Kdy: 12. únor 2026
Kde: Praha, Roxy
Pořádali: Obscure Promotion

Zopakuju to, co včera. Celý rok nic moc a pak ve dvou dnech, aby se člověk rozkrájel. Obecně je potřeba říct, že Obscure si pro metalové publikum připravili na začátku roku jednu lahůdku za druhou, a to i pár mathcore kousků, v Čechách jinak méně populárního stylu. Koncertů kapel, které tento styl vyznávají, je jako šafránu, a tak je každý takový koncert téměř povinností a pro mě osobně i svátkem.

V jeden den byl tento styl prezentován v podobě koncertu drzých Američanů The Callous Daoboys s podporou Knives a Fall From Everest a den následující ho prezentovali Throughcrimes spolu s Dvne jako podpora avantgardního Igorrra. Bohužel kvůli pracovním povinnostem a také zdravotnímu stavu jsem nemohl být 100% po celou dobu, ale raději popořádku.

I u tohoto koncertu se omlouvám těm, kteří čekali, že se dozví něco o vystoupení Igorrra. Nedozví. Mám pro to jednoduché vysvětlení. Po Dvne jsem narvaný sál opustil, protože jsem jeden z mála (možná i jediný), kterého více zajímaly předkapely než samotný headliner. Nicméně tahák v podobě Thoughtcrimes a Dvne byl pro mě dostatečný důvod k návštěvě.

Thoughtcrimes, kteří vznikli kolem bývalého bubeníka The Dillinger Escape Plan Billa Rymera, považuji za jednu z nej kapel současné mathcorové scény. Poprvé o sobě dali hoši vědět na EP Tap Night v roce 2019 a projekt Billa, který měl původně na starosti i kytarové party, ukázal, že je bude minimálně dobré sledovat.

Tato banda v mých uších převzala pomyslné otěže právě po zmíněných TDEP a to pro mne bylo potvrzeno v roce 2022, kdy vyšel na Pure Noise Rec. debut Altered Pasts. S přimhouřenýma očima bych označil debut jako mladšího bráchu Miss Machine. Možná je to až nadnesené přirovnání s jednou z TOP nahrávek žánru, ale pro mě to tak je.

Mix agresivních, sekaných riffů ne nepodobných právě The Dillinger Escape Plan doplněných o hysterický řev a lámanou rytmiku. Vše toto v kontrastu s čistě zpívanými pasážemi a elektronikou dotváří dystopickou atmosféru. Občas se přidává až punkový feeling, který pomáhá nahrávce působit víc svěže, nesevřeně a zábavně. Několik skladeb na desce se nese v klidnějším duchu a působí trochu jak z pera matadorů Nine Inch Nails. To jako úvod pro neznalé přiblížení první kapely večera.

Hoši z New Yorku začali pěkně zostra, neboť první skladba byla nejnovější singl The Violent Garden, která začíná ostrou „sypanicí“ a až hysterickým zpěvem frontmana. Hned na začátku bylo jasné několik zásadních faktů. Moc lidí na předkapelu není zvědavých a v sálu se nepohybuje ani polovina toho, co má přijít v průběhu večera. Bylo vidět, že hudba Thoughtcrimes pro posluchače Igorrr není asi to pravé ořechové a ostrý nástup tomu určitě nepomohl. A co bylo ovšem nejhorší? Všechny neduhy, které mívají první kapely večera, se naplnily na 100 %.

Zvuk byl velice špatný a i přes veškeré snažení kapely bylo zřejmé, že nové posluchače dnes večer nenaberou. Kdyby tato kapela hrála na Strahově v 007 nebo v Subzero (bývalý Underdogs), kde si s tímto typem hudby umí poradit, sundávala by lidem trenky, ale bohužel.

Mám jednotlivé skladby hodně naposlouchané, ale často jsem měl problém poznat, o jakou skladbu se vlastně jedná. Kytaristi brousí své nástroje, seč to jde, ale pestrost a um se ztrácí v nekonkrétním zvuku, protože bicí spolu s basou byly hodně vytaženy nad ostatní muzikou, že najít v ní něco jiného byl téměř nadlidský výkon. Kytary byly fakt strašně utopené a veškeré finesy, kterých je v muzice doslova tuna, byly znatelné tak maximálně na pohled. Samply, které muziku Thoughtcrimes dokreslují a jsou nedílnou součástí skladeb, byly téměř neslyšitelné. Nevím, jestli to byl záměr z důvodu pozice první předkapely, ale celkový dojem nebyl ani trochu takový, jaký potenciálně mohl být.

