Kdy: 1. - 5. červenec 2026
Kde: Trutnov, Bojiště
Report: úvodní dojmy / středa / pátek / sobota

Čtvrtek byl dnem, kdy jsem plánovaně zvládl první kapelu v 10 hodin. Tou byli FOSSE SEPTIQUE postavení na rozpadlých dánských Septage. Ultra rychlý goregrind, občas groovy, hnusné vokály s efektem – předposlech byl hodně nadějný a jejich demo jsem točil doma nemálo. Naživo to dopadlo celkem dobře, ale pořád mělo demo o dost lepší zvuk. Od zvukaře skoro žádná kytara nešla a u pódia jí zase nebylo rozumět. Přesto se na ten náklep vstát vyplatilo.

Další byli SULFURIC CAUTERY v podobném stylu a měli úplně stejný problém. To byla navíc jen dvojice se řvoucím kytaristou a bubeníkem, takže nevytáhnout tady pořádně kytaru je za mě nepochopitelné. I tak trochu slyšet byla, takže spolu se sledováním rychlých pohybů na hmatníku vytvořila celkem jasný obraz toho, jak to má znít. I přes nedostatky koncert stál za návštěvu, protože prostě námrd.

TENSION mají konečně pořádný zvuk, tentokrát jsou zase tři, všechno je skvěle slyšet. Už jde o hodně politicky laděný fastcore s hlásáním hesel, ale mám pro to přinejmenším pochopení a tak nějak to do sebe s hudbou pěkně zapadá. Bavilo velmi! Podle názvu i loga RETORSION jistě odhadneme jejich hlavní inspiraci a bylo to samozřejmě znát. S texty ve své rodné maďarštině to prodali, koncert hodně v pořádku.

Dávám si ještě dvacet, abych dohnal ranní vstávání a vracím se na dvě kapely, ze kterých se mírně neočekávaně stanou čtvrteční topky. Tou první je skupina až z Vietnamu. Bubeník tedy jejich rodák nebyl, tak hádám, že tam žije. Od CÚT LỘN jsem čekal klasický crossover thrash, a to nejen z popisu, ale znělo mi to tak i doma.
Co jsem slyšel tady, byl ovšem ryzí chaotický hardcore ve stylu Converge, což je mnohem lepší! Asi budu muset naposlouchávat víc. Jako sorry, nevěřím ani na chvíli, že tihle mlaďasové Bannona neposlouchají. Ty nečekané změny, kytarové zvuky, všechno tam bylo. Každopádně jim to sedí a show měla perfektní nasazení. Doufám, že je někdy uvidím znova.

Následovali REPULSIVE FEAST a nikdy bych nečekal, že mě tupa gore death bude takhle bavit. Tady se prostě sešlo všechno dobré – brutální zvuk, pekelný vokál (který nepotřebuje efekt) a nenudící riffovačka. Tady kluci vědí přesně, co dělat, aby člověka uvěznili v pitu po celou dobu.

Všem známí MALIGNANT TUMOUR začínali diskografii grindem, až přešli do našlapaného rock’n’rollu a letos byla celkem výjimečně avizována silná možnost toho starého materiálu. Ten asi tak z třetiny setu zazněl, takže v pořádku. Zároveň tu oslavili 35 let existence, takže párty jak se patří, na kterou se sešla podstatná část osazenstva.

Na SEASON OF THE DEAD jsem byl spíš zvědavý, ale nakonec to vidím jako dost nadějný projekt. Supergrupa, kterou naživo vedl John McEntee z Incantation, hraje takový zlý death metal ve středním tempu, kterým vzdává poctu hororovým klasikám, na které tematicky odkazuje. Hudba obsahovala i pěkné hororové samply, které do jejich deathu dobře zapadaly. I zvuk jim tady vyšel, takže celkově takové milé překvapení čtvrtka.
Když teď zpětně čtu, kolik má kapela členů, tak šest lidí na pódiu určitě nefigurovalo. Byli jenom čtyři, takže hádám, že jde o takový kolektiv, který se bude občas naživo střídat? Bylo každopádně zajímavé pozorovat Johna jen s mikrofonem v ruce. Hádám, že si svobodu od kytary na stagi ve svém bočním projektu celkem užíval.

Nejsem cílovka INSANITY ALERT, ale ten hype prostě nelze nechápat - nával energie při jejich koncertech je hmatatelný. Na konci už jsme seděli v hospodě a mohli z dálky slyšet Run to the Hills od Iron Maiden, ale teď zjišťuju, že to nebyl tak úplně cover, ale menší předělávka s jejich textem.

O NECROT jsem v podstatě tolikrát neslyšel, přeci jen zas tak dlouho ani nehrají. Proto jsem se vlastně divil, jaktože dostali tak headlining pozici. On ten čtvrteční večer pro mě byl už na papíře nejmíň nabitý, takže to tak asi prostě vyšlo, říkal jsem si. No jo, jenže pak začli hrát a všechno bylo jasné. Nakonec se z nich vyklubal jeden z nejvíc profi deathových náklepů festivalu.

Co se týče samotného večera, vyhráli to ovšem PRO-PAIN. Už jsem je viděl aspoň počtvrté a pořád to neztrácí drive ani o kousek. Gary je ve svých 60 letech stejný zvíře a furt má sílu tu nasranost předávat i poté, co se musel zotavovat po dost brutálním přepadení. K tomu má kapela prostě groove - občas skákačka, občas circle pit, nudit se v každém případě nejde. Kdo newyorský HC ještě neviděl, vřele doporučuju.

Jako poslední jsem viděl NUNSLAUGHTER, kteří si přezdívají „devil metal“. To je zase úplně jiný death metal než ostatní z letošního OEF, který vychází z ještě staršího nasypaného amerického oldschoolu, na rozdíl od stylu švédského. A možná proto mi vlastně hudba nic neříká. Show byla bez debat skvěle odklepaná, ale hudebně se tam nemám moc čeho chytnout, proto odcházím dřív.

Trochu mě mrzí, že jsem neviděl čínské Dummy Toys, jenže nedostatek spánku mi to už nedovolil. Vlastně moc nechápu krok dávat kapelu takhle z daleka jako poslední, tak třeba mi to vyjde příště. Údajně tam ale kvůli nim zůstalo celkem hodně lidí.