Kdy: čtvrtek 23. dubna 2026
Kde: Praha, Kaštan
Pořádali: Kaštan - Scéna Unijazzu

Když to jde, tak rád jezdím na koncerty kromě tramvaje a busu i lodí. Zkrátit si cestu přívozem dává z Bohnic smysl teda jen při koncertech na 007 a v Kaštanu. A do Kaštanu chodím taky dost rád, má svůj starobylý, undergrounďácký genius loci a čepujou tam Kamenici do skla. Po 2 týdnech bez piva (!!) jsem se na ní těšil minimálně stejně jako na muziku. Na ležák a ejl jsem zaslechl i kritiku, ale já si dávám 10ku a ta mi šmakuje, příjemně hořká a litelná. Škoda, že mě tam zajímají jen asi tak 2 koncerty ročně, ale když už, tak to stojí za to.

Dorážím brzy po začátku pražských MANCY SONO. Ti nejdřív pár minut vytváří hlukovou stěnu, vepředu byly ty výšky až nepříjemný, vzadu ok. Pak nastupuje atmo-vybrnkávačka, kytarista zaujal využitím slide válečku. Mno, pak to ale začíná být takový „standardnější“ post-hc/noise rock/atmo sludge metal, trošku mi to připomnělo i Lvmen apod. Tzv. nejsem úplně cílovka, jen částečně/někdy.

Ke cti jim musím připsat, že se nebojí pořádně zabuřit a myslím, že jindy bych si to užil i trochu víc, ale po náročném dni (resp. týdnech) jsem se po 15 minutách radši odebral šetřit síly na židli k baru (hlavně, že máš pivo, vole!), kam to teda furt bylo furt slušně slyšet, nicméně odtam samo nebyl můj názor na jejich vystoupení relevantní. Co jsem tak zaznamenal, tak většinu z bajvoko 25 lidí v sálu asi bavili dost, a to včetně členů DDH.

DEN DER HALE se do Kaštanu vrátili po 4 letech. Na první koncert jsem kdovíproč nešel, což mě zpětně trochu mrzí, ale co už no. Od té doby kapela co do popularity trošku povyrostla (v zahraničí), hrají leckde, třeba v květnu na brněnském PonavaFestu a v červenci na posledním Chaos Descends v Německu. A taky mají nového bubeníka a basáka. Kvůli změnám v sestavě nahráli aktuální desku Larking About ve trojici, mj. absence tlučmistra nejspíš ovlivnila její podobu/zvuk. Album je (dark)ambientnější, dronovější, rituální rytmika ještě úspornější než dřív. Přes prvotní dílčí rozpaky a dojem, že bych to trochu prostříhal, mě ve vhodném rozpoložení baví, má svojí „atmohloubku“. Ale že z něj naživo hráli jen skladbu Silphium, mi vlastně (skoro?) nevadilo.

I drone/ambient/noisy úvod koncertu byl tak trochu v duchu letošní desky, kvůli mírným problémům se zvukem dronili asi i trochu déle, než původně chtěli, zpočátku totiž nebyly téměř slyšet vokály. Zvukař je po urgenci od kapely postupně vytáhnul, ale jak mi sám pak říkal, dát zvlášť to echošeptání/mluvení zpěvačky dostatečně nahlas, aby to nezačalo kvůli ostatním nástrojům vazbit, je docela kumšt. Mimosa po chvíli vyrazila s mikrofonem do prvních řad, její tajemné zaříkávání a zpěvy už byly pak slyšet lépe, byť na albech je vokál ještě výraznější.

Většina koncertu byla převážně psych-post-rocková, ale když píšu post-rock, tak tím myslím ten swansovský, žádný GY!BE či Mono apod. patos dojímačky, často spíš v mutaci s noise rockem, post-punkem a krautrockem. Asi ve 2-3 úsecích hlomozili až sludge/doom/post-metalově, někam cca směrem k Neurosis s Jarboe, Battle of Mice, Show of Bedlam a dokonce mě napadli i Dark Buddha Rising. A sice jsem to z letošních živých záznamů částečně čekal, ale i v těhle komornějších podmínkách s průměrným (?) PA vyzněli místy až překvapivě hlučně, úderně, intenzivně, prostě nakládali. Kromě zmíněné Silphium, The Frail + titulní z Pastoral Light hráli minimálně z poloviny zatím nevydané věci.

Oproti prvním dvěma deskám Švédi novou tvorbu ještě trochu zjednodušili, často tam podobně jako Swans řežou 1-2-3 akordy, které občasně zpestří kytarovými výjezdy, kvílivými tremolo meluzínami a zahušťují psych zvuky a noisem ze synthů/efektů. I basové linky jsou ještě jednodušší než dřív, což je trochu škoda - zvlášť ty na Pastoral Light namotávají parádně a trvanlivě. Je otázka, jak to vyzní na desce, nicméně naživo ty primitivní motivy a rytmy makají, hypnotizují a stále je tam trochu cítit i ten specifický witchcraft/folk horor odér lesního nebo i post-industriálního rituálu. Dvojhlasy Mimosy a Pontuse přechází častěji do křiku/řevu, který umocňují živelnou pódiovkou - mj. na mě 2x přistál stojan od mikrofonu :).

Ani nevím, jak dlouho hráli, možná lehce přes hodinu, fajn, že v klubu asi desátou řešit nemusí. Publikum náležitě pařilo a povzbuzovalo, co jsem tak viděl a slyšel, tak většina spoko až nadšená. Já taky tak nějak na pomezí, sice bych si rád poslechl i víc skladeb z PL, ale bavilo mě to hodně skoro celý (něco by trošku zkrátit mohli, ale třeba oproti těm Swans vlastně furt ok), vtáhli mě, místy až strhli. Někdy bych si dal opáčko s větším, mohutnějším zvukem – je možné, že na PonavaFestu či Chaos Descends bude. V Kaštanu ale zas cením bližší kontakt s kapelou a potemněle červený atmo s Twin Peaks - The Black Lodge závěsy.

Tak rychle ještě piví a povinně konečně dokoupit vinyl Pastoral Light. Byli tam i borci, co koupili celou diskografii + triko. Před odchodem pokec s Mimosou (fakt se tak prý jmenuje, rodiče měli fantasii) mj. o textu k Old Blood, protože se mi zvlášť tahle skladba v hlavě pojí s The White People od Arthura Machena. Povídku znala, ale konkrétně s textem nesouvisí, spíš inspirace nějakým jejím spirituálním zážitkem, mluvila o „dark night of the soul“ atd. No a část nového materiálu, který ten večer zazněl, bude na nové desce, část asi budou dál hrát jen živě.