Datum vydání: 7. červen 2024
Vydali: Artoffact Records
Žánr: noise rock, industrial, post-punk

O Psychic Graveyard už jsem tu psal dvakrát, ale zatím jen v mini-článcích nebo v recenzích na splitka. Nejvyšší čas tuhle chybu napravit s dlouhohrající novinkou Wilting, která právě vyšla na Artoffact Records; jejichž katalog určitě stojí za prohlídnutí, najdeš tam třeba Míšovy oblíbence Kaelan Mikla, ale i těžký váhy jako Ken Mode.

Ta přináší poměrně očekávatelnej mix tanečního post-punku, upískanýho noise rocku a industriálu, kterej si kapela za ty roky hraní vypilovala takřka k dokonalosti. Žádný stylový kotrmelce nebo ostrý změny, radši jen lehce obměnit funkční součástky a pokračovat v zajetejch frekvencích (cca jedna nahrávka ročně).

A proč teda Wilting poslouchat a nedat přednost starší tvorbě? I drobný změny mezi nahrávkama můžou mít citelnej dopad. U Psychic Graveyard se mění hlavně důraz na žánrový vlivy a hitovej potenciál. Některý alba víc spoléhaj na kytarový riffovačky, jiný se víc klaněj industriálním samplům a ruchům. V rámci jedný nahrávky najdeš jak skladby postavený na hitovejch melodiích a nakažlivejch rytmech, tak kusy, který sázej na strojovou pravidelnost a odlidštěný zvuky produkční linky. Někdy si ta rovnováha sedne líp, někdy hůř, a tak mám některý desky výrazně radši než jiný, i když jsou si po formální stránce docela podobný.

Na novince si rovnováha sedla dobře, skoro bych řekl až výtečně. Tentokrát se víc sází na chytlavej post-punk a výsledkem je zatím asi nejnakažlivější deska kapely.

Hned první Your Smile is a Hoax sází na taneční rytmus, hitovou basovou linku, a jedovatý melodie poskládaný z industriálních ruchů - tohle by se snad mohlo dostat až do rádia. Dvojka nakládá typickou Arab on Radar pískačkou do post-punkovýho nálevu. Trojka valí hitový elektro nad hypnotickou, takřka krautovou rytmikou. Pitva chytlavejch rytmů a vlezlejch melodií, chladnej sklapel vyvrhává vnitřnosti a skřípe na ocelovým podkladu. Protiklady, který si dohromady náramně rozuměj, něco jako sůl a čololáda.

Ale nebyla by to recenze na desku, kde zpívá Eric Paul, bez nějakýho pěknýho výtažku z jeho textů plnejch nočních můr, obsesí a černočernýho vtipu. Tentokrát mi v hlavě utkvělo následující:

Even though, I have a sword through my neck, I'll still read you a bedtime story
Even though, every word is a nightmare, our teeth will grow back with each memory
And our smiles will replace the moon