Všichni z kapely se snažili urvat, co šlo, ale snaha vycházela vniveč. Zpěvák, který působil ve zpívaných pasážích někdy trochu nejistě, do projevu dává i tak vše. Jeho řev má neuvěřitelnou sílu a čisté zpěvy, pokud jsou tlačeny naplno, byly naprosto v pořádku. Poloh zpěvu je v muzice strašně moc a pro perfektní dojem by to chtělo trochu poladit (podle videí z YouTube za to zvuk úplně nemohl). Bylo vidět, že velká chemie funguje v rytmické sekci, která během setu hodně interaguje, a Billy působí, jako kdyby bylo hrát rytmicky složité skladby to nejjednodušší na světě.

Celý set byl postaven se záměrem ukázat co nejnovější tvář. Během 30minutového bloku zazněly hlavně nejčerstvější počiny doplněné o několik skladeb z debutu a jednu z EP. Z nových věcí kromě zmíněné The Violent Garden zazněla i Natural Imprudence a na závěr setu skvělá Rose Bather. Setlist úplně dohromady neumím dát, ale z debutu určitě Keyhole Romance a Lunar Waves, která je na něm nejklidnější skladbou a krásně rozdělila natlakovaný set. Z nejstarších věcí to asi byly Wedlock Waltz a Punk Rock Guilt.

No co, mohl to být neskutečný masakr, ale vše pohřbil zvuk. Snad bude ještě někdy možnost se s kapelou u nás setkat, neb potenciál je tu obrovský, ale chápu, že bylo těžké nebo téměř nemožné získat si za těchto podmínek publikum na svou stranu, i když bych mu křivdil, kdybych řekl, že ho set úplně nezajímal. Nějaká odezva směrem ke kapele byla. Škoda.

Neuběhlo ani 15 minut a přestavba na druhou kapelu večera Dvne byla hotová. Ty jsem v minulosti dlouho přehlížel a vlastně ani nevím proč. Až když jsem je měl možnost vidět v roli předskokana Night Verses v Rock Café, jsem zjistil, jak hloupý jsem byl.

Koncert mě tehdá dostal a energie, kterou tato kapela podává v hudebním přednesu je až návyková. Dvne se pohybují ve vlnách post-metalu a v jejich muzice slyším vlivy Neurosis a hlavně německých The Ocean, ale o kopii se rozhodně nejedná. Dvne k tomu přidávají svoji melodiku a velmi dobře udělané zpěvy. Poslední deska Voidkind je naprosto skvělá a naživo ji kapela umí prezentovat neskutečně.

Než zazněly první tóny, stál jsem před podiem s obavami, zda se situace se zvukovými neduhy předkapely bude opakovat. A hle, tak špatné to nebylo. Řekl bych, že i v průběhu setu se zvuk ještě zlepšil a byl na velmi slušné úrovni.

Již před koncertem bylo jasné, že vzhledem k délce skladeb toho zas až tak moc neuslyšíme. V průběhu setu vlastně zazněly pouze čtyři skladby, ovšem co se dojmu týče, bylo vidět, že pro už skoro zaplněný sál byla hudba Dvne mnohem zajímavější než Thoughtcrimes.

Jejich muzika se na publikum valila jako lavina, která místy zpomaluje, ale jen proto, aby dostala ještě větší sílu a mohla s sebou odnést vše, co bylo v dosahu. Publikum reagovalo velice vstřícně a náležitě své sympatie na pódium předávalo. Pokud se budeme bavit o tom, co zaznělo, tak přes úvodní skladbu z předposlední desky se hrálo pouze z poslední.

Čas utíká, když se člověk baví, a kapela velice brzy ohlašuje poslední skladbu Cobalt Sun Necropolis, která je pro mě z aktuálního počinu nejlepší. Tahle pecka byla erupcí celého setu a ve svých deseti minutách ukázala jak sílu stylu, tak sílu kapely jako takové. Postupné nabalování jednotlivých riffů doplněných o samply, které obsluhuje samostatný člen kapely, vedla k totální zvukové stěně, která jako by s posledním tónem na publikum spadla a rozdrtila ho na prach; samozřejmě obrazně řečeno.

Suma sumárum, Dvne podruhé a zase skvěle. Po 45 minutách bylo hotovo a čekalo se na Igorrra. Teda až na mne, takže o něm si holt musíte přečíst někde jinde.

Setlist: Sì-XIV, Eleonora, Abode of the Perfect Soul, Cobalt Sun Necropolis

No nic, mathcore v ČR nikdy neměl na růžích ustláno a bohužel musím konstatovat, že ani po tomto koncertu se to určitě o moc nezměnilo. Každopádně díky, že Obscure mají stále tendenci tyto kapely pořádat, i když chápu, že to někdy může být až deprimující, ale já osobně budu dál chodit třeba i jenom na předkapely.