Datum vydání: 25. září 2026
Label: Iron Bonehead Productions
Žánr: death metal, grindcore, black metal, war metal
Délka: 26:40 

„If Angelcorpse said Exterminate, then Profanation finish the job with Ultra-Noise Warfare“, tvrdí finální věta proma k debutu mladého francouzského kvarteru. Prohlášení lze označit za velkohubé, daří se mu však posluchače správně nasměrovat. Profanation míří na obdobnou agresi a nekompromisnost, využité prostředky se však od arzenálu Angelcorpse liší.

Kapelu lze zakategorizovat mezi nová jména kultivující hudební bordel na pomezí death metalu, black metalu a grindcoru, který vychází z Necrovore, prvních Morbid Angel a svinstev od Ross Bay Cultu. První náslech připomene jména jako Antichrist Siege Machine, Possession nebo Abhorration. Toto směřování předestřelo už EP Skull Crushing Violence – potřebný ráz zde ovšem srážel neprůrazný zvuk a celková jednolitost materiálu.

Ultra-Noise Warfare představuje vyspělejší, košatější a rvavější podobu. Deska sice nedosahuje natlakovanosti Antichrist Siege Machine ani sofistikovanosti Concrete Winds, primární silou je dynamika. 27 minut nabízí množství úderných sypaček, svižných temp i pomalejší dusotů. Jednotlivé prvky se ve vhodných dobách funkčně překlápí, tak se vzájemně umocňují. Do novince lehce promluví i hlukem předená elektronika. Tématikou se nejde za standard daného žánrového mixu – názvy tracků mluví za vše.

Titulní skladba (a jediný singl zveřejněný před albem) představuje zavádějící hozenou rukavici. Kapela v ní odhaluje svou chytlavější, tak i jednolitější podobu. Přímočarý a skočný zásek je na svou délku poněkud prázdný. Například kratší úvodní Servile Rot je podstatně víc napěchovaná a lépe odráží povahu desky. Za zmínku rovněž stojí válec Total Stomp, který vyvře z elektronické mezihry Vermin a ukáže kapelu v pomalé, stejně nekompromisní podobě.

Necelá půlhodina uběhne rychle, díky rozumné délce láká k opakovanému poslechu. Pár šablonovitých a zaměnitelných momentů v silném celku zapadne. Ultra-Noise Warfare si pravděpodobně nezaslouží žádné „nej“. Není nejzlejší, nejšpinavější ani nejtvrdší. Debut je ale dobře poskládaný, úderně nazvučený a zahraný s vervou. V tomto případě to naprosto stačí.