Datum vydání: 13. březen 2026
Label: Perrystown Music / Sony Music
Žánr: folk, punk, nu-metal, alternative rock
Délka: 40:30
Tuhle recku musím napsat, protože album, které je pro mne č. 1
za rok 2026, tady musím zmínit, byť to není úplně marastí styl. The Scratch
nejsou zlo ani disonance, není to prog, ani tech ani avantgarda a nejsou
vlastně ani moc metal. Pull Like A Dog je výborně poslouchatelná punk/rock/trochu
folk, možná lehce nu-metal deska, která zní zábavně, nakopává a není primitivní.
Parta z Dublinu má vcelku zajímavou historii. Muzikanti začínali
jako metal, aby si následně změnili název a začali hrát tradiční irskou, víceméně
akustickou hudbu. Songy hrané na španělky, perkuse a provázené sborovým zpěvem s
nádechem (celtic) punku nebyly špatné, kapele se dařilo, nicméně po dvou albech
pánové, zdá se, rozhodli oživit staré časy a svůj projev přiostřili.
Na novém albu už se nehraje jen na španělky, kytary jsou
často zboosterované a hlasitější, bubeník to více řeže, díky čemuž kapela nabrala
větší energii, ale také originalitu. Onen irský tradicionál zůstal částečně
zachován a v kombinaci s punk/metalovou razancí a chytlavými nápady zní
hudba velmi svěžě. Škatulka zde není důležitá, podstatná je ta bujará energie a hlavně hitové songy, kterých je na albu bezpočet.
Kolekce má celkem deset položek a z toho minimálně sedm jsou vypalovačky, které rozhýbou i mrtvého a baví i na dvacátý poslech. Navíc nejsou na jedno brdo. Úvodní kus Pull Like a Dog je rychlý kvapík, dvojka Pullin' Teeth je zpěvný taneční dupák, třetí Gladrags je groove houpačka s riffem jak od Clawfinger. Čtvrtá Cracks je pomalu se rozjíždějí a suprově gradující pecka a Mother Of God je balada. Zkrátka každý kus je trochu jiný, každý má nějaký nosný nápad a každý by mohl být singl.
Zásadní jsou stále kvalitní vícehlasé zpěvy. Především díky výrazným vokálním linkám totiž působí hudba The Scratch tolik chytlavě. Stejně důležité jsou ale také texty, které rozebírají každodenní život, glosují společnost či řeší osobní strasti. Kapela je dobrá v tom, že dokáže v jedné minutě zpívat o opileckých historkách a vzápětí přejít k úvahám o smyslu existence, viz třeba dojemná Mother Of God, aniž by přitom ztratila drive a nadhled.
Úplně mi nevoní tři ryze folkové songy, díky kterým nahrávka v druhé polovině trochu ztrácí spád, ale pokud si poslechnete starší desky, tak je jasné, že tam patří. Jde vlastně o návaznost na starší tvorbu, která byla více v tomto duchu.
Podtrženo sečteno kapela nahrála desku plnou prudce poslouchatelných
songů, které jsou hitové a přitom hudebně zajímavé. Hudba The Scratch
absorbuje aktuálně hodně vlivů a není lehce zařaditelná, ve výsledku však
zůstává jednoduchá, srozumitelná a prdel nakopávající. Z mého pohledu je Pull
like a Dog povedené dílo nejen v rámci diskografie, ale jde o pecku i
v kontextu celé alternativně rockové/undergroundové scény a zaslouží mnohem
větší pozornost, než jaké se ji dostává.
Přijďte se o kvalitách The Scratch přesvědčit v sobotu
28. 11. do Bike Jesus.
Vložit komentář