Kdy: neděle 21. září
Kde: Velká Británie, Londýn, O2 Academy Islington
Další reporty: pátek, sobota

Co se nedělní turistiky týče, nechali jsme se inspirovat tipem od Jima z Lychgate, který nám doporučil navštívit Soane Museum (celým jménem Sir John Soane's Museum). Jedná se vlastně o dům architekta sira Johna Soaneho, který vznikl spojením tří budov a kde se nachází jeho rozsáhlá sbírka soch, skulptur, obrazů a dalších uměleckých děl.

Muzeum je celkem malé a jeho kapacita striktně omezena. Uvnitř může být pouze 90 lidí, proto se před ním většinou tvoří fronty. My dorazili na místo kolem jedenácté a ve frontě, kolem které zrovna procházel křesťanský průvod, který jsem přátelsky vítal s pentagramem přes celá záda, jsme stáli asi půl hodiny. Stálo to však za to, protože ten zážitek, který muzeum nabízí, neuvidíte jen tak někde.

Sám jsem docela barbar, co umění a historii vůbec nerozumí, ale ten vjemový přetlak uvnitř budovy je celkem intenzivní. Hned, co vejdete dovnitř, tak nevíte, kam koukat dřív. V jedné místnosti jsou klidně i stovky převážně sádrových či terakotových exemplářů a nějak detailněji je vykoukat je prakticky nemožné. (Díky, Jime, za tip!)

Po muzeu pak Jana chtěla ještě navštívit historický obchodní dům Liberty a dát si sticky toffee pudding, já si naopak vydupal opětovnou návštěvu Mikkeller Brewpubu. Na rozdíl od čtvrtku, kdy zde nebylo k hnutí, tu v neděli nebyla ani noha. Pošleme do sebe tedy pár místních pint. Docela sranda, že zde koupíte levnější a větší Mikkeller než v Dánsku a dokonce je zde levnější pivo než v klubu. V O2 Academy bez ohledu na to, zda jste pili ipu nebo Carlsberg, stálo pivo 8,5 libry. Mikkeller byl (pokud jste si nedali nějaký ultra-silný zabiják) o libru levnější. Jo a jejich kuřecí křídla a stripsy byly taky moc dobrý.

O půl šesté ale rychle valíme opět do klubu, protože nás čeká koncert NEGATIVE PLANE. Ty jsem letos viděl už dvakrát, a jak v Lipsku během A Sinister Purpose, tak v Praze na Sedmičce odehráli výborné koncerty. Oproti svému jarnímu tour v Londýně vystoupili v osekané sestavě, tedy bez druhého kytaristy. Nemohu však ani částečně hovořit o tom, že bychom na Cosmic Void festivalu dostali jakoukoliv demoverzi.

Naopak, Negative Plane zde odehráli hodně super koncert s velmi konkrétním zvukem a já neměl pocit, že by zde cokoliv chybělo. I když s Negativním Letadlem druhý kytarista hraje, stejně mi přišlo, že Edovy kytarové linky spíše doplňuje, než že by zde byl jakkoliv zásadní. Primární zde zkrátka je to, co hraje Nameless Void a bubeník. I v Londýně místo Mattiase seděl za bicími Bob Nelson, který je už s kapelou dobře sžitý, takže nešlo očekávat nic jiného než perfektní výkon.

A i když jsem si většinu setu říkal, že kapela hraje pouze jako trio, i tentokrát, a fakt skoro až na konci koncertu, mi došlo, že přeci jen hrála jako čtveřice. Klávesák se sice úspěšně většinu času schovával za kytarovou bednou a co chvíli odcházel do backstage, ale byl tam! I díky jeho práci byl gig NP hodně zvukově bohatý a nechyběly veškeré kostelní samply atd.

Je jinak těžké z třídenního festivalu vybrat jednu nejlepší kapelu, ale doteď si vybavuji, jak jsem během setu Negative Plane samým nadšením řval, že úplně nejlepší byli beztak oni, a to zde ani neodehráli ten nejlepší koncert, co jsem od nich kdy viděl. Byl to vlastně mnohem více metal než black, ale fakt s výborným zvukem a v některých chvílích mi z jejich hudby naskakovala husina až na prdeli.

Setlist měli zaměřený na novější tvorbu. Čtyři skladby z The Pact…, z kterých to opět vyhrála Even the Devil Goes into the Church a k tomu dva songy ze Stained Glass Revelations, a to konkrétně Lamentations and Ashes a The Number of the Word. Na více kvůli festivalovému času nebyl prostor. I tak ale NP svých padesát minut o něco přetáhli, když na závěr zahráli více než čtvrthodinovou And So It Came to Pass. The Chaos Before the Light nebo cokoliv jiného z debutu tentokrát chybělo, ale nevadí, i tak to byla totální pecka a Negative Plane opět potvrdili, že jsou nejlepší americkou blackmetalovou kapelou.

