Datum vydání: 12. června 2026
Label: N.A.A.F.I.
Žánr: electronic, acid/industrial techno, tribal guarachero, changa tuki, hard drum, deconstructed club
Délka: 43:20

Loňskou ambientní desku Delie Beatriz aka Debit jsem tu zkraje roku zmiňoval spolu s dalšími pozoruhodnými objevy z latinskoamerické hudby posledních let. Na Desaceleradas (košt i zde) krom další zvukových zdrojů uměle zpomalovala, rozsekávala i jinak psychedelicky „rozplizávala“ cumbiu (tzv. cumbia rebejada). Juchavost původně kolumbijské taneční hudby se tu vlivem deformací stala čímsi bizarně snovým, přízračným, hauntologickým. Nahrávka navozuje dojem návštěvy tamní zábavy na ne(?)dobrém acid tripu či opiátech (LSD, DXM, keťák?). Zaslechnout/cítit lze i jiné nálady - snad i goth ozvěny post-punk/dubu (4.), synthy, různé ruchy atd.

Zpětně doceňuju i její starší album The Long Count, na níž něco trochu podobného dělala se zvuky tradičních mayských nástrojů. Jde sice o občas příliš repetitivní, ale správně podivnou až strašidelnou výpravu do ruin předkolumbovské Mezoameriky ukrytých v pralese. Na letošní nahrávce se ale Delia vrací resp. navazuje na rytmickou elektroniku ze staršího EP System, na kterém kombinovala latino tribal rytmy s (post-)industriálem a též spíše temnější atmosférou.

Potpourri symbolicky vystihuje fotka na obalu - most na hranici Mexika a USA. Beatriz je v Monterrey narozená Mexičanka, která žije v New Yorku a sama jako pomyslný most šikovně spojuje hudební vlivy z obou zemí. Stavebnici montuje z přímočaré, úderné strojovosti 90s US techna (Detroit), „mokrého“ zvuku synťáků užívaných v acid technu/house (Chicago + 2. a 9. připomněla soundtrack z Blade – Vampire Dance Club Theme) a živelné synkopace ať už guaracha, tribal guarachero, changa tuki (DJ Babatr) a podobnými subsubžánry latino elektroniky, které vznikly asi kolem roku 2010 (třeba Untold - Anaconda (Tribal Guarachero Mix) ). Podobnost se dá slyšet i s tzv. hard drum (Ninos du Brazil, Lila Tirando a Violeta atd.).

V základech někdy tepe rovný 4/4 bass drum beat (kopák), ale jindy je ten spodek „rozházenější“. Najdou se tu i poly/protirytmy (4.), různě se předráží, klopýtá a láme (8.) Beatriz krom elektrosyntetiky využívá i samply akustických perkusí (1., 3., 13.), které posilují onen „tribal“ feel. Zvuky zkresluje distorzí (7.) a přidává i další noisy industriální či glitchoidní ruchy –  zvláště v 1., 5. a 12. je to na hranici post-klubové dekonstrukce a rytmizovaného noise. Nikdy nejde nějak do extrému, což je škoda, nicméně i tak tím dodává muzice na zajímavosti a napětí – jak kdyby občas cosi praskalo ve švech a přetvářelo se na něco jiného. Místy se přidává i ambientní podmaz, třebas v 5. vzniklý mj. i z reverb/delayované trubky.

Atmosféra nahrávky do jisté míry souzní se vzpomínkou Beatriz na taneční parties, na které v 16 letech s kamarády přecházela přes zmíněný hraniční most, což z dnešního hlediska hodnotí jako „šíleně nebezpečné“. Dojem hravé, pohodové rychty se tu různou měrou mísí s potemnělým, zneklidňujícím neuro odérem – tak trochu tím připomene i soundtrack Sirāt od Kangding Ray.

Asi největším kladem nahrávky je Deliin cit pro vyvážení hypnózy a proměn, dobře pracuje s dynamikou. Co chvíli nějaký prvek přidává, ubírá či pozměňuje, mix je zásluhou Ziúr pěkně vyvážený, Jokerův master tlačí tak akorát. Jako jo, mohla by hrotit víc, v latino elektronice se dají najít i zajímavější věci (třeba některé tracky od Lily Tirando). Znám toho z téhle muziky pořád málo, ale ještě jsem snad nenarazil na podobnou LP nahrávku, která by mě takhle vyrovnaně bavila celá, slabej track tu není.

Překvapila i trvanlivost. Spíš jsem čekal, že mě po pár dnech poslechu Potpourri přestane bavit, ale nestalo se – jedu jí už skoro měsíc, skoro denně (někdy i víckrát) a furt mi přijde dobrá. Někdy trošku míň, někdy trošku víc, ale dobrá. Má švih, nakopává. Počítám, že v září živě na Lunchmeatu by mohla makat ještě líp.