Kdy: 30. září 2026
Kde: Praha, Roxy

Baara: V Roxy bylo tentokrát komfortněji, ale čistě z toho důvodu, že do vyprodání měl koncert hodně daleko. Vedle zvukaře bylo v podstatě volno a balkon, který byl uzavřen a označen jako VIP Lounge, byl prázdný. Nejspíš to nebylo ani tak tím, že v Rock Café hráli Deer Hunter, tam překryv nebude velký. Soudě i dle předchozích dvou vystoupení Haken u nás dostatečně silnou základnu fanoušků, kteří dají za lístek včetně všech poplatků skoro litr, prostě nemají.

I­ONS jako „lokální“ support začínají hrát na čas. V sále je nás zatím pár. Slováci hrají z alba Counterintuitive a přidávají i nový singl Entropy of Me. Vystoupení trpí tím, čím následně celý večer, zbytečně vytaženou rytmickou sekcí, která zvukově pohlcuje kytary.  Občas mám pocit, že vedle mě někdo mlátí kladivem do víka od popelnice, což je asi jedna z „výhod“ nového prostorového nazvučení. Btw prý první instalace této technologické novinky v Evropě. Společně s jedním světlem, které bliká publiku přímo do očí, mi to docela kazí zážitek, protože skladby Ions zase tak dobře neznám. Nic z toho samozřejmě nijak nesouvisí s poctivým výkonem kapely. Skladby Ions chtějí jako každá technická progresivní muzika co nejčistší zvuk. Kapela si zaslouží veškerou pozornost, kterou jí účast na turné může přinést, nový singl je pecka!

LooMis: Špatný promotér, přepálený vstup? Určitě obojí. Předchozí dvě vystoupení Haken byla pod hlavičkou Obscure – Akropole a BasinFireFest – a v přímém srovnání s prvně jmenovaným koncertem byl tento horší. Což ale neznamená, že tady byli Haken špatní.

Každopádně, (tradičně) vlastní nepozorností vyrážím s výrazným zpožděním a přicházím tak do rozjetého setu IONS. Čekal jsem narvaný spodní prostor, ale kdepak. Zpětně mě tak nepřekvapuje, že jsem vstupem proplul, aniž by mi kdokoliv zkontroloval vstupenku a nebo se mě snažil šacoval. Ještě jsem se zeptal, jestli mě náhodou nechtějí zkontrolovat, jestli nejdu načerno. „Ne, běžte.“

V předsálí mi přijde nový zpěvák Daniel Handak v A Terrible Mistake intonačně lehce vykolejený, ale dojem brzy pomine. Zvuk je takový, jaký je, tedy nevyvážený, takže je třeba trochu více se soustředit. Není to o výběru místa, kterého tu je dost. Hraje to, ale netlačí. Jsem velmi zvědav na listopadový koncert v Klubovně s Mindwork.

Setlist: The Same as You, Faith, A Terrible Mistake, Plinth of Shame, Entropy of Me, True Friendship

Baara: Na IHLO se klub trochu zaplní, kapela tu zjevně fanoušky má, nedávnu tu byli s Leprous. Instrumentální schopnosti Britů a vokál Andyho Robisona jsou mimo pochybnosti, jejich hudba mě ale i přes veškerou snahu posledních týdnů zaposlouchat se nechává jaksi chladnou. Myslím, že jejich výpravné, atmosférické skladby, by živě potřebovaly lepší prostředí včetně pořádných, individuálně vyladěných světel. To je ale věc nějakého osobního naladění a toho, že ty kytary jsou zase hůř slyšet. Pánové mají trochu technické potíže a jaksi chybí někdo, kdo by jim s nimi pomohl, tak Andy Robison odzpívá část jedné skladby z backstage, kde hledá nějaké udělátko pro kytaristu. A když basák řeší nějaký trabl, chlapci se snaží pauzu vyplnit a slušně se zamotají do vtipu o tom, jak jim Roxy připomíná prostředí pro záporáky z Bondovky.  Myslím, že pokud se Ihlo podaří trochu vyrůst, jejich hudba bude s individuálně vyladěnou dramaturgií a světly v živém provedení mnohem působivější. A třeba si budou moci dovolit i lepší techniky.

K technickým „vychytávkám“ Roxy se přidává vypouštění smrduté mlhy ze stropu na publikum, asi další nesmyslná snaha o pohlcující 5D zážitek.

LooMis: Baara zmínila světla už u Ions, kde to osvětlovač zahájil neúprosnými bodovkami, převážně modrými. Mlha sice smrděla jak po kvalitním sojci, ale aspoň si oči odpočinuly. U IHLO to Mistr světel rozšířil o oranžovou barvu. Začátek u Wraith na chvilku dával naději, ale spíš si myslím, že omylem zavadil o špatné knoflíky a nemohl to vrátit zpátky. Tohle byl naprostý amatérismus! I s výše zmíněnými technickými lapáliemi to show trhalo.

Musím si tu vzpomenout na Haken před BtBAM, kdy jim v Akropoli dělali předkapelu. Jasně, kapela jiné kategorie, ale o stejný level tím pádem výše. Ale na rozdíl ode mne se kapela nenechala rozhodit a rozhodně si vystoupení užila se vším všudy.

