Datum vydání: 15. května 2026
Vydali: Irong Lung Records, Headsplit Records
Žánr: grindcore, deathgrind
Délka: 19:51

Letošnímu „LP“ debutu portlandských brusičů jádra Fake Dust se na internetech dostává převážně nadšených, udivených reakcí. Pro některé, včetně mě, se borci vyloupli zdánlivě „odnikud“, ale třeba dle 26K poslechů jejich 4 roky starého dema na YT se zdá, že modří věděli. 3 ze 4 členů kapely dříve nehráli v ničem, co bych znal, ale jejich hyperblaster Brennan Butler zaujal už na 2 roky starém demu Repugnancy (Cryptopsyoidní hrot bez plastu a melodeathcoru - chci víc!), peklařil i v death/grind/blacku Infernal Coil, gorenoisegrindu Human Effluence (Last Days of Humanity worship) i v dalších kapelách. Tudíž žádnej nýmand.

A co si budem, zásadní díl úspěchu FD tkví právě v jeho bubenickém výkonu, což vás asi napadne už během prvních (desítek) vteřin nahrávky. V rámci grindcore mu těžko hledat konkurenci/přirovnání (v bpm možná Trippy z Horsebastard, ale nejde jen o něj), pro to bych sáhnul spíš do brutal deathu - klidně až k Lille Gruberovi, nebo možná k Flo Mounierovi.

Nejde ale jen o ty hyper, gravity, rimshot (?) a podobný trrrrrr blasty, ale i ty vířivý filly, průklepy a feeling mi Grubera někdy připomíná/aj, samo sebou v grindovější verzi/mutaci s Dobberem Beverlym z Insect Warfare – hlavně v „klasických“, silovějších klepačkách (násilí na virblu ve 2. Implanted trefně vystihla hláška z YT „dude is going to prison for what he did to that snare“), grind/hc/crust rytmech a vlastně některý filly a feel taky. Prostě od obou něco.

I když se prototypy mnoha riffů na Decrepitizing dají vystopovat až někam do let 1986-7, tak právě zběsilý, surový, ale zároveň skvěle zahraný verzi oldschoolu v pojetí Insect Warfare (split s Agoraphobic Nosebleed) se Fake Dust blíží asi nejvíc, dále i největším násypům a zvratům Brutal Truth, starším Pig Destroyer, Discordance Axis, P. L. F. a nejen díky maniakálnímu ječáku Tonyho občas i k Anal Cunt. Bc text zmiňuje i FFO Goner, Foetopsy (neznal jsem, ale jo), Excruciating Terror – kdyby víc sypali, tak jo. Jen s Mahavishnu Orchestra nevim, možná vliv fillů Billyho Cobhama?

V nejzběsilejších úsecích mi to asi i vlivem zvuku někdy přijde až na pomezí noisegrindu, power violence a brutal deathu („chlupatý“ násypy Defeated z Psalms atd.?), dojde i na trošku slamu (Mosaic) nebo zajímavější groovy rytmizaci a mutingy s pískáním v Cooked. Sem tam to odlehčí i rutinní crust/grind lopata, nebo hardcore houpačky. Kapela sice ctí heslo Kryptor „Rychlost vítězí!“ a totální destrukci umí za/doručit líp než šílený vědec Orfanik, ale myslí i na rytmickou variabilitu a dynamiku, takže těch 19 tracků = 19 minut a 51 vteřin dokážou naplnit poměrně smysluplně a zábavně.

Tonyho ječák a hlubší řevy tak nějak v pořádku, místy lepší, zvlášť když alespoň naznačuje artikulaci/rytmizaci, místy je to holt tupější, zvířecí „áááárgh“ a „úůůůů“, ale u tohodle pojetí grindu vlastně +- ok. Kytara řádně hrubá, noisy zasviněná, ale skoro furt slušně čitelná, jen v těch trrrr blastech bych jí trošku vytáhnul, baskytara hustí a dá se rozlišit taky. Vršek bicích super, METALvirbl nakládá (možná používá dva – jeden hlubší?), mlaskopáky nějak neruší (nahrávání a master Sasha Stroud). Sci-fioidní obal od Brendana Smitha celkem sedí k názvu alba a textům – ovládání myslí pomocí technologií, sběr dat, paranoia atd.

Víc sice cením jiný pojetí grindu - s temnější atmosférou, řízlý death/blackem a dalšími přesahy, pamětihodnějšími riffy apod., trrrrr taky vnímám trochu ambivalentně (radši ultrarychlý tatatata, byť u FD to díky nazvučení tolik neztrácí tlak/údernost, jak to někdy bývá), ale náser je to přísnej, to se musí nechat, navíc i s dostatkem změn - až mě překvapilo, kolikrát už jsem si tím s chutí ouška propláchnul (25+).

26. června v Budějicích, 30. června v Praze.