Tma. Ještě před chvilkou jsi lezl dlouhým, úzkým potrubím, zakrouceným jak tenký střevo, pak v posledním zákrutu něco sklouzlo a… lepkavá peřina, mokrej polštář, zpocený čelo, tlustý červený číslice říkaj dvě ráno. Srdce tluče příliš nahlas, krev tepe ve spáncích, cejtíš, jak ti pulzujou tepny v krku a zápěstí. Chtěl by ses hnout, ale nemůžeš.

Slyšíš, jak kolem tebe krouží vysoký, nepříjemný pískání, nalevo, napravo, chvíli nic, pak zas nalevo, a už jsi o trochu krve chudší. Večer jsi zapomněl zavřít dveře do obýváku, a tak slyšíš houkání sanitky z ulice, troubení auta na křižovatce. A pak něco začne škrábat v kuchyni, chvílema nůž o nůž, chvílema někdo sype příborník na dlaždičky. Chtěl by ses hnout, ale pořád nemůžeš.

Spánky tepou, příbory se sypou, ale to není všechno. Přes polštář slyšíš ženskej hlas, jak svůdný hlášení stanice v metru, hlášení, který tě vábí zpátky spát. Ale s tím hlasem je něco špatně, je v něm něco zlomenýho, teď už zní jak kdyby někdo za dveřma trpěl. Tušíš, že když poslechneš, tak se pravýmu spánku nepřiblížíš, naopak se ponoříš ještě hlouběji do bolavýho podvědomí. Hejbat se už ani nezkoušíš.

Iannis Anisakis míchaj temnou elektroniku, uskřípanej noise rock, a znepokojivý zpěvy. Něco, za čím jsem dřív otáčel hlavu a civěl, ale teď už často ani nezdvihnu obočí. Novejch desek se vyrojilo spousta, po počátečním zájmu přišlo přesycení. Hltal jsem starší věci Girl Band, po převtělení do Gilla Band už jen pomalu polykám. Nedám dopustit na Psychic Graveyard, ale novinky typu Mandy, Indiana nebo Model/Actriz mi nejedou.

Iannis Anisakis mě ovšem hlavu otočit donutili, a ani tu chvilku civění jsem si neodpustil. Jejich eponymní epčko je krátký, bez kompromisů. Tvrdá, rovná elektronika tepe, je hodně nabasovaná, intenzitou připomene soundtrack k Siratu od Kangding Ray. Kytary a ruchy brnkaj na nervy, znepokojivě skřípou, nechávaj za sebou drobky melodií. Zpěvy jsou jinde, než je v žánru zvykem, nejsou teatrálně přehraný, spíš odevzdaně smyslný, podprahově nebezpečný. Všechno na správným místě, takhle se na to musí.