Kdy: čtvrtek 13. srpna 2026
Kde: Německo, Drážďany, Chemiefabrik

Američtí speed/black metalisté Midnight letos slaví patnáct let od vydání svého debutu Satanic Royalty. V rámci oslav se vydali na poměrně rozsáhlé turné, se kterým projeli pomalu celý svět, ale do ČR tentokrát nedorazili.

Praze nejbližší koncert byl tentokrát v drážďanské Chemiefabrik, tedy mně již dobře známém klubu, do kterého i v dopravní špičce a s nějakou dálniční objížďkou dorazíte autem cca za dvě hodiny. No a vzhledem k tomu, že se zde k Midnight přidali ještě kanadští Spectral Wound a do auta se mi nominovala další čtveřice spolujezdců, nebylo co řešit, vyrazili jsme na výlet.

Před Chemiefabrik, jejíž okolí bylo tentokrát solidně zaplněné dalšími auty, jsme dorazili něco krátce po sedmé. První kapela Phantom Corporation, jakýsi německý melo death crust, mě absolutně nezajímala, tak se místo ní jdeme najíst, dát nějaké pivo a pokecat s hromadou kamarádů. Těch známých tváří sem ve čtvrtek dokonce i z ČR dorazilo poměrně dost, Midnight evidentně táhnou.

Nevím, zda byl koncert úplně vyprodán, pár dní před gigem hlásili pořadatelé 85 % prodaných lístků, v den konání jich na kase zůstalo údajně jen pár. Uvnitř tedy bylo opravdu slušně plno, ale když se člověk snažil, nebyl problém chytnout solidní flek klidně hned v prvních řadách.

Tam jsem se shodou okolností díky spatření další známé kebule přesunul před začátkem SPECTRAL WOUND. Stojím někde ve třetí lajně úplně vlevo a okamžitě mě dostává, jak na takhle blbým místě mají Kanaďané skvělý zvuk. Normálně se rád během koncertu projdu po sálu, abych zjistil, kde to zní nejlépe. Zde jsem ale fakt neměl potřebu tenhle flek opouštět. Kapelu zvučil Xavier z Gevurah a opět se potvrdilo, že zrovna on opravdu nemá v uších nasráno.

Co se samotných Spectral Wound týče, tak taky odehráli slušný set. Asi nic, co by mě vyloženě odpálilo, ale dobře odehraný a poměrně agresivní melodický black metal. Hráli hlavně ze své poslední desky Songs of Blood and Mire, ale i na pár vzpomínek na starší desky došlo. Vždycky jsem o téhle kapele říkal, že to je taková tupa tupa Mgła, což se potvrdilo i tentokrát, a to nemyslím ve špatném slova smyslu.

Hudba Spectral Wound je hodně chytlavá, místy nasypaná, ale i skočnější pasáže se tu najdou. Žádná velká zloba, ale riffy zde jsou, procítěné řevy taky, komu tahle kombinace sedí, ten musel být spoko. I já se zde vlastně až do konce koncertu dobře bavím. Na závěr svého gigu ještě Kanaďané zahráli cover In League With Satan od Venom, na který dav reagoval podstatně silněji než na zbytek setu. Přijde mi to docela nevděčné, ale když už se kapela rozhodne pro coverování takové odrhovačky, dobře jí tak.

Následně, přesně s úderem desáté hodiny, přichází čas na MIDNIGHT. Zabíráme flek poměrně naivně u středu sálu. Jako jasné, že zde moc dlouho nevydržíme, protože vlastně hned od prvního hrábnutí do strun a úderu do bicích se okamžitě rozjíždí kotel, kterého se rád stávám součástí. Na koncertu Midnight jsem byl počtvrté a pokaždé na ně byla pařba jak dement, takže je dobře, že jsme tuhle tradici dodrželi i tentokrát. Jen teda vzít si na tenhle gig do kotle a k tancovačce mezi samými střepy sandále, asi nebyl ten úplně nejlepší nápad.

Midnight svůj set odpálili hitovkou Unholy and Rotten, takže jasně, že boxovačka s dalšími návštěvníky začíná nahned. Dříve touhle peckou koncerty uzavírali, ale musím říct, že i jako otvírák funguje velmi dobře. Jako druhou pak Američané zahráli Evil Like a Knife a následovalo přehrání kompletního alba Satanic Royalty, které letos slaví patnáct let od vydání.

Jelo se pěkně song po songu od začátku do konce. Hned první titulní flák s hitovkou You Can't Stop Steel to totálně rozbily. Lust, Filth and Sleaze samozřejmě taky naprostá pecka. Nicméně i když má celá deska jen něco kolem půl hodiny, nutno říct, že pár slabších fláků se zde taky najde. Ne, že by se během nich člověk úplně nudil, to fakt ne. Ale například ve srovnání s ultimátně našlapaným koncertem ve Vopici, který neměl jedinou slabší vteřinu a kotel se zde nezastavil ani na chvíli, se tentokrát pár momentů na odpočinek našlo.

Taky mi přijde škoda, že Midnight čím dál více chytají dementní rockstar móresy a místo toho, aby sypali song za songem, mezi jednotlivými skladbami čím dál více žvaněj. To si z minulosti nepamatuji, Athenar možná sem tam nějakou hlášku poslal, ale rozhodně neměl tak dlouhé monology. Občas jeho hlášky byly vtipné, kolikrát i trapné. Ale třeba momentu, kdy hodil do davu opasek, kterej se mu pak několikrát vracel zpátky na pódium, dokud si jej kytarista neutáhl kolem krku a následnému komentáři “other bands ask for your panties, Midnight wants your belts, spikes and leather!” jsem se docela zasmál.

Poté, co Midnight zahráli poslední song ze Satanic Royalty, koncert naštěstí neskončil. Došlo ještě na tři další pecky, na které se rozjela asi největší pařba z celého večera. Jednalo se o šlehy Black Rock'n'Roll, Fucking Speed and Darkness a úplně na závěr zazněla ještě skladba Fuck Off And Live ze zatím poslední řadovky Hellish Expectations. Hotovo a šmitec, bylo vymalováno a mně po totálním zničení zbývalo jen převléct totálně propocené triko, sednout opět za volant a dovézt svou posádku zpátky do Prahy.

Midnight každopádně naživo opět nezklamali. Sice s čistým svědomím nemohu napsat, že by se jednalo o nejlepší koncert, co jsem od nich viděl. To ne, oba pražské gigy v předchozích letech byly ještě lepší než tenhle, a to jak výběrem songů, tak vlastně i energií davu. Když ale máte kapelu, která hraje s takhle silným nasazením a k tomu i se solidně hlasitým zvukem, nonstop hecuje fanoušky a pokaždé vám naservíruje přesně to, co od ní čekáte a mnohdy ještě víc, návštěva jejích koncertů je prostě radost.