Datum vydání: 30.4.2026
Vydali: Amor Fati Productions
Žánr: raw folk black metal
Délka: 38:53

Amor Fati se s železnou vůlí a brutální odvahou chopili žezla krále blackmetalové scény a zdá se, že se ho jen tak nehodlají vzdát. Vydávají jednu skvělou nahrávku za druhou s jistotou zkušeného kata, který ví, kam zasadit ránu. Spojením s Terraturem pak definitivně stvrdili svou pozici vládců podzemního černého království, jehož hranice se neustále rozšiřují. Velké pozdvižení obočí proto u mě značilo vydání dlouhrajícího debutu bulharských Hajduk, kapely ne snad úplně neznámé, ale rozhodně ne profláknuté.

Schválně, kolik bulharských blackových kapel znáte? Když pominu nechvalně proslulé 88, Aryan Art a Sturm Kommand, které jsou pro naše účely nejen hudebně, ale především ideově nevhodné, nenapadá mě vlastně žádné jméno, které by stálo za řeč. Hajduk kupodivu znám, a to díky splitku se znamenitými Nimbifer, které mě ale tehdy zaujalo spíš jako kuriozita. Nemůžu ale říct, že bych si jejich jméno po poslechu okamžitě rudě v deníčku obsrdíčkoval.

Jejich hudba sice byla patřičně zemitá, syrová a neuhlazená, ale přínos jsem spatřoval spíše v exotické zemi původu než v hudbě samotné. Poměrně zajímavá byla i trilogie Krev – Příroda – Svoboda, ale to spíš po stránce vizuální a konceptuální než hudební. Jinak šlo o celkem obyčejný raw black, který sice neurazil, ale ani nijak zásadně nevyčníval.

Na novince se však situace citelně mění. Atmosférický, melodický, ale přitom stále dostatečně syrový a působivý black metal Hajduk mi v mnoha momentech připomněl starší tvorbu Drudkh. Koho taky jiného jmenovat, když se zde vedle raw-atmospheric metalu objevuje i zřetelná inspirace východoevropským folklorem. Tentokrát dokonce i jinak často mimoběžné tipy na Metal Archives zafungovaly překvapivě přesně a připomněly mi vynikající desku polských Plaga, která rovněž dokáže spojit nekompromisní agresivitu s podmanivými melodiemi. Žánrově tedy raw-folk-black a kvalitativně žádné béčko.

Za zvláštní pozornost stojí ze sextetu skladeb především poslední dvě. Jejich třináct minut představuje raw black vysoké úrovně – hypnotický, strhující a zároveň dost variabilní, aby udržel pozornost i zkušeného posluchače. Právě zde se ukazuje skutečný potenciál kapely: atmosféra, dynamika a adekvátní zvuk pospolu vytvoří momenty, které zůstávají v hlavě ještě dlouho po doznění. Oproti tomu první polovina alba působí spíše genericky, jako by se kapela teprve rozehřívala a hledala správný směr. Nejde o špatný materiál, ale vedle závěru desky si na něj prostě nevzpomenete.

Abych prohodil pár slov i k lyrické části alba, Hajduk znamená v bulharštině zhruba něco jako partizán, čímž otevřu téma konceptu alba. To vypráví o povstání proti Osmanům v devatenáctém století, přičemž přímo vychází z lidových písní a bulharské poezie. Název „Létající četa“ odkazuje k jednotce Georgi Benkovského, důležité postavy dubnového povstání. Posluchač se tak může ponořit nejen do hudby, ale i do historického kontextu, který jí dodává hlubší rozměr. Vědomě se tu navazuje na kulturní a národní dědictví.

V zásadě romantický a romantizující black metal tak docela logicky sahá po nacionálně-romantickém hrdinovi a přetváří historickou realitu do podoby mýtu. K surovým tremolům a blastbeatům přidává i epické melodie, které evokují hrdinství, oběť i vzdor. Výsledkem je nahrávka, která stojí za pozornost. Žánrový fanoušek může být spokojen a já bez většího váhání připisuji Amor Fati další kvalitní počin v roce 2026.