Kdy: 11. únor 2026
Kde: Praha, Rock Café
Pořádali: Obscure Promotion

Celý rok nic moc a pak ve dvou dnech, aby se člověk rozkrájel. Obecně je potřeba říct, že Obscure si pro metalové publikum připravili na začátku roku jednu lahůdku za druhou, a to i pár kousků v Čechách méně populárního stylu jako je mathcore. Koncertů kapel, které tento styl vyznávají, je jako šafránu, a tak je každý takový koncert téměř povinností a pro mě osobně i svátkem.

V jeden den byl tento styl prezentován v podobě koncertu drzých Američanů The Callous Daoboys s podporou Knives a Fall From Everest a den následující ho prezentovali Throughcrimes spolu s Dvne jako podpora avantgardního Igorrra. Bohužel kvůli pracovním povinnostem a také zdravotnímu stavu jsem nemohl být 100% po celou dobu, ale raději popořádku.

Předně bych se potřeboval přiznat ke dvěma věcem. Díky mému diletantství jsem za půl roku nebyl schopný na poslední desku The Callous Daoboys napsat recenzi a na album tak upozornit. Deska I Don´t Want To See You In Heaven pro mě v minulém roce byla jednou z nejposlouchanějších věcí a usídlila se na předních příčkách v TOPu 2025, tak jsem se na živou prezentaci hodně těšil. Bohužel povinnosti chtěly jinak, a tak jsem nestihl sety Knives a Fall From Everest.  Těm se za to omlouvám, protože podle ohlasu to asi stálo za to. Opravdu vyjádřit se mohu pouze k headlinerovi.

Tuhle „crazy“ bandu sleduji již od první desky a musím říct, že jejich hudební mish-mash je desku od desky lepší a lepší. Poslední počin beru za jeden z nejlepších, který v tomto ranku v posledních pár letech spatřil světlo světa.

Předchozí EP již naznačilo, že borci ve své muzice neznají hranic, že jejich žánrové rozkročení je opravdu široké a drzost je stále neopouští. Na třetí řadovce pak vše posunuli ještě o level výše a doplnili svou muziku o neuvěřitelně hitový potenciál, někdy hraničící až s radiovým popem (namátkou skladba Lemon). Ostatně i ohlasy ve světě tomu odpovídají. Takže přirozeně poslední deska tvořila páteř celého koncertního setu.

S TCD jsme se mohli ještě před vydáním poslední desky setkat i u nás v ČR. Skoro přesně před rokem mohli posluchači zastihnout TCD jako support progresivistů Unprocessed a Tesseract, kde jejich gig působil minimálně divně a díky totálně špatnému zvuku i dost rozpačitě. Nedivím se, že si u nás moc příznivců tehdá nezískali. A právě tento dojem se mohl vylepšit samostatným koncertem, kde pozice headlinera tomu mohla dost pomoci.

Ve chvíli, kdy The Callous Daobos vylezli na pódium, jsem se nemohl zbavit pocitu, že jsou trochu zklamaní z nevelkého počtu lidí, který dle odhadu mohl čítat tak 70 kusů. Toto ovšem nebylo spravedlivé, protože v průběhu večera publikum, které se skládalo spíše z cizojazyčně mluvících fanoušků, ukázalo, že chemie mezi kapelou a publikem nezávisí na počtu zúčastněných.

Nesourodá šestice krátce před devátou hodinou otevřela svůj set druhou skladbou Full Moon Guidance z aktuální desky. Bohužel bylo hned jasné, že se to zvukově zase úplně nepovedlo. Bicí, basa a zpěv naprosto válcovaly promyšlené a zajímavě doplňující se kytary, o houslích nemluvě. Desku TCD mám opravdu hodně najetou, tak jsem pouze díky tomu byl schopný domýšlet, co asi kytary hrají, ale rozhodně to nebylo ono.

Postupem času se zvuk vylepšil, ale rozhodně ne tak, jak by se slušelo. Chápu, že tuto muziku je složité nazvučit a Rock Café tím obecně trpí, ale nechápu, proč to vlastní zvukař kapely neumí dotáhnout. Neviděl bych problém v tom, že to v Rock Café nejde, protože před nedávnem koncert Night Verses a Dvne ukázal opak.

Jako druhá zazněla hitovka Two-Headed Trout a publikum rázem ukázalo, že tady bude ten večer hodně veselo a přesně ví, na co přišlo. Poskakovalo se, moshovalo, circlepit byl, death-wall taky, „karate děti“ se občas ukázaly a v popových hitových pasážích i někteří jedinci tancovali :).

Vše se definitivně rozjelo do maxima s nejměkčí rádiovkou Lemon, kde začala vzájemná chemie fungovat ještě víc. Celý sál mával rukama jak na Tublatance, ale zvuk se v průběhu večera už nezlepšil, nicméně přístup kapely ano a odrzlá show začala nabírat na obrátkách.

Zrzavý zpěvák Carson s výrazem nasraného teenagera řval jak tur a kupodivu čisté vokály, kterých není v muzice úplně málo, dával s přehledem. Několik skladeb se také snažil roztrhat své triko a ukázat své vypracované tělo plné pekáčů buchet (otočených zatím opačným směrem). Po cca dvou skladbách se to povedlo, ale po následném pokusu se narvat do jiného trika rezignuje a zbytek setu zvládne táhnout show bez něj. Jeho proslovy mezi skladbami jasně ukazují, že je evidentně samorost a několikrát utrousí i poznámku směrem k americkému národu.

Zbytek kapely poskakuje, paří a doplňuje projev frontmana. Během večera zazněl v podstatě průřez tvorbou. Tři hitovky z první desky, dvě z druhé desky včetně oblíbené Star Baby s jazz-popovým až infantilním koncem a zbytek z aktuálního počinu.

Před přídavkem proběhl ještě humorný komentář a po jedné skladbě se šlo domů. Škoda, že celkový dojem byl pokažen nedotaženým zvukem, protože kapela vše dávala s přehledem a nadhledem. Podle zlých jazyků po konci The Dillinger Escape Plan už mathcore jako takový nemá co nabídnout. Já osobně tento názor nesdílím, protože právě kapely jako The Callous Daoboys, Thoughtcrimes (a o těch zítra!), Frontierer nebo třeba francouzský dabl Vertex a Oddism ukazují, že to tak není.

No nic, mathcore v ČR nikdy neměl na růžích ustláno a bohužel musím konstatovat, že ani po tomto koncertu se to určitě o moc nezměnilo. Každopádně díky, že Obscure mají stále tendenci tyto kapely pořádat, i když chápu, že to někdy může být až deprimující, ale já osobně budu dál chodit třeba i jenom na předkapely.

Setlist: Full Moon Guidance, Two-Headed Trout, Pushing the Pink Envelope, Lemon, Die on Mars (Sunspot), Distracted by the Mona Lisa, Idiot Temptation Force, Fake Dinosaur Bones, Blackberry DeLorean, Schizophrenia Legacy, Tears on Lambo Leather, Star Baby, The Demon of Unreality Limping Like a Dog, A Brief Article Regarding Time Loops