Pokračovali SACRAMENTUM, kteří na Cosmic Voidu měli přehrát set věnovaný svému debutovému albu Far Away from the Sun. Kapelu však těsně před festivalem postihla nepříjemná událost, kdy její zpěvák a zakládající člen Nisse Karlén spáchal sebevraždu. Švédové se ovšem rozhodli koncert nezrušit a svůj londýnský set pojmout jako rozlučku se zesnulým frontmanem.

K mé nelibosti se role zpěváka nechopil nikdo ze současných členů, ale kapela pro tuto událost angažovala Heljarmadra. Ano, toho Heljarmadra, který totálně zkurvil celé Dark Funeral. Na koncert tedy rovnou přicházím se silnými předsudky. To jsem ale ani netušil, že i ten hrozný zpěvák nakonec bude z celé kapely to nejlepší.

Okay, přiznám se, že byť jsem stejně jako mnoho dalších na přelomu milénia i já propadl melodickému black metalu, zrovna Sacramentum mě vždycky míjeli. Na rozdíl od sobotních The Kovenant se tedy žádná nostalgie nekoná a já koncert vnímám značně kriticky. To, že to bude melodická pičovina, jsem docela čekal, ale kámo, že to kytaristi zahrají až takhle falešně, to teda ne. K tomu tu bylo i několik momentů, kdy se ani netrefili do rytmu. Hele, já zpívat v téhle kapele, tak se asi taky zabiju. Sorry not sorry, tohle mě fakt uráželo, takže po několika sonzích jdu do píče, a ať si to užije někdo jiný za mě.

Po odpočinku koukneme na spodní stage na kousek místňáků HEXENBRENNER. Hodně kapel, co má v názvu Hexen, je super, kupodivu i těch německých (zdravím Häxenzijrkell a Hexenbrett). Tak proč by to nemělo vyjít Angličanům?

No hele, tak napůl. Byly zde pasáže, které fungovaly dobře. Zvlášť pomalá tempa byla celkem ohavná, k tomu dobrý vokál. Když se ale začalo hrát rychleji a víc, došlo i na fakt děsná sóla a obecně hroznou kytarovou práci. Díky, stačilo, jdeme zpátky nahoru.

Řecké VARATHRON jsem viděl kdysi v Berlíně na Never Surrender festivalu a docela mě tam bavili. Jedna z těch kapel, na který dojdeš bez očekávání a znalosti tvorby, ale kupodivu funguje dobře. V Londýně tomu bylo taky tak. Jo, i Řekové hrají dost melodický kýč, ale na rozdíl od předchozích Sacramentum aspoň dobře. Ze začátku je teda trochu zabíjel přehršel kláves a kopáku, ale poslouchat se to dalo.

Jelikož si pamatuju celkem prd, nechci úplně srovnávat se zmíněným Berlínem, ale pokud mě paměť neklame, tehdy hráli hodně oldschool set. Tentokrát sice na několik songů z debutu His Majesty at the Swamp rovněž došlo, ale jinak se hrál hlavně novější materiál. Ten je o něco méně nariffovaný, ale fungoval stále dobře.

Byl to epický helénský patos? Ano. Ale rozhodně Varathron nehrají tak obludný shit jako dnešní podoba Rotting Christ. Zároveň byli nejhlasitější kapelou festivalu, díky čemuž zněli i dost tvrdě. Furt si sice trochu říkám, že tahle kapela má své jméno hlavně díky tomu, jak dlouho hraje, spíš než díky hudbě samotné, ale bavil jsem se. Uvidíme, jak obhájí svou pozici jako jeden ze čtvrtečních headlinerů na letošním Prague Death Mass.

Konečně se každopádně dostáváme k závěru celého festivalu. Jedním okem nakoukneme i na druhou stage, kde hráli Splendidula, ale jelikož si z nich kromě toho, že to byla atmo-kapela se zpěvačkou, nic nepamatuju, raději o nich ani nebudu nic psát.

Na ABSU jsem ale pochopitelně zvědavý a věnuju jim plnou pozornost. V letošní inkarnaci se členy Zemial v live sestavě jsem je viděl už na Brutalu, kde to bylo docela rozporuplné. Cosmic Void oproti tomu dopadl naštěstí mnohem lépe.