Klávesák a zpěvák (proto i ti BtBAM) Andy Robison je frontman, ale největším dělníkem je Clark McMenemy. V druhé půlce setu jsem se přesunul na levou stranu, pro lepší výhled. Přesný, s citem stát se v pravý moment akcelerátorem skladby. Jeden činel napůl zdevastovaný, tak snad vydrží do konce turné. Novou, rok starou desku Legacy jsem si oprášil krátce před koncertem (v Albu měsíce na ni upozorňovali bizz a Kory trefil i spřízněné kapely, zbývá tedy Vola) a stejně jako na samotné desce, i živě mě nejvíc rozsekala, nejnasekanější věc, Replica. Ke konci setu jsem se vydal podívat na Mistra – držel se pevně dvou knoflíků.

Setlist: Wraith, Replica, Reanimate, Source, Cenotaph, Parhelion

Baara: S menším zpožděním nastupují na pódium jiní HAKEN než ti, kteří hráli před třemi lety v Akropoli, kdy si všichni kromě Rosse Jenningse relativně nehybně koukali na prsty. Během intra se Richard Henshall postaví na stoličku ve středu podia a v kuželu světla spustí první akordy in a fever dream. A člověk si řekne, že tohle by mohlo být dobrý i přesto, že na podiu chybí nejen Charlie Griffiths, ale jakýkoli jiný/druhý kytarista.

Haken tuhle absenci ale nahrazují uspokojivě. Živější interakce probíhá jak mezi muzikanty, tak s publikem, a baskytarista freddiethebassist je očividně relativně nadšený tanečník. Henshall při tom všem pohybu během Sempiternal Beings párkrát zavadí o špatnou strunu a hezky lidsky se sám na sebe trochu nazlobí. Ross Jennings je na turné v jasné pozici rockového zpěváka od kožené bundy (ty tam jsou díkybohu bílé kalhoty), přes výraznější sílu hlasu v častých nižších polohách až po řev, který si přihazuje i do skladeb, kde původně nejsou (viz přídavek Prosthetic). Podiu vizuálně dominuje barvu měnící „měsíc“ z obalu desky a videoklipu. A všechno to funguje náramně dobře.

Mě zase zlobí kytara topící se ve zvuku bicích při každé tvrdší pasáži. Zkouším se přesunout ke zvukaři, kde je sice vše tišší, ale mix je pořád stejný.  Songy z in a fever dream fungují v tomto ohledu (i obecně) dobře, „hitovka“ delirium má naživo docela koule. Ale například v instrumentální Nil by Mouth už ty kytary docela chybí. Hraje se ze všech alb od Affinity dál, žádné velké proslovy, set odsýpá až moc rychle. A nakonec nás Haken sejmou závěrečnou lotus, totálním emocionálním úderem na solar.

Mám podobný pocit jako po poslední návštěvě návštěvě Between The Burried And Me. To už je konec? Proč už je konec? Haken tahle poloha živoucí kapely totiž sedí, se změnou sestavy se naživo vyrovnávají víc než dobře. Já bych jen pro příště hlasovala pro druhého kytaristu.

LooMis: Ne, já si nemyslím, že je nutný druhý kytarista. In a fever dream je hodně klávesově orientované a Peter Jones možná pomalu začíná zaplňovat místo druhé kytary. Jasně, živě to může u některých skladeb drhnout, ale setlist, jak byl aktuálně poskládán pro tohle turné, kdy se skladby z EP prolínaly se songy ze starších desek – skvěle do sebe vše zapadalo. Neměl jsem pocit, že to je naházené za/na sebe ledabyle.

Koncert plynul naprosto přirozeným tempem, který vtahoval stejně jako v Akropoli. A velikost kapely určuje i to, jak se dokáže vypořádat se změnami v sestavě. Ano, nebylo to dokonalé, to dvojnásobné drnknutí v Sempiternal Beings slyšeli určitě všichni. Ale efekt husí kůže se dostavil prakticky okamžitě se začátkem skladby. Ta vokální linka… je prostě skvělá. A i Nil by Mouth. To je to, oč tu běží – zahrát instrumentálku bez druhé kytary! (Ehm, třeba Andromeda a Morphing into Nothing.) Haken zahráli skvěle, a i když byl celkově koncert slabší než v Akropoli, jsem rád, že jsem je mohl vidět zase jinak.

Co mi kazí dojem z akce, je výše vstupného - 750 základ by byl fajn, ale fee pro prodejce 60 a pro kapelu 270 je slabz. Přišli jen nejvěrnější z věrných, takže poloprázdný sál a tipuji 300 lidí. Zoufalost. Navíc Roxy je známka hnusnýho piva za blbou cenu, což se potvrdilo. Ještě že byly jen dvě přestávky.

Setlist: in a fever dream, Initiate, delirium, Sempiternal Beings, bleeding sky, A Cell Divides, The Endless Knot, eclipsed by you, Invasion, Nil by Mouth, lotus, Prosthetic