Kdy: 1. - 5. červenec 2026
Kde: Trutnov, Bojiště
Report: úvodní dojmy / středa / čtvrtek / pátek / sobota

Jako první stíhám PUSTULANT FLESH v severském stylu death metalu. Poctivě zahraná stará škola, která dostala 20 minut a zase čus. Tenhle žánr by možná snesl déle, ale zvuk na první kapely bývá stejně docela basic. Je vidět, že styl má stále více v oblibě mladá generace dvacátníků a tito mladíci nejsou výjimkou. Originalitu bych tam nehledal, ale účel je asi přesně opačný.

DECORTICATE přinesli valivou stěnu nasrání – powerviolence, jak má být, navíc zvuk kytary i celkem crustoval, což přidalo na síle. Docela tím ovládli dopoledne, ačkoliv mi pár lidí říkalo, že první Botulism, které jsem nestihl, byli stejně výborní. Toto dopoledne se také na festivalu objevil policista doprovázející dopravní kuželky (takhle je to správně, protože to byly ženy!), se kterými se při tomto setu ukázal na pódiu.

Dopravní policie měla ale ještě hlavní plán – o pauze nakreslila do pitu přechod pro chodce, který jsem pochopil, jakmile začali SPOILED. Jejich thrashcore byl celkem náser a ne vždycky by mě asi styl bavil, jenže tady byla práce s riffy a nekompromisní přístup dostatečně pozornost udržující. Další věc je, že jsem asi nikdy neslyšel podobnou kapelu z Itálie.

Kuželky ohraničily přechod uprostřed pitu a mohlo se probíhat pouze přes něj, na což policista dohlížel. Super nápad, jak to na chvíli ozvláštnit. Jak správně RIP poznamenal, mohla atrakce trochu ubírat pozornost kapele, ale na druhou stranu, kdyby mě nebavila, tak tam na ni nezůstanu. Na lavičkách navíc sedělo dost lidí, kteří nějaký pit vůbec neřešili.

Po menším odpočinku dávám MELTING ROT, hodně slušný grindcore s kvalitním gore vokálem, který bohužel kvůli prvnímu rozhovoru (který vyjde záhy) nevidím celý. Se zajímavými rytmy to taky pěkně umí. Snad se ještě naskytne příležitost.

Na AMPUTATED GENITALS jsem se hodně těšil a nezklamali ani trochu. Ryzí blastující brutal death, který mi připomínal jejich kolumbijské krajany Bacteremia, kteří tu tehdy hráli. A není divu, když s nimi někteří členové v minulosti spolupracovali. Takový žánr mi vždycky udělá radost, pokud kapela ví, jak se to dělá. Tady nechyběla pořádná technika, vokální um ani konkrétní zvuk. Úplný profesionální námrd a jeden z pátečních vítězů.

Následně jsme mohli vidět naživo album MOŽNOST VOLBY? od Gride, kterým dělala poctu kapela s ještě přeživším Čertem z původní sestavy. Zaslechl jsem, že tohle byl pátý a poslední podobný koncert, takže Gride se už asi hrát nebude. Každopádně spousta lidí určitě ocenila, že po tolika letech bylo možné uslyšet tohle konkrétní vydání. Starý zvuk byl z pódia přenesen s vervou, a to rovnou s dvojím vokálem.

BODYFARM splnili asi vše, co bych od holandského DM čekal. V první půlce to bylo spíš na škodu, protože mě pomalé tempo dost nudilo, ale jakmile zrychlili do pořádných tupaček, začalo to být v pořádku a hluboký vokál tomu jen komplimentoval. Škoda pomalého rozjezdu, ale nakonec fajn.

DEMONICAL jsou ovšem jiná liga, ti sypou pořádně celou dobu a ještě do toho stíhají sólíčkovat. Dříve jsem je kvůli tomu valivému zvuku vnímal trochu jako death/black, ale asi záleží na skladbě. Spokojenost.

WARCOLLAPSE také nalákali nemalé obecenstvo, protože trvalo dlouho je sem dotáhnout a hrají už od začátku devadesátek. Slyšel jsem i názor, že byli v pátek nejlepší, ale já jsem je asi nepochopil a moc mě do děje nezatáhli. Nejlepší crust měl podle mého teprve přijít.

Na ISACAARUM se těšilo dost kolegů a i já jsem byl po dlouhé době zvědavý na rychlejší nablackovaný grind. Zpěvák bezpochyby udělal pořádnou show a hudba sypala ostošest. No jo, ale to by zvukař nesměl zapomenout, že existuje taky kytara. Jakmile byla chvíli pomalejší, tak jsem jí rozuměl, ale v sypačkách a kor se zpěvem jsem ty riffovačky vůbec neměl šanci vybrat. Občas nějaké přednastavení v tom mixu holt kytaru stáhne, jakmile začne hrát celá kapela, a tomu je třeba se vyhýbat. S dominujícím vokálem a bicími je pak zážitek poloviční. Škoda.

FLESHCRAWL měli zase opačný problém, kytara pohltila všechno a byla zbytečně přehulená, také na úkor srozumitelnosti. Hudbě šlo ovšem vytknout máloco, Němci jsou sehraní už pořádně dlouho a neviděl jsem je takto poprvé.

Jedním z hlavních důvodů, proč jsem letos přijel, byli MACABRE z Illinois. Poslední dobou se v Evropě zase celkem nacházejí, ale zvlášť když už tu měli mít dva sety (každý jiný den), nemohl jsem si je nechat ujít. Lidé o nich říkají různé věci – někomu se jejich „murder metal“ zamlouvá, protože se od klasického death metalu hodně odlišuje, někomu to na chuť nepřišlo.

Mně osobně se na nich líbí to, že z až grindující uřvanosti a sypání dokážou s lehkostí přejít na „nevinné“ táborákové zpívánky a zase naopak. Dětské rýmovačky jsou navíc téměř vždycky o brutálních vraždách zaznamenaných v historii, což dává hudbě takový groteskní nádech. O tomhle ale více v dalším reportu a následujícím rozhovoru, na který se můžete brzy těšit.

Další věc, kterou se kapela pyšní, je ta, že za už 40(!!!) let své existence hraje pořád ve stejné sestavě. A přestože je basák Nefarious pořád členem, tentokrát ho musel nahradit Beavis, který kapele takto občasně vypomáhá. O důvodech se budete moci dočíst později.

Každý, kdo Macabre viděl, asi ví, co od nich čekat. Proč taky něco měnit, když jejich vzorec krásně funguje? Žádná přehnaná pódiovka – show ovládají hrozivé texty a doprovázející herec v maskách vrahů, o kterých se právě zpívá. Jediné, co u nich člověk nikdy neví, je, jaký bude setlist, který občas různě obměňují.

Ten páteční byl každopádně víc metalový – v první řadě byl takový klasický a nechyběly např. Vampire of Düsseldorf, Scrub a Dub Dub ani Joe Ball Was His Name. K mému překvapení došlo i na mou oblíbenou Richard Speck Grew Big Breasts, jejíž obsah dokazuje, že pravda je někdy podivnější než fikce. The Unabomber si také nepamatuji vždy. Wheels on a Bug tentokrát nestihli, zazněla ovšem v sobotu. Každopádně by určitě zvládli o jeden song více, kdyby se zvukovka nezdržela. Tím se také nabralo menší zpoždění do konce večera, ale šlo o maximálně 5-10 minut.

Sečteno podtrženo, tradiční setlist byl za námi a mohli jsme se těšit zítra na ještě více zpívání. Koncert byl vydařený, náladu pozvedl a slyšel jsem i od ostatních, že oproti samým tradičním deathmetalům v onen večer bylo tohle příjemné zpestření. Mé prvotní nadšení, když jsem je viděl na OEF poprvé, tam sice nebylo, ale kvalitou jsme byli blízko. Dost špatný zvuk, který měli na loňském BA, byl úspěšně napraven.

Laťku svým výkonem nastavili JUNGLE ROT na zbytek večera dost vysoko. Jako vždy byli extrémně našlapaní a dotáhnout je na Obscene byla hodně dobrá volba. Vlastně opět s docela deathovým pátkem mi nepřišel jako úplně lehký úkol si tu pozornost udržet, Jungle Rot to ale dokázali bezproblémově. Jediné, co fakt nechápu – proč musí frontman za každou druhou skladbou řvát slova „old school“ jako kolovrátek? My slyšíme, co hrajete za hudbu. Už mi to u nich přijde jako zbytečný gag, kterého by se měli zbavit. Hudba ale výborná.

Večer ještě nebyl zdaleka u konce. VULVECTOMY byl další velký důvod, proč jsem na Obscene jel. Italský nefalšovaný slam, který poznáte už jen podle originálního vokálu, jsem u nás už několikrát viděl a než se to stalo poprvé, musel jsem dlouho čekat, jelikož kapela nebyla dlouho aktivní z důvodů, které se dočtete taktéž v rozhovoru.

Od posledního koncertu celkem obměnili setlist, navíc jim vyšlo loni nové album, takže jsem rád za nějakou změnu. Diegův hlas byl podle mě trochu potišeji, než být měl, jenže když zůstáváte v kotli, občas to tak prostě bude. Celkově to ale mohlo být trochu zvednuté, ale aspoň všem bylo pořádně rozumět, přestože basa chvíli pěkně prděla, což asi nebyl záměr.

Kotel to byl celkem náročný – týpek z Family Vacation mě polil pivem hned na začátku a stání u pódia se mi na konci taky nevyplatilo, když jsem dostal celkem brutální kick do spánku od crowdsurfera. Každopádně jsem třikrát vylezl na pódium a byla to první a poslední kapela, kde jsem vyloženě měl tu potřebu. Koncert tedy se vším všudy považuji za úspěšný a zbytek jdeme dát ze sedaček.

RAZORRAPE byl Jirkův goregrind tip, kde kvílel týpek v prasečí masce. Nakonec byla ale i podle něho hudba příliš taneční odrhovačka a kvalita oproti minulému zdejšímu koncertu stagnovala. Sám tohle posoudit nemůžu, co se mi ale fakt nezdálo, byla hlasitost vokálu. Prvních pár songů nebyl slyšet vůbec, potom byl zase chvílemi moc nahlas. Myslím, že potřebná spolupráce zvukaře a bručouna, který své vokální polohy moc nehlídal, tam nebyla. Každopádně to ušlo, taková blbůstka na konec.

Naštěstí jsem se konečně vyspal, takže byla chuť i čas na kapelu poslední. O švédském d-beat crustu SVAVELDIOXID jsem nikdy neslyšel a vlastně se tomu nedivím, když se v té branži nepohybuju, ale doprdele, na takový námrd se fakt vyplatilo si počkat. Neskutečně přesné a rychlé bicí, do toho silný zvuk kytary, která místy i doprovázela kolos svými polosólíčky do rytmu songu, to mě teda hodně bavilo. Velká síla s dobrým uřvaným vokálem, kde nechyběl žádný aspekt k dokonalosti - budu muset doplnit vzdělání. Kapela dne? Dost možná. Překvapení dne? Určitě.

Pátek byl taktéž prvním ze dvou dní, kdy měla hrát diskoška od Artrodese, ale jelikož začínala proti hlavním kapelám, tak jsem ji nestihl. Podle jednoho kolegy to ovšem pár hodin hrálo. Vzhledem k tomu, co jsem slyšel, že se dělo loni za zvěrstva v pivním stanu, zmírnění afterparty dost chápu. Po skončení hlavního programu jsem už byl místo další hudby dole svědkem jen vysílání zápasu Argentina vs. Kapverdy a říkal jsem si, na co pak další den zvládnu vstát.