovalo v sálu dost, v kotli i několik jedinců pařilo, ale osobně nemohu říct, že by mě nějak odpálili. Možná za to mohl aji slabší, dost tichý zvuk, ze kterého moc nelezla kytara, a tak místo natlakované nechutnosti se snažení Finů spíše míjelo účinkem.

V rámci daného žánru cením, že byť hrají jako power trio, využívají dvou vokálů, které se v grcání různě střídají. Ty spolu s občasnými tupačkami jistě pár fanoušků, kteří si libují nejen v death metalu, ale i srandovnějším goregrindu, nakopnou k tanci. Škoda jen, že tenhle koncert nefungoval i jako pořádný válec. V druhé půlce setu sice šla zvuková intenzita lehce nahoru a sem tam jsem si vychutnal i některé kytarové motivy, ale ruku na srdce, žádný zázrak to nebyl.


V tomhle ohledu lze však říct, že je dobře, že Finové hráli ještě před SNĚTÍ, která místo toho, aby celý večer otevřela jako lokální support, si uzmula místo uprostřed večera. A už když jste se podívali na naplněnost sálu a sledovali reakce přítomných fanoušků, šlo moc dobře poznat, kvůli komu lidi v pondělí do SubZera primárně přišli. A nechci, aby to vyznělo vůči zahraničním kapelám nějak špatně, ale i já se přiznám, že jsem se na Sněť ze všech kapel těšil asi nejvíce. V bažinách vědomí se jí totiž opravdu povedlo a naživo mě ještě nikdy nezklamala.

I tentokrát šlo od prvního songu poznat, že zde bude téměř vše v pořádku. Téměř? Jo no, nějaké drobné nedostatky by se bohužel našly, ale jinak mohu s nadšením napsat, že kapela je stále ve skvělé formě. Její koncert byl jako tradičně velmi živelný a dokonce i zvuk měla oproti první kapele o dost výživnější, čemuž dost možná pomohla i samotná přítomnost druhé kytary. Vyrovnanost nástrojů nebyla úplně perfektní, místy jsem si až říkal, co s tím zvukem ten Anders sakra dělá, když najednou v půlce setu vyletěla hlasitost jedné kytary skoro na dvojnásobek, ale to jsou detaily, za které samozřejmě nemůže kapela, ale člověk u pultu.


Setlist měla Sněť logicky poskládaný primárně ze skladeb z novinky. Kdo čekal přehrání celé desky od začátku do konce, možná byl zklamán, i tak jsme se ale dočkali solidního průřezu. Slyšeli jsme sedm nových fláků v lehce proházeném pořadí, z nichž mě asi nejvíce potěšil později zahraný Natur. Rád bych si poslechl i Nekončící koloběh snění a probouzení, ale samozřejmě nelze mít pokaždé vše.

Stejně jako z nahrávky, i naživo ty songy makaly. A když se člověk podíval na kotel, dost rychle pochopil, že i návštěvníci jsou spoko. Celkové energii koncertu samozřejmě pomohl i dav hecující Tomáš, který šel fanouškům hodně naproti. Frontmana musím ale pochválit i za jeho vokál, který mi tentokrát přišel o úroveň lepší, než si od něj pamatuji. Rozumět mu naštěstí nebylo ani slovo, ale hloubka i agrese z něj lezla ještě víc než v minulosti. Vždycky jsem si říkal, že mi Tomášův hlas sedí více ve Vole než ve Sněti, ale zdá se, že se to konečně začíná obracet.

Ať si ale aji trochu zapičuju, přišlo mi trochu škoda těch infernálně červených světel s kouřem. Ono to sice vypadá dobře, sám o tom něco vím, ale co se feelingu týče, nějaká proměnlivá světla nebo třeba zelená jako na Tones of Decay by mi ke Sněti seděla mnohem více. A jak se říká, že vše zlé je k něčemu dobré, asi trochu platí, že i vše dobré je k něčemu zlé.


V minulosti jsem několikrát psal, že byť mě osobně při domácím poslechu nebaví zvuk Mokvání v okovech, naživo jej prasáčtější vyznění s větší intenzitou vždy dovedlo nakopnout. V případě V bažinách vědomí, které má naopak zvuk skvělý, jsou zase jisté nedostatky živého zvuku lehce na škodu a skladbám, které jsem poslední dobou dost intenzivně poslouchal, spíše lehce ublížil. Rozhodně žádný průser nebo fakt, kvůli kterému bych si koncert neužil, ale aspoň o chlup lepší péči by to přece jen chtělo.

Konec koncertu jinak proběhl cca dle očekávání. Desku přišel pokřtít Jegor z Cancer Void, který spolu s kapelou místo indisponovaného Máry odehrál nedávné turné. Došel na stage s flaškou vodky, poděkoval všem členům kapely za příležitost si s nimi zahrát a jako správná superstar pokračoval i v děkování dalším a dalším kámošům, až se dostal i k mámě s tátou a rodičům nás všech, načež vodkou politá placka letěla do davu.

Poslední tři staré songy, které odehrála Sněť v samotném závěru, byly jinak jako vždy top. Nechyběla nerozlučná dvojka Útes mrtvol a Kůň kadaver a jako úplně poslední zazněl Groteskní hybrid. Obřího kata už kapela po letech aspoň na chvíli pohřbila, ale nevadí, vydařený gig to byl i tak, a aji přes drobnosti, jako nějaké technické problémy s baskytarou atd. to u mě v pondělí Pražáci vyhráli.

No a co hlavní hvězda večera FUNEBRARUM? Služebně se určitě jedná o nejstarší a nejzkušenější bandu, otázkou však je, zda byla v Praze opravdu hlavní hvězdou? Pro někoho dost možná ano, ale soudě dle počtu lidí v davu to vypadalo, jako by po gigu Sněti půlka lidí zmizela. Vzhledem k tomu, že Američané nehráli až tak pozdě, mi to přijde trochu nedůstojné, zvlášť když Funebrarum letos také vydali novou řadovku, kterou chválí kdekdo.

Osobně i tentokrát půjdu proti proudu, protože mi připadá Beckoning the Void of Eternal Silence strašně generická a bez nějakých výrazně originálních nápadů, což však neznamená, že nešlape. Jen na mě působí, jako bys řekl AI, ať za tebe složí oldschool death doom album. Naživo naštěstí jejich hudba působí víc animálně a jako pořádný válec, takže snadněji zapomenete na nějakou originalitu a probudí ve vás zvířecí pudy.


Worship nejstarších Incantation Funebrarum celkem funguje. Tahle kapela vládne hlavně v pomalých zásecích a hoblování hutných doom riffů. Když se držela těhle poloh, bylo to v pořádku. Horší to ale bylo, když se třeba začalo sólovat. Zde opět trochu úřadoval zvukový šotek, protože když si kytarista sešlápl pedál, hlasitost jeho kytary vystřelila tak vysoko, že se to kolikrát bez zacpání uší fakt nedalo poslouchat. Zde bych ovšem nevinil zvukaře, ale spíše bych to viděl na špatné nastavení pedálu.

Plusem naopak budiž až téměř absurdní echo na vokálu, které místy dost hlasitý growl zpěváka ještě vtipně opakovalo. Některá fakt dlouhá intra mezi skladbami mi zase přišla dost zbytečná. No prostě, i když ani zdaleka nemohu říct, že by Funebrarum odehráli špatný koncert, asi ani nemohu tvrdit, že by mě tentokrát odpálili tak jako v minulosti. Minimálně po energií nakoplé Sněti bylo znát, že to je poněkud více dědečkovský metal. I s ohledem na nějaké ty zvukové nesrovnalosti tedy chápu, proč to část návštěvníků zabalila předčasně. Co si budeme nalhávat, Funebrarum nejsou úplně death metal pro mladý (kterých do SubZero přišlo nemalé množství) a hlavně to předchozí Sněť v pondělí stejně vyhrála.


Vložit komentář

Zkus tohle