Hlavním rozdílem oproti Jaroměři byl Proscriptorův vokál. Nevím proč, ale v pevnosti někoho napadlo navalit na mikrofon tak brutální echo, že se zpěv celý koncert rozbíjel a reálně nešlo poznat, kdy frontman zpívá a co je akorát ozvěna. V Londýně někdo dostal rozum a naštěstí nenaechoval vokál až tak absurdně. Už jen díky tomu byl tento gig automaticky o poznání lepší a poslouchatelnější. Ve svých vokálních kreacích se Proscriptor dostatečně vyžíval, stejně tak jako v různých opičkách a uctívání hexagramu na obalu alba a svém mikrofonu.

I zbytek kapely odehrál dost dobrý koncert, akorát s dvěma ale. Obě “ale” jsem zmínil už v reportu z Brutalu a i v Londýně jsem je vnímal minimálně jako částečně mínus. The Sun of Tiphareth je sice OK album a chápu, že na něj chce Proscriptor po třiceti letech zavzpomínat, ale třeba Tara je fakt ještě lepší, takže mi některé větší pecky opět chyběly. No a zároveň nemohu opomenout, že všechny koncerty Absu v předchozí sestavě mi přišly o poznání silnější.

Na Cosmic Voidu hráli Absu hodinu, a když už mi jejich thrash black přišel dost kolovrátkový, přesouvám se na balkón, odkud jsem si poslechl přídavky. Už přesně nevím, co to bylo za songy, ale přišly mi oproti zbytku snad ještě o kus nasypanější. Opět jsem si jinak všiml jedné hovadiny, kterou jsem pozoroval i po zbytek festivalu, a tou byl až absurdně velký foto pit. A samozřejmě je možné, že se trochu zpřísnily bezpečnostní podmínky, ale osobně si fakt myslím, že se pouze pořadatel snažil o to udělat klub vizuálně plnější.

Jestli si dobře pamatuji, dva roky zpátky jsme se dostali o trochu blíž kapelám. Ale hlavně když se člověk na tu absurdní mezeru mezi pódiem a davem díval z vrchu, i na headlinerech zde viděl max dva nebo tři fotografy, jinak zde bylo prázdno. A je mi jedno, zda za to může klub nebo promotér, ale bylo nutné fanoušky ojebat o tak velký kus místa, který mohl být spíše použit, aby byli návštěvníci svým oblíbeným interpretům blíž? To je ale jen taková drobnost k zamyšlení od někoho, kdo prosazuje názor, že první řady patří fanouškům a ne fotografům, což nejspíše není úplně vždy a všude možné.

Odbila jedenáctá, Absu dohráli a hned dvě minuty na to nás security vyhání, že máme opustit klub. Tohle mi přišlo komické už předloni, místo toho, aby sis v klubu dal další pivo a utratil v něm další peníze, musíš jít okamžitě pryč, což je evidentně místní klasika. Letošní Cosmic Void festival byl tímto každopádně u konce.

To, že se celý konal v O2 Academy Islington, mi ve výsledku vůbec nevadilo. Snad jen to pivo zde mohli mít lepší a levnější, ale co chtít od Anglie, žejo? Menší počet kapel mě taky až tak netrápil, aspoň to nebyl až tak náročný maraton.

Kapely, kvůli kterým jsem do Londýna letěl, byly výborné, a to především Dark Sonority, Lychgate a Negative Plane. Aji Ritual Death, Darvaza, Covenant, Lifelover, Varathron a další odehráli dost dobré koncerty. No a nelze opomenout i celkově skvělý čas strávený v Londýně a hromadu zajímavých turistických míst, která jsme během prodlouženého víkendu navštívili.

V pondělí jsme měli před odletem ještě celý den volno, a tak jsme po Britském muzeu, které jsme viděli předloni, tentokrát navštívili místní Přírodopisné muzeum, které bylo taky hodně super. Jako většina muzeí v Londýně je zadarmo a zabili jsme zde pět hodin s tím, že některé expozice jsme jen v rychlosti proběhli, ale šlo by tam být ještě mnohem dýl. Mezi nejvýznamnější místní exponáty patří hodně rozsáhlá sbírka koster dinosaurů, v hlavní hale se nachází kostra plejtváka obrovského a další zajímavé kusy. Kromě zvířat zde je ale také hodně diamantů, expozice věnované vývoji země a člověka, sopečné aktivitě či zemětřesení a další. Rozhodně místo, kde se nudit nebudete.

Na letišti, kde měly prakticky všechny lety kvůli nedávnému kyberútoku zpoždění, naopak trochu nuda byla. Ale co, další zpoždění = další pivo. Je třeba si to udělat hezké, I don’t make the rules. Krátce po půlnoci jsme ale naštěstí konečně doma a se svým druhým výletem do Londýna jsme opět velmi spokojení. Tak snad zase někdy